Xboxweb.cz

„Nesnáším loučení jsem dál…“, hergot co to pitomé rádio hraje. Neprodleně ladím pryč rychlostí otáček dvoutaktního motoru a v tom „Time to say goodbye…“. Bocelli? Jsi sympaťák, ale na shledanou. Pokračuji v ruchu neobsazených frekvencí, když „… but in the end, it doesn’t even matter…“. Copak mi už i Linkin Park musí připomínat, že je konec? Vypínám plošně šířenou hudbu, zapínám předplacenou službu a pomalu přemýšlím, jak uvedu letošní speciál. Vaším průvodcem konce roku jsem už potřetí, což je trochu zavazující. Dle oblíbeného hesla bych měl ze sebe vydat to nejlepší a napodobit tak letošní krasojízdu Microsoftu. Že jsem si místo vaječňáku přihnul trochu ostřejší medicínu a teď blouzním? Ale kdeže. Dovolte mi, abych vám osvěžil paměť.

Vzpomínky na uplynulých dvanáct měsíců rozhodně nebudou patřit číslům. Divize Xbox se definitivně vzdala prodejů jako berné mince úspěchu a místo nich operuje s počtem hráčů. Z hlediska marketingu je to chytré, protože nikdo se nechce chlubit, že japonská konkurence prodala dvojnásobný počet konzolí. Mnohem lépe zní miliony hráčů u letošních exkluzivních titulů. Těm, jak záchranářský bernardýn, pomáhá služba Xbox Game Pass, jejíž čas ve speciálu ale teprve přijde. Přitom se Microsoft za prodeje vlastních her nemusí vůbec stydět. Možná nemají absolutní hodnocení, ale dohledatelné počty prodaných kopií jasně říkají, že v poměru s kusy prodaného hardwaru drží krok s konkurencí.

A co že nám bylo vlastně letos naděleno? Ale no tak, zase tak špatné hry to nebyly, abyste si nemohli vzpomenout sami. Co třeba State of Decay 2? Zombie kooperační survival, kde se vaší taktickou převahou stala skupinka přeživších a expandující základna. Nic? Tak piráti, ty má přeci rád každý a kdo říká že ne, hladí fotku Davyho Jonese před spaním, zatímco jeho drahá polovička sní o romantické scéně s Johnnym Deppem na palubě Černé perly. Sea of Thieves možná nemělo nejlepší start, ale za konec roku se rozhodně stydět nemusí. Navíc má před sebou poměrně slibnou budoucnost a tým, který má ještě pořádnou kopu nápadů. Jestli jste doteď ohrnovali koutky zanesené cukrovím, tak si jednak utřete pusu a za druhé se připravte na královnu arkád.

Forza Horizon i počtvrté dokázala, že závodní žánr ještě zdaleka nenarazil na své mantinely. Ačkoliv mám na adresu podzimní novinky mnoho výhrad, musím jí nechat neuvěřitelnou kuráž a dravost, se kterou za šest let dokázala převzít štafetu závodní jedničky na konzoli Xbox One. A vlastně nejen tam. Díky službě Xbox Play Anywhere ji hrají i PC hráči a na konkurenční platformě se jen smutně vzpomíná na DriveClub, jehož sláva skončila se zánikem tvůrčího celku. Forzu ještě doplnily drobné nezávislé hry, jejichž konzolová exkluzivita je téměř nepodstatná. Nepocházejí totiž od týmů z Microsoft Studios.

V jejich řadách bylo ostatně hodně veselo. Po letech, kdy se studia spíše slučovala nebo dokonce zavírala, přišel obrat. Microsoft jako by chtěl příští generaci vyhlásit ostatním válku, a tak v uplynulých měsících zbrojil horlivěji než vůdce Severní Koreji v těch nejdivočejších snech. Koupě Playground Games (Forza Horizon) a Undead Labs (State of Decay) byla spíše formalitou a určitou pojistkou, kdyby náhodou s tučným šekem přiletěl jako první nějaký samuraj. U Ninja Theory a Compulsion Games byla situace trochu jiná. První celek uchvátil nízkorozpočtovým Hellbladem, pro něhož platí, že kvalitní hra nepotřebuje rozpočet amerického velkofilmu. Xbox divize v něm má špičkové fachmany s vysokými ambicemi. Ty ostatně nechybí ani „Kompulzákům“, jejichž doménou je působivá výprava a poutavý vizuál. S ostatním svádí lehce nerovný boj, ale dohled z hůry a širší tvůrčí možnosti z nich dělají černé koně.

Relativně nedávno pak šeková knížka zavítala do studií Obsidian Entertainment a InXile Entertainment. Tady je největším problémem fakt, že obě grupy musí nejprve dokončit rozpracované hry, které samozřejmě vyjdou ještě jako multiplatformní. Fallout: New Vegas, Pillars of Eternity, Torment: Tides of Numenera a Wasteland však slibují, že nás v budoucnu čekají silné značky. I když se během roku horce spekulovalo o akvizici Electronic Arts a IO Interactive, k dalším nákupům již nedošlo a já se můžu posunout dál. Nebo ne? Ti zelenější už mají na jazyku The Initiative a hlasitě mi ordinují počínající demenci nebo neodpustitelnou neznalost.

