Xboxweb.cz

Skládání kostiček je nejen velice uklidňující, ale také zábavný způsob, jak v sobě probudit tvořivého ducha. Stavět můžeme buď podle nějakého plánku, nebo ještě lépe, podle vlastní chuti a představivosti. Kreativní jedinci si navíc v dnešní době mohou vybrat, zda se chtějí „zapotit“ při fyzickém skládání kostiček, nebo všechny své vize a fantazie otisknout do virtuálního světa. Fyzické stavění dokáže velice dobře zprostředkovat legendární stavebnice LEGO, jež má přesah i do virtuálního světa. Her s touto tématikou je dost a neustále přibývají nové. Zapomenout nemohu ani na virtuálního konkurenta ve stavění, jímž Minecraft s legendárním statusem v herním světě bezesporu je.

My se ale budeme věnovat značce LEGO, protože kinosály obsadil LEGO Příběh 2 a tím pádem bylo herní zpracování jasnou věcí. Na starost si ho nemohl vzít nikdo jiný než na tomto poli nejostřílenější vývojáři z Traveller’s Tales, kteří mají na svém kontě již pěknou řádku her s LEGO tématikou. Skoro by se až chtělo říct, že tyto hry sekají jak Baťa cvičky, ale to bychom jim trochu křivdili. I přes společné znaky se do každé nové hry pokoušejí dostat nějakou tu novinku nebo lehce inovovat herní mechaniky a ani druhý LEGO Příběh na tom nebude jinak.

Emmet a jeho kamarádi si pěkně poklidně žijí ve svém kostičkovém světě, který jako by z Mad Maxe vypadl. Nechybí nejrůznější vozidla, post-apo domečky nebo přístřešky a v dálce trosky města bývalého lesku. Emmet je stále stejně potrhlý a Lucy stále stejně punková. Idylka je narušena ve chvíli, kdy na LEGO svět zaútočí vesmírní nájezdníci, čímž vzniká panika, zažijeme první souboj s bossem, ale tím samozřejmě hra nekončí. Kromě Emmeta a Lucy jsou ostatní kamarádi uneseni a jak správně tušíte, naším cíle bude všechny opět přivést domů. Příběh není, kdo ví jak objevný a inspiruje se u své filmové předlohy. Nicméně jako kostra pro hru samotnou slouží velice dobře, včetně nezbytného LEGO humoru a nadsázky, který je tolik vlastní této herní sérii. Oceňuji, že není až tolik ukecaný, jako tomu bývalo dříve, takže moc nenarušuje samotné herní tempo.

Po vzoru předchozích dobrodružství se vydáme objevovat taje otevřeného světa, který je nám plně k dispozici. A hned při prvním dobrodružství si všimnete těch několika málo změn, jež si pro nás vývojáři připravili. Co se zadávání úkolů týče, nechali se inspirovat u podobných her s otevřeným světem, takže na mapě najdeme ikony nabízející úkoly pro hlavní dějovou linku a otazníky symbolizující vedlejší úkoly spojené s pomocí obyvatelům LEGO světa. Tohle rozlišení se mi velice líbí a překvapilo mě, kolik vedlejších úkolů dokázali tvůrci do jednotlivých světů nacpat. Sice nejsou nějak extrémně kreativní, ale to mi ve výsledku vůbec nevadilo.

LEGO hry jsou charakteristické sbíráním celé řady postaviček z daného univerza a ani zde tomu není jinak. Jenom místo sbírání hotových postav můžeme získat i nějaké ty oblečky pro ně a tak podobně, kdy přístup je přes jiné rozhraní. Pro některé úkoly a pro začátky některých z nich je občas potřeba dojít k nim s nějakou konkrétní postavičkou. Sbírání věcí platilo i pro virtuální penízky, jež jsme získávali rozbíjením věcí všude po světě. Toto zůstalo, ale navíc z rozbitých věcí mimo penízků padají také kostičky nutné pro stavění.

Prvek stavění je neodmyslitelnou součástí LEGO her, kdy jsme vždycky na předem daných místech stavěli, co bylo zrovna potřeba. V LEGO Movie 2 se stále staví na místech k tomu určených, ale volba toho, co krásného postavíme je čistě na nás. Díky novému skeneru si můžeme oskenovat nějaký předmět z LEGO světa a v případě dostatečného počtu kostiček ke stavění (hra řeší jenom jednotlivé barvy) si můžeme postavit, co nám jenom libo. Výjimkou jsou větší stavby do příběhu, které nikde jinde nepostavíte. Pouze domečky na jedné z planet můžete stavět dle libosti a žádné předem určené místo není.  Každopádně jako příjemné zpestření určitě potěší, ale nejde v rámci série o nijak převratnou novinku.

Herní prostředí nabízí různé planety, kde se bude děj odehrávat. Je fajn cestovat a podívat se někam jinam, i když technické zpracování není takové, jaké by člověk v dnešní době očekával. S povděkem jsem kvitoval fakt, že se vývojáři snažili co nejvíce věcí vymodelovat z LEGO kostek a moc nepoužívat animovaná pozadí a podobně, která nabourávají jinak hezky postavené a uvěřitelné LEGO světy. Dokonce i samotné planety jsou na poměry LEGO her poměrně rozlehlé. Bohužel všudypřítomné doskakování textur mi prostě vadilo, ať jsem se snažil, jak jsem chtěl. Na druhou stranu dohled byl opravdu velký.

Další neskutečně otravnou věcí je kamera. Bláhově jsem si myslel, že doby, kdy byla kamera problematická, jsou nadobro pryč, ale LEGO Movie 2 mě přesvědčilo o opaku. Za normálního stavu kamera sleduje postavu nebo dění na obrazovce a za pomoci pravé páčky ji můžeme dostat do toho správného úhlu, jaký potřebujeme. A tady se začne bít možnost hýbat s kamerou a její automatická korekce, což ve výsledku dělá na obrazovce pěkný chaos. Někdy můžete s kamerou točit na všechny strany, ale ideální pohled na herní scénu nenajdete. Kameru zmíním i při kooperativním hraním, protože ani v tomto díle nechybí. Jenom oproti předchozím zvyklostem se rozdělení obrazovky nemění dynamicky, ale obrazovka je rozdělená neustále. Neřekl bych, že to je přednost nebo zápor, prostě to v tomto díle je takto nastaveno.