Xboxweb.cz

Spousta her je v dnešní době kritizována za přílišnou jednoduchost, což je do jisté míry pravda. Existuje skupina her, kde tato formule tak úplně neplatí a tou skupinou jsou nezávislé tituly. Na jeden takový jsme se koukli nedávno, byl jím Shovel Knight. Dnes se podíváme na další titul, který má zajímavou hratelnost a to Schrödinger’s Cat and the Raiders of the Lost Quark.

Jestli vás překvapil název hry, ať už svojí délku nebo tím, co ukrývá, vše splňuje do puntíku. V hlavní roli se objevuje Schrödingerova kočka, která má za úkol napravit jednu ne přímo obyčejnou Zoo. No, a protože Schrödingerova kočka má co dočinění s fyzikou a věcmi kolem ní, jedná se o Zoo Částič. Ty se vymkly kontrole a kočka musí opět nejen nastolit pořádek, ale hlavně zjistit, jak se všechny ty leptony, gluony a bossony dostaly ven. Příběh je zajímavý, protože označit ho slovem zábavný je velice ošemetné. Jelikož se všechno točí kolem fyziky, jsou na podobném principu postaveny i vtipy a různé narážky, které každý nemusí pochopit. Navíc mi hra přišla na můj vkus až moc „ukecaná“, což brzdilo hratelnost.

Při napravování situace v Zoo nám budou pomáhat hodné quarky, s nimiž umí kočka pracovat, a které jsou tím nejdůležitějším prvkem hratelnosti. Schrödingerova kočka není pouhá skákačka, nýbrž je plná nejrůznějších překážek a logických úkolů. K jejich překonání slouží zmíněné quarky, s jejichž pomocí můžeme vytvářet nejrůznější dočasné předměty. Potřebujete někam výš, než doskočíte? Buď si z jedněch quarků postavíte vrtulník, nebo z jiných vytvoříte plošinku, ze které můžete skákat dál. Dobré je, že když se vám napoprvé nepodaří danou část vyřešit, potřebné quarky se opět objeví a můžete to zkusit znovu.

Stylizaci hry nelze upřít jistý styl a originalitu. Na druhou stranu jsem měl často problém s orientací, protože level samotný byl stylizovaný nějak, kdežto pozadí, které je navíc pohyblivé, zase jinak. To působí hodně rušivě a celek vypadá, jako když pejsek s kočičkou pekli jejich pověstný dort. S tím souvisel i můj další problém a to zjištění, kam že mám vlastně jít a co tam dělat. Sice se napříč zónami nachází šipky, ale z počátku jsem vůbec netušil, která bije. Naštěstí hra není po stránce umírání, kdo ví jak přísná, ukládá na dobrých místech a tak není problém případně danou část zopakovat. Stejně jako stylizace, i nepřátelé jsou originální a na každého z nich platí nějaké jiná finta. Nejsou ale nijak extra nároční na překonání, a když dokážete stvořit dobré kombo, nepřátelé vás nezastaví.

Pravda je, že největší oříšek je se naučit všechna potřebná kompa. Čtyři základní se naučíte hned, ale jak se pak má kombinovat trojice nebo čtveřice quarků, je to hodně náročné. Často budete muset přerušit hru a podívat se na rychlou nápovědu, jak se co vlastně vyrábí a pak až pokročíte dál. Ovládání je prostě boj a možná se tvůrci mohli řídit tím, že méně je někdy více. Hra toho umí opravdu hodně a každá hádanka má často víc jak jedno řešení, což je rozhodně plus. Na druhou stranu dokáže být hodně komplikovaná a spíš než radost způsobit frustraci.