Recenze: Mortal Shell
Publikováno: 18.8.2020, 19:51
Sociální sítě
O autorovi
Lukáš Urban
Je autorem 3436 článků
Ve hrách, všude jako jinde, platí obecná paušalizace. Proto líbí-li se vám série Dark Souls, automaticky se předpokládá, že máte nahráno Sekiro, Code Vein, Necropolis, The Surge či Lords of Fallen. No, pravda je trochu složitější. Z těžko stravitelné RPG větvičky se stala macatá větev, která navzdory totožným prvkům nabízí rozdílné herní zážitky a obtížnosti. A zatím, co svět velkých titulů čeká na Elder Ring, malý tým veteránů servíruje Mortal Shell.
Při sumarizaci záporných bodů jsem měl hodně dlouho v paměti skripty. Jsou všude. Ať už jdu kolem sedících poutníků nebo se plížím středověkými ruinami. Fiktivní senzory posílají protivníky s naprostou přesností, což se dá později využít pro rychlejší průchod nebo naučení daného sektoru. Ale jsou místa, kde to vyloženě leze na nervy. Například v členitých katakombách zbývá jen couvat, protože snaha popoběhnout povzbudí i ty, kteří nemají šanci vás vidět. Jindy, abyste se dostali dál, musíte vyrazit na sebevražednou misi za otevřením dveří. Šance na přežití je minimální. V rozsáhlé hale se probudí k životu úplně vše, včetně ostřelovačů v neckách.
Naopak se mi hodně líbí postupné seznamování s předměty pravidelné konzumace. Ať už jde o kouzla, uzdravující materiál, transformace nebo pitomé hraní na loutnu. Čím častěji se tím či oním hrdina zabývá, tím více o prvku ví a je větší šance, že se brzy seznámí s lepší variantou. Nakonec tak dokáže rytíř lépe měnit zbraně, formy a cestovat mezi lokacemi. Proto se nebojte vylepšovat, léčit a používat vše, co inventář nabídne. Stojí to za to.
Verdikt
Schovejte šrajtofli, nechte skořápky na ulici a raději se pusťte do těch mrtvých. Sice místo peněz ztratíte nervy, ale pocit z vítězství bude daleko lepší. Malý nezávislý projekt překvapuje zpracováním, zajímavými prvky v soubojovém systému a přístupnou hratelností. Nadále platí, že žánr hardcore RPG není pro každého, a tak to má být. Ovšem Mortal Shell zná své místo. Proto se zaměřuje na zlatou střední cestu, po které dojde klidu i leckterý nováček.
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
