RECENZE: Steep

Autor: p.a.c.o Publikováno: 8.12.2016, 10:28

Publikováno: 8.12.2016, 10:28

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2340 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Zima je kontroverzní roční období. Na jedné straně stojí „teplomilové“, kteří nadávají, jaká že to je zima a na zem padá nějaké „bíle svinstvo“. Druhou část tvoří příznivci zimy, kteří to „bílé svinstvo“ mají rádi, protože přeci na trávu se díváme skoro celý rok, že? Ne vždy se musí navíc jednat o sportovce. Třeba takový alergik na pily je v zimě také šťasten, jelikož konečně nic neroste a on může bez starosti opustit svou izolovanou místnost, prost všemožných léků a podpůrných prostředků.

Hlavním lákadlem zimy je však sníh, a to jak přírodní, tak v posledních letech hlavně ten umělý, zejména pro milovníky bíle stopy a rychlého sešupu z kopce s prknem či prkny na nohou. Dostatkem sněhu zatím netrpí alpské oblasti, a právě do těchto malebných scenérií a nekonečných, sluncem zalitých sjezdovek je zasazen děj novinkové značky od Ubisoftu, Steep. Jelikož vývojáři z Ubisoft studia Annecy mají rádi Alpy a sníh, rozhodli se udělat hru. Z počátku ji sice nikdo nevěřil, ale nakonec dostala zelenou a nyní se snaží zaujmout hráčskou obec. A stejně jako zima i Steep bude u hráčské obce hodně kontroverzní. Jak se jí tedy daří?

První kroky zasněženou krajinou se nám pokouší zpříjemnit jakýsi tutorial, jehož účelem je nás zasvětit do tajů lyžování, snowboardingu, paragladingu a plachtění ve wingsuitu. Právě to je nabídka sportů, jež Steep nabízí. K tomu všemu můžete ještě chodit po vlastních, na což občas také dojde. V rámci hraní ale zapomeňte na nějakou kariéru či zřejmý cíl (být nejlepší lyžař na světě?). Hra vám servíruje jednotlivé výzvy (je jich opravdu hodně), odemykáte další kopce, a to všechno bez něčeho, co by celou věc drželo pohromadě.

steep1

Tím jsem se hodně rychle dostal k prvnímu většímu a pro mnohé možná i hlavnímu problému. Pokud si důvod k hraní nenajdete sami, hra vám žádný konkrétní cíl nedá. Prostě si lyžujete nebo plachtíte, porážíte časy, bodová hodnocení nebo ostatní hráče potulující se po světě, a to je vlastně tak nějak všechno. I když někteří se jistě budou vyžívat v přípravě těch nejšílenějších tratí a ty pak sdílet pro ostatní hráče zamrzlého světa. Nečekejte příběh, zlepšování dovedností nebo učení nových kousků. Jediné, co za svou snahu dostanete, je nové vybavení, i když o to tady taky běží.

Hlavně dobře vypadat. To by mohla být jedna z nejdůležitějších zpráv od vývojářů. Hraním odemykáme nové oblečky, vybavení a další věci, některé se dají dokonce koupit za skutečný peníz nebo musíte být součástí Ubisoft Clubu a jestli vám ani to nestačí, budoucí DLC nabídnou nové ohozy taktéž. Můžete vypadat jako pablb, tedy pardon, zebra, žirafa, trouba, barevný trouba, no prostě záleží jenom na tom, jak se zrovna cítíte a jak se budete chtít předvést světu.

Jelikož předvádění je považováno za druhou nejdůležitější věc v rámci sociálního žití, interface je tomu řádně uzpůsoben. Můžete se při opakovaných záběrech natáček jak modelka, snímat své virtuální já z mnoha úhlů a najít ten správný záběr, jaký bude reprezentovat vaši jízdu. Využít se dá i pohled z první osoby, který je však pro samotné hraní úplně nepoužitelný. To vše je doprovázeno logem GoPro a stejně tak i jejich vybavením. Bohužel zbytek menu je tak trochu mimo mísu a na konzole se, podle mého, nehodí. Není úplně přehledné a chvilku trvá, než si člověk zvykne, jak že se to vlastně ovládá, když se chci dostat tam a tam. Zde si mohli dát vývojáři o dost víc záležet, a hlavně si celé menu vyzkoušet v praxi.

