RECENZE: The Golf Club 2019 featuring PGA TOUR

Autor: p.a.c.o Publikováno: 15.9.2018, 10:14

Publikováno: 15.9.2018, 10:14

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2286 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Letošní sucho v průběhu léta jistě zaznamenal každý a celá řada lidí z něj neměla radost. Mezi tyto jedince bych zařadil i správce golfových hřišť, kteří se museli, mimo útoků syslů na hřiště, vypořádat i se suchem. Udržet bezchybný green nebo farway nebylo jistě snadné, ještě že plevelu kolem hřiště, nebo písku v písečných pastích je to úplně jedno. Ono sucho by se dalo krásně vztáhnout i na hry s golfovou tématikou, kterých poslední dobou také moc není.

EA si s dalším dílem svojí série „Slavný hráč“ PGA Tour dávají na čas, když poslední díl vyšel před třemi lety. Uvolněné místo se snaží zaplnit vývojáři z H.B. Studios, kteří letos získali podporu od vydavatelství 2K, takže jsem osobně doufal, že bych mohl dostat nějaký fajn golfový zážitek, doplněný o licence na PGA Tour turnaje.

Při hraní The Golf Club 2019 featuring PGA TOUR jsem si však víc než na golfu, připadal jako na horské dráze. Dobré okamžiky střídaly ty slabší, všude se mi do hry pletly online funkce a třeba takovou singlplayer kariéru nejde bez internetového připojení ani hrát. Přitom to je zrovna ta část, u níž bude většina hráčů začínat, aby si pořádně zažili ovládání a získali nějaké peníze na vylepšení zevnějšku svého hráče. Za odehrané turnaje získáváte zkušenosti a díky nim zvyšujete level svojí postavy. Bohužel dopad na její vlastnosti je nulový, takže ukazatel úrovně funguje spíše jako porovnání pro online zápasy.

Za získané peníze si můžete kupovat kosmetická vylepšení, jako jsou kalhoty, rukavice nebo brýle a samozřejmě obměňovat vzhled holý, s nimiž se následně pokusíte vydělat další peníze. Pokud by se někomu nedařilo, může si ve hře za prémiovou cenu formou mikrotransakcí doplatit další virtuální měnu. Abyste si totiž mohli zahrát lepší online turnaje, musíte si do nich zaplatit vstup, a ne na všechny z nich si vyděláte hraním turnajů. To, za co jsme kritizovali velké herní firmy, tak začínají dělat i ty menší, za což si potlesk a uznání hráčů rozhodně nevyslouží.

Štěstím pro singlplayer je dostatek turnajů a pokud se vám bude dařit, docela brzo se dostanete i na ty PGA Tour, jejímž vrcholem je Fedex Playoff. Kariéra byla nakonec fajn a užil jsem si jí, i když levelování není nijak znát, což je velká škoda. Tak třeba příště na tom vývojáři více zapracují, když už mají v tomto žánru relativní monopol. Zmínit musím i fakt, že turnaje hrajeme celé, tj. všech osmnáct jamek, takže času na zlepšení nebo zhoršení je v průběhu turnaje spousta.

Zapracovat by měli vývojáři vice i na herním modelu. Ten je hodně podobný, jako to dělali EA, ale snaží se být více propracovanější. Hned na první dotek jsem si všiml, že reakce na pohyby páčkami pro švih jsou citlivější a chyby moc neodpouštějí, takže jakože výzva. Bohužel jednotlivé druhy odpalů jsou velice nepředvídatelné a poslat míček tam, kam jste chtěli, je rovno malému zázraku. Označená místa dopadů na hřišti jsou spíše orientační a dost často jsem vrtěl hlavou nad tím, kam že to ten míček vlastně letí, protože tam jsem teda rozhodně nemířil a ani hra to neukazovala.

Právě kvůli ovládání a pocitu z odpalů byla moje hra jako na horské dráze. Jeden turnaj jsem dokázal všechny porazit třeba o jedenáct úderů, abych v dalším byl osm přes par a neprošel ani katem. Všechno nesmírně závisí na prostřední herní pasáži, protože odpal z drivu je fajn, předvídatelný a funguje, což bych si dovolil prohlásit i o puttování. Střední pasáž však díky své nepředvídatelnosti buď zážitek pokazí, anebo vylepší a já si říkám, proč když hraji a dokáži odpalovat pořád stejně, nemohou stále stejně fungovat i jednotlivé odpaly? Z povětrnostních vlivů je naší jedinou překážkou vítr. Na déšť byste v této hře čekali stejně marně, jako v období sucha na poušti.

Přes všechny jamky se blížíme k závěru, ale ještě, než se tak stane, povíme si něco o technické stránce. Hru pohání Unity Enginy, jež je poslední dobou hojně využíván zejména u menších studií. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby hra vypadala alespoň trochu hezky. Situace se o něco zlepší, když budete hrát na Xbox One X, ale ani tam se nevyhnete doskakování textur, rozostřeným texturám nebo záběrům a zejména méně přehlednému greenu. V případě, že se na něj dostanete a chcete puttovat, je na něm vidět čtvercová síť, po níž se posunují body dle toho, jakým směrem se trávník svažuje. Body na síti jsou však viditelné pouze kousek před námi, takže úspěšný putt na delší vzdálenost, kdy nevidíte, co se kam pohybuje, je dílem obrovské náhody. Celkový dojem z grafiky je tak nevalný, a i tři roky stará PGA Tour vypadá stále lépe.

