Recenze: Psychonauts 2

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 23.8.2021, 15:01

Publikováno: 23.8.2021, 15:01

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3326 článků

Razputin se vrátil. A nemyslím toho, o němž zpívají Boney M a který byl buď bláznivý léčitel nebo geniální šarlatán. Případně oboje. Řeč je o hlavním protagonistovi série Psychonauts, jehož příběh započal před dlouhými patnácti lety. Tehdy Raz přišel na to, že se od svých vrstevníků liší více než jen malým vzrůstem a zálibou v leteckém oblečení. A hráčům byl představen svět nadaných jedinců, kteří by klidně mohli vystupovat po boku komiksových hrdinů.

Psychonauts 2 sice vychází pod křídly Xbox Game Studios, ale o exkluzivní záležitost nejde. Studio Double Fine si pokračování svého produkčního klenotu téměř vymodlilo, a to díky komunitnímu financování a drobným příspěvkům. Nicméně až po akvizici s herní divizí Xbox měli autoři dostatek prostředků, aby mohli v klidu pokračování dokončit. V mezičase vydali i samostatnou kapitolu pro virtuální realitu pod názvem Psychonauts in the Rhombus of Ruin. Což připomínám hlavně proto, že děj novinky na ni navazuje. Ale absenci dějové přestupní stanice nemusíte dlouho oplakávat. Hned v úvodu je řečeno vše, co musíte vědět.

Třeba, že Raz se účastní záchranné mise, při které se jeho protivníkem stává doktor Loboto, jehož záliba v dentální hygieně má až hororový přesah. Jakmile se události pohnou nevyhnutelným směrem, malý hrdina a nejbližší přátelé se stávají svědky změny ve vedení jejich tajné agentury. Dle hesla „když kocour není doma, myši mají pré“, se spolek kladných agentů stal nástrojem výzkumu v parapsychologické rovině, kterému není cizí ani smrt. A na Razovi je, aby navzdory stydlivosti a všeobecným předsudkům zaujal pozici hrdiny a pokusil se věci zvrátit opačným směrem.

Čím méně víte z příběhu, tím lépe. Ačkoli nejde o děj přepisující učebnice literatury, má na poměry produkce zajímavou zápletku, spoustu postav a drobný lidský přesah. Abyste mohli úspěšně pokračovat až k úhlavnímu nepříteli, a přitom pomohli potřebným, stáváte se malým „červíčkem“ v myslích druhých. To nejenom, že otevřelo volné pole působnosti studiovým designérům úrovní, ale také to umožnilo ukázat skutečné lidské neduhy a mentální problémy. Některé vám přijdou vtipné, u jiných se patrně i zamyslíte, protože znáte v okolí někoho s podobnou obsesí či slabostí. Hra samozřejmě vše podává v rovině nadsázky a v odlehčené podobě. Přesto si v tom dospělí jedinci najdou onu předem zamýšlenou pointu.

Pokud pro vás budou Psychonauts 2 prvním setkáním, rozhodně zkuste předešlý díl začleněný do nabídky Xbox Game Pass. Pak budete připraveni na tradiční plošinovku v netradičním zpracování. Klasika přichází v hratelnosti, jejíž náplň tvoří objevování, boje s nepřáteli, sbírání malých mozečků, střádání malovaných střípků vzpomínek a hromadění předmětů určených k upgradu postavy. Také nebudete zaskočeni, že je aktivit poměrně hodně. Vyzobat levely do posledního předmětu se vám napoprvé nejspíš nepovede, na což tvůrci mysleli. Jakmile se po dokončení hry začnete vracet do jednotlivých úrovní, prostředí se lehce změní. Jde o reakci na vaše předešlé činy a snahu zajistit variabilní znovuhratelnost.

Pamatujete seriál Křeček v noční košili a dvojici hrdinů, kterak uvelebená v hlavě profesora činila dobro? Pak vězte, že mysl nebohých postav je mnohem komplikovanější. A to ve všech směrech. Design prostředí není svázaný fyzikálními zákony, a přestože je většinou respektuje, dokáže překvapit halucinogenními cestami, zdmi s proměnlivou gravitací a levitujícími kusy světa kolem vás. Hlavním vizuálním bodem je vždy lidská slabost, kolem které je level postaven. Každá hlava je tak originálem a vy se budete s nadšením pouštět dál v očekávání, co dalšího si na vás výtvarníci připravili.