steep2

To nejdůležitější máme za sebou, takže hurá na závěr ne? Hm, anebo ne. Zkusíme si říct něco o tom, jak se vlastně Steep hraje. Ovládání je totiž velice diskutabilní, ale za sebe říkám, že s ním nejsem spokojen a dovedl bych si představit lepší. Co se hraje a ovládá hezky je wingsiut a paragliding. Při pohybu vzduchem je všechno fajn a intuitivní. Bohužel většinu času trávíme na zemi a ne, hlavní aktivita není chození. Lyžování a snowboarding se už tak pěkně neovládají. V situaci, kdy jedete jenom tak z kopce a děláte si, co chcete, by to ještě šlo. Při plnění nějaké challenge se však můžete dostat do problému, protože ovládání reaguje zvláštně, tedy spíš panák na dřívkách. K tomu je rozvržení akcí na gamepadu trochu uživatelsky nepříjemné a nějaké kombinace se nenaučíte dřív, než s prvním rozbitým gamepadem. Říká se, že všechno je otázka cviku nebo zvyku, ale ani po několika hodinách hraní jsem si nepřipadal, že mám dění na obrazovce plně pod kontrolou.

steep3

A když už jsem si myslel, že mám, zasekl jsem si při sjíždění a dělání triků o překážku. Ne jednou, ani dvakrát, ale docela pravidelně. Ten, kdo designoval svět, si jaksi neuvědomil, co všechno za skopičiny v něm budeme chtít páchat nebo po nás bude vyžadováno. Ono, když neznáte trať, napoprvé moc parády neuděláte. Tamhle kamen na doskoku, jindy skočíte jinam, než byste podle vývojářů měli a pak už jenom koukáte, jak se závodník ne a ne dostat přes překážku, což vyústí v jediné možné řešení, restart.

Chápu, že skutečný svět je prostě takový, ale naneštěstí Steep je jenom hra, která má počítat s hráčem a klást mu do cesty překážky, které může nějakým způsobem překonat. Trochu omluvit by se celá situace dala v režimu free ride, kdy sjíždíte kopec na body a můžete jet, kudy se vám zachce. Tady se počítat se vším opravdu nedá. Zaseknout se však můžete i na trati s body, kterými musíte projet. Prostě a jednoduše, ve hře si užijete situace, kdy si budete říkat, co mám sakra dělat, a přitom mačkat tlačítko restartu. Jsou to chyby, které kazí jinak pěkný dojem z vymodelovaného světa.

steep4

Co chci opravdu pochválit je prezentace. Takhle krásné Alpy s hromadou sněhu jsem ve hře snad ještě neviděl a pominuli opravdu ošklivé stromy, kterých je naštěstí málo, tento bod je za jedničku s hvězdičkou. Hra vám nabídne celou řadu nezapomenutelných scenérií a za to díky. Stejně tak i za fyziku sněhu a jeho chování, kdy se vše chová tak, jak by to s největší pravděpodobností bylo ve skutečnosti. Navíc rozloha herní plochy bere dech a jenom jejím objevováním se dají strávit celé hodiny.

Tím jsem se dostal k tomu, co mám na srdci už od začátku. Steep si buď zamilujete anebo po pár hodinách odhodíte a zapomenete na něj. Hodně záleží na přístupu ke hraní. Ti z vás, kdo se touží projíždět světem a sem tam si dát nějaký závod nebo udělat video, budou spokojeni. Kdo hledá nějakou smysluplnou zábavu proloženou něčím spojujícím, ve Steep nejspíš narazí. Pokud jste se nenašli ani v jedné z kategorií, zkuste se domluvit s kamarádem. Ve dvou a více hráčích se svět najednou stane zajímavější a můžete blbnout až do zbláznění.

steep5

Těžší hodnocení jsem už dlouho nedělal, ale pokusím se o něj. Osobně jsem se na Steep moc těšil, ale při hraní jsem prožíval spíš pocity frustrace nad tím, jak mi chybí nějaký náznak příběhu nebo alespoň malého smyslu toho, co dělám. Ani samotné lyžování či snowbarding nedopadl tak, jak jsem doufal, za což může hlavně divné ovládání. Co naplat, že mě svět okouzlil, když to prostě na dobrou hru nestačí. Steep může těžit leda z toho, že konkurence je téměř nulová a hráči si budou chtít zahrát. Před koupí doporučuji projet nejen recenze, ale i videa z hraní.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Steep rozhodně není úplně špatnou hru, jak by mohlo z textu vyplynout, ale z potenciálu tématu se podle mého dalo získat o dost více. Škoda šance, třeba pokračování bude lepší, jak ostatně bývá u nových značek z portfolia Ubisoftu zvykem.
17. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC 10

Jubilea jsou fajn v tom, že se při nich většinou pořádá nějaká fajnová oslava. V herním světě se opijí tak maximálně vývojáři, ale ani hráči nestrádají. Letošní ročník rally soutěží s oficiální licencí WRC také letos slaví a to kulatým 10. dílem. Zároveň je to pro Francouze z Kylotonnu taková menší derniéra, jelikož příští ročník bude jejich poslední. Pak si značky a licenci WRC přeberou konkurenti z Codemasters.

»
16. 09. 2021 • HusekD0

RECENZE: Crown Trick

Když bychom si měli vybrat jeden z nejpopulárnějších herních žánrů u indie vývojářů, tak se ve většině určitě shodneme na žánru rogue. A není se vůbec čemu divit. Ať už se budeme bavit o jeho zakladateli Rogue z roku 1980, nebo titulech z posledních let jako je například Binding of Isaac, Dead Cells, cenami ověnčený Hades, tak všechny tyto hry mají jedno společné. Smrt v nich není něco, co vás přivede k poslední uložené...

»
15. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Life is Strange True Colors

Adventurní série Life is Strange se nezapomenutelně zapsala do herní historie především svým prvním dílem, za kterým stálo francouzské studio Dontnod. Teenage drama řešící běžné starosti dospívání a zároveň nadpřirozené schopnosti u publika zkrátka zabodovalo. Navázat na tento úspěch druhým dílem se studiu příliš nepodařilo a Life is Strange 2 sbíralo rozporuplné reakce. Ani odbočka Tell Me Why se nepovedla tak dobře, jak její autoři jistě zamýšleli.

»
13. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Super Animal Royale

Je to pár let, co multiplayerové řežby ovládl režim battle royale. Ten vychází se stejnojmenného japonského filmu (který není vůbec špatný) a je postaven na jednoduchém principu – skupina hráčů bojuje na ostrově do posledního muže, přičemž k vítězství jim dopomáhají nejen vlastní schopnosti, ale také všude možně poschovávané zbraně. Postupně zmenšující se herní mapa je příslibem nervydrásajících soubojů, ze kterých může vyváznout živý jen jeden.

»
03. 09. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Iron

„Lid přepadli, vesnici vypálili a protějšek zabili. Obraťte kroky své a pospěšte z tohoto kraje, kde smrt číhá na každém kroku.“ Podobným způsobem by ústřední postava mohla varovat každého, kdo se odváží, natáhne ruku po gamepadu a pomůže ji sjednat nápravu brutálních činů. V době, místech a legendách, kde se msta stává nejlepším přítelem, tepe další titul do severských mytologií, aby z run vykřesal dalšího hrdinu. Nebo hrdinku. To záleží, zda při...

»
01. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Pile Up! Box by Box

Kartonová krabice je věc, nad kterou se člověk nijak zvlášť nepozastaví. Přitom je to věc, která nám pomáhá při každodenních činnostech nebo důležitých životní událostech, jako je třeba stěhování. Mě také nikdy ani nenapadlo, že by krabice mohly prožívat nějaké zajímavé události což změnil příchod Solid Snakea. Ten se do nich začal schovávat, aby ho nepřátelé tak snadno neobjevili a možná se na světě najde spousta teroristů, kteří kolem každé...

»
31. 08. 2021 • tonyskate0

RECENZE: Rustler – středověká parodie na GTA

Kdo by si nechtěl zahrát středověkou GTA, která je navíc parodií na slavný hit umí si udělat srandu i sama ze sebe. Přesně tak se dá popsat Rustler, jenž si po předběžném přístupu našel cestu i na konzole a my se v naší recenzi podíváme, jestli je tato premisa skutečně tak dobrá, jak zní.

»
30. 08. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Twelve Minutes

Point-and-click adventuře Twelve Minutes se povedlo zaujmout herní svět už před svým vydáním. Ostatně kombinace dříve populárního žánru, principu časové smyčky a hvězdného hereckého obsazení v podobě Daisy Ridley, Jamese McAvoye a Willema Dafoea nezní vůbec špatně. Hra z pera Luíse Antónia a vydavatele Annapurna Interactive, které má na svém kontě řadu povedených indie záležitostí jako Outer Wilds, Gone Home či Journey, taktéž vypadá jako recept na úspěch. Jak to...

»