
RECENZE: Thrustmaster eSwap X Pro Controller
Opět se hlásíme z našeho testovacího koutku. Jak jsme už určitě na našich sociálních sítích viděli, tak nám do redakce dorazil opravdu zajímavý kousek od Thrustmasteru, a to ovladač s poměrně dlouhým názvem eSwap X Pro Controller. Naše prstíčky ho jdou právě osahat!
Takhle má vypadat dárek!
Stále častěji vidíme, že se výrobci snaží produkty opravdu krásně zabalit. Sice to nemá žádný vliv na fungování ovladače, ale určitě znáte ten pocit, když je to krásně zabalené a vy se postupně prodíráte k cíli. I zde si vaše srdíčko přijde na své a budete se, jako malý prcek usmívat, až vám z toho bude škubat koutek. Pevná a kvalitní krabice na vás po otevření vybalí nový ovladač, tvůrci si dali práci i s víkem od krabice, které se defacto magneticky zavírá. Kromě ovladač na vás vykoukne krabička s napájecím kabelem a taky brandovaným pytlíkem 🙂 na ovladač. V krabici pak najdete ještě dvě vyměnitelné páčky, které mají kratší spojovací osu, a tak můžete ovladač přizpůsobit vašim potřebám. Osobně jsem toto nastavení testoval u všech ovladačů, co jsem měl v ruce a nějak jsem nepřišel na to, kdy ty delší používat, ale třeba nám v komentářích někdo poradí.

S krabicí si nezahrajeme, takže jak se drží ovladač a co všechno nám nabídne?
Většina z nás, co máme Xboxové srdce, máme už skoro vymačkané důlky v dlaních, takže každý jiný tvar ihned chápeme, jako jiný a možná i dost často, jako nevhodný. Za sebe říkám, že na tohle vždy potřebuji aspoň 2–3 dny aktivního hraní. Po nich jsem mohl zkonstatovat, že držení je velmi příjemné a bude vyhovovat zejména teenagerům a obecně lidem s menší rukou, jelikož část, kterou držíte je štíhlejší, ale perfektně se po vnějších stranách opírá do dlaní. Bohužel jednu výtku k úchopu mám, a to absenci pogumování nebo většího zdrsnění, aby vám ovladač po delší době nezačal klouzat.
Většina horní plochy ovladače je z lesklého materiálu a jak to jistě znáte z domova, tak to vyžaduje pro krásný lesk trošku údržby. Zejména střední trojúhelníková plocha je náchylná k poškrábání, což je fakt škoda. Tlačítka nejsou tak vystouplá jako u konkurence a jejich zmáčknutí je pro mě velmi příjemné. Prostě mám pocit, že to mám pod kontrolou. Páčky jsou pogumované z horní části a jak jsem zmínil v úvodu, tak balení obsahuje dvě délky osy.

Co mě ale fakt nadchlo, jsou spouště, které jsou krásně zdrsněné a svojí ergonomikou skvěle padnou do ruky. Dokonce si je můžete i zamknout, abyste nemuseli domačkávat po celé délce. To jsem vyzkoušel a fakt fungovalo skvěle. Uzamknuté jsem si je nechal na akční hry, kdy ten čas promáčknutí byl fakt znát, naopak ve Forze Horizon 4, jsem si chtěl užívat celý rozsah plynu. Dokonce jsem vyzkoušel, že na RT jsem měl spouště odemčený a LT pro brzdu nechal zamčený. Co mě ale trošku vadilo, byl fakt, že tlačítka RB a LB nejsou předsunutá a občas jsem se ztrácel, jestli je správně mačkám. Na horní části pak najdete klasická tlačítka pro menu a také tlačítko, které se objevilo s novou sadou konzolí Xbox Series pro rychlé pořízení screenshotu nebo videa.
Hodně netradičně najdete na zadní straně další tlačítka, které slouží především k ovládání mikrofonu, přepínání profilů a mapování. Je to celkem logické umístění, jelikož při normální držení tam prostě nemáte šanci žádným prstem dosáhnout. Ovladač si nastavíte před hraním a pak už do této části šmatat nebudete.

Ve spodní části najdete další tlačítka, která využijí zejména profi hráči a vyžadují opravdu delší trénink na zvládnutí. Zde je asi největší rozdíl oproti Elite 2 a to v tom, že zde se tlačítka nedají odebrat a jsou mnohem menší, takže vám ani nijak nevadí při běžném hraní a můžete je použit kdykoliv. U Elite 2 jsou páčky opravdu ve srovnání velké, takže pokud je nepoužíváte, máme je standardně odebrané, což když jednou uděláte, tak je moc často nevrátíte a nevyzkoušíte, což je škoda.
Tenhle ovladač vás nepřestane udivovat
Přichází na řadu né mapování, ale modulace. Ono totiž ty tři hlavní elementy jde měnit za jiné designové kousky, ale také si je můžete úplně přehodit, takže páčky budete mít ve stejné úrovni a kříž úplně nahoře. Chápu tyhle možnosti s ohledem na přeběhlíky z PS, ale klidně napište, kdo byste měnili a třeba u kterých her by vás to napadlo.

Asi poslední zmínka v testu se bude týkat napájení. Někdo kritizuje baterky, někdo kritizuje akumulátory pro nízkou výdrž a někdo si nedovede představit připojení ovladače kabelem, přeci chcete mít svobodu! Já osobně nejčastěji hraji s kabelem, jelikož u klasický Xbox ovladačů pak nemusíte mít baterky ani nabíjecí sadu a ovladač je výrazně lehčí a pokud fakt chci při hraní z nějakého důvodů běhat po domě nebo si brát s sebou ovladač na záchod, aby mi něco neuteklo, tak tento ovladač nebudete moci mít, jelikož ho lze mít připojený pouze přes kabel. Pro mě to nevýhoda rozhodně není.
Ovladač můžete směle použít i na PC, kde si zahrajete spoustu Xbox her díky předplatnému Xbox Game Pass. Je to za námi a jelikož je to opravdu zajímavý ovladač a blíží se další kousky, tak to zkusíme natočit, jelikož popsat slovně některé věci je opravdu těžké.
Na úplný závěr jsem si nechal cenu, jelikož někdo by mohl po jejím zhlednutí opustit článek dřív, než si ho přečte. Ano cena je vysoká, ale jedná se o špičkový kousek příslušenství a rozhodně se řadí mezi ty nejlepší ovladače na Xbox, ale také na PC. U nás v redakci mu dáme teďka čas a uvidíme, jak to bude s výdrží a po čase dáme vědět.

Verdikt
Jsem velmi rád, že jsem si mohl tento ovladač vyzkoušet a porovnat s tím nejlepším od konkurence. Nákupem rozhodně chybu neuděláte, ovladač je prostě špičkový, pouze vždy radím, ať si zvážíte, jestli je toto dražší příslušenství pro vás. Rozhodně doporučuji hodit info všude kolem sebe, a tenhle ovladač chtít k narozkám a podobným životním událostem.
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.





























