RECENZE: Watch Dogs Legion

Autor: p.a.c.o Publikováno: 1.11.2020, 7:30

Publikováno: 1.11.2020, 7:30

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 3263 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Jakmile se někde objeví nějaký diktátor či korporace omezující práva občanů, musí se zákonitě objevit také hrdina, nebo minimálně buňka hnutí odporu. Ti se je následně pokusí porazit a svrhnout, aby vládu opět mohl převzít lid. Hry od Ubisoftu nás už několik let učí, že není třeba spoléhat na super hrdiny, když na každém rohu se skrývá jeden uvědomělý občan, který vezme věci do vlastních rukou, postaví se za všechny občany či obyvatele a opět nastolí pořádek. Navíc je mu jedno, zda se jedná o tropický ostrov uprostřed ničeho nebo samotné centrum New Yorku.

Jeden hrdina bojující proti zlu byl hlavním znakem po celou dobu, a tak někoho z chytrých hlav napadlo, udělat to trochu jinak a nabídnout hrdinů hned několik. Watch Dogs Legion se prezentují jako další městská akce, kde se do boje proti té špatné organizaci pustí celé město. Ale ještě, než se tak stane, po vzoru Jamese Bonda se budeme plížit do britského parlamentu, abychom zabránili odpálení náloží, neboli klasickému aktu teroristické organizace.

My jsme DeadSec a bojujeme proti DeadSecu? Ale jo, někdo z těch zlých využívá tuto identitu, aby poškodil její jméno a kdo by to čekal, bomby se nám zastavit nepodaří. Ty následně vybuchnou na několika místech a způsobí totální chaos a zkázu. Vládní organizace Albion nastupuje, aby nastolila pořádek, postaví mimo zákon hackerskou skupinu DeadSec a všechny její přívržence. To, že následují tvrdé výslechy a svoboda všech obyvatel Londýna je skoro na nule, pak dá vzniknout hnutí odporu.

Jak správně čekáte, hlavní hraní začíná v tento okamžik, kdy si vybereme jednoho obyvatele Londýna, kterého to celé štve asi nejvíc. Výběr je opravdu pestrý ve všech směrech a jelikož jsem čekal prostě boj, vzal jsem si týpka s pistolí, co se docela dobře uměl ohánět rukama. Techničtěji založení hráči si mohou vzít většího hackera, starou nenápadnou babičku nebo další plejádu obyčejných lidí. Ovšem celé město zde nenajdete, jelikož nabídka je omezená a zbytek občanů se bude verbovat později.

Nejdřív je třeba aspoň trochu připravit základnu DeadSecu pro všechny rekruty, jelikož s holým zadkem se bojuje opravdu špatně. Úvod zároveň velice pěkně slouží jako tutoriál do celého příběhu a hraní. Ten není vůbec nijak originální nebo třeskutě zábavný. Prostě se snažíte lidi přesvědčit, aby bojovali proti utlačovatelské organizaci Albion a vzali si svoje město zpět. Jednotlivé postavy mají sice své příběhy, ale jejich originalita vyprchá ještě dřív, než vůně parfému z té nejlevnější tržnice. Všechno tak slouží hlavně k tomu, aby se kola hratelnosti neustále otáčela kupředu a hráč měl alespoň něco malého, co se bude posouvat a gradovat.

Město Londýn je rozděleno do několika okrsků a po vzoru snad všech her od Ubisoftu je bude třeba osvobodit. Odstraňování propagandy, zachraňování lidí, sběr důležitých a kompromitujících dat o Albionu. Ve výsledku tak nic překvapivého, což platí o celé herní náplni. Všechno to hackování, používání dronů, robotů a dalších věcí je fajn napoprvé, jako třeba v případě, kdy musíte něco hacknout. Je třeba najít hlavní jednotku a od ní zpřístupnit další uzle až k cílovému zařízení. Poprvé to byla zábava, podruhé ještě taky, ale když jsem potřetí musel s blbým pavoukem běhat po celém baráku a hledat, co kde vede, to už mě teda fakt nebavilo. Takže ani vedlejší mise, ani hlavní příběhová část nedokážou nabídnout něco takového, u čeho by hráč vydržel delší dobou. Stereotyp jsem začal pociťovat po deseti hodinách, a to je na tak velkou hru opravdu velice brzy.

Stejně tak ono osvobozování města pro mě bylo důležité jenom proto, abych si odhalil stanice metra a mohl díky nim rychleji cestovat mezi jednotlivými úkoly. Vývojáři totiž stále tak nějak nechápou, že když mám otevřený svět, tak není zábava a snad ani nikdy nebyla, když jedna část úkolu je na jedné straně města a druhá logicky na druhé. Pro objevitele je jistě dobře, že k dispozici je hned od začátku celé město, i když místy můžete narazit na lehce náročnější nepřátele.

Ubisoft tak opět udělal pěkné detailní město, ale jeho potenciál je pro mě hodně malý. Chápu, že sběratelé všeho možného budou blahem bez sebe, ale kdo se nechce jenom bezcílně toulat městem, ale užít si trochu té akce, ten bude z neustálých přesunů sem a tam docela brzy unaven. Trochu to zlepší zmíněné rychlé cestování (k čemu pak ale je tak velké město že?), protože jezdit po městě autem nebo na motorce není zábava.

I když počkat, možná je sranda se na to dívat, protože vývojáři nechali přihlouplý jízdní model z druhého dílu a udělali ho ještě hloupější. Takže neexistuje fyzika, auta zatáčí okamžitě, akcelerují podivně a reakce na okolní překážky předměty jsou opravdu nepředvídatelné. Motorky jsou ještě vtipnější, ale výhodou je, že se na nich nedá skoro zabít. Letím jako šílenec městem, které na to, co dělám, vlastně nijak nereaguje, a to jsou na každém rohu nějaké zátarasy nebo kontrolní stanoviště, čelně to napálím do kamionu a…. Nestane se nic. Trochu mi zčervená okraj obrazovky, ale můj hrdina se oklepe, naskočí a jedeme vesele dál.

Začátek hry mě nalákal na souboje a po úvodním tréninku jsem se na pěstní vyřizování dost těšil. Všichni bijci zde dokonce najdou vedlejší úkol, jehož cílem je vymlátit několik, samozřejmě nelegálních, soubojových ringů, za což následně dostaneme možnost přemluvit ke spolupráci zajímavé postavy. Ale i pro souboje začne časem platit to, co pro zbytek obsahu. Máme tu úskok, popadnutí a útok, s čímž si musíme vystačit, a to je hodně málo. Ke cti soupeřům se musí nechat, že dokud nevytáhnete zbraň, budou fér a půjdou do vás pěstmi nebo s něčím v ruce. Pokud samozřejmě nechcete vyvolat pěstní souboj na super střežené vojenské základně, kde na něj ozbrojené drony všeho druhu nebo samotní vojáci nejsou vůbec zvědaví.

Když už jsem nakousl zdejší nepřátele, věnoval bych pár řádků jejich chytrosti. Jsou prostě blbí, až to mlátí dveřma. Není jim vůbec divný, že na hranici dohledu odkrouhnete jejich kolegu, prostě nerušené pokračují ve hlídání svého koridoru a nuda. Nejlepší je, když dojde na střelbu. Moc dobrou mušku většinou nemají a že by se nějak kryli, to se o nich říct také nedá. Klidně vám jsou ochotni stále znovu a znovu nabíhat přímo před hlaveň a umírat na jedné velké hromadě. Ještě přidám jednu klasickou historku s místní policií (Albionem), kteří mě přijeli zatknout za bordel po městě. Dorazilo jejich auto, týpci se z něj vyspawnovali (jinak se tomu říct snad ani nedalo), já do něj hned skočil a byl sem pryč. Nezačali ani střílet nic, stáli tam jak trubky, a to bylo celé. Je ale pravdou, že čím víc jich naštvete, tím víc dokážou být nepříjemní a z ničeho nic se zjevovat třeba za rohem. Holt asi slušnej oddíl.

A teď tedy konečně hurá na obyvatele Londýna, jež můžeme rekrutovat do svých řad a následně za ně taky hrát. V tomto ohledu promo materiály nelhaly a naverbovat jde opravdu každý, koho na ulici potkáte. Někdo se k nám přidá hned, ale většinou bude třeba splnit jistou službičku jako je výmaz o přestupku nebo odmazání dluhů u lichváře. Prostě se někam zase budeme heckovat a zase to bude z jedné strany města na druhou.

