RECENZE: Gears 5

Publikováno: 4.9.2019, 17:32

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2286 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Správnej akční hrdina do toho jde naplno, nehledě na důsledky. V případě akční hry musí krev stříkat na všechny strany, trupy se pořádně půlit a nepřátelé umírat v bolestech. Tak nějak by měla vypadat opravdová akční záležitost a je škoda, že akční hry posledních let tak trochu vyměkly. Ti tam jsou hrdinní gerojové trousící jednu drsnou hlášku za druhou, kouřící doutníky a dorážející na dívky. Do her se nám vkrádá stále více ženský element, který prostě, byť je žena sebedrsnější, není na úplně stejné úrovni (feministky snad tuto kacířskou myšlenku prominou), jako ten pravý macho hrdina.

Naštěstí nám tu zbývá naše exkluzivní série Gears of War, v níž se to testosteronem jenom hemží, byť i sem začíná prostupovat onen ženský element. Čtvrtý díl od nového studia ukázal cestu, jakou se bude série vyvíjet, kdy po konci bylo jasné, že žena bude mít hlavní roli. Stejně tak nastupující mládí, které se zdatně snažilo sekundovat ostříleným bojovníkům Markusovi, Coleovi nebo Bairdovi. Pátý díl vstupuje na herní trh s úpravou jména, kdy z celého názvu zbylo jenom Gears 5.

S kratším jménem naštěstí nepřišlo zkracování v herních částech, zde je jasně patrný jistý rozmach. V hlavním menu najdeme nový herní režim pro multiplayer, na který vývojáři zase o něco více kladli důraz. Díky bohu zatím nezapomínají ani na příběhovou stránku a singlplayer, což je i nadále jeden z hlavních prvků celé hry. Bez něj bych si Gears of War dokázal jenom hodně těžko představit a myslím si, že spousta hráčů to má stejně.

Gears 5 odstartuje své dobrodružství tam, kde jsme naše hrdiny nechali na konci čtvrtého dílu. Pro ty, jejichž paměť nesahá tak daleko (jako třeba já), se jistě hodí krátký pohled na hlavní události předešlého dílu a stejně tak i uvedení do ovládání a herních prvků, s nimiž se budeme potkávat. Je fajn, že je tutoriál přítomen, ale pro zkušené hráče série až na pár drobností žádné zásadní novinky nepřináší. Možná by tak nebylo od věci, kdyby se dal přeskočit, ale aspoň se hráči nastartují a naladí na Gears vlnu.

Pak už nic nebrání v tom, abychom se pustili do objevování toho, jak to bylo dál. Opět se setkáme s JD Fénixem, Marcusem, Kait, Delem, Colem a další plejádou postav, které známe od posledně. Dokonce se objeví také Carmine se svou paní, z jehož účasti jsem já osobně měl moc velkou radost. Příběh jako takový se točí kolem Kait. Jak všichni, kdo jsme dohráli čtvrtý díl, víme, její matka zemřela připojená do neurální sítě Locostů a jelikož Kait je její dcera a krev, vzniklo zde nějaké propojení. Příznaky tohoto propojení jsou časté bolesti hlavy a halucinace, takže pokud tím trpíte taky, možná jste také někam propojeni.

Mimo objevování původu všech vidění a nočních můr, kdy dokonce prožijeme pár okamžiků v kůži nepřátel, je hlavním cílem zachraňování civilistů a sebe navzájem. COG dělá, co jim jenom síly stačí, aby ochránilo všechny Districty, na které Locosti útočí. V rámci příběhu se tak dočkáme celé řady epických momentů, dojemných momentů a překvapivých momentů. Navíc se vrátíme na ikonická místa, jako třeba to, kde Marcus a spol zlikvidovali ve druhém díle obrovského červa útokem zevnitř a právě na tomto místě pod kostmi obrovského červa je nyní vesnice, v níž žije mimo jiné Kaitin strýc. Více nebudu prozrazovat, abych se náhodou neukecnul a nevyzradil něco důležité. Příběh je tak opět skvělý a musím říct, že jsem s ním byl nadmíru spokojen. Příjemnou novinkou je možnost volit postavy, za něž budeme hrát a to včetně možnosti zvolit robota Jacka. Tu bych však moc nedoporučoval, protože to žádná velká zábava není.

Stejně, jako se mění tempo příběhu, mění se také tempo hratelnosti a to více, než bývalo zvykem. Najde se dokonce pár částí, kde se jenom chodí, mluví nebo hledá, nicméně střílení se nekoná. Naštěstí jich není moc a i já sám se musím přiznat, že jenom tak se toulat světem mi vůbec nevadilo. Hra je rozdělena do pěti aktů o různě dlouhém počtu částí. „Rychlíci“ by ji mohli za deset hodin stihnout, ale spíše je třeba počítat 15-20 hodin, což mi na singlplayer v dnešní době přijde více než skvělé. Ovšem záviset to bude hlavně na tom, jak moc se budete chtít po světě toulat.

