
RECENZE: PGA Tour 2K25
Venku se pomalu otepluje a ve vzduchu je kromě blížících se alergií cítit také příchod jara. Trávníky se pomaličku začínají zelenat, zbytky listí ofoukává jarní větřík nebo fukar pracovníka technických služeb. Všichni golfisté začínají opouštět krytá odpaliště nebo místnosti se simulátory, protože nová golfová sezóna se blíží ke svému začátku. Ta virtuální, o kterou se starají vývojáři z 2K Sports již začala a zve všechny příznivce na greeny.
Je docela zajímavé, že se dokážou vedle sebe uživit dvě série simulující zrovna tento sport a třeba v hokeji to nejde, ale kdo ví, jestli je za tím jenom větší počet golfových příznivců, mírnější licenční podmínky nebo nějaká jiná golfová lobby. Konkurence je zkrátka fajn, protože každý si může vybrat přesně tu sérii, která mu sedí víc. Osobně preferuji raději konkurenční zpracování od EA, ale ani 2K se za svůj golf nemusí stydět. Pojďme tedy vzít svůj vak s holemi a hurá na greeny.
Jako vždy všechno začíná vytvořením svého virtuálního já, jehož prostřednictvím se budeme snažit usednout na golfový trůn, vydělat peníze, získat si na svou stranu fanoušky a samozřejmě porazit legendy tohoto sportu. Editor je rozsáhlý tak akorát a kdo zrovna nemá touhu trávit čas tvorbou postavy, může se spolehnout na služby automatického generátoru, který dokáže odvést dobrou práci, což jsem si sám vyzkoušel.
Kariéra jako taková je pěkně zpracovaná a přináší zajímavé novinky, ale také pár zvláštních rozhodnutí. Hodně se mi líbil systém sponzorů, kdy každý přináší nějaký bonus a postupně si s nimi budujeme vztah. Není proto snadné nějakého sponzora jen tak vyhodit a nahradit ho jiným, vždycky se hodí nad svojí budoucí volbou trochu přemýšlet. Přemýšlet jsem musel také nad novými rozhovory s médii, které následně formují povahu našeho hráče, což se mi taky hodně líbilo.
Pozitivně hodnotím postup kariérou zahrnující nejen turnaje, respektive cestu, jak se do slavné PGA Tour dostat (pokud si tedy zvolíte delší cestu), ale také nejrůznější výzvy nebo trénink nových dovedností. Všechno naše snažení stát se tím nejlepším je pak podtrženo vylepšováním našeho vybavení, čímž si následně odemykáme sloty pro dodatečné perky.
Bohužel, levelování postavy, vylepšování vybavení a další věci jsou napojeny na pro mě nepříjemnou věc – mikrotransakce. Abyste tomu rozuměli, ty nejsou v této sérii nic nového, ale letošní ročník je posunul na novou úroveň, kterou bych označil nejen za otravnou, ale místy přímo narušující hratelnost. Ano, stále se dá spousta věcí v pohodě odemknout postupným hraním, ale upozornění na možnost cokoliv koupit na nás vypadávají na každém kroku. K vylepšení dovedností jsou totiž třeba body dovedností, kterých jsem měl a mám obrovskou hromadu. Jenže abych je mohl použít, musím mít i dostatek kreditů VC a s těmi hra opravdu šetří. Ovšem jak tušíte, není problém je koupit za peníze navíc a tím si pomoci.

