
Recenze: Plants vs. Zombies: Garden Warfare pro Xbox 360
Zahrádka je zdrojem relaxace, inspirace a hlavně práce. Člověk věnuje spoustu hodin zasazování, přesazování, zalévání, pletí a dalším činnostem s vidinou co nejbohatší sklizně. O to víc každého zahrádkáře naštve, když na jeho pečlivě udržovanou ba až vypiplanou zahrádku vtrhne banda zombií a začne všechno ničit. Příroda je naštěstí připravená i na tyto případy, takže se zelenina dokáže postarat sama o sebe. Začíná Garden Warfare…
První chvíle strávené s Plant vs. Zobies: Garden Warfare byly hodně zvláštní. Už na první pohled je jasné, že se bude lišit od Battlefieldu, COD nebo Titanfallu, ale podvědomě člověk stejně čeká, že tak nějak by to mohlo být. Pravda leží někde na cestě mezi hráškem a drsným týpkem s kuželem na hlavě, přestože je už trochu mrtvolnější. Obě strany mají čtyři vybrané zástupce, takže svého favorita si určitě najde každý. Doporučuji vyzkoušet všechny, protože je dost možné, že jenom s jedním vás bude hraní bavit a ostatní budou nezajímaví.
Je to až s podivem, ale i zombií nebo zelenina může časem zmoudřet a co víc, získat další dovednosti. Asi hráli výše zmíněné hry a tak prostě ví, jak se ve hře chovat. Od Tower Defence k multiplayerové řežbě je to sice docela daleko, ale to vůbec nevadí. Stejně tak okoukli konkurenční herní módy a v lehce pozměněné formě si to v nich rozdávají taky. Může to sice znít jako nuda, ale v podání rostlin a zombíků je to zábava. Vrcholem by mohl být souboj o to, kdo jako první zničí všechny soupeřovi trpajzlíky.
Zachována byla, i pro účely střílečky, nutnost spolupracovat. Jeden zombií tak nemá šanci proti hordě flory a to samé platí i opačně. Jenom tak cvičně jsem si ze začátku myslel, že kulomet v nemrtvé ruce je víc, jak smršť hrášku nebo slunečnicový paprsek. Brzy jsem však zjistil, že tak tomu opravdu není a bez následování svých kolegů ve zbrani se asi jenom těžko obejdu. Ani Plant vs. Zombies ale tak úplně nezapomněli na to, z čeho vzešli a tak je možné na určitých místech buď sázet kytičky pomocnice a nebo vyvolávat své bratry z kůry zemské. Souznění s přírodou je opravdu na prvním místě. Navíc jako bonus při hraní získáme kartičky, díky nimž se dá leccos vylepšit. Nákupům se tak nevyhneme, naštěstí vše pouze za herní měnu, takže obchodování je vhodné i pro děti.
Původní Plants vs. Zombies měli svoje kouzlo plynoucí z kreslené grafiky. Svojí roztomilost si do jisté míry ponechali. Ještě aby ne, když zahradní souboje podporuje nejnovější enginy pohánějící například Battlefield 4, Frostbite 3. Jednotlivé mapy tak mají co nabídnout, nejsou přehnaně malé, ale ani velké. Někomu možná bude chybět minimapa, což vynahrazuje zobrazování nepřátel ve formě vzdálených ikonek.
Jediné, co na naší zahrádce trochu zapáchá je fakt, že na některých místech na mapách se můžete zaseknout, jindy nepřeskočíte nebo neprostřelíte jasně nižší překážku. Někdy kvůli horšímu dokreslování textur pořádně ani nevidíte, jestli před vámi překážka je či ne, natož jestli ji prostřelíte. Třešničkou na zeleninovém salátu bylo propadnutí se texturami až po pás, kdy se nedalo střílet a utrpení ukončil odchod do kompostového nebe.