Ohlášení nového studia bylo nečekané a šlo asi o největší překvapení veletrhu E3. Pod vedením bývalého šéfa Crystal Dynamics vzniklo tvůrčí doupě ve slunné Kalifornii, které se patrně zařadí mezi Rare, Turn 10, 343 Industries nebo The Coalition. To znamená mezi studia, od nichž se budou čekat AAA hry formující značku Xbox. A že nejde jen o moje zbožné přání dokazují Tom Shepherd a Drew Murray. Tito dva veteráni herního průmyslu přišli z Rockstaru a Insomniac Games. První se výrazně podílel na hrách Red Dead Redemption, Max Payne 3 nebo GTA V. Druhý se může v životopise chlubit značkami Resistance, Ratchet & Clank a Sunset Overdrive. A to jsem tu zmínil jen ta nejznámější jména.

Ke všem oznámením výše došlo na herních veletrzích. Snad poprvé Microsoft nevynechal jedinou příležitost, aby připomněl hráčům svou existenci. Nejvíce vidět byl na E3, kde Phila Spencera na podiu střídali vývojáři ze všech koutů světa. Minimum tlachání o náročnosti herního vývoje a velký důraz na samotné tituly. Exkluzivní hry, dodatky, produkce třetích stran, studia a služby. Konference utekla jak zloděj s lupem a já říkám, že chybělo skutečně málo, aby se navěky zapomnělo na tragické představení konzole Xbox One. Právě ten kus nového hardwaru by byl třešničkou na dortu, striptérem na dívčí rozlučce se svobodou a vyvrcholením romantické noci. Takhle se o něm pouze spekuluje a člověk, aby si ty hady a názvy řízených raket, pod kterými se má nacházet, začal pomalu psát.

Gamescom. I tam se hrálo na Xboxu, ale už to nebylo ono. Microsoft hodně rekapituloval a většinu času vyplnila cizí produkce ve složení Devil May Cry, Kingdom Hearts 3 nebo Metro Exodus. Ostatně, ono nebylo co ukazovat. Nové Gearsy a Halo už jsme viděli, Forza Horizon 4 byla za rohem a herní divize pomalu zbrojila na podzim. Proč? Protože Mexiko a X018. V Redmondu se vrátili k vlastním konferencím a v rozkrocích zarytých fanoušků začalo být těsno. Očekávání byla velká, ale Microsoft je předem krotil oznámením, že nová konzole se neobjeví, ani kdyby se na východní polokouli modlili od rána do večera a na všechny světové strany. A měl recht, neboť celá herní akce nesla štít služby Xbox Game Pass.

Virtuální půjčovna zaujímá v portfoliu herní konzole stále důležitější pozici. I když se permanentka objevila už minulý rok, až letos do ní jdou exkluzivní hry v den vydání. A nejen ony. Tu a tam přijde novinka třetí strany, čímž se z Game Passu stává herní Netflix. Je sice teprve v jeslích, ale má skvělé předpoklady do budoucna. Pouze vedení jeho rodičů určí, zda z milého dítka vyroste vychcaný sígr nebo nadaný vysokoškolák. Osobně tipuji variantu číslo dvě, protože předplatné se skloňuje téměř ve všech propagačních materiálech a Microsoft ho podvědomě strká hráčům až do postele. To mě ostatně přivádí k myšlence, že se plní původní vize této generace.

Ale houby, žádné objednávání žrádla ke sportovnímu přenosu. Už toho nechte, po letech to není vtipné. Mám na mysli digitální obsah, odstřihnutí bazarových kopií a neustálé připojení k internetu. To všechno, proti čemu zástupy řvounů protestovaly, se teď mění, i díky jejich zásluhou, v realitu. Digitální obsah si pomalu získává přízeň hráčů a Microsoft pozvolna smaží žábu v rozpáleném oleji. Opět se ukazuje, že vše je pouze o dobrém načasování a marketingu. Hráč je tvor plachý, kterého zbrklý přístup lehce vyleká. Ale krmte ho po troškách, a nakonec vám bude jíst z ruky. Nezlobte se, že jsem vás právě degradoval na pouhou lovnou zvěř, ale svým způsobem nic jiného nejste.

