Xboxweb.cz

Jak asi vypadají vaše denní zvyklosti? Zničení otravného budíku, podpora vodárenské služby ranní hygienou, odlehčení několika dekagramů z útrob lednice, provětrání syntetické vlákniny ze šatníku a hurá vstříc dalším bytostem s podobně laděným počátkem dne. To piráti jsou na tom daleko lépe. Po probuzení ostrou mluvou lodního papouška přivítají ráno douškem rumu. Jakmile se nasoukají do moly prolezlého mundůru, zbičují podřízenou posádku, pověsí pár zajatců a nakrmí žraloky ploužící se za korábem. Později zplundrují nějakou obchodní loď, poctí se společností lehkých děv a… proč vlastně nejste piráti?

Inu, možná byste totiž dopadli jako kapitán Flint. Zachráněn Francouzi před hroznou smrtí na oceánu putuje do žaláře, kde ho o moc hezčí osud nečeká. Po událostech jak z románu Hrabě Monte Cristo získává svobodu, touhu srovnat pár starých účtů a plán na nelegální uzmutí bohatství třetí strany. Na to však potřebuje posádku prohnilých námořníků a loď. A tím začíná pouť plná potyček s mořeplavci několika zemí, s barbary pochybných kultur a se svou vlastní cháskou. Pirátům se totiž nedá věřit, což byste měli mít na paměti, ať neskončíte hladoví a na voru uprostřed mokrého nekonečna.

Příběh hry malého studia Savage Level je stejně primitivní, jako myšlenky toho nejodpudivějšího piráta. Zápletka se točí prohnilými zákrutami kolem skalisek a hrdosti, jejíž přítomnost je často žádaná, avšak zcela nejistá. Snaha posunout téma námořních rebelů novým směrem nebyla na pořadu vývoje a možná je to i dobře. Děj se snaží vyvarovat i nadpřirozeným motivům, a tak se skromně drží při palubě, kde může těžit z kontrastu prvoplánových ničemů, kteří se potkávají s ničemy plujícími pod vznešenými vlajkami. Dobráka by jeden pohledal, ovšem právě proto se do světa korzárů a bukanýrů pouštíte, že ano? Až budete chtít absolvovat skautský kurz, půjdete jinam. Flint: Treasure of Oblivion je přímočarý, někdy možná až primitivní, ale během hraní budete mít jiné starosti než hřímat nad mělkou logikou vyprávění. To se obejde bez dabingu a místo něho sází na komiks, jehož stylizace a použití potěší každého, kdo má doma sbírku tištěných příběhů se superhrdiny. Malůvky přitom nešetří brutalitou a pirátskou rétoriku, uplatňovanou pěstmi a meči, prezentuje v plné kráse.

Taktická tahovka vám dovoluje exploraci prostředí dle libosti a já ji mohu jen doporučit. V nejrůznějších zákoutích naleznete mince, posilující nápoje a někdy i drobnost hodící se k příběhu nebo úkolu. Veškeré souboje jsou na místech, kde být mají. To znamená, že se nepočítá s nahodilými událostmi, větvením vedlejších misí nebo s rozhodováním ovlivňující děj. Takže pokud vás někdo přepadne, nemohli jste tomu zabránit. Jakmile se obrazovka přepne do bojového režimu, dostávají se ke slovu tradiční akční body a tentokrát i kostky. V tomto okamžiku se hodí říct, že soubojový systém je do značné míry opisem mechanik běžných gamebooků. Už když na místo tutoriálu vyběhne jen návod, musí vám být jasné, že se tu počítá s určitou znalostí žánru. Ať toho videoherního nebo knižního.

Základem jsou body, které se odvíjí od úrovně hrdiny, případně člena posádky. Pohyb po mapě stojí bod, stejně jako útok. Jestli jdete až na hranici vytyčených políček nebo si jen poskočíte, hra nerozlišuje. Pakliže není nějakým lektvarem nebo schopnostmi člena skupiny určeno jinak, mají zbraně jasné dané statistiky. U protivníků pak vidíte, jak moc odolní jsou vůči tomu či onomu útoku a jak si vedou fyzicky, čemuž odpovídá hodnota na kostkách. Samotné měření pin… kordů probíhá jejich hodem a nejspíš vám chvíli potrvá, než si uděláte pořádek v jejich vzhledu, využití a počtu. Ovšem stačí dávat pozor a než vyplujete na moře, máte systém v ruce. Tedy ovladači. I pod lebkou a zkříženými hnátami platí princip „větší bere“ a doprovodné kostky se symboly často jen doplňují vedení nebo dopad útoku. O míře spravedlnosti můžeme debatovat dlouhé hodiny, ale i jasnou rychlovku tři na jednoho můžete prohrát. Jednoduše to nepadne, soupeř se výpadům vyhne, vy zakopnete a smůla si s vámi potřepe rukou. Určitě využívejte prostředí ve svůj prospěch, neboť před jeho nástrahy oponent neuteče a mívají velký vliv zdraví.

Hratelnost má pomalý vývoj, ovšem dokáže růst až do závěru. Pokud do něj s Flintem vydržíte. Rozhraní a ovládání je koncipované primárně na PC a konzolová transformace nepatří mezi pohodlné. Přepínání mezi postavami a buňkami nabídek je zmatečné, a tak není problém udělat nevyžádaný tah. Iritující je potvrzování hodu kostkami. Vyberete protivníka, zvolíte útok, po němž se objeví kostky. Ty musíte znova potvrdit a při více hodech i opakovaně. V této fázi bojů neexistuje alternativní řešení, ani možnost návratu rozhodnutí, proto je kliknutí navíc naprosto a zcela zbytečné. Do stejné kolonky „bože proč“ patří level design prostředí. Hranice omezující pohyb mají být vytyčené překážkami, ale místo toho s vámi tvůrci hrají na schovávanou a zkouší trpělivost. Jednou se dá překážka přeskočit, jindy dokonce využít a někdy ji musíte obejít. Proč, když jde o stejnou postavu a stejný předmět, zůstává záhadou. A jelikož tuto podvratnou situaci zjistíte až během hraní, může se naplánovaný postup zhatit, načež dojde k opakování celého úseku. Titul totiž nemá manuální ukládání, ale jen automatické checkpointy. Nebudu lhát, i já byl občas vytočený do vrtule.

Ale daleko více mě rozčilovala vlastní nepozornost. Znění úkolu, pakliže je nějak limitováno nebo omezeno podmínkou, hra zmíní jen jednou a dále už ne. Příkladem budiž složení nepřítele do čtyř kol, nalezení postavy nebo vedlejší úkol, na nějž si musíte sami myslet. Řešení nepříliš vstřícné, ale i na něj si zvyknete. Kolem a okolo, Flint: Treasure of Oblivion je hezký příspěvkem do tahového žánru, ale rozhodně není vhodný pro hráče začínající s tímto druhem titulů. Hratelnost zbytečně komplikuje, nerad se opakuje a už vůbec nevodí za ruku.