
Recenze: State of Decay: Year-One Survival Edition pro Xbox One
Zombie je hit poslední doby a není divu. Filmy o zombie s píšou už od doby 1968, kdy vyšla klasika všech klasik – Night of the Living Dead (Noc oživlých mrtvol) přes novější Resident Evil, který se pro změnu chytl herního vzoru; Zombieland, novější World War Z, k tomu kontejner knih (ne ten na odpadky!) a hromada her, ať už méně povedených, nebo těch velmi povedených, jež si vybudovaly slušné renomé v herním průmyslu a dnes už mají na kontě několik dílů a jsou modlou všech fanoušků zombie her, kteří se mermomocí chtějí octnout v takovém světě a přiblížit se mu co jen to jen jde. Když však zjišťují, že po napumpování svého psa smrtelnou látkou se pes neoživí a neplíží se za mozky, vzdávají to. Na lidi to tedy fungovat nebude, a tak se alespoň k „přežívání“ snaž přiblížit virtuálně. No, a když pak vidí, jak takový svět opravdu funguje v televizním seriálu Walking Dead, který toto nadšení ještě umocňuje, pátrají, kde by se do takové světa mohli pustit s totožnými pocity, jakými na diváky působí postavy ze seriálu. Na PC je takových her nemálo (DayZ, H1Z1, Rust ad.), avšak ne každý hraje na počítači a ne každý rád multiplayer. A proto je tu State of Decay.

State of Decay se před dvěma lety sice hitem nestal, avšak na konzolích a dokonce i PC se stal pro vývojáře komerčně úspěšným, a tak není divu (my to čekali), že se vývojáři rozhodli vydat remasterovanou edici s názvem Year-One Survival Edition a dává tak šanci majitelům nových konzolí a čerstvým konzolistům, potažmo fanoušků zombie žánru nebo dokonce samotného seriálového hitu Walking Dead, si hru zahrát a na vlastní kůži si vyzkoušet přežívání v postapokalyptickém světě plného nemrtvých lidí, po čerstvém vypuknutí epidemie. Příběh sice není kdovíjak oslnivý a na bílém plátně by sklidil maximálně tak shnilá rajčata, nicméně simulací přežití je takřka dokonalou, ne tak dokonalou jako DayZ, či H1Z1, ale takřka ano, což je vlastně to jediné, co vás na State of Decay bude zajímat.
My nebudeme hru hodnotit jako takovou, ale jak jsme se rozhodli na začátku tohoto roku, remasterované edice budeme hodnotit, jako předělávky a budeme se bavit o tom, co přináší nového a jestli má především pro majitele původní hry smysl si ještě jednou rozšířit knihovnu v podstatě o ten a samý titul. Snad nikoho nepřekvapí, že hra běží ve Full HD rozlišení a dostalo se ji několika technických vylepšeních. Tak alespoň tvrdí sami tvůrci. Pro nás je hra pořád stejně ošklivá a ve vysokém rozlišení snad ještě ošklivější. Vylepšení grafiky se týká především světel a stínů, ale na samotných modelech a objektech je neustále znát nízký rozpočet, kam jsme předpokládali, že u remasterované edice autoři nasypou trochu více peněz. Na druhou stranu třeba mít pochopení. Za otevřený, komplexní a rozmanitý svět jsme holt nějak zaplatit museli. My ale očekávali, že to stačilo jednou. Očividně nestačilo a nestačilo to ani na bugy a glitche, ať už vtipné nebo nepříjemné se vrátili v celé své parádě.
Jakožto kompletní edice si říká o to, aby skýtala všechna DLC, což je u remasteru tak nějak už pravidlem a State of Decay není výjimkou. Krom původního storyline, si máte v úvodní obrazovce možnost pustit i DLC Breakdown, který přináší lesní bojovku a Lifeline, coby simulátor městského přežívání. Mimo to na úvodní obrazovce najdete i kolonku k importu vaší staré uložené pozice z X360. Navíc jako vlastníci původní verze dostanete 33% slevu na Year-One Survival Editon do poloviny června a dokonce 28.4, kdy hra vyjde, obdržíte speciální hratelnou postavu – Gurubani Kaur, divošku z Punjabu, která se s rodiči jako malá přestěhovala do Ameriky, jejíž oblíbeno zbraní bude indická šavle.

Ovšem pro všechny ostatní přibyl také nový obsah, postavy sice jen v DLC Lifeline nyní lze odemknout také v Breakdown. V původní hře pak lze najít vozidla s novými skiny a nové SUV a v neposlední řadě se naskytla možnost připevnit podvěsné předměty na zbraně a třeba takovou brokovnici vycpat zápalnými broky. K tomu všemu navíc hraje nový, třiceti minutový prima soundtrack od Jespera Kyda. Do edice si i vecpaly nové typy misí, kde dobýváte shozené zásoby z letadla. Plus se autoři rozhodli oblíbené „facility actions“ umožňujíc hráči ve všech verzích hry doplňovat munici na základně, uklohnění dlabance či zjednodušení budování vztahů mezi samotnými členy. Xbox One nakonec ještě exkluzivně dostává nastavení DVR, nové herní úspěchy (1500 GS), komunitní výzvy a odměny.
State of Decay je sice plné vstřebatelných chyb a někdy až ohavné grafiky, přesto nám zatím doposud nejvíce umožnila nasát atmosféru postapokalyptického světa, plné zombie a nástrah, kde bez zásob a tvorby komunity nedožijete rána. Za slušných 850 korun dostanete nejen kopec zábavy, ale i kopec obsahu v podobě DLC. Líbí se nám podpora původních majitelů ze strany autorů, a tak, jakožto fanoušci survival žánru, na konzolích stavíme State of Decay na pomyslné první místo, kde zůstane, než se původní Sony Online (s tímto jménem, dokud ho konkurence neprodala kvůli přetrvávajícím finančním problémům) dokope vydat H1Z1, na které se obrovsky těšíme. Zatím si musíme vystačit se State of Decay a navíc jen offline. Místní svět nám však dokazuje, že k dobré hře být připojeni k internetu nepotřebujete.
Verdikt
Kdyby vývojáři z Undead Labs dostali licenci od AMC na Walking Dead, zvolávali bychom hurá, protože bychom konečně dostali šanci na vlastní kůži si zkusit, jaké to je přežívat ze dne na den v univerzu našeho oblíbeného seriálu. Takhle si ji sice můžeme vyzkoušet taky, leč bez Licence Walking Dead. Hurá však voláme stejně, byť jsme to s tou technickou předělávkou čekali lepší.
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.





