Určitě by byla škoda opomenout hardware. Do nabídky šlo v minulých měsících hned několik gamepadů, kdy těmi nejzajímavějšími byly Sea of Thieves a bílá varianta Elite ovladače. Do bílé se oblékla také konzole Xbox One X, jejíž součástí byl Fallout 76. Později se ukázalo, že atraktivní barva dostala za parťáka trojského koně, ale o tom za moment. Zlatý nádech pak získala konzole v sadě s Battlefieldem V, u kterého se opět sčítají historické nepřesnosti. Pozornost si zaslouží i podpora myši a klávesnice, ale zde narážím na ALE. Je čas klidu a nechci vás rozohnit slovním bojem mezi dvěma nesvářenými tábory. A tak xboxové ohlédnutí zakončím adaptivním ovladačem. Možná šlo o okrajovou novinku, ale handicapovaným hráčům změnila život. Flexibilita speciálního ovladače spočívá ve variabilitě připojitelného příslušenství. Díky tomu si postižení hráči zahrají mnohem pohodlněji, protože přeženu-li to, nyní lze hrát kteroukoliv částí těla. Všestrannost dokazuje skutečnost, že adaptivní ovladač podporuje například už i Switch.

Zase jsem se rozkecal jak stará Vomáčková, a to jsem se nedostal ani k třetím stranám. Venku se stmívá, sklenička zeje prázdnotou a chlebíčkům okorává salám tvrdého typu. Že vás dění mimo Xbox stejně nezajímá, že ano? A tak dobře, nemusíte mě přemlouvat tak dlouho. Co takhle nejlepší hry roku 2018? Náš redakční žebříček si přečtete v jiném speciálu, což znamená, že musím najít nějaké měřítko kvality. Podle Game Awards jsou nejlepšími hrami Red Dead Redemption 2, Monster Hunter: World, Fortnite, Dead Cells, Forza Horizon 4, Overcooked 2 a pak nějaká podřadná hra od Sony, mapující cestu otce a syna do sámošky. Pod trapným vtípkem se neukrývá nic jiného než God of War, kterému zpětně gratuluji stejně, jako ostatním titulům.

Opak, tedy nejhorší hry, se nejlépe posuzují podle prodejů. To je na konci roku dost problém, protože slevové akce dokáží s počty pořádně zamíchat a agentury sčítající prodeje mají volno. Zkusím tedy kombinaci subjektivního pocitu, recenzí a všeobecného vnímání. Z pohledu malých her příšerně zklamaly tituly Agony, Past Cure nebo Dakar. Na přesun vývojářů pod patronát úřadu práce to nebude, ale na dlouhodobé záplatování ano. Prvních dvou her velká škoda nebude, ale Dakar má skvělý potenciál, který je zabit brzkým vydáním. U dražší produkce se hledají sebevrazi lépe, protože marketing jim zajistil bohaté povědomí hráčů.

Trůn nejhorších by mohl vypadat třeba takto. Královskou pozici zaujme Fallout 76, kterému žezlo a koruna sluší. Bethesda udělala první a poslední, aby pozici pranýřovaného vydavatele zastala co nejlépe. A to se zdálo, že EA nemá v této disciplíně konkurenci. Místo královny zasedne Metal Gear Survive. Jde spíše o takové registrované partnerství, protože rovnítko mezi Konami a Bethesdou se přímo nabízí. Rolí princů se chopí AO Tennis a Tennis World Tour. Doslova zprasit jediné tenisové tituly chce totiž skutečný talent. Princeznu, ačkoliv nerad, dám Fury z Darksiders III, kdežto šaška by si mohla střihnout hra Extinction. Pozice pěti rádců rozdělím mezi italský Milestone, jehož produkce připomíná třídírnu odpadu v Bhútánu.

Jak už bylo řečeno, černého Petra si letos nese Bethesda, a to nejen kvůli Falloutu 76. Problémy měla také s vydáním rozšíření pro Prey, pomocí updatů si dokázala totálně rozvrtat poslední díly Dishonored a za tašku ze sběratelské edice Falloutu skončí někdo v hladomorně. Electronic Arts tak měla čas na rekonvalescenci, během které se jelo na autopilota. Do oběhu šla z větší části pokračování, na nichž není co zkazit. Podobný přístup zvolil francouzský Ubisoft. Od něj vzešla jen jediná nová značka: Starlink: Battle for Atlas. Vesmírné dobrodružství s hračkami připojenými na gamepad manažerům nové Mercedesy sice nepřinese, ale pokračování Far Cry, The Crew, a Assassin’s Creed ano.

České barvy v herním průmyslu nejvýrazněji hájil Dan Vávra s RPG Kingdom Come: Deliverance. Jindrova pouť tuzemským středověkem sice probíhala na slintavé hajtře o třech nohách, ale čas a píle vývojářů udělaly své. Teď už hra kulhá jen občas. Když už je téma mezi českými kopečky, připomenu lokalizaci. Microsoft nám po letech přeložil Forzu a Focus Home Interactive se na nás naopak po letech vys… však vy víte. Ačkoliv tuzemská lokalizace pro jeho letošních novinky vytvořena byla, na Xbox nedošla. Tatáž situace se opakovala u menších her jiných vydavatelů a já si hned o to víc začal vážit například studia Trinity Team, které vydalo hru s Budem Spencerem a Terencem Hillem s titulky.

Byla letos vůbec nějaká příjemná překvