
RECENZE: Under The Waves
Více jak 71% zemského povrchu pokrývá voda a většinu z toho tvoří moře nebo oceány. Zajímavé na tom je, že jich máme prozkoumáno jenom opravdu málo. Celá řada z nich je totiž tak hluboká, že máme problém se tam kvůli tlaku a dalším vlivům pořádně dostat. Díky tomu si můžeme jenom představovat, co všechno se ukrývá pod hladinou, a to je skvělý materiál na nejrůznější tvorbu, hry nevyjímaje.
Pominu-li akční Bioshock, většinou se pod vodu podíváme v nějaké ponorce, kdy objevujeme nepoznané nástrahy podmořské hlubiny. V Under the Waves budeme také objevovat krásy modrých hlubin v ponorce nebo na vlastní neopren, ale nebezpečím nebude jenom okolní svět. Náš hlavní hrdina Stan totiž nemá snadný život hlavně v osobní rovině, kdy přišel o svou dceru a s manželkou Emmou mu to úplně neklape.

Izolace od lidí pod mořem je jeho způsob terapie, ovšem dlouhodobé působení samoty začíná mít negativní vliv na jeho duševní zdraví. Začíná slyšet hlasy, vidí divné věci a noční můry během spánku jsou u něj na denním pořádku. A my společně s ním zkusíme všechno vyřešit a dát ho třeba s manželkou zase dohromady.
Díky české lokalizaci ve formě titulků nikomu z nás neuteče nic důležitého. Mimo hlavního příběhu najdeme i dostatek dalších materiálů, díky nimž se dozvíme spoustu věcí nejen o Stanovi, ale také o našem zaměstnavateli nebo podmořských živočiších. Kvalita překladu se povedla, nenašel jsem žádné nesrovnalosti, a dokonce ani překlepy nebo nedomyšlenosti. Je ale možné, že nějaký expert na mořské živočichy by mě vyvedl z omylu, nicméně je skvělé, že tu lokalizace je, protože s ní je hraní takovýchto her zaměřených spíše na příběh opravdu super.
Bohužel, příběh jako takový zní skvěle na papíře, ale v reálu mě neskutečně nudil. Ne že by mě nebavilo sledovat, jak někdo přichází o rozum, ale takovýchto soubojů už jsem v herním zpracování zažil několik a všechny mě bavily víc, než zdejší zpracování. Vývojáři na to jdou totiž hrozně divně a vlastně celou dobu nedokážou spoustu situací a myšlenek více vysvětlit, aby hráč věděl, jak je má zpracovat. Navíc tempo je divně pomalé, no zkrátka mi to vůbec nesedlo. Přitom velká část hry se inspiruje výborným Firewatchem (izolace od dalších lidí, komunikace přes vysílačku, tajemno), ale oproti němu se tu vlastně nic neděje. Všechny náznaky jsou pouze v metaforách s podmořskými živočichy, a to v člověku nějaké hlubší pocity nevyvolá. Aspoň u mě teda ne.

Co mě naopak bavilo bylo prozkoumávání zdejšího světa. Ač se mapa nemusí zdát úplně velká, díky schovaným jeskyním nebo opuštěnému potrubí nabízí několik vrstev k prozkoumávání. Jakmile si dokážeme vyrobit minu, dostaneme se na další, dříve nepřístupná místa a k novým zajímavým materiálům. Vývojáři se snaží apelovat na naši morální stránku, kdy nám do moře naházeli kopici plastů a dalšího harampádí, které budeme sbírat a dále využívat. Znečištění oceánů je velký problém a když člověk ve hře vidí, jak to vypadá, určitý pozitivní vliv by to na hráče mít mohlo. Není třeba se děsit nějakých komplikovaných mechanik. Prostě něco sbíráme a pak z toho vyrobíme věci, které nám trochu usnadní naše průzkumy a také plnění misí.

Máme příběhové mise, rutinní úkoly a fotografické výzvy. S těmi jsem si hrál rád, hledal co nejhezčí kompozice, kdy dané zvíře vybeljsknout a tak podobně. V ostatních misích nečekejte nic převratného. Prostě někam dojedeme / doplaveme, něco uděláme a jedeme zase zpátky. Cestou je čas na prozkoumávání, sbírání věcí a tak pořád dokola. Naštěstí hra není tak dlouhá, aby to hráče začalo vyloženě otravovat. Příběh se dá zvládnout za nějakých 8 hodin, sbírání ostatních věcí zabere tak hodinu až dvě navíc.
Po technické stránce hra většinou funguje, i když jsem během hraní zažil dva pády do dashboardu. Savy naštěstí fungují hodně dobře. Pak tu máme ne úplně pěkné animace hlavního hrdiny, což je ale dáno tím, že se děj odehrává pod vodou a o krkolomné situace není nouze. Celková stylizace hře sluší, ale na každém kroku jsem měl pocit, že vidím nějak rozmazaně. Tomu pocitu nahrával také fakt, že se na domovské základně objevovalo velice nepříjemné trhání obrazu (tearing), který se však mimo základnu neobjevoval. Moře je moc pěkné a stejně tak i živočichové v něm. Takže na jednu stranu pěkné, ale na druhou jsou tu jisté nedostatky.
Verdikt
Under The Waves mohlo být zajímavým pokusem o navázání na výborný Firewatch, který v mnoha ohledech připomíná. Bohužel, všechno dělá o poznání hůře a nudněji, což je škoda. Česká lokalizace je super, stejně tak průzkum oceánů, ale příběh je opravdu divný a úkoly značně triviální. Dost dobře bych si tuhle hru uměl představit v nabídce Xbox Game Pass, ale koupit si ji? To bych hodně zvažoval a vám doporučuji to samé.
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.


