Gears 5 nabízejí nejen klasické koridory, které jsou místy poměrně otevřené, ale hlavně, poprvé v historii značky, jsme se dočkali opravdové mapy světa v rámci jednoho aktu, po níž se budeme pohybovat na větrném kluzáku (nevím, jak lépe nazvat saně s plachtou, za nimiž je snowboward s řidičem ovládajícím plachtu a směr jízdy). A tento otevřený kus světa je opravdu výborný jak na pohled (jedná se onu známou zimní krajinu z promo materiálů), tak co do možností. Ukazuje, jak by série Gears asi mohla vypadat, kdyby se také vydala cestou otevřeného světa. Na mapě najdeme obligátní hlavní a vedlejší úkoly, plus je mapa dostatečně rozsáhlá, abychom si zajezdili a měli pocit volnosti.

Na druhou stranu je jasné, že díky otevřenosti si hra v této části nedrží tak vysoké tempo, protože více jak střílení člověk někam jede / běží, což nikdy nebyla typická činnost pro sérii Gears of War. Jedná se však o příjemné zpestření, které si v takto dávkovaném a uzpůsobeném aktu našlo své místo. Celkově bych design jednotlivých úrovní jenom chválil, protože je dostatečně variabilní (města, jeskyně, továrny, sněžné plány) a je na něj krásný pohled.

Po stránce hratelnosti tu máme staré známé mechaniky tak typické pro sérii (systéme přebíjení, sprint či překonávání překážet), na které jste si buď zvykli anebo na ně budete nadávat už napořád, k nimž se přidaly novinky. Ty se týkají zejména našeho robotického společníka, který dostává více úkolů a také nám může více pomoci, budeme-li chtít. Byl k vidění už v předchozích dílech, kdy se používal na předem daných místech. Nyní je s námi pořád a nabízí využití v několika oblastech. Dokáže nás zneviditelnit, poskytne štít, oslepí nepřítele či připraví past, zkrátka je jenom na nás. Jak jeho služeb využijeme.

Nedílnou součástí robota je jeho vylepšování ve zmíněných oblastech za čipy, které najdeme všude možně po mapách. I proto záleží na tom, jak se moc se kdo toulá, protože podle toho najde čipy pro vylepšení. Díky nim pak Jack dokáže nepřátelům uštědřit více škod, lépe nás ochránit, sám nás nebo sebe oživit či připravit lepší pasti. Další vylepšení pro něj získáme plněním sekundárních úkolů, takže i zde platí, komu se nelení, tomu se zelení. Normálně bych byl proti šmejdění po mapě a hledání, zde mi to však vůbec nevadilo.

Díky tomu si můžeme pomoci v likvidování nepřátel nebo vymýšlet nejrůznější způsoby, jak se s nimi efektivně vypořádat. To se bude hodit, protože mimo starých známých se dočkáme také několika nových nepřátel. Ti jsou buď rychlejší či více obrnění a i oni využívají drony k vytvoření štítů. Nejprve je třeba zlikvidovat drony a až poté útočit na nepřátele. Těmi nejsou jenom Locosti a jejich poskokové, ale také roboti. Hlavně s nimi se vývojáři pokouší o jakési stealth herní pasáže v kombinaci s logickou hádankou, kdy je potřeba roboty likvidovat zezadu vytažením jejich jádra. Ne vždycky se mi to úspěšně dařilo, takže ke slovu přišly zbraně, což mám ostatně nejraději.

Co se moc (nebo vlastně téměř vůbec) nezměnilo, je pocit ze střelby. Ten je stejný jako posledně a předposledně, nicméně je pořád stejně zábavný a ani bych na něm nic měnit nechtěl. Remcalové se také jistě opřou do nabídky zbraní, protože až na jednotky kousků potkáme ty samé rozsévače smrti, jako tomu bylo posledně. Na druhou stranu bych rád podotkl, že Lancer, Hameburst nebo Gnasher jsou tak ikonické zbraně pro série, že jejich odstranění by bylo jako udělat Laru plešatou.

Ještě, než opustíme singlplayer, musíme se podívat na vizuální stránku hry. Gears 5 běží na Unreal Engine, kdy při využití Xbox One X si vychutnáme plynulý chod hry ve 4K s HDR podporou. A právě vlastníci HDR televizí si budou vychutnávat ty nejlepší scenérie, které místy opravdu berou dech. Je přitom jedno, jestli se vydáme do jeskyní, měst nebo továren, všude je to krásné a plné detailů. Je sice pravda, že při bližším pohledu by některé detaily mohli být o něco lepší, ale při normálním průchodu hrou si toho skoro nevšimnete a při akci už vůbec ne. Vizuální stránku krásně doplňují zvuky střelby a výbuchů, což jenom podtrhuje výbornou atmosféru.

