RECENZE: Hood: Outlaws & Legends

Autor: p.a.c.o Publikováno: 2.6.2021, 20:58

Publikováno: 2.6.2021, 20:58

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2286 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Robin Hood je známé jméno. Ještě aby ne, když šlo údajně o lupiče, který bohatým bral a chudým dával. Tento lidový hrdina nejspíš žil na přelomu 12. a 13. století, ovšem není úplně jisté, že skutečně existoval. To nicméně nezabránilo zábavnímu průmyslu ve spoustě seriálových, filmových a také herních zpracování. Hrou, kterou si nejvíc pamatuju, je pro mě Robin Hood: Legenda Sherwoodu, která vyšla v roce 2002 jako taktická akční hra, kde však nebyla nouze ani o skrývání se a tichý postup.

Obecně se dá říct, že Robin Hood vlastně neměl ve zvyku nějakou šílenou řež, i když některé filmy a i mnou zmíněná hra, nabízí akčnější pasáže. Nejnovější herní zpracování, kterému se následující řádky budou věnovat, nese jméno Hood: Outlaws & Legends a většinou byla prezentována jako stealth akce. Náznaky a videa nevypadala vůbec špatně, ale i tak jsem tu teď na začátku recenze a nedá se říct, že bych byl pln optimismu a nadšení. Nějakou tu hodinu hraní mám za sebou, a že bych chtěl hru chválit, to se rozhodně říct nedá.

Již po prvotním tréninkovém průchodu hrou jsem začal něco tušit, i když se mi líbilo, že hra nabízí čtyři postavy – Robina, Johna, Marianu a bratra Tooka. Každá z nich má trochu jiné dovednosti a schopnosti, takže v ideálním světě by bylo nejlepší je zkombinovat všechny dohromady. Bohužel jejich balanc není úplně optimální a třeba za bratra Tooka moc lidí nehraje. Ono to skoro ani není potřeba, protože prostě nemá moc využití. A to ani v případě, kdy ho perky člověk opravdu vylepší.  Většinou tvoří tým Johnové a k nim Mariana nebo Robin (či oba dva). John je hodně velký silák a většinou na dvě rány vyřídí všechny nepřátele, včetně těch živých a Robin s Marianou to kropí šípy pěkně z dálky (spíš tedy Robin). Mariana je zase hodně rychlá a otec Took dokáže doplňovat zdraví, to jenom pro pořádek.

Když už jsem zmínil živé hráče, pojďme se podívat na herní módy. Tedy pardón, herní mód, protože ve hře jich víc není. Pointou je ukrást poklad, ale nejdřív od šerifa musíme získat klíč, následně najít místnost, kde se nachází a pak ho dotáhnout k naší lodi. Tento cíl je stejný pro oba dva týmy o čtyřech hráčích, a do toho všeho se pletou AI vojáci. Každá akce na mapě zároveň ukáže nepřátelskému týmu, čeho kdo dosáhl a minimapa dokonce ukazuje pohybující se poklad, takže soupeř vůbec nemusí hledat, kde je, ale vždycky po něm jde najisto.

Taktický tichý postup je pro hru charakteristický tak prvních pět minut, než se šerifovi sebere klíč. Pak už není vůbec potřeba a oba dva týmy se do sebe prostě bez okolků pustí a začíná nekonečná přetahovaná o poklad. Jedno kolo má časový limit 30 minut a občas má člověk co dělat, aby to v něm vůbec stihl. Herní tempo je hodně upracované, a i přes spoustu bojů je postup truhly dost pomalý. Stačí totiž jediný zásah toho, kdo ji nese, aby ji automaticky zase upustil. A takhle to jde pořád dokola, až do nudného konce. Máme tu i možnost zabírání bodů pro výhodnější respawn, ovšem není to nikterak důležitý prvek a kdyby tady nebyl, vůbec nic se nestane.

Pokud se podaří truhlu ukrást, těšil jsem se na rozdělování lupu. Zde je možné určit, kolik peněz si necháme a kolik dáme oněm chudým lidem. Musím však konstatovat, že chudým jsem toho moc nedal, protože kromě dobrého pocitu, vylepšení tábora (což je k ničemu) a oblečení pro postavy (taky k ničemu) nic jiného nedostaneme. Lepší je si zlaťáky nechat pro nákup lepších perků a dalšího vybavení, což se pro získání dalšího lupu bude hodit víc. Říkal jsem si, že bych jim peníze dával později, ale tak dlouho jsem nakonec hru hrát nevydržel.

Chtě nechtě se všechno začne hodně brzy opakovat. Je to hlavně tím, že je k dispozici jenom jeden herní mód, ale zároveň i proto, že se vše odehrává na třech mapách. Doufal jsem, že se do věci třeba víc zapojí AI ovládaní vojáci, ale jejich inteligence je opravdu hodně nízká. Vůbec jim nevadí, když jejich parťáka zabijete, prostě sólo pokračují dál. Navíc se bojí chodit do křoví, kde je hráč zrovna schovaný a k tomu dokáží nedomyslet další vtipné situace.

A když nefungují hlavní prvky hratelnosti, je pak už docela jedno, že technicky hra funguje perfektně. Matchmaking je skvělý a rychlý, stejně tak rozhraní a další věci. Dokonce mě překvapila grafická stránka, která je velice podařená, a prostředí jsou hezky a poměrně detailně zpracována. Navíc se dá pro splnění mise najít vícero cest a na druhou stranu nejsou mapy příliš velké, aby na nich člověk bloudil.

Robin Hood tak nedostal hru, která by byla hodná jeho jména a mého doporučení. Zajímavý nápad na stealth krádeže bere v podání hráčů hodně rychlé za své a ani v tréninku proti tupé umělé inteligenci dlouho nefunguje. Ve výsledku tu máme hodně průměrný, nudný a nevyvážený počin, se kterým toho vývojáři po vydání už moc nesvedou. Přitom rada by byla úplně snadná. Vykašlat se na multiplayer a udělat v tomto duchu singlplayerovou hru s pořádným příběhem. To bychom si pak v této recenzi říkali asi něco jiného.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Kdo si nemůže pomoct a chce hru s Robinem Hoodem, ať si radši vybere nějaký starší kousek. Druhou možností je při hraní Hood: Outlaws & Legends zavřít obě oči, abychom neviděli všechny problémy a chyby v hratelnosti, jaké hra má. Ostatní se hře spokojeně obloukem vyhnou, což je to nejlepší, co můžete udělat - ignorovat celou tuhle věc.
25. 07. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Thrustmaster T.Flight Hotas One

Gamepad jako univerzální ovladač všech her je nedílnou součástí herní konzole. A to už od dob, kdy připomínal spíš dálkové ovládání a značka Xbox byla hudbou budoucnosti. Ale nutně to neznamená, že není k mání lepší varianta, která vaši oblíbenou hru prodá v úplně jiném světle. V reálnějším a možná i pohodlnějším, čímž se okamžitě dostávám především k simulátorům. A rozhodně není náhodou, že v době vydání Microsoft Flight Simulatoru pro konzole Xbox Series X/S...

»
22. 07. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: GreedFall – Gold Edition

Pokud mají rozšíření někde smysl, je to rozhodně v žánru RPG. Tituly dělající z nás hrdiny, jejichž velikosti se nikdy nebudeme rovnat, jsou živnou půdou příběhů a neotřelých dobrodružství. Ostatně takový Zaklínač by mohl vyprávět, jak se dá základní hra natáhnou pořádnými přídavky. GreedFall studia Spiders se sice nemůže rovnat s polskou trilogií, ale před pár lety překvapil zajímavým příběhem, neprobádaným prostředím a vlastní verzí kolonizace.

»
21. 07. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: F1 2021

Velkou novinkou letošního roku byla koupě závodních matadorů z Codemasters, které pod svá křídla pojala neméně známá společnost Electronic Arts. Codemasters se pečlivě starají o několik závodních her, kdy jednou z nejpovedenějších značek jsou jistě licencované závody Formule 1. Ty nám přináší rok co rok a my jsme zatím vždy byli s dosavadním pokrokem spokojeni. Nový ročník F1 2021 je ale první, který vychází pod hlavičkou EA, takže se jistě mnohým hráčům vkrádají...

»
29. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: HyperX ChargePlay Duo

Ačkoli se tomu nechce věřit, baterie tu jsou s námi už nějaké to století. A vzhledem k tomu, že je do nich soustředěna budoucnost nejen automobilového průmyslu, nejspíš nám ještě dlouhou dobu sloužit budou. Jde totiž o nejúčinnější zdroj mobilní energie, který se dokáže přizpůsobit použití a umožňuje relativně rychlé opětovné dobití. No, a právě ta poslední výhoda článků je v případě základního balení xboxových ovladačů trochu mimo.

»
18. 06. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Chivalry 2

V nablýskané zbroji za srdcem krásné princezny, nehynoucí slávou v básních a půlkou království. Tak nějak idylicky jsem si vždycky představoval život ve středověku. Jak mi ukázalo Kingdom Come, tak úplně skvělé to nebylo, jelikož všechny zužovali nějaké patálie. Tím spíš, když se člověk, coby pěšák, dostal do nějaké hromadné bitvy. V herním průmyslu se pak najdou firmy specializující své hry právě na tuto soubojovou část.

»
15. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Horror

Pojetí hororového žánru za časů mistra Alana Edgara Poea a za časů Alfreda Hitchcocka se diametrálně lišilo. Oba pánové si potrpěli na poctivé budování atmosféry, na vykreslení postav a na závěr, který vlastně ani nemusel být závěrem. Přesto kinematografie dala druhému jmenovanému výhodu audiovizuální prezentace, kdy kombinace dobře sladěného příběhu, brilantní kompozice obrazu a hudebního doprovodu, předčí i ten nejlepší tištěný text. Dnešní doba děsivý žánr dost zrychlila, zjednodušila a...

»
08. 06. 2021 • japo0

Recenze: Sniper Ghost Warrior Contracts 2

Pokračování sniperské hry Ghost Warrior Contracts od polských City Interactive je tu. City Interactive se sniperským hrám věnuje už od roku 2008, dosud ovšem s rozporuplným úspěchem. Jejich sérii Ghost Warrior se přeci jen daří o trošku hůře,  než například poslednímu dílu Sniper Elite 4, který byl hodnocen jako velmi nadprůměrný. Pro mě vždy byly jejich hry spíše na úrovni „guilty pleasure“, což by se dalo do češtiny asi volně...

»
08. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Necromunda: Hired Gun

Mohl bych tu začít tahat triko, jak je Warhammer 40 000 neustále zpracováván do sotva průměrných her. Jenže s ohledem na jeho velikost bych toho musel znát mnohem víc než jen rozložení frakcí, hrubý obrys dějových pozadí a fakt, že jde o univerzum, které je mohutně adaptováno do knih, filmů a samozřejmě her. A není třeba hlubokých znalostí, abych si všiml pravidelné roční ofenzívy titulů, kterým propůjčuje licence Games Workshop. A přestože...

»