Xboxweb.cz

Stohy papírů a hromady dat. Přibližně tolik obsahu si již vyžádalo téma zpracování filmů do herní podoby. Výsledky tohoto bádaní jsou však při nejlepším ne úplně průkazné, i když na první pohled by se mohlo zdát, že herním zpracováním velkých filmových jmen se moc nedaří. Jsou ale značky, které spojily síly hned několikrát a tím pádem zvedly své naděje na úspěch. Konkrétně mám na mysli Star Wars, jejichž spojení se značkou Lego dopadlo v herním světě skvěle a MMORPG Star Wars: The Old Republic se dá také označit za úspěch. Na druhou stranu spojení Battlefieldu a Star Wars tak úplně nefungovalo, ale ne vždy se zkrátka zadaří. Nicméně bych si dovolil Star Wars označit za úspěšnou značku také v herním světě.

A na tohle moje smělé tvrzení nemůže navázat nic jiného než recenze dalšího takového spojení. Tentokrát si značku Star Wars vzali do parády ostřílení vývojáři z Massive Entertainment, kteří se s Ubisoftem v zádech pokusí o další výborné spojení. Ostatně zmínění vývojáři mají z mého pohledu co napravovat, protože jejich předešlý počin dle univerza Avatar mě zrovna dvakrát neohromil. Byla to zkrátka další „Ubisoft“ hra, takže jsem ani ke Star Wars: Outlaws raději nepřistupoval s nějakými přehnanými očekáváními, a to ze dvou důvodů. Tím prvním byl fakt, že to je prostě hra pod hlavičkou Ubisoftu, což už samo o sobě něco znamená. Druhou je fakt, že Star Wars mám sice raději, jak Star Trek, ale nejsem do tohoto rozmáchlého univerza zas tolik zažraný.

Možná právě pro lidi jako já si vývojáři vybrali zasazení hry mezi filmy Impérium vrací úder a Návrat Jediů. Jako hlavní hrdinka se nám představí zlodějka Kay Vess se svým zvířecím parťákem Nixem. Po snaze udělat velkou loupež to nedopadne úplně podle představ a největší gangster celé galaxie vypíše velice tučnou odměnu na naši hlavu. Kay se proto při zběsilém útěku ocitá na kraji známého vesmíru, kde se svou lodí Trailblazer ne úplně šetrně přistává na planetě Toshara.

Zprvu je cílem přežít, ale jak si postupem času budujeme lepší vztahy se zdejším podsvětím, které sice ví o odměně na naši hlavu, ale také o tom, že díky ní na nás mohou více zatlačit a poslat nás na nespočet sebevražedných misí, budeme se stavět na vlastní nohy a rozhodovat o tom, kdo se bude těšit naší zlodějské přízni. Příběh Kay mě sice úplně nechytl za srdce, ale na druhou stranu mi její osud nebyl ani lhostejný a chtěl jsem pro ni získat to nejlepší, čeho jsem byl schopen, aby na konci třeba toho padoucha porazila a možná se i stala hlavou té největší organizace? Uvidíte sami. Každopádně příběh, jednotlivé postavy a jejich zpracování byl pro mě dostatečně silným hracím motorem na cestě do finále.

Nicméně tak nějak jsem si u těchto her zvykl na to, že pro mě je více než příběh důležitější hratelnost. Přeci jenom, jak jsem zmínil v úvodu, Ubisoft a jeho studia mají již svou „reputaci“, takže jsem byl zvědav, co na mě vypadne po herní stránce. A světe div se, až jsem skoro nepoznal, od koho že to hraji hru. Jako jo, je tady něco jako přepadávání základen, ale nemá to vliv na odkrývání mapy nebo něco takového. Hlavní mise jsou skvělá jízda, střídající herní tempo mezi plížením, skákáním a střílením. Přeci jenom Kay je hlavně zlodějka, takže její hlavní náplní je nenápadná likvidace nepřátel buď jí samou nebo v kombinaci se zvířecím parťákem.

Trochu jsem se bál jeho zapojení do hry, ale nakonec se ukázal jako platný pomocník, jehož služeb jsem při hraní chtěl využít, což se o spoustě dalších her říct nedá. Dost často je totiž parťák něco jako zbytečný přívažek, do jehož využívání je člověk tlačen buď silou nebo po seznámení s ním upadá v zapomnění. Třeba taková série Far Cry by o tom mohla vyprávět.

Ani ostatní zbytek hratelnosti nezaostává. Vedlejší mise jsou v podobném stylu, byť jejich cíle už tak rozdílné nejsou. Buď hledáme nějakou vzácnou komponentu nebo se snažíme získat či zlikvidovat data. Trochu jsem se bál toho, že se začnou časem opakovat, ale vzhledem k tomu, že ke splnění cíle není předem daná jasná cesta, je to všechno jenom na nás.

Já třeba nejsem úplně velký fanoušek tichého postupu a opravdu jsem párkrát zkusil protivníky porazil hrubou silou. Hra mi nicméně dala jasně najevo, že to není ta nejsnazší cesta a rozumnější pro mě bude naučit se plížit, plánovat své další kroky a dávat pozor na to, co se děje kolem mě a jestli náhodou nejsou někde kamery, kterých jsem si napoprvé nevšiml. Kdo by to byl řekl, že mě něco takového naučí zrovna tahle hra, a ne třeba Assassin’s Creed.