Multiplayer se pomalu stává nedílnou součástí nabídky režimů, kdy klasický Versus bych v rámci recenze s klidným svědomím přeskočil, jelikož na něm už není moc co vylepšovat a podle mého se hráčská pozornost ubírá jinam. Tou první cestou pro všechny bude jistě oblíbená Horda neboli nekonečné vlny nepřátel. V ní má nově každý z hrdinů nějakou speciální dovednost, kterou dokáže týmu pomoci. Pokud se vás sejde méně (třeba jenom dva), hra doplní zbytek týmu o umělou inteligenci. Nejsou to sice žádní borci, ale v krizové situaci dokáží vytrhnout trn z paty.

Úpravami prošli bossové uzavírající jednotlivé části. Ti jsou nově více variabilní a dokáží překvapit (ideálně nepříjemně). Díky tomu je Horda parádní výzvou, protože bossů je větší počet a neměly by začít hned tak nudit. Také mě příjemně překvapilo, že mapy jsou velice pěkně navržené a spousta z nich nejsou jenom statické, ale něco se na nich děje. Jako třeba ta, jejíž součástí je nádraží. To si takhle pěkně střílíte, odrážíte vlnu nepřátel a najednou vás přejede rychlovlak, protože při tom všem chaosu kolem si nevšimnete, že stojíte na kolejích a výstražná světla blikají. Horda tak doznala několika příjemných změn a velice snadno v ní utopíte desítky zábavných hodin.

Přiznám se, že víc než na Hordu jsem byl zvědavý na nový kooperativní režim Escape. Jakožto vlastník Ultimate Edice hry jsem vzal Sáru Connorovou, upravil vzhled zbraně, přidal nějaké kartičky na boosty a vydal se s kolegou ničit nepřátelská hnízda. Pointa je zde taková, že se necháte chytit a odnést do hnízda Locostů. Zde umístíte bombu s plynem, jež se následně začne šířit hnízdem a před níž musíme utéct ven. Cestou narazíme na nepřátele, kteří nám únik chtějí znemožnit. Svým způsobem jde o rozvětvený koridor, kdy ve spodní části obrazovky vidíme mapu úrovně a její zamoření plynem. Nejvíc epický je konec úrovně, kdy hráči vyběhnou ven z hnízda, musí za sebou zavřít dveře a bránit se, než se zavřou. Tahle chvíle je hodně silná a úplně jsem se viděl jako v tom pořádném nerváku, kdy střílíte ze všech sil poslední zbytky munice a modlíte se, aby se ty po*raný dveře konečně zavřely. Opravdu skvělý zážitek!

Mapy jsou hezky členité, jde zde spousta zákoutí, která chcete prozkoumat, jelikož nábojů je velký nedostatek a za každý další budete jenom rádi. Bohužel se vám velice snadno může stát, že se někde ztratíte, špatně odbočíte a pak vběhnete do oblasti s plynem. Sice se jednotlivá témata map liší popiskem, ale díky jejich modulárnímu stavění jsou si hodně podobné a na první pohled v nich moc rozdílů není, což také nepomáhá celkové orientaci. To je dáno přítomností editoru map, kdy si hráči budou moct tvořit mapy nové a následně se o ně podělit. Editor není špatně vyřešení a své příznivce si určitě najde. Časem tak určitě hráči vytvoří zajímavé kousky, což se bude hodit, protože základní nabídka čítá šest hnízd.

Při hraní Escapu nás nejvíce trápil zmíněný nedostatek munice a také veliké rozdíly v obtížnosti. Na nejlehčí je hra aktuálně optimální pro zážitek bez záseků, ale na střední je to skoro nepřekonatelná výzva. A to jsme většinou stříleli jenom na hlavu, roboty likvidovali potichu, ale nakonec jsme se dostali do fáze, kdy jsme nepřátelům mohli leda tak nadávat, protože nebylo čím střílet. Doufám, že takových nás nakonec bude více a vývojáři tento mód lépe vybalancují, aby byl zábavnější, hráč neměl pocit zoufalosti, ale přesto byl dostatečnou výzvou pro zvolenou obtížnost.

