Recenze: Resident Evil 2
Hra roku už na jeho počátku? Jsem si vědom drzosti mé otázky, která v některých z vás vzbudí nechápavý výraz. Čeká nás rok plný nových značek a velkolepých pokračování, tak jak si dovoluji vytahovat recyklát dvacetileté hry, který se veze na pseudo-vlně remasterů a remaků. Povím vám zatím jediné, Resident Evil 2 se neveze, on tu vlnu vede. Jestli jste někdy pochybovali, zda dnešní hráči potřebují pohlavek z minulosti, aby prozřeli ze všednosti přítomnosti, návrat do Raccoon City vás definitivně přesvědčí.
Jak rychle se banální cesta zvrtne do boje o přežití, můžou vyprávět Leon S. Kennedy a Claire Redfield. Jeho vede silnice temnou nocí do nového zaměstnání u policejního sboru. Ona míří stejným směrem, aby navštívila bratra pracujícího u speciální jednotky STARS. Když oba zastaví u opuštěné čerpací stanice, ještě netuší, že hluk nedělají nespokojení zákazníci, ale výsledek viru Umbrelly Corporation. Ten začal před dvěma měsíci přetvářet malé městečko do osady nemrtvých. Než se oba hrdinové nadějí, navzájem si zachraňují život a ujíždí směrem k policejní stanici. Tady se dělí a vám začíná dobře známý příběh začátku konce.
Pamětníci originálu už jistě zažívají malé deja vu, protože osud dvou hratelných postav se výrazně neměnil. Ostatně není důvod. I po letech funguje scénář na výbornou. Resident Evil 2 nemá mnoho postav, a tak si může dovolit detailní vykreslení jednotlivých charakterů. Líto vám může být maximálně dějových zvratů, které jednoduše už nepřekvapí. I kdybyste původní verzi nehráli, pozdější díly, a ostatně i všemožné adaptace, s podobnou premisou pracovaly už několikrát. Propojení dvou dějových rovin stále šlape a je až k neuvěření, jak dobře si dokáže poradit s hororovými klišé ze světa zombíků. Dámy čeká trocha té romantiky a oběť jak z mexické telenovely.
Ať už se vaším úvodním průvodcem stane Leon nebo Claire, doporučuji dát napodruhé šanci opačnému pohlaví. A pak si to celé střihnout ještě jednou. Jednak osud hrdinů neprochází vždy stejnými dveřmi a za druhé má pro ně přichystané různé „parťáky“. Pod New Game Plus pak dostanete totožný děj, avšak s několika změnami a pohledem na patálie druhého hrdiny. To znamená minimálně čtyři průchody hrou, pokud jste ve škole byli slabí na matematiku. Capcom tímto způsobem kompenzuje kratší herní dobu, která i turistovi nezabere déle než devět hodin. A to jsem se s Leonem napoprvé opravdu hodně coural a jen o pár minut mi uteklo výsledné hodnocení „B“. Kdo chce být premiantem Vysoké školy hnijící, má k dispozici obtížnost Hardcore a stopky nastavené na čtyři hodiny.
Tolik k tomu, co se příliš nezměnilo, aby dostaly prostor herní prvky. Abych byl upřímný, když vyšla demoverze, zapřísáhl jsem se, že na ni nesáhnu ani v protiradiačním obleku. Nikoliv kvůli nechuti, ale pro zachování odstupu až do plné hry. Proto všechny redakční články o remaku pocházely jen z tiskových zpráv, neboť ukázky byly mou Medusou. Nakonec, v přítmí petrolejky, padla za oběť pětiminutová část hratelné ukázky. Málo na snížení očekávání, hodně pro ujištění, že tohle je TEN Resident Evil. A respekt před vývojáři, protože chybí opravdu málo, aby se střet třech generací označil za dokonalý.
Je tu úplně vše, co jedni milují a druzí nenávidí. Lehce obstarožní inventář, jehož volná pole pozvolna kapitulují před zbraněmi, municí, výbušninami, květinami a klíči. S dětinskou radostí se opět prohrabávám harampádím a teprve po dekádách doceňuji hádanky, kterými je hra doslova prošpikována. Zároveň si uvědomuji, o jaký požitek mě okradl sedmý díl. Jeho řešení hádanek se totiž z větší části přesunulo do prostoru, kdežto dvojka operuje zejména v inventáři. Průzkum, kombinace, ladění a selský rozum. Dejte tohle dohromady a neúspěch se může balit na cestu. S nedostatkem místa se dá bojovat truhlami. Jejich služeb jsem využíval na nepotřebné předměty a věci, jejichž využití je na opačném konci mapy.