Celkový dojem nedokáže zachránit ani docela propracovaný systém tvorby vlastních hřišť. V něm si zvolíte základní parametry (počet jamek, počet stromů, úroveň kopců, písečných pastí a dalších), na jejichž základě hra následně vygeneruje hřiště. To si můžete celé projít a případně na něm dodatečně „poladit“ detaily. Jak jsem již zmínil, online možností je celá řada, stejně tak módů, takže kdo se bude chtít ukázat na internetu, vůbec nic mu nestojí v cestě.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

The Golf Club 2019 featuring PGA TOUR měl dobrý odpal, ale hned první švih skončil v bunkeru, odkud se pak hra jenom těžko dostává. Mikrotransakce, nepředvídatelný herní model nebo postarší grafika jsou věci, které ji buď odpustíte a užijete si nakonec fajn golf s PGA Tour licencí a bohatým sociálním životem, nebo ji po pár hodinách marných pokusů odložíte a už se k ní nevrátíte. Bohužel jinou možnost pro hraní golfu nemáme, takže pokud se vám podaří The Golf Club 2019 získat někde ve slevě, byl by to rozhodně plus.
25. 07. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Thrustmaster T.Flight Hotas One

Gamepad jako univerzální ovladač všech her je nedílnou součástí herní konzole. A to už od dob, kdy připomínal spíš dálkové ovládání a značka Xbox byla hudbou budoucnosti. Ale nutně to neznamená, že není k mání lepší varianta, která vaši oblíbenou hru prodá v úplně jiném světle. V reálnějším a možná i pohodlnějším, čímž se okamžitě dostávám především k simulátorům. A rozhodně není náhodou, že v době vydání Microsoft Flight Simulatoru pro konzole Xbox Series X/S...

»
22. 07. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: GreedFall – Gold Edition

Pokud mají rozšíření někde smysl, je to rozhodně v žánru RPG. Tituly dělající z nás hrdiny, jejichž velikosti se nikdy nebudeme rovnat, jsou živnou půdou příběhů a neotřelých dobrodružství. Ostatně takový Zaklínač by mohl vyprávět, jak se dá základní hra natáhnou pořádnými přídavky. GreedFall studia Spiders se sice nemůže rovnat s polskou trilogií, ale před pár lety překvapil zajímavým příběhem, neprobádaným prostředím a vlastní verzí kolonizace.

»
21. 07. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: F1 2021

Velkou novinkou letošního roku byla koupě závodních matadorů z Codemasters, které pod svá křídla pojala neméně známá společnost Electronic Arts. Codemasters se pečlivě starají o několik závodních her, kdy jednou z nejpovedenějších značek jsou jistě licencované závody Formule 1. Ty nám přináší rok co rok a my jsme zatím vždy byli s dosavadním pokrokem spokojeni. Nový ročník F1 2021 je ale první, který vychází pod hlavičkou EA, takže se jistě mnohým hráčům vkrádají...

»
29. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: HyperX ChargePlay Duo

Ačkoli se tomu nechce věřit, baterie tu jsou s námi už nějaké to století. A vzhledem k tomu, že je do nich soustředěna budoucnost nejen automobilového průmyslu, nejspíš nám ještě dlouhou dobu sloužit budou. Jde totiž o nejúčinnější zdroj mobilní energie, který se dokáže přizpůsobit použití a umožňuje relativně rychlé opětovné dobití. No, a právě ta poslední výhoda článků je v případě základního balení xboxových ovladačů trochu mimo.

»
18. 06. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Chivalry 2

V nablýskané zbroji za srdcem krásné princezny, nehynoucí slávou v básních a půlkou království. Tak nějak idylicky jsem si vždycky představoval život ve středověku. Jak mi ukázalo Kingdom Come, tak úplně skvělé to nebylo, jelikož všechny zužovali nějaké patálie. Tím spíš, když se člověk, coby pěšák, dostal do nějaké hromadné bitvy. V herním průmyslu se pak najdou firmy specializující své hry právě na tuto soubojovou část.

»
15. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Horror

Pojetí hororového žánru za časů mistra Alana Edgara Poea a za časů Alfreda Hitchcocka se diametrálně lišilo. Oba pánové si potrpěli na poctivé budování atmosféry, na vykreslení postav a na závěr, který vlastně ani nemusel být závěrem. Přesto kinematografie dala druhému jmenovanému výhodu audiovizuální prezentace, kdy kombinace dobře sladěného příběhu, brilantní kompozice obrazu a hudebního doprovodu, předčí i ten nejlepší tištěný text. Dnešní doba děsivý žánr dost zrychlila, zjednodušila a...

»
08. 06. 2021 • japo0

Recenze: Sniper Ghost Warrior Contracts 2

Pokračování sniperské hry Ghost Warrior Contracts od polských City Interactive je tu. City Interactive se sniperským hrám věnuje už od roku 2008, dosud ovšem s rozporuplným úspěchem. Jejich sérii Ghost Warrior se přeci jen daří o trošku hůře,  než například poslednímu dílu Sniper Elite 4, který byl hodnocen jako velmi nadprůměrný. Pro mě vždy byly jejich hry spíše na úrovni „guilty pleasure“, což by se dalo do češtiny asi volně...

»
08. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Necromunda: Hired Gun

Mohl bych tu začít tahat triko, jak je Warhammer 40 000 neustále zpracováván do sotva průměrných her. Jenže s ohledem na jeho velikost bych toho musel znát mnohem víc než jen rozložení frakcí, hrubý obrys dějových pozadí a fakt, že jde o univerzum, které je mohutně adaptováno do knih, filmů a samozřejmě her. A není třeba hlubokých znalostí, abych si všiml pravidelné roční ofenzívy titulů, kterým propůjčuje licence Games Workshop. A přestože...

»