Splnění úkolu přidá dotyčnou postavu do našich řad a zpřístupní nám její dovednosti a vybavení. Někdo má zbraně jako policisté nebo armáda. Dokonce jsem potkal sekretářku s těžkým kulometem (kdo ví, kde pracovala). Někdo umí rychleji hackovat, někdo se více bije a někdo taky neumí nic, jako třeba támhle babička, která je pomalá, kvůli artritidě se neumí krýt a do pěstních soubojů bych ji taky radši neposílal. To všechno dává tušit, že sice je možné naverbovat kde koho, ale nějaký větší smysl to nemá. Ve výsledku se spokojíme s maximálně pár postavami a z těch si najdete svého oblíbence. Tomu bych následně věnoval i péči ve změně masek a oblečení, jinak jsem na všechny kašlal. Až budu chtít oblíkat víc jak jednoho panáka, zahraju si The Sims.

Nakonec musím konstatovat, že u hraní jsem se nejvíc bavil, když jsem se začal chovat jako blázen a to zejména v průběhu misí. Většinou je celá hratelnost postavena pro plížení a tichý průchod, sem tam střílení. Když jsem měl infiltrovat jednu základnu, koukal jsem, že na jejím parkovišti chodí dost vojáků a také stojí spousta aut. Ta se dají hacknout a následně udávat směr, kam mají jet a to všechno prostřednictvím kamer. Takže jsem po tom parkovišti jezdil tak dlouho, otevíral a zavíral dveře, až tam nikdo nechodil. Na to, jak auta blbě jezdí se s nimi dají dělat neskutečné kousky právě díky řízení, což je asi největší sranda z celé hry. Dokonce se dá používat i velký jeřáb, jehož fyzika lana by přivedla do blázince všechny učitele fyziky, ale můžeme ho využít pro vstupy a výstupy na nejrůznější nedostupná nebo hůře přístupná místa.

To se může hodit pro získání technických bodů, jelikož vylepšování vybavení a dovedností nesmí chybět. Příjemné je, že všechno vybavení a dovednosti, které si odemknete na technické kartě jsou vždy přístupné pro všechny rekruty a je přitom jedno, v jaké chvíli se k vám přidali. Můžou se tak kombinovat jejich specifická zařízení a dovednosti s touto obecnou nabídkou pro všechny.

Hurá na technickou stránku celé téhle „krásy“. S klidným svědomím můžu říct, že tolik bugů ve hře od Ubisoftu jsem snad ještě nezažil. Postavy se mi všemožně zasekávaly, nešlo je potichu sejmout nebo propadávaly skrze předměty do míst, kam jsem na ně nemohl, i když to po mě hra chtěla. Fyzika je otřesná a jediné, co tak nějak funguje je systém krytí jako u Divize a úplně špatná není ani střelba. Máme tu dokonce i AR prostředí ukazující události, které se stali, což zní cool. Můžete však být v klidu. To jenom Ubisoft zase vykrádá sám sebe.

Na grafiku jsem byl zvědav, ovšem dostavilo se další zklamání. Londýn je krásné město samo o sobě, se spoustou dominant a zajímavých míst, takže tady měli vývojáři usnadněnou práci. Stačilo jenom všechno přenést do hry a udělat pochmurnější atmosféru. Bohužel míra detailu na Xbox One X je docela mizerná a to i přesto, že hra má běžet ve 4K rozlišení s HDR. Ani jedna technologie mě nepřesvědčila, že je hra hezká a spíš bych řekl, že graficky se jedná o jednu z horších her. Tomu rozhodně nepřidají textury doskakující na poslední chvílí a grafické bugy. Ještě víc než předtím jsem tedy zvědav, jak to všechno vylepší upragde na Series X, kde minimálně videa vypadají jako úplně jiná hra.

Watch Dogs Legion tak opět kombinuje všechno možné, co kdy Ubisoft udělal dříve, do toho roubuje nevýraznou a monotónní hratelnost série Watch Dogs, která má zajímavý potenciál nejspíš jenom v hlavách tvůrců, a to se stále nepodařilo přetavit v nějakou kvalitní a vyčnívající hru. K tomu technické chyby, slabá grafika a hodně rychle se opakující hratelnost nejsou známkou toho, že by Ubisoft chtěl začít dělat věci jinak a pořádně.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Pořádná sleva je to, co u této hry budete hledat. Londýn je sice krásně město, ale ani on nedokáže skrýt slabou hratelnost, průměrný příběh a ve výsledku i zbytečnou práci, kterou si někdo dal s tím, abychom do řad DeadSecu mohli vlákat jakéhokoliv z obyvatel, kterého potkáme na ulici. Kdyby se radši tvůrci více věnovali vyladění hratelnosti a technické stránce hry, udělali by lépe.
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»