Xboxweb.cz

Pokaždé, když se v naší malé zemičce objeví nové vývojářské studio, tak se jedná o velkou událost a téměř okamžitě si získá naší pozornost. O pražském studiu Gold Knights jsme poprvé slyšeli přibližně před čtyřmi lety, kdy nám představili připravované souls-like RPG pod názvem Lost Hero. Vývojáři se ve svém projektu inspirovali u kolegů z From Software, což jim ale neměl nikdo za zlé. Základy souls žánru využívá dnes nepřeberné množství vývojářů a Lost Hero mělo přijít s několika zajímavými inovacemi, díky kterým by se dostatečně odlišili od svých konkurentů. Ačkoliv se jednalo o malý začínající tým, tak dělali svoji práci hráčským srdcem a není tedy divu, že si jejich zápalu a kvalit všiml nynější vydavatel Plaion. Studio se mohlo rozrůst o nové vývojáře a i když nevíme kdo přišel se zásadním odklonem, tak začal projekt bobtnat a přetvářet se v klasičtější akční RPG, které nyní známe jako The Last Oricru. Větší ovšem neznamená vždy lepší a dle mého názoru si začínající vývojáři ukousli do startu až příliš velké sousto. To už si ale rozebereme v naší recenzi.

Příběh našeho dobrodružství začíná poněkud stereotypně. Už ani nevím, kolikrát jsem tuto formuli slyšel. Vžijete se do role bezejmenného lidského hrdiny trpícího amnézií. Nevíte kdo jste, jak jste se ocitli na daném místě, ale přitom se stanete středobodem všeho dění na zdejší planetě. Naštěstí se vývojáři zaměřili na nelineární vyprávění příběhu a tak se brzy dostanete k důležitým rozhodnutím, jenž ovlivní váš průchod a pozmění postoj jednotlivých frakcí. Světem Wardenie se rozprostírá chaos, zapříčiněný probíhající válkou mezi elitářskými Naboru a utlačovanými Krysáky. Díky dialogovým rozhodnutím záleží jen na vás, ke které straně se přikloníte a tím si získáte její přízeň. Za tuto funkci jsem opravdu rád, protože dodává hráčovi na celkové důležitosti a máte dobrý důvod k druhému průchodu s odlišným přístupem. Zde se ale dostáváme k jednomu velkému nedostatku a tím je charakter samotného hrdiny. Silver jak ho Naboruové označují, je neuvěřitelně otravný, hloupý a dětinský. Téměř každou větu se snaží zakončovat vtipnou průpovídkou, nebo nelogickou drzou otázkou. Je s podivem, že na něm nikdo nezačal provádět nekonečnou smyčku zabití. Bez svého opasku nesmrtelnosti by v tamním světě rozhodně dlouho nepřežil. Příběhu také chybí významné postavy, ke kterým by si hráči vytvořili citovou vazbu. U příběhových RPG máme rádi, když nám nejsou lhostejné osudy důležitých postav, ale zde se to vývojářům moc nepovedlo. Tato výtka má ale i jedno pozitivum. Alespoň vám nebude při druhém průchodu dělat problém hrát za druhý tým.

Jak už jsem uvedl na začátku, vývojáři se od původního čistokrevného souls-like RPG hodně vzdálili, ale základ herních mechanik nechali bez povšimnutí. Hlavní hrdina je tedy vědomě nesmrtelný, své oživování provádíte u terminálů inspirované bonfiry a musíte se vracet na místo své smrti pro ztracené esence. Při delším průzkumu světa si zpřístupňujete důležité zkratky a i přes svůj odklon od původního konceptu dávají vývojáři soubojový systém do popředí. V takovém případě ovšem očekáváme přesné ovládání, dobře čitelné pohyby protivníků a především přesně definované hitboxy. Zde ale hra selhává téměř ve všech bodech. Obtížnost je přitom stanovena na celkem přijatelnou míru i pro víkendového hráče a neměli byste mít problém s průchodem bez komplikací. Pokud by ovšem vše fungovalo tak, jak má. Když k tomu všemu připočítáme i špatný technický stav, tak se musíte připravit na spoustu krušných okamžiků, které vám vyženou tlak do nebezpečných čísel a u slabších jedinců mohou ohrozit i životnost ovladače. Přitom vašimi největšími protivníky nebudou velcí bossové, ale spíše běžní nepřátelé, obzvláště pokud se na vás sejdou ve větších počtech. Zadrhávání pohybu, špatné úhly kamery, nečitelné pohyby nepřátel i nepřesné hitboxy vám přivodí nejedno úmrtí. Tohle je místo, kde hra potřebuje velkou pozornost od vývojářů. V průběhu hry si sice smíte zvolit snazší obtížnost, která značně zpomalí pohyby nepřátel, ale rozhodně to není způsob, jak chcete hrát tuto hru. Je zde důležité připomenout, že se hned po vydání dočkala hra několika opravných patchů a vývojáři neustále na hře pracují. Věřím, že se za pár týdnů, nebo snad měsíců dočkáme bezproblémového herního zážitku, ale do té doby je potřeba upozornit na další technické nedostatky, kterých má hra i po delší době od vydaní pořád víc než dost.