Verdikt
I přes některé technické nedostatky, které se naštěstí nestávají často, má Plants vs. Zombies: Garden Warfare co nabídnout. Přívětivý je rozhodně pro děti, protože s ratingem 7+ si hraní mohou užít i ony (opravdu zde není ani kapka krve, ono taky kde by se vzala že) a herní mechaniky jsou snadno pochopitelné. I ostatním hráčům má hra co nabídnout, i když v poněkud zjednodušené formě, než nám nabízí konkurence. Je tak pouze na vás, zda zvolíte nějakou náročnější konkurenční střílečku nebo tuto "oddychovku". Ať tak, nebo tak, nevyhnete se platbě za gold, protože Plants vs. Zombies: Garden Warfare je čistě multiplayerovou záležitostí.
Recenze: Project Motor Racing
Zpátky k jádru motorsportu. Project Motor Racing (PMR) dorazil s příslibem, že vrátí okruhové závodění k tomu, co na něm nejvíc milujeme. Chceme přesnou fyziku, ovládání, reálné tratě a hlavně pilování našeho skillu. Hra běží na novém enginu s označením GIANTS Engine 10, přičemž vývoj vede tým kolem Iana Bella (ex‑Slightly Mad). Na startu dostáváme přes 70 licencovaných aut napříč 10 třídami až 28 skenovaných layoutů, dynamické počasí i 24hodinový cyklus....
Recenze: Truck Driver – The Dutch Connection
Kamionová cesta do srdce Nizozemska, která má své kouzlo a také značné limity.
RECENZE: Syberia Remastered
Přiznám se bez mučení – původní Syberii jsem nikdy nehrál, a i když jsem se do tohoto velkého restu chtěl vždy pustit, klasické pojetí adventur mi příliš nevoní. Poslední přídavek do série s podtitulem The World Before mě ale pozitivně překvapil a já si jeho hraní velmi užil, tudíž jsem uvítal možnost vyzkoušet nedávno vydaný remaster první hry ze série od zesnulého Benoît Sokala.
RECENZE: Call of Duty: Black Ops 7
Série Call of Duty je synonymem pro rychlou akci, filmové kampaně a multiplayer, který dokáže pohltit na desítky hodin. Každý nový díl přichází s obrovským očekáváním – zvlášť Black Ops, které se v minulosti pyšnily silnými příběhy a ikonickými postavami. Black Ops 7 měl být dalším velkým krokem, ale realita je jiná: zatímco multiplayer drží sérii nad vodou, kampaň se stala největším zklamáním v historii.
Recenze: Rennsport
Rennsport na Xbox Series X|S je ambiciózní simulátor, který zatím hledá svou ideální stopu.
RECENZE: Dave the Diver
Dva roky a kousek to trvalo, než se Dave přes Blue Hole dostal až na naše obrazovky. Někdy je s podivem, jak dlouho trvají všemožné vývojářské cesty, než se uzavřou na všech platformách. Jak víme, bývají za tím nějaké exkluzivní smlouvy, nedostatek výkonu nebo další různé okolnosti, jako v tomto případě. Každopádně jsme se konečně dočkali a kdo ještě neměl tu čest, může si nově i na Xboxu užít nejen podmořské dobrodružství...
Football Manager 2026 vstupuje na trávník, ale drny tu jsou
Po roční odmlce a zrušeném FM25 se vývojáři ze studia Sports Interactive vrací s dalším dílem své dlouholeté série.
RECENZE: Yooka-Replaylee
Návrat do dob kvalitních skákaček pro hráče každého věku. Původní hru s názvem Yooka-Laylee jste možná už v minulosti zaregistrovali. Tvůrci ze studia Playtonic tehdy v roce 2017 připravili velmi podařenou skákačku, na kterou se po letech rozhodli navázat v podobě Remasteru na novém enginu s pár novými funkcemi a názvem Yooka-Re-PlayLee. Koncept ale moc daleko od původního titulu není, v principu se jedná o ten jednodušší styl platformových adventur...



































