RECENZE: Redfall

Autor: Lindy Publikováno: 3.5.2023, 14:40

Publikováno: 3.5.2023, 14:40

Sociální sítě

O autorovi

Lindy

Lindy

Je autorem 266 článků

Miluji hry a to všech kategorií. Málo her ovšem dohraji do konce. Spíše mě baví objevovat a testovat nové věci. Jsem velký fanda hokeje a zejména NHL.

Recenze hry Redfall se píše opravdu špatně. Nebudu ani zastírat, že jsem hru nedohrál. Přitom hra mohla nabídnout výborný mix akce, lootovačky a atraktivního prostředí.

Už před vydáním hry jsme dostali poměrně špatnou informaci o technických limitech. Hra měla běžet v 30 FPS, což u podobných her je roce 2023 problém. Člověk stále věřil, že tento problém překoná hratelnost a atmosféra. Nyní můžu říct, že to omezení FPS je asi ten nejmenší problém hry. Nicméně vývojáři slíbili patch na 60 FPS, takže snad dorazí co nejdříve. Každopádně jdeme na to.

Na začátku si vyberete jedu z postav a v případě, že se pustíte do hraní v kooperaci, tak nelze mít stejné postavy. Každá z postav má svoje speciální dovednosti, díky kterým vás bude chtít přesvědčit, že právě ona je ta pravá pro vás. Po výběru se pustíte do tajemného světa. První kroky ve vás mohou ještě vykřesat jiskřičku naděje, že tato hra bude dobrá.

Dojmy XKO TV

Graficky to připomíná hru tak 3-4 roky zpátky. Po zhruba 12 hodinách hraní si pomalu nedokážu vybavit lokaci či akci, kde bych řekl WOW. První speciální efekty u zabíjení jsou super, ale po čase zjistíte, že je jich pouze pár a začnou vás nudit. S grafikou jde v ruku v ruce i design misí a prostor. Konečně jsem objevil hnízdo, což je speciální místo, kde na vás čekají „silnější“ nepřátelé, vypadalo fakt dobře a měl jsem radost. Po čase hraní jsem zjistit, že tyto lokace se velmi často podobají nebo jsou úplně stejné. Vaše chuť opakovat identickou misi dokola klesá k nule.

Jednou z možností, proč bezcílně běhat sem a tam a plnit velmi se opakující mise je zajistit lepší zbraně a loot. Samotný loot je fajn a je ho hodně, nicméně je zde opět ALE, ve hře totiž není crafting, takže opravdu sbíráte pouze věci k okamžitému použití, jako lékárničky, granáty náboje atd. Lepší zbraně a vybavení jsou spíše kosmetický pokrok, který doslova uzemní stupidní AI nepřátel. I na nejtěžší obtížnost (odemkne se až po hraní třetí nejvyšší) nebudete mít problém. Nepřátelé padají po 1-2 trefách a je defacto jedno, kam je zasáhnete. Pokud se AI pošle na dovolenou, můžete klidně zezadu odrovnat několik nepřátel, aniž by se hnuli, a to od sebe stojí pár metrů. Jediné zpestření bojů tak představují vaše dovednosti, díky nimž si sami můžete naordinovat variabilní gameplay. To už ale děláte práci za autory a snažíte se u hry aspoň trošku bavit.

Ze stereotypního hraní vás mají vytrhnout atmosférické filmečky před další částí hry. Jsou pěkně udělané a snaží se vám vysvětlovat o co půjde v další části. Asi je to i odkrývání loru pro danou hru, ale bohužel následuje vždy poměrně přímočaré pokračování s nudnou zápletkou, která se opravdu hodně opakuje. Navíc pochybuji, že budete mít náladu studovat nespočet různých textů rozestých po celé hře, abyste se o jejím světě dozvěděli více.

Při cestách narazíte na tzv. SafeHouse, což není nic jiného než místo, kde nejdříve vyčistíte oblast, následně ubráníte a získáte klič (lebku) pro odemčení vstupu k bossovi dané oblasti. Jak už to v této hře bývá toto opakujete tuším desetkrát (osobně jsem to za dobu hraní stihl 6krát). Proboha proč!

Co se ve hře povedlo je například strom dovedností, který si budete postupně odemykat, aby vám pomohl s „náročností“ hry. Ty uvozovky jsou tam úmyslně. Hra totiž žádnou obtížnost nemá, jak jsme si řekli v předchozích řádcích. Takže i vaše levelování je tak nějak zbytečné.

A proti komu vůbec bojujete? Upíři jsou si podobní a vesměs potkáte pouze tři druhy, jedni jsou podobní lidem, druzí jsou bouchací kuličky 😊 a třetí zastupují duchy. Samotní bosové se pak také opakují a bohužel vás nebudou nutit ze sebe vymáčknout nějaký sklil. Já osobně hraji hry na obtížnost, abych si hru užil a moc se nezasekával. Obtížnost této hry si ale nedokážu vysvětlit.

Na závěr asi řeknu, že pokud hrajete v coopu, tak průběh hry a vše se ukládá pouze zřizovateli. Jeho pomocníci si budou muset průběh odehrát znovu a u téhle hry na to musíme upozornit obzvlášť, protože to podruhé hrát nechcete.

4
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Hra měla nakopnout a stát se první MS/Xbox hrou, které rozzáří naše konzole v tomto roce (MC Legends nás taky na 100% nepřesvědčil, ale ten má aspoň nějakou cílovku). Bohužel po hraní této hry bych spíše hledal tlačítko OFF. Redfall se zařadí mezi neúspěšné hry a obavám se, že ikdyž autoři věnují hodně času vylepšení, možná by slušelo zavřít dveře a jít dál. Trošku mi to připomíná situaci kolem Crackdown 3. Poděkujme studiu Arcane Austin za tohle špatné dílko a popřejme lepší roky. Smutné na celé kauze je fakt, že hra a s ní i kritika padá na Bethesdu potažmo Microsoft. Bohužel hra je ve vývoji mnohem déle, aby s ní MS mohl něco udělat. Vše utvrzuje fakt, že hře nepomohl ani odklad z minulého roku.
21. 05. 2024 • Lukáš Urban0

VIDEO/RECENZE: Senua’s Saga: Hellblade II

Senua, válečnice s piktským rodokmenem, se vrací, aby zaplnila lačný hlad po xboxové exkluzivní tvorbě a ztrestala každého, kdo by pochyboval o jejím poslání, psychickém stavu či ostří jejího meče. A řeže se vskutku sveřepě.

»
20. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: System Shock

Ač se to nezdá, herní průmysl toho má za sebou už dost, a i když jste v něm třeba několik desítek let, stejně se může objevit kousek z dávné historie, o kterém každý mluví, znáte z něj nejrůznější meme nebo další věci, ale na vlastní kůži jste ho nehráli. Ono taky upřímně, kdo by si v dnešní době dobrovolně na velké obrazovce chtěl „užívat“ třeba 30 let starou hru, byť je sebekvalitnější. Ano, máme...

»
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»