Xboxweb.cz

Mysteriózní výprava za neznámem a prastarou společností neznámých.

Psal se rok 2020, když tehdy v létě byl oznámen ambiciózní fantasy titul, pracující s myšlenkou jiných dimenzí proplétající se s naší, vyprávěný příběhem o malé holčičce, která kromě těžké životní situace z doby Indie na konci 19. století, vládne schopnostmi tyto dvě dimenze spojit a využít pro svůj prospěch. První trailer si pamatuji a vlastně jsem si i řekl, že pro účely recenze je vhodné vám jej i připomenout.

Co se následně ty 4 roky dělo, že od takto zajímavého konceptu došlo k naprosto jinému zpracování, než na které ukazuje první trailer, to už se asi nikdy nedozvíme. Je až skoro k nevíře, že jsme tak dlouho čekali, jakým způsobem se hra ukáže ve světle Světa, a asi bychom si dokázali představit, že hrát za malou holčičku tedy nakonec může být lepší nápad, než postavit roli hrdinky opět do role dospělé ženy, nicméně tak drastický rozdíl, s jakým se prezentovala hra poprvé, a v jaké podobě vidíme finální produkt, to je už skutečně k zamyšlení a nabízí to pouze otázku, stojí to za to čekání?

Cesta do neznáma začíná

Příběh hned od začátku přejde do značně uspěchané zápletky. Na to, že kampaň ke hře obsahovala spoustu odkazů na podcasty, které vysvětlí postavy, desítky videí z vývoje, které představovaly jednotlivé herní prvky, tak vlastně skočíte do příběhu s pocitem, že vám tak jedna až dvě kapitoly předtím chybí.

Hrajete za mladou Indku, Haroonu, kterou ztvárnila Anya Chalotra (fanouškům seriálového Zaklínače známá jako Yennefer). Ačkoli je tato britská herečka spíše exotického vzhledu, rozhodně je to jediné známé jméno, které pro tuto hru představovalo lákadlo z reklamního hlediska. Vaše cesta je vlastně samotnou otázkou a neznámou na prvním místě. S vaší mentorkou, která vás od mládí učila kontrolovat schopnosti, manipulující s astrální dimenzí zvanou The Fold, vyrážíte do oblasti, kde měli být v minulosti výskyty tajemné společnosti, zvané Unknown 9. Starobylé a uctívané společnosti nesmrtelných, přežívající staletí se znalostmi fungování prastarých sil temna a energií ovlivňující dimenze jako Fold. Proti vám stojí organizace The Ascendants, která se snaží oživit prastarou temnou energii Seshina.Takto filosofické je celé pojetí hry, a proto už v tomto případě někdy příběh hry zkouší až moc tlačit na pilu, jenom aby se někdy vysvětlil záměr dalších zúčastněných ve snaze najít nové vysvětlení energií.

Když pomineme celý ten filosofický záměr stát se herní Homérovou Odysseou, přichází velice rychle facka v tom, jak jednotlivá kontrola nad astrální dimenzí probíhá. Ona kontrola nad dimenzí je spjata s hledáním Anomálií – mezi dimenzionálních energií, které se snažíte následně ovládnout novými schopnostmi, a vlastně pokud se chcete zlepšit znamená to pouze jediné, najít těchto anomálií co nejvíce, a začíná hledání, prozkoumávání a plížení za každou jednou z těchto energií, že máte pocit, že nic jiného ani dělat nebudete. Můžu rovnou říct narovinu, že budete, ono totiž množství věcí, které ve hře můžete hledat je několika násobně víc. Hra se kromě nějakého zaměření na vysvětlení zápletky spíš zaměřuje nad touto energií, a proč jiná energie je v hledáčku jiných lidí, a jakým způsobem zase jinou energii hledali už i společnosti před vámi. Hra se snaží tvářit skutečně jako megalomanský epos, který měl představit svět a připravit půdu pro několik takových dalších her v budoucí sáze. Nic na sebe nenechá čekat dlouho, a kromě užitečných způsobů, jak anomálie začít užívat, a jak kontrolovat The Fold ke svému prospěchu, začínáte objevovat i možnosti, s jakými můžete bojovat za pomocí této astrální dimenze.