Graficky působí titul dojmem mnohem nákladnější produkce. Ať už jde o animace, dabing, zpracování modelů a použití světla. Největším tahounem je však stylizace. Kdysi jsem řekl, že každou plošinovku bezpečně prodá sympatická postava a pestrý svět. S myšlenkou na Crashe, Spyra a Banja musím tvrzení vzít zpět, neboť podmanivé vizuální zpracování nemusí udivovat na první pohled. Psychonauts 2 nemají kouzlo prvního dojmu, ale mají ojedinělou atmosféru, kterou je třeba pozvolna nasát. Postavy jsou hrozné ksichty a použité palety barev mají daleko do omalovánek. Nicméně tím se dostáváme do umělecké roviny Tima Burtona nebo oblíbené plošinovky Alice: Madness Returns. Často je to temné, s jemným hororovým nádechem a vlastně docela odpudivé. A to zejména v případě komparzu, kam patří i kostlivci a další propriety strašidelného zámku. Ale právě tím neotřelým a stále ještě originální spojením mnoha prvků, si vás hra naprosto získá.

Herně je celá hra postavena tak, aby se neustále rozrůstala a kladla větší výzvy. Z malých koridorových misí se postupně stávají dobrodružství v otevřeném prostoru, kde Raz využije jak prostředí, tak své dovednosti. A není jich málo. Pakliže vynecháme cestování vzpomínkami, které je nezbytné pro správnou kombinaci slov a pohyb prostorem, pořád zůstanou levitující koule, ohnivé kopule, silové střely, ovládání myšlenek a také telekineze. Tolik něco málo z výčtu nadání, jejichž skladba je volitelná kdykoli během hraní. Svým způsobem tak máte volnost v řešení konfliktních situací, ačkoli cíl je vždy stejný, a to vyčistit okolí od dotěrných otrapů. Těch by pravda typově mohlo být klidně trochu víc, ale jsou vynahrazeni bossy, kteří tak alespoň vyniknou.

Když jsem přemýšlel, co hře vytknout, můj pohled na prázdné poznámky byl trochu bezútěšný. Většinou si zapisuji každou pitomost a teď nic? Co třeba chod na starých konzolích? Ty určitě nedají 4K při volitelné frekvenci snímků a zapnutém HDR? Ano nedají. Xbox One X se sice na zmíněné rozlišené dostane, ale pouze při 30 fps a bez vizuálních pomocníků. Králem je tak Series X, kde si při křišťálovém obraze můžete dopřát HDR a násobně vyšší počet snímků. Taktéž se projeví rychlejší disk, čímž se výrazně pokrátí načítání, které v případě minulé generace lehce kazí plynulost hraní. Ovšem je třeba říct, že míst pro nahrávání je minimum.

A tak zbývá být skutečně otravný hnidopich a myslet i na ty nejmenší. Ne, absence češtiny není objektivní důvod pro body dolů, ale lepší označení misí by být mohl. Základ se dozvíte z deníku, něco málo poví sám malý hrdina, ale přesto by drobný bod nebo šipka pomohly pro okamžitou orientaci. Minimálně u vedlejších úkolů, které se lehce ztratí. A malou osobní výtku směřuji k rentgenovým úrovním. Proč jich není víc? Dvourozměrné výpravy na nástěnku nemocnice jsou sice jen tradiční skákací variací, ale mají výborný design a nechybí jim vtip.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Můžeme být rádi, že studio Double Fine patří pod Xbox, protože Psychonauts 2 jsou jako diplomová práce nadšeného absolventa. Mají vše, co se od žánru žádá, tedy bohaté kreativní světy, chytlavou hratelnost a postavy, které svým morbidním způsobem musíte milovat. Zároveň má smysluplný příběh plný vtipu, přestože nechybí hlubší přesah a potřebné emoce. Raz se stane vaším parťákem na dlouhé hodiny a až spolu s ním dojdete k titulkům, budete si přát zapomenout, abyste titulem mohli projít ještě jednou.
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»