Na level postav je pak navázané odemykání nových perků spojených s několika částmi hry (odpaly, greeny, chip a tak dále). Tím pádem se všechno buď ještě víc natahuje, a to i v případě, kdy se vám daří a vyhráváte jeden turnaj za druhým. VC kreditů jsem měl vždycky nedostatek. Po každém návratu do hlavního menu na mě pak vyskočila hláška, že mám k dispozici několik beden za plnění výzev, což taky úplně nemusím. Ve výsledku to pak vypadalo, že jsem z možných odměn, kdy je třeba vybrat pouze jednu, sáhl právě po VC kreditech, místo toho, abych si třeba vybral nějaký perk pro své hole nebo míček. Vrcholem nenažranosti je pak obchod s oblečením, kde se nové kousky zadarmo odemykání ještě pomaleji, než nám rostou platy v práci. Ještě že jsem jednou za čas dostal nějaký nepatrně hezčí kousek zdarma od svého sponzora. Naneštěstí oblečení turnaje nevyhrává, jinak bych byl věčně poslední.
Abych těch frustrací neměl málo, hra je závislá na internetu. Bez něj nejde hrát kariéra, vylepšovat svého hráče a spousta dalších aktivit. Jediné, co jde, je Quick Play a to je dost smutné. Ne, že bych doma neměl internet, ale nejvíc tím trpí funkce Quick Resume, protože je jednoduše nepoužitelná. Návrat do hry totiž znamená odpojení a následné připojování k serverům, což prostě stojí čas a není tím pádem rozdíl mezi spuštěním hry úplně od začátku nebo vrácením se do ní. Aby toho nebylo málo, díky tomu, že hra pořád něco načítá ze serverů, je menu a práce v něm neskutečně pomalá, otravná a ubíjející. Takhle si hraní v dnešní době opravdu nepředstavuju.
Co hře musím ale přičíst k dobru je fakt, že se moc pěkně hraje. Nový systém pracující se odpalem je snadno uchopitelný a odpovídající zvolené obtížnosti. Na známých hřištích si své dovednosti mohou prověřit, jak začátečníci, tak zkušení golfisté. Nevím, jak je to možné, ale ve zdejším golfu mám lepší hru mimo greeny, kdežto v sérii od EA se mi víc daří právě na nich. Budu ale předstírat, že to je rukama a všechno se dá naučit. Přeci jenom i zde se mi povedlo docela dost zázračných úderů, na které jsem byl hodně hrdý a měl z nich neskutečnou radost, což by asi mělo být cílem.
Ani po technické stránce není moc na co si stěžovat a skoro bych i řekl, že prohlášení o vylepšení grafiky nelhala. Všechna hřiště jsou moc pěkně zpracovaná, a to nejen trávník, což je tak nějak očekávatelné, ale pěkné jsou třeba i modely stromů a okolí obecně, nebo zpracování našeho hráče. Samozřejmě pro co nejlepší grafiku je třeba využít Xbox Series X. Jeho slabší bratříček sice hru v pohodě a se stabilním počtem rozjede také, ovšem míra detailů je značně osekaná a golf na něm už tak pěkně nevypadá.
Takže co s tebou, milá hro? Máš zajímavě zpracovanou kariéru, až překvapivě velké stromy dovedností nejen pro golfistu, ale i jeho vybavení, dobře se hraješ a pěkně se na tebe kouká. Bohužel se ze mě snažíš vytáhnout peníze na každém kroku, na což jsem sice zvyklý, ale zdejší přístup už se dostává do roviny otravný až nepříjemný. K tomu potřebuješ být pořád online a díky tomu je menu a spousta operací v něm hrozně pomalá. Hodně věcí děláš dobře a při samotném hraní jsem se bavil, ale po každém kole nebo turnaji jsem byl zas a znovu znechucen. Mno, čekal jsem od tebe víc a dost bych ocenil, kdyby si při ceně, za jakou si tě musím koupit, neprudila s tím, jak ze mě dál tahat peníze. 2K Sports ale evidentně naskočili na tenhle kurz (mrkám na tebe NBA 2K) a je třeba dát vývojářům vědět, že se mi to ani trochu nelíbí a nehodlám s nimi takovou hru hrát.
Verdikt
Nebýt otravných mikrotransakcí, nutnosti být kvůli každému prdu online a pomalému menu, byl bych ochoten dát pěknou známku. Na greenech všechno funguje, ovládání je příjemné a na hru se moc pěkně kouká. Odmítám však při pořízení hry za prémiovou cenu dávat jakékoliv peníze navíc, abych si uspíšil pomalé levelování, získávání perků a dalších věcí. Zkrátka kdo mikrotransakcemi sáhne do hratelnosti, musí dostat přes prsty.
Recenze: Deadside
Hry o přežití nabývají na popularitě, avšak pro konzolové hráče příliš na výběr nebylo. Na konci února ale do obchodů Xboxu dorazil Deadside, survival který už pár let bojuje s konkurencí na počítačích se vydal na cestu konzolí. Jaké je srovnání verze na PC a konzole? Dostává DayZ na Xboxu konečně konkurenci?

Recenze: South of Midnight
Legendy, bubáci, mýtická stvoření a příběh o bolesti a odpuštění. Jak to vše může fungovat v herním provedení od Compulsion Games zjistíme v této recenzi.

RECENZE: Lost Records: Bloom and Rage
Když přijde francouzské studio Don’t Nod s novým titulem, fanoušci příběhových adventur notně zbystří. I když se Francouzi v posledních letech věnovali i jiným žánrům, jejich pověst vybudovaná především okolo série Life is Strange se jim patrně jen tak překonat nepodaří. Ostatně do tohoto žánru spadá také novinka v podobě titulu Lost Records: Bloom & Rage. Hned na úvod je potřeba říci, že titul je rozdělen na dvě části –...

Recenze: Police Shootout
Se simulátory pro konzole se roztrhl pytel a tak se k nám dostal další kousek pro recenzi. Tentokrát si osvojíme roli policejního strážníka ve městě San Adrino. Hru má na svědomí už zkušené polské vydavatelství Playway, které má ale na svědomí i tituly, které příliš neoslovily. Jak si při recenzi vedla tato policejní záležitost?

RECENZE: Split Fiction
Čtení knížek je skvělá kratochvíle. Samozřejmě za předpokladu, že umíte číst a dokážete si najít něco, co vás zaujme. Moc z nás nebylo zrovna dvakrát odvařených z povinné četby ve škole, i když občas se něco zajímavého objevilo i tam. Výhodou knih totiž je, že se jejich prostřednictvím můžeme vydat prozkoumávat tajuplné světy, zažít letní romantiku nebo naopak velice znepokojivé příběhy. Troufnu si tvrdit, že knížky jsou méně interaktivní brácha našich oblíbených...

Recenze: Assassin’s Creed Shadows
Léta chtěné zasazení série Assassin’s Creed do Japonska je konečně tu. Jak obstálo bratrstvo v zemi vycházejícího slunce?

RECENZE: WWE 2K25
Nové režimy, obrovská soupiska zápasníků a mnoho dalšího jsou tady, aby se pokusily vás obrat o čas a peníze v novém díle populární wrestlingové hry WWE.

Recenze: Like a Dragon Pirate Yakuza in Hawaii
Bájné poklady, piráti moderní doby, starobylé legendy, japonská mafie a jeden muž, který po ztrátě paměti zjišťuje, jak to vše do sebe zapadá ve velice absurdním titulu o bohatství a snech. Vítejte u recenze pirátské yakuzy z dílny studia Ryu Ga Gotoku.