Unknown 9: Awakening dělá v mechanikách hry vlastně spoustu dobrého, jen je vše z těchto mechanik polovičaté. Základní bojové rozhraní pracuje například s možnostmi jako převtělit se do nepřátel, a chvíli je ovládat, jen abyste pak zjistili, že někteří nepřátelé při ovládání udělají větší škodu vám, než novým cílům. Za zajímavou jsem považoval i mechaniku, kdy první dvě třetiny příběhu chce hra po vás naučit se v boji používat co nejvíce stealth mechanik, jen abyste zjistili, že na poměrně velkou část nepřátel to ani nefunguje, nebo se spíš prozradíte právě tím, že se pokoušíte hrát potichu. Mechaniky, pomocí kterých odhazujete nepřátele za pomoci tlakových vln, vznikajících v astrální rovině, můžou třeba působit jako užitečné v prvních pár kapitolách, ale čím více se hra přibližuje ke konci, tím méně toho, co vás naučila, použijete skutečně efektivně a nakonec stejně skončíte u opakování stejného komba a jedné mechaniky čerpající z astrální dimenze, které budete opakovat dokola. Vlastně je to na tu dobu, jak dlouho hra vznikala takové celé uspěchané. Jako kdyby hra potřebovala využít všechny modely nepřátel, ale neměla dostatek prostor, kde je může použít, tak vám taktiku s mechanikami překazí naprosto nepochopitelnými překážkami. Bohužel mechaniky použití dimenze The Fold nejsou to, kde je hra nejslabší.

Co lahodí oku, nelahodí ostatním smyslům

Propagace a reklamní kampaně od začátku slibovaly ukázku kvalit Unreal Engine 5 a novodobou zábavu fantasy prvků. Pokud by tím tvůrci mysleli i neustálé padání snímků a téměř nestabilní framerate v každé scéně, možná bych jim dal za pravdu. Grafika je velmi těžkou ranou pro hráče v celém dobrodružství. Je to přesně tak, jak kdyby na hře dělaly dvě rozdílná studia – jedno se zaměřením na herní prokreslení a zážitek ze hry, a druhé, které dostalo na práci jenom CGI filmečky. Jak může být v těchto oblastech tak velký rozdíl je mi záhadou, ale CGI scénka je plně vyrenderovaná, kvalitativně působí zajímavěji, kdežto záběry z hraní v té samé oblasti jako kdyby stáhly na kvalitě z úrovně 10 na úroveň 4, nebo méně. Pakliže jste měli to štěstí a zajistili jste si s koupí i dodatečné kostýmy pro hlavní postavy, ať už formou předobjednávkového bonusu, nebo deluxe edice, připravte se na naprosto nový rozměr strachu z grafiky.
Některé animace v kostýmech chybí, některé kostýmy nemají animovaná oční víčka a vy máte pocit, že při pohledu do těch vytřeštěných očí vyvoláváte bolestivé a traumatické vzpomínky, které měly zůstat zakopané kdesi v minulosti. Až úsměvné musím zmínit celé psané zaměření příběhu a scénář. Ty hlášky skutečně nemohly vzniknout v roce 2024, ale popravdě nevěřím, že vznikly i kdyby v roce 2020. Suché one-line hlášky, za které by se styděly i Béčkové filmy z 80. let minulého století. Opakující se textury, ve kterých se ztrácíte. Neskutečně otravné AI spolubojovníků, kteří ve většině případů nedělají ale vůbec nic, a jenom se krčí v rohu, zatímco by mohli po nepřátelích střílet. Ale bohužel to nejbolestivější na pohled na celé hře je vysloveně její délka. Hra by mohla skončit klidně o 5 hodin dříve a ničemu by to neuškodilo. Naopak by to bylo jako vysvobození. Upřímně jsem poslední 3 mise hrál s pocitem, kdy už bude sakra konec. A přesně v těchto momentech hra naházela další zbytečně natahované arény s nepřáteli, jež musíte porazit, jinak se vám neotevře cesta dál. Celý příběh je tak moc komplexní, že ztratíte zájem o jakékoli další postavy v momentě kdy zmizí ze záběru, a že jich ve hře zase tolik není. Takto prosím ne. Unreal Engine 5 není hlavní výsadou hry, je to spíše její jediné grafické zlepšení, protože ačkoli se ty lokace opakují, vypadají zajímavě. Ačkoli ti nepřátelé jsou přes kopírák a liší se v drobnostech, vypadají fajn. Nasvícení funguje zvláštně, ale nějakým zázrakem na oblečení všech postav se odráží světlo daleko detailněji, než všude jinde…. a takto bych mohl pokračovat.

Hra nemá špatné nápady, ale zpracování a výsledný produkt je takový nemastný, neslaný polotovar. Dát hře, klidně víc let vývoje a naplno využít přehnané ambice a vyladit nástroje Unreal Engine 5 naplno, mohlo se jednat o radost ve fantasy žánru.

Date šanci Unknown 9: Awakening?