
RECENZE: Two Point Museum
Muzeum je velice zajímavá a svým způsobem také tajemná instituce. Většinou jde o nějakou starší, několika patrovou budovou, kde můžeme narazit na nejstarší a zároveň nejnovější výdobytky civilizace, prastaré tvory nebo všemožné ruční výrobky, ukázky řemesel a přísné pohledy pracovnic muzea, kterým neunikne ani sebemenší přestupek vůči pravidlům.
A stejně jako nechybí muzeum v každém větším městě, nemůže chybět ani v Two Point City, kde se nám již úspěšně podařilo vybudovat několik nemocnic a také univerzit. Jako kurátoři se tedy chopíme několika ne úplně úspěšných muzeí, abychom je opět dovedli nejen k prosperitě, ale také jejich prostřednictvím dokázali předávat vědomosti nedočkavým návštěvníkům. Ti budou mít různá očekávání, ale obecně platí, že nikdo nechce být ve špinavém muzeu bez záchodů, dostatku prodejních automatů, a hlavně obchodu se suvenýry.

Ten by se dal hned po pokladně označit za nejdůležitější součást každého muzea, protože je to nezbytný společník pro plnění bezedné pokladny. Stejně jako v předchozích titulech, i zde hrajou roli dvě měny – klasické peníze a KUDOS. První se vydělává zmíněnými cestami, druhé získáváme plněním speciálních úkolů, abychom je následně utratili za odemykání speciálního vybavení a doplňků.
Udělat pěkné muzeum totiž není tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Exponáty potřebné k vystavení se totiž nenachází v našich inventářích a skladech, ale je potřeba vyslat specialisty na nejrůznější expedice po světě, aby něco nového přinesli. Tahle část se mi hodně líbí, protože je velice variabilní, nepředvídatelná a abychom dosáhli nebo odemkli něco dalšího, je třeba zlepšovat dovednosti účastníků těchto výprav. Někdy stačí vyslat jednoho člena, ale pro lepší exponáty je potřeba sestavit větší tým se specifickými požadavky. Nicméně je pravda, že časem začne člověk expedice vnímat trochu stejně a ani náhodné události možný stereotyp nerozbijí.
Mimo správy samotného muzea je tak potřeba hlídat, aby expedice skončili úspěchem, dodávat vybavení a dbát na to, aby bylo kde odpočívat. Občas se někdo vrátí z výpravy zraněný, něco se rozbije, no zkrátka je toho dost, co se může pokazit. A to si ještě představte, že třeba kostry dinosaurů nebo části vesmírné lodi se objevují po částech. První expedice najde základ celé věci, ale až další výpravy najdou zbytek nebo třeba také ne. Do muzea si můžeme dát už základní věc, ovšem jak asi správně tušíte, kompletní exponát dokáže přitáhnout větší pozornost a tím pádem víc peněz do rozpočtu.
Postupně si vyzkoušíme práci s pěti tematickými okruhy – prehistorie, podmořský svět, nadpřirozeno, věda a vesmír. Každé z témat má svá specifika a vtipné okamžiky, protože ani Two Point Museum není humor cizí. Je zábava se věnovat jednotlivým tématům, lovit duchy, sestavovat vědecká zařízení, kostry dinosaurů a snažit se vymyslet, jak co nejefektivněji vybírat peníze a řídit proud návštěvníků skrze všechny expozice.

Organizace toho celého není vůbec snadná, protože vložením exponátu do muzea naše práce teprve začíná. Je třeba udělat hezké okolí, takže není třeba dobré míchat do sebe exponáty z různých dob. Zařídit bydlení pro duchy, aby se jim líbilo v muzeu a nechtěli odejít na onen svět, je občas také docela oříšek a to jsem ještě nezmínil další témata. Všude je něco a je třeba dávat dobrý pozor na to, co kdo potřebuje a co se s čím / kým dá případně kombinovat.
Stavba a její rozhraní je vlastně stejná jako u předchozích her, takže kdo hrál univerzity a nemocnice, bude se zde velice snadno orientovat. Muzea mi ale přijdou o něco komplikovanější, co se uživatelského rozhraní týče a řekl bych, že se jeho komfort dostal lehce za hranici příjemného používání. Hodně nabídek se rádo větví a dost často se mi stalo, že jsem na první pohled neviděl, která nabídka je právě aktivní. Někdy se k tomu ještě musí zmáčknout další tlačítko, no zkrátka tohle je asi největší mínus celé hry – překombinované uživatelské rozhraní. Chápu, že na PC tohle hráče trápit nebude, protože ten zkrátka najede myší a vybere si přesně to, co potřebuje. Ovšem s ovladačem v ruce tenhle komfort mizí.
Na druhou stranu obrovské možnosti a volby jsou tím, co mě na hře bavilo. Ve výsledku totiž máme nad vším maximální kontrolu a je jenom na nás, jaký exponát vystavíme, kudy a kolem čeho se k němu bude chodit a stejně tak mi přišla důležitá správa zaměstnanců. Není to totiž jenom o tom, že se někdo najme a necháme ho svému osudu. Je třeba dbát, na to, co kdo umí a samozřejmě také na jejich rozvoj. I díky tomu jsou pak expedice nejen méně náchylné k selhání, případnému zranění zaměstnanců nebo dalším potenciálním katastrofám.

Stejně jako zmíněné ovládání nikoho nepřekvapí ani grafické zpracování a celková technická stránka hry. Všechno je stejně veselé, vtipné a hravé jako posledně. Lidé lezou po exponátech, děti se místo nudného dívání chtějí spíše bavit a upíři nebo další sorty návštěvníků mají své preference. Jo a taky je třeba muzeum dobře zabezpečit, protože ani lupiči nezůstávají pozadu a ty nejlepší kousky budou chtít za velké peníze předat soukromým sběratelům.
Ani třetí verze stavění tak neztrácí dech, a dokonce bych řekl, že přináší celou řadu příjemných novinek. Tou největší jsou samozřejmě expedice a starání se o ně, ale ani zbytek konceptu rozhodně nestrádá. Být kurátorem je hodně velká zábava díky velkým a různorodým možnostem jednotlivých témat. Jedinou výtku tak mám k uživatelskému rozhraní, které je díky všem těm možnostem občas méně nepřehledné, hůře ovladatelné a dokáže tak narušit jinak harmonický zážitek z hraní.
Verdikt
Two Point Museum přináší nejen výzvy, ale i radost z objevování a správy unikátních expozic. Hra zůstává věrná svému humoru a hravému grafickému zpracování, které dokáže vtáhnout hráče do světa muzeí. I přes místy komplikovanější ovládání nabízí velké možnosti pro kreativní realizaci. Stát se kurátorem v Two Point City je nejen zábava, ale i dobrodružství, které stojí za to zažít.
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...
RECENZE: High on Life 2
Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...


