Tady to ale všechno funguje tak nějak samo a člověk nemá pocit, že další mise je jenom fajfka na nekonečném seznamu, kterou je třeba si odškrtnout. Volnost a přirozenost je opravdu skvělá a nejvíc bych to ukázal na příkladu, kdy jsem jel na hlavní mise napříč mapou, ale než jsem se k ní dostal, zažil jsem spoustu dalších událostí. Ve světě je spousta míst k prozkoumávání, což se mi líbilo, a to mám přitom z Ubisoftu a jeho otazníčků na mapě panickou hrůzu. Mimo otazníčků se ve světě dějí i dynamické události, na které je zábava reagovat. Je přitom jedno, jestli dávám peníze nějakému chudáku, pomáhám gameblerovi v sázení na „koníčky“ nebo řeším nějaké neprávo stran vojáků Impéria. Doporučuji vám se na začátku soustředit spíš na hlavní úkoly, protože postupem hrou je pak jednodušší se dostat na nějaká místa nebo k ještě lepšímu vybavení, která vyžadují vedlejší mise.

Systém obliby u zločineckých organizací přesně tohle nabízí. Ze začátku mi přišel jako solidní opruz, ale když ho člověk začne respektovat a hlavně využívat, hned to všechno dává větší smysl. Kde mi vývojáři udělali radost, je zlepšování dovedností samotné Kate. Žádné rozsáhlé stromy postavy s milionem a jedním bodem se nekonají. Experti nás danou věc naučí jednoduše po splnění daných úkolů, což je za mě o dost větší zábava. Ostatní vylepšování vybavení jako je naše „motorka“, loď nebo blaster pak probíhá klasicky u obchodníků po zaplacení dané částky a dodání příslušných součástek.

Po planetách totiž budeme moct jezdit nebo využívat rychlého přesunu a jelikož máme k dispozici vesmírnou loď, tušíte správně, že se podíváme nejen do vesmíru, ale také na jiné planety, než je ta úvodní. Ovládání všech pohybovadel je v pohodě. I když u motorky mi vadily souboje, na které jsem si zkrátka nezvykl a raději jsem zastavil za kamenem a nepřátele odrovnal střelbou z krytu. Za to vesmírné bitvy mají jiné grády. Ovládání je přesně tam, kde by ho člověk čekal a při míření jsem měl často pocit, jako bych hrál třeba Ace Combat. Souboje jsou opravdu intenzivní, když se člověk snaží nejen útočit ale také bránit a dávat pozor na to, aby ho soupeř nepřechytračil a nerozstřílel ho na cucky.

Není ale všechno jenom skvělé a úžasné. Na jednu stranu tu sice máme hru, co nás moc nevede za ruku a dává nám volnost, ale na stranu druhou by bylo občas fajn mít k ruce přesnější navigaci. Třeba najít nějakého obchodníka nebo specialistu na vylepšení ve městech o několik výškových úrovních není úplně snadné. Faktem také je, že i u téhle hry jsem dost často zažíval pocit přehlcení z velkého množství úkolů, co zrovna můžu plnit. Kolikrát jich měl otevřených třeba i dvanáct, a to není pro člověka chtějícího mít všechno vyřešené úplně ideální. Ano, tohle je zkrátka zase klasický Ubisoft.

Po technické stránce jsem při zdejším dobrodružství potkal mimo zábavy také ne úplně zábavné bugy. Jednou mi po přivolání z ničeho nic vybuchla motorka, jindy zase místo ke mně jela pryč, aby vybuchla, no a když zrovna držela svou integritu pohromadě, tak se někde ráda zasekla. Velice překvapivý byl bug, kdy jsem viděl dvě postavy nepřátel v sobě, ale až když se akce rozběhla, vypadlo jich nakonec asi osm. Úkoly však fungovaly, a kromě jednoho pádu hry a jednoho zaseklého vojáka, neměly chyby zásadní vliv na hratelnost.

Stejně tak prakticky hru neovlivňuje její grafická stránka. Upřímně jsem si nevšiml nějakého zásadního rozdílu mezi režimem kvality a výkonu, protože se mi zdály srovnatelné. Ale pořád tak nějak vnitřně bojuju s tím, zda se mi hra jako taková líbí, nebo ne. Skoro se mi až zdálo, jako bych hrál dva rozdílné tituly. Když jsem jezdil otevřeným světem, pořád někde doskakovaly textury, něco se objevovalo a tak dále, což opravdu nemám rád. Na druhou stranu vesmír a jeho zpracování se mi opravdu líbilo, stejně tak průběhy zejména hlavních misí odehrávajících se v interiéru, které byly moc pěkné. Ve výsledku u mě převládá mírné zklamání, protože jsem od hry, i navzdory ne úplně přesvědčivým videím, čekal zkrátka o něco víc.

Výsledek mě však překvapil a potěšil. Už dlouho se mi nestalo, abych se do hry od Ubisoft studia těšil a chtěl v ní pokračovat dál. Star Wars Outlaws se to povedlo hned z několika důvodů. Tím největším je fakt, že se vývojáři konečně podívali na to, jak to dělá konkurence a připravili nám zajímavý mix žánrů. Kay je chvíli jako Lara Croft, jindy jako Hitman, pak zase jako neohrožený akční hrdina a když vyrazí do vesmíru, no, to už jsem zmiňoval Ace Combat. Hratelnost je fajn, minihry se sice trochu opakují, ale i tak jsou pořád zábavné, za mě hlavně rytmické otevírání zámků a všechno je to zabaleno do takového nenuceného kabátu, kdy si můžeme jít vlastně kam chceme a nic není svázáno nějakými úrovněmi naší postavy nebo nepřátel či děleno do zón. Hlavně za tohle jsem prostě hrozně moc rád a je mi jedno, že mi hra naznačí jinak, že tam co jsem, asi nemám úplně co dělat.