Do očí bijící změnou je posazení kamery. Nyní, po vzoru novějších dílů, sídlí za zády hrdiny. Zabírá dostatečně široký úhel a umožňuje volný pohyb během střelby. Při hraní mě ani jednou nenechala na holičkách, a i v těch nejkrkolomnějších pasážích vždy umožnila přirozený rozhled. A že jsem jí dával občas zabrat. Na druhou stranu ukazuje drobné nedokonalosti a připomíná, že vnitřnosti mají dřívější datum výroby. Mám na mysli určité typy pohybů. Například práce s nožem pochází ze šestého dílu, to mi nikdo nevymluví, a lezení po žebříku je možná ještě starší. Neříkám, že vypadají špatně, ale běžný pohyb je mnohem jemnější a věrohodnější. Jako by patřil úplně jiné osobě.
Po nalezení alespoň titěrných nedokonalostí, přijde opět chvála. Nepřátelé jsou naprosto famózní a potvrzují, že kvalita se nedá nahradit počty. Třebaže na vás čekají jen tradiční zombíci, bestie vyplazující jazyk, psi, nějaký humus ve stoce a dva bossové, jsou střety neskutečně atmosférické. Nemrtví jsou jak porouchaný spotřebič, u kterého lze předvídat pouze jeho nepředvídatelnost. Z ploužení přechází do rychlé chůze, pomalé obraty kombinují s rychlými výpady a vydrží víc než laboratorní šváb. Navíc se pohybují s taneční lehkostí, která jim přidává na uvěřitelnosti. Občas jsem na ně zíral s naprostým obdivem, který se dá srovnat s pozorováním lovícího žraloka. Pak mi samozřejmě ocucali krkavici, což vyvrcholilo nožem nebo granátem zaraženým v hubě. Na první schůzce žádné důvěrnosti.
Licker měl před léty v tomto díle premiéru a zastupuje mezistupeň mezi těmi lehce udolatelnými a téměř nesmrtelnými. Slepotu nahrazuje výtečným sluchem, z čehož vyplívá, že buď obětujete půlku arzenálu anebo zkusíte potichu projít. Druhá varianta není vždy možná. Jakmile je bestie na stropě, automaticky se snaží přehradit cestu a v krajním případě skáče na záda. Navíc se můžete vsadit, že v ten nejnevhodnější moment dorazí Tyrant. Výplod lásky mezi Fantomasem a Golemem znepříjemňuje život až do finálního souboje. Do té doby lze hromotluka pouze přibrzdit výstřely na hlavu. Ze stejného oddílu pocházejí zmutované pozůstatky jednoho nebožáka, vyznačující se velkým pařátem a pořádně hnusným okem.
Ušetřím vám audit poznámek. V moderním zpracování skutečně chybí řada nepřátel. Vývojáři úplně odstranili otravný hmyz. Pamatuji, jak mi přežití komplikovali švábi, můra nebo pavouci. Drobnou redukcí prošla poblázněná botanická zahrada, servírující jen jeden druh mutantů. Abych byl upřímný, remake je díky tomu trochu jednodušší, čehož si lze všimnout i při hraní za Claire. Mnohem rychleji je jí souzena lepší zbraň, dostává větší množství munice a zlomové okamžiky mají rozdílné časování. Volání po rovnoprávnosti však není na místě. Jakmile dojde na přímý kontakt s výtvory viru, zdraví pohledné slečny klesá po strmější křivce.
Neznalé hororové série je třeba poučit, že přežívání v Raccoon City není žádné Call of Duty. Výběr arzenálu je značně omezený, načež kvantita se dohání upgrady. Co si nenajdete, to nemáte a věřte, že jde o znatelná vylepšení, která upravují kadenci, zpětný ráz či přesnost. Zbytečné nástroje posledního soudu přitom neexistují a platí staré řeznické pravidlo, že na každou svini se vaří voda. Nejpozději při vstupu do laboratoří začněte zcela vážně kalkulovat se zásobami. Ty nejtěžší výzvy jsou za rohem a škoda každé zapomenuté krabičky nábojů. Netřeba připomínat, že hrdina béčkového akčňáku z vás nikdy nebude a co posbíráte během celé hry, s tím by Rambo vystačil leda na pouti.
Pokud má platit, že Resident Evil 2 je pánem navrátivších her, musí splňovat audiovizuální standardy dnešní doby. Studiu posloužil RE Engine, který znáte ze sedmého dílu, kde si odbyl premiéru. Zatímco tam jeho kvality upozaďovala venkovská stylizace, tady předvádí potenciál v plné síle. Díky trojrozměrnému skenování a pokročilým technologiím v oblasti tvorby povrchů, vyniká každý detail postav, oblečení a vybavení. Skvělou demonstrací jsou rozdíly mezi suchým a mokrým stavem, stejně jako výsledek brouzdání zatuchlými stokami. Na žánrové poměry jde rozhodně o vyšší ligu a já říkám, že zombíci nikdy nevypadali lépe.