10
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Gears 5 mě nezklamalo v jediném momentu singlplayeru, který jsem projel jedním dechem, a určitě nezůstane u jednoho průchodu hlavně kvůli novinkám v hratelnosti. Skvělý příběh, akce a silné momenty to jenom podtrhují. Pak je tady výborný multiplayer, kdy Horda je lepší, delší a větší a nový herní režim Escape. Pokud ho vývojáři doladí, aby byl méně frustrující a více zábavný, také nebude co řešit. Zkrátka a dobře Gears 5 opět ukazují, že i Microsoft umí top exkluzivity a tato značka je právem jednou z nich.
25. 07. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Thrustmaster T.Flight Hotas One

Gamepad jako univerzální ovladač všech her je nedílnou součástí herní konzole. A to už od dob, kdy připomínal spíš dálkové ovládání a značka Xbox byla hudbou budoucnosti. Ale nutně to neznamená, že není k mání lepší varianta, která vaši oblíbenou hru prodá v úplně jiném světle. V reálnějším a možná i pohodlnějším, čímž se okamžitě dostávám především k simulátorům. A rozhodně není náhodou, že v době vydání Microsoft Flight Simulatoru pro konzole Xbox Series X/S...

»
22. 07. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: GreedFall – Gold Edition

Pokud mají rozšíření někde smysl, je to rozhodně v žánru RPG. Tituly dělající z nás hrdiny, jejichž velikosti se nikdy nebudeme rovnat, jsou živnou půdou příběhů a neotřelých dobrodružství. Ostatně takový Zaklínač by mohl vyprávět, jak se dá základní hra natáhnou pořádnými přídavky. GreedFall studia Spiders se sice nemůže rovnat s polskou trilogií, ale před pár lety překvapil zajímavým příběhem, neprobádaným prostředím a vlastní verzí kolonizace.

»
21. 07. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: F1 2021

Velkou novinkou letošního roku byla koupě závodních matadorů z Codemasters, které pod svá křídla pojala neméně známá společnost Electronic Arts. Codemasters se pečlivě starají o několik závodních her, kdy jednou z nejpovedenějších značek jsou jistě licencované závody Formule 1. Ty nám přináší rok co rok a my jsme zatím vždy byli s dosavadním pokrokem spokojeni. Nový ročník F1 2021 je ale první, který vychází pod hlavičkou EA, takže se jistě mnohým hráčům vkrádají...

»
29. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: HyperX ChargePlay Duo

Ačkoli se tomu nechce věřit, baterie tu jsou s námi už nějaké to století. A vzhledem k tomu, že je do nich soustředěna budoucnost nejen automobilového průmyslu, nejspíš nám ještě dlouhou dobu sloužit budou. Jde totiž o nejúčinnější zdroj mobilní energie, který se dokáže přizpůsobit použití a umožňuje relativně rychlé opětovné dobití. No, a právě ta poslední výhoda článků je v případě základního balení xboxových ovladačů trochu mimo.

»
18. 06. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Chivalry 2

V nablýskané zbroji za srdcem krásné princezny, nehynoucí slávou v básních a půlkou království. Tak nějak idylicky jsem si vždycky představoval život ve středověku. Jak mi ukázalo Kingdom Come, tak úplně skvělé to nebylo, jelikož všechny zužovali nějaké patálie. Tím spíš, když se člověk, coby pěšák, dostal do nějaké hromadné bitvy. V herním průmyslu se pak najdou firmy specializující své hry právě na tuto soubojovou část.

»
15. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Horror

Pojetí hororového žánru za časů mistra Alana Edgara Poea a za časů Alfreda Hitchcocka se diametrálně lišilo. Oba pánové si potrpěli na poctivé budování atmosféry, na vykreslení postav a na závěr, který vlastně ani nemusel být závěrem. Přesto kinematografie dala druhému jmenovanému výhodu audiovizuální prezentace, kdy kombinace dobře sladěného příběhu, brilantní kompozice obrazu a hudebního doprovodu, předčí i ten nejlepší tištěný text. Dnešní doba děsivý žánr dost zrychlila, zjednodušila a...

»
08. 06. 2021 • japo0

Recenze: Sniper Ghost Warrior Contracts 2

Pokračování sniperské hry Ghost Warrior Contracts od polských City Interactive je tu. City Interactive se sniperským hrám věnuje už od roku 2008, dosud ovšem s rozporuplným úspěchem. Jejich sérii Ghost Warrior se přeci jen daří o trošku hůře,  než například poslednímu dílu Sniper Elite 4, který byl hodnocen jako velmi nadprůměrný. Pro mě vždy byly jejich hry spíše na úrovni „guilty pleasure“, což by se dalo do češtiny asi volně...

»
08. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Necromunda: Hired Gun

Mohl bych tu začít tahat triko, jak je Warhammer 40 000 neustále zpracováván do sotva průměrných her. Jenže s ohledem na jeho velikost bych toho musel znát mnohem víc než jen rozložení frakcí, hrubý obrys dějových pozadí a fakt, že jde o univerzum, které je mohutně adaptováno do knih, filmů a samozřejmě her. A není třeba hlubokých znalostí, abych si všiml pravidelné roční ofenzívy titulů, kterým propůjčuje licence Games Workshop. A přestože...

»