
RECENZE: Tom Clancy’s The Division
Tom Clancy už bohužel není mezi námi, takže si novou hru spojenou se svým jménem neprohlédne. Jak pravý klasik, život není fér a to platí i pro náš případ. Jeho jméno je spojeno s celou řadou her a nutno podotknout, že úspěšných. Do této kategorie se jistě bude chtít prosadit i nejnovější počin a nová značku Ubisoftu, Tom Clancy’s The Division. Ambice má hra vysoké a i alfa s betaverzí ukázaly, že potenciálu je zde spousta. Podařilo se ho nakonec naplnit?
Ještě než se pustíme do samotné hry, určitě si připomeneme její historii. Ať se to může zdát jako včera, představena byla na E3 2013 a to už je opravdu nějaký pátek. V té době nás oslnila hodně působivá videa a tuny informací, které by sami i sobě stačily na článek plný zvratů, odložení a prohlášení. Ne že by vývoj hry nemohl trvat tak dlouho, na tom zas tak nic divného není, ale možná by si vývojáři příště měli lépe načasovat, kdy budou o hře informovat, protože jinak může dojít k překvapením nejen kladným, ale i záporným. Určitě nejen já sám sem byl svědkem toho, že jsem se na hru nejdřív těšil, po alfě přišlo vystřízlivěný a beta pak už jenom zachraňovala, co se dalo. Naštěstí plná hra, až na pár připomínek, dopadla výborně.
Teď už hurá na úvod do příběhu, který hraje napříč hrou důležitou roli. Jednoho krásného dne se skupinka teroristů rozhodla uvrhnout svět do chaosu a něco na tom trhnout, a jelikož to byl černý den pro lidstvo, nemohli si vybrat příhodnější den. Na Černý pátek, den plný výprodejů, vypustili do oběhu o viry vylepšené peníze a ty už se postaraly o zbytek. Kdo neumřel, dožil se podmínek shodných s apokalypsou a boje o přežití. Mezi obyvatelstvem se však nachází tajní agenti Divize, čekající na příkaz ke konání a právě v této chvíli se do hry dostáváme my. Příběh je hodně podařený, nabídne vše, co od něj očekáváme a hře opravdu sluší. Místy je sice trochu předvídatelný, ale kdo by od této hry očekával příběh na Oscara, že. Pro doplnění dalších informací slouží v textové formě deníčky a příručky. Druhou možností jsou interaktivní echa (holografický obraz skutečných událostí ve městě) nebo moc hezky zpracovaná videa, jež předcházela nejrůznějším událostem. Materiálu je spousta, takže o to víc potěší přítomnost české lokalizace formou titulků, která se opravdu povedla.
Možnosti hry jsou obrovské tak, jako její svět. Začátek prožijeme v Brooklynu s hlavní dominantou, mostem, ale jak se bude zvyšovat level vaší postavy, porostou i části města k prozkoumání. Jakmile se dostanete do New Yorku, máme k dispozici celé město, ale rozhodně zvažte, kam se vydáte, protože každá část je postavena pro nějaký level vaší postavy a pokud bude rozdíl opravdu velký, dlouho nepřežijete. S čím si tvůrci dali skutečně záležet, je úvod do hry, kdy je vše krásně vysvětleno a díky systému nápovědy by se nemělo stát, že byste si s něčím nevěděli rady. Nechybí ani tvorba postavy, i když vybírat musíme s předem daných typů, takže na nějaké šílené kreace a obludy raději hned zapomeňte.
Po prokousání se úvodem se dostanete k samotné podstatě hraní a to je odkrývání nitek příběhu, získávání zkušeností a vylepšování postavy. K tomu bude třeba vylepšovat svou centrálu ve třech směrech a to zdravotnické, technické a policejní. Každá z nich nabízí jiné dovednosti a každá má pro své rozšiřování navržené mise. V těch zdravotnických zachraňujete nebo analyzujete, v technických hackujete a v policejních se snažíte znovu nastolit pořádek. Většinou to vypadá tak, že někam běžíte, vystřílíte nebo prohledáte danou oblast, zmáčknete tlačítko a hurá dál. Cíle našeho snažení jsou sice různé, ale cesta k jejich splnění hodně podobná. Je proto možné, že ne všichni budou ochotni tento koncept akceptovat, což může vyústit ve stereotyp.
Když posbíráte dostatek bodů, můžete se vrhnout na vylepšování dovedností, kde je opravdu z čeho vybírat. Díky tomu si každý může navolit přesně takový herní styl, jaký mu vyhovuje. Chcete umět uzdravovat nebo se dostat do zamořených částí? Nebo radši chcete pomocí výbušnin rozmetat všechny na kusy? Všechno máme, nic není problém. Schopností jsou rozděleny do několika částí, kdy něco si volíte, něco dostáváte automaticky. Maximální možný level se zastaví na hodnotě 30, takže nějaký čas vám určitě zabere, než se doberete konce. Jestli vás zajímá herní doba, myslím, že nějakých 30 hodin se dá ve hře strávit jenom s příběhem a postranními misemi.
Určitě jste si všimli, že po New Yorku se pohybují skupinky hráčů. Co je na hraní skvělé, je možnost volby. Jestli jste vlk samotář, úplně v klidu si vystačíte sami od začátku do konce, akorát vám doporučím hlídat si dosažený level a level úkolu nebo oblasti, kam se hodláte vydat. Pro jednoho hráče je obtížnost popsána přesně. Větší zábava a výzva je hra se spoluhráči. Připojení je úplně jednoduché, buď se připojíte do něčí hry, anebo někdo do vaší. Úkoly se poté zobrazují všem členům skupiny, jejichž maximální počet se zastaví na čísle čtyři. Díky tomu mi kamarád jednou zachránil život, kdy jsem byl téměř na pokraji smrti pod přesilou nepřátel, ale jeho zásah převážil misky vah na mou stranu a vše nakonec skončilo úspěchem. Navíc ve více lidech se můžete pustit klidně i do oblastí o dvě úrovně výše, než je vaše postava (nebo klidně i výš, záleží, na kolik si troufnete) a získat lepší vybavení.
Ne všechno se dá koupit u obchodníků a spoustu dobrých nebo skvělých věcí je třeba si vybojovat. Padání předmětů je při hře více hráčů vyřešeno skvěle a každý něco dostane. Nemusíte se tak bát, že něco padlo kamarádovi, ale vám už ne. Otázkou je, jak moc kvalitní vybavení získáte, ale to už je věcí náhody a také vaší šikovnosti, jak moc dokážete jít štěstíčku naproti. Po vzoru RPG nepadají jenom zbraně, ale i nové vesty, batohy, rukavice a celá řada dalšího vybavení. Milovníci multiplayerových bitev se jistě podívají do Temné zóny, kde se dá získat opravdu exkluzivní výbava, ovšem nebude to zadarmo. Zajímavé je sledovat chování hráčů v této zóně, protože můžete být hodní nebo zlí, což se vzápětí promítne do vašich statistik a hlavně hodnocení vůči ostatním hráčům. Hodně zajímavý mód, který vám doporučím.
Jestli bych si měl na něco postěžovat, je to stabilita hry. Během hraní se mi minimálně třikrát stalo, že hra spadla díky nějaké chybě na serveru do hlavního menu a musel jsem všechno znovu nahrávat. Jeden případ byl při právě probíhající misi a to se vám opravdu stát nechce. Byl jsem těsně před koncem, přišel pád a po nahrání jsem zjistil, že si to můžu projít celé znovu. Díky Ubisofte. Naštěstí pády nejsou časté, a co jsem zjistil od spoluhráčů, ani záležitostí všech. Prostě jsem patřil do skupiny, která má v tomto ohledu smůlu a doufám, že nejbližší patch chybu odstraní natrvalo a pro všechny. Jinak je technická stránka v pořádku a připojování do her nebo do skupin a vytváření zápasů je poměrně svižné a hlavně funkční.
Nyní nadešla chvíle na nejkontroverznější bod snad každé recenze. Grafická a technická stránka. Upřímně a bez mučení přiznávám, že z prvních videí jsem měl pocit a dojem, jako bych koukal na fotorealistickou grafiku. Finální výsledek sice tak skvělý není, ale i tak je hra, zejména nejrůznější změny počasí, opravdu působivá. Hlavně sněhová vánice je na pohled opravdu fantastická a rozhodně potěší každé oko. O to víc pak zamrzí pár technických nedodělků zejména v oblasti vypadávání textur. Buď se objeví chyba ze série Assassin’s Creed a postavě chybí obličej nebo se mi stalo, že při pohledu do menu jsem viděl svou postavu, ale prostředí kolem zmizelo. Všechno jsou to věci, co se dají snadno opravit, jenom mě zaráží, proč si toho nikdo nevšiml v průběhu testování.
Verdikt
The Division je monstrózní hra co do obsahu a možností, které nabízí a po dlouhé době opět přichází kvalitní nová značka. Ubisoft se určitě nemá zač stydět a jestli vás tyto typy her baví nebo máte rádi apokalypsy a akční hry, budete v sedmém nebi. Ani ostatní se nemusí bát vstoupit do světa The Division a už vůbec se není třeba obávat online složky. I jeden hráč si užije dostatek zábavy.
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.

