Herní nástroje pracují jak s vykreslením následků mutace, tak s deformací po střelbě. Schválně obětujte jeden zásobník a zahrajte si na řezníka. Ustřelené končetiny nikdy neomrzí a já lituji, že nemám trakař s minucí. Krví se rozhodně nešetří a pozůstatky explodující hlavy nevyčistí ani plešatý expert na špínu. Bál jsme se, že po načtení hry se torza těl ztratí, ale naprosto zbytečně. Nadělaný nepořádek odolává času, co to jen jde a vy si nikdy nemůžete být jisti, že se ty tlející zbytky nepokusí o poslední hryz. K úzkosti a nejistotě dopomáhá výtečně vyladěný zvuk. Prostorová orientace je skvělá, drobné ruchy okolí ještě lepší a já rád odpustím pár prvoplánových zesílení zvuku.
Dokonce i cut-scény vypadají lépe než v sedmičce, o čemž vás přesvědčí nenažraná tlama řidiče kamionu v prvních minutách. Xbox One X dělá co může a my jsme svědky skutečného filmového zážitku. Celý Resident Evil 2 funguje jako kompaktní velkorozpočtová produkce, jejíž hlavním hercem jste vy. Nic není navíc, téměř nic nechybí. Zatraceně dobře se hraje a výborně vypadá. Atmosféra řízená samotnou zubatou si jen zřídka bere volno a mě napadá naprosto šílený nápad. Jděte si zahrát hru na hřbitov, kde odpočívá George A. Romero. Pokud je něco pravdy na báchorkách o vzkříšení, vykopne dekl rakve a sebere vám ovladač. Právě to nejlepší z jeho tvorby připomíná remake druhého dílu.
Ani Mona Lisa není bez vad na kráse, a tak mám-li vytahovat cosi pro budoucí updaty, upozorním na horší odrazy v hale policejní stanice a trochu schizofrenní hřívu Leona. Ta má při pomalé chůzi tendenci k trhavým pohybům. Psi jsou poznamenáni horšími animacemi pohybu a zombíci mají občas problém vyplout z rohu místnosti. A nesmím opomenout baterku. Ne vždy souhlasím s tvůrci, že daná místnost je dostatečně osvětlená a rád bych si přisvítil. Bohužel, automatika je proti. Nicméně, i kdyby vyčtené brzká aktualizace, která mimochodem přidá bezplatný obsah, neopravila, jde o vady neomezující hraní.
Verdikt
Herní průmysl neoplývá matematickou logikou, a tak dvojka může znamenat víc než sedmička. Resident Evil 2 je splněnou modlitbou všech, kteří volali po návratu k původnímu konceptu série. Zároveň slouží jako názorný důkaz, že když studio přistupuje k vlastnímu odkazu s respektem, dokáže klasiku oživit moderními nástroji, aniž by ztratila původní kouzlo. Pro atmosférický zážitek není třeba laciných lekaček, psychologického přesahu a překombinovaného děje. Občas horor nejlépe funguje na poctivé řemeslné práci, minimalistickém scénáři a pořádné dávce krve. A proč ne plné hodnocení? To si schovám pro trojku.RECENZE: Death Stranding: Director’s Cut
Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?
RECENZE: Dragon Age: The Veilguard
Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.
RECENZE: Farming Simulator 25
Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....
Recenze: Squirrel with a Gun
Zní to možná šíleně, ale ve hře Squirrel with a Gun hrajete za veverku, která se chopí bouchačky a vydává se do boje. Tento bláznivý 3D sandbox připomíná trochu jiné bizarnosti typu Untitled Goose Game nebo Goat Simulator – tedy hry, které si dělají legraci z konvenčního hraní a přináší hlavně kopec srandovní zábavy. U těchto her se ale zákonitě nabízí otázka – bude to alespoň tak zábavné, abych toho...
RECENZE: Life is Strange: Double Exposure
Na poli adventur je Life is Strange pojem. Studiu Don’t Nod se v roce 2015 podařilo stvořit překvapivý hit, který umně kombinoval paranormální jevy a vztahové drama z pohledu Maxine Caulfield, mladé středoškolačky, jež ke svým superschopnostem přišla jako slepá k houslím. Od té doby se svět rozšířil nejen o další více či méně povedené tituly, ale také o další studio Deck Nine, které si vzalo na starosti také pokračování...
RECENZE: Call of Duty Black Ops 6
Letošní díl nekonečné série Call of Duty je celou řadou hráčů očekáván hned z několika důvodů. Může to být třeba tím, že vývoj Black Ops 6 byl na poměry značky až nečekaně dlouhý, protože trval čtyři roky. Vývojáři tak měli spoustu času náležitě zapracovat na všech aspektech a napravit poněkud pošramocenou pověst po nepříliš vydařeném Modern Warfare III. Hráči na Xboxu pak mají ještě jeden důvod k radosti, obzvlášť, pokud si...
Recenze: Sonic X Shadow Generations
Generační střet rychlosti, cestování v čase a temnoty. Nový titul z dílny herní legendy, studia SEGA, vrací to, co už jednou dobře fungovalo v roce 2011 a přidává k tomu temný chod navíc, v podobě kampaně za dokonalou bytost, ježka Shadowa.