
RECENZE: NBA LIVE 15
Sportovní herní série mají jednu velkou výhodu a současně i nevýhodu. Vycházejí každý rok a je jedno, jestli se daná soutěž hraje či ne. Platí to bez výjimky až na jednu sérii. Tou je NBA od EA Sports, které si docela dlouho dávalo pauzu, aby se na novou generaci objevila v co nejlepší formě. Navíc docela dlouho bojkotovalo náš trh (tímto zdravíme do Polska) a až NBA LIVE 15 u nás naplno předvádí sílu basketbalu pro nové konzole.
Z mého pohledu si připadám jak z dob minulých, jelikož moje poslední setkání s NBA od EA proběhlo před jednou pětiletkou s ročníkem NBA LIVE 10, což už je také nějaký pátek a v porovnání s tím je NBA LIVE 15 opravdu někde jinde. Mezi tím jsem se naštěstí víc než dobře zabavil s konkurenční sérií od 2K. Hlavní otázka je tedy nasnadě. Dokážou EA opět převzít iniciativu a vyšplhat se na vrchol v tomto žánru nebo to letos stačit nebude.
Po vzoru svých sourozenců FIFA a NHL i NBA Live má největší trumfy v rukávě v oblasti prezentace. Nebudeme chodit dlouho kolem horké kaše a rovnou si řekněme, že grafická stránka je fantastická. Krůpěje potu na tělech hráčů, skutečné boty, jaké si může koupit každý z nás, a k tomu věrné zpracování všech stadionů, na jejichž palubovkách se odehrávají souboje té nejprestižnější basketbalové soutěže světa. Pohled na hru je opravdu famózní, což navíc podtrhuje spolupráce s televizní stanicí EPSN. Díky ní si můžeme užít zejména poločasovou přestávku plnou nejrůznějších přehledů, statistik a sestřihů.
Omáčka kolem by tedy byla velmi chutná, ale důležité je, jak moc bude chutnat hlavní chod, tedy hratelnost. Ještě před samotným rozborem bych se chtěl trochu věnovat tréninku. Jako každá správná sportovní hra nemůžou chybět cviky základních dovedností, aby pro vás první zápas byl co nejjednodušší. Zde ovšem nastává první rozčarování, protože útoku a přihrávkám se budete věnovat do aleluja. Bohužel nedílnou součástí basketbalu je i precizní a hlavně přesná obrana. Tu si však v novém NBA v praktickém tréninku nevyzkoušíte, i když nějaká ta teoretická rada se v nahrávacích obrazovkách objeví. Nezbývá, než se všechno naučit v ostrém zápasu, či případné exhibici a to je rozhodně škoda.

Z toho pramení počáteční frustrace z prvních zápasů, kdy jsem adekvátně nebyl schopen bránit a napadat soupeřovu rozehrávku, takže prvních pár zápasů skončilo prohrou, i když ne nijak drtivou. Postupem času jsem ale začal přicházet na to, jak hra funguje, jak funguje fyzika hráčů a spolu s poznáním se zlepšily i výsledky. Hra má skvělou fyziku hráčů a míče, takže opravdu cítíte tlak na svojí osobu nejen při rozehrávce, ale také při střelbě. Jak moc velký tlak je na vás vyvíjen ukazuje indikátor pod hráčem. Pokud je zelený, přihrávka nebo střela má velkou šanci na úspěch. V případě červené barvy na úspěch zapomeňte, protože výsledek je jako kdyby jste hodili míč soupeři. Stavy mezi někdy padnou, jindy zase ne. Navíc fyzika hráčů funguje i vzájemně k míči, díky čemuž se mi párkrát povedla hodně povedená rozehrávka o soupeřovu hlavu.
Když jsem zmínil tlak na vaší osobu, myslel jsem to doslova. Hráči k sobě hezky přistupují a pokud se otočíte zády a snažíte se krýt míč, může se vám hravě stát, že vás soupeř vytlačí nejen z dobré střelecké pozice, ale i ze hřiště. Samozřejmě vše v rámci pravidel. Je proto důležité krýt si míč, ale zároveň dávat pozor na spoluhráče, aby ještě bylo možné přihrát. Velkým pomocníkem je tlačítko RB, které vyvolá „nabídku“ přihrávek – nad každým spoluhráčem se objeví jiné tlačítko a my tak stiskem můžeme přesně přihrát zvolenému hráči.
Ovládání oproti konkurenci doznalo několika změn, kdy tou hlavní je střelba. Zatímco v NBA od 2K můžete střílet analogovou páčkou, NBA LIVE 15 nabízí střelbu pouze pomocí tlačítka, které je nutné ve správnou dobu pustit. Pravá páčka totiž slouží k různým fintám a celkově k práci s míčem. Na druhou stranu je ale přehlednější a tak nějak víc po ruce. U konkurence jsem měl občas pocit, že si musím vykloubit palec, hlavně při smečování. Ať tak nebo tak, s ovládáním jsem spokojen a určitě vám rychle přejde do krve.
V oblasti herních módů se žádná revoluce nekoná a nechybí ani basketbalová obdoba FUTu a HUTu nazvaná Live Ultimate Team. Vytvořit si můžeme i vlastního profesionála, ale bohužel ho nemůžeme zapojit v týmové hře proti ostatním soupeřům, jelikož multiplayer jde hrát pouze 1v1. I nové NBA nabízí funkci Big Moments, ve které si můžete zpětně vyzkoušet ty nejlepší a nejzajímavější akce z uplynulého týdne, které jsou podle obtížnosti ohodnoceny různým počtem zkušeností. Nejvíc se mi ale stejně líbí možnost hraní zápasů za oblíbený tým dle aktuálního rozpisu a to i zpětně.
Verdikt
NBA LIVE 15 se tak vrátilo ve velkém stylu a oproti konkurenci nabízí hlavně funkční online složku hry. Zbytek je v rámci možností víceméně podobný, ne-li přímo stejný. U hraní jsem se moc bavil, ale co mne nejvíc ohromilo je neskutečná grafika a fyzika hráčů. Víc asi netřeba dodávat a můžeme se vydat na palubovky.| grafiky | bránění |
| fyzika a pohyb hráčů | chybí týmový MP |
| prezentace |
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
