Problém, kterého si všimnete během prvních pár minut hraní je nestabilní fram rate a to i v případě, že budete hrát na Xboxu Series X. V dnešní době jsme u titulů zvyklí na 60fps a několik rozdílných grafických nastavení. Díky tomu si můžeme zvolit, zda chceme detailnější grafiku, nebo plynulejší hratelnost. U The Last Oricru máme jen jednu možnost a je zarážející, že jsme se ve finále dočkali častých propadů i pod 30fps. Při svých cestách dále narazíte na nespočet grafických glitchů, nepříjemných výpadků zvuků, nebo dokonce nemožnosti sebrat důležité předměty ze země. Komplikace jsem zaznamenal i u záznamu úkolů, kde se mi neustále duplikovali přijaté a dokončené úkoly, což zapříčinilo nepřehlednost v sezamu. U zadaných úkolů také nemáte přiřazené místo dokončení a proto je nutné si vše pamatovat z probíhajících dialogů. Několikrát se mi tak stalo, že jsem druhý den jen zmateně pobíhal po lokacích a snažil se vzpomenout, za kým a kam se mám právě vydat. Vývojáři v posledních updatech přidali mapy lokací, které vám ovšem budou k ničemu, pokud zapomenete kam máte právě namířeno.

Za grafické zpracování by se nemusela hra stydět pouze v případě, že by vycházela před patnácti lety, ale vzhledem k tomu, jak velký tým na hře pracuje, tak se dá tato škaredá bradavice ospravedlnit. Pokud patříte mezi starší ročníky, tak vám možná ani tento neduh nebude příliš vadit. Přeci jen jsme vyrůstali na 8 bitových titulech.

Abychom se nevezli jen na negativní vlně, tak samozřejmě uvedeme i to dobré, co nám The Last Oricru přináší. A není toho málo. Jako první můžeme vyzdvihnout celkové ztvárnění světa ve kterém se propojují sci-fi prvky do fantasy středověku. Při prvním ohlášení jsem si touto kombinací nebyl vůbec jistý, ale jakmile jsem se vrhnul do světa Wardenie na vlastní pěst, tak mě nejistota a zmatení okamžitě opustilo. Příběh vám postupně vše vysvětlí a jeho provedení přidává hře na jedinečnosti.

Ve videohrách patřím mezi velké sběratele veškerého harampádí a to je další bod, kterým si mě hra získala. Celkový počet zbraní a brnění se ve finále vyšplhá do desítek kusů a budete mít radost z každého nově nalezeného předmětu. Zbraně a doplňky mohou mít i své speciální schopnosti, díky čemuž je dobré experimentovat s různými kombinacemi a udělat tak ze sebe dokonalého válečníka. Jen si musíte zvyknout na trochu neohrabaný inventář, který by si zasloužil přívětivější uspořádání. Hra obsahuje i velmi povedený kooperační režim a není tak problém přizvat kamaráda na výpomoc a to dokonce na jedné rozdělené obrazovce. Spoluhráč se u vás zhmotní jako vaše osobní kopie, ale bude si moci přerozdělit zkušenostní body podle svých potřeb. Vy tedy můžete pokračovat jako obrněný rytíř, zatím co vás bude kolega doprovázet v podobě zkušeného mága. Příběhové rozhodování má na starosti pouze zakladatel seance, což je rozumné řešení.

Pevně doufám, že vývojáři ještě zapracují na technickém stavu hry. Celkový příběhový balíček není vůbec špatný a stejně tak není špatné i umělecké ztvárnění. Hra trpí na drobné i větší nedostatky, ale nejedná se o nic, co by nešlo částečně napravit. Ano, hlavní hrdina bude i nadále otravné děcko, ale alespoň se bude moct utkat s nepřáteli bez zbytečných propadů fps. Hra od svého vydání ušla velký kus cesty, ale není v pořádku, aby zákazníci čekali měsíce na dokončení zakoupeného produktu.

The Last Oricru vyšel pro Xbox Series X/S 13.10.2022 za cenu 1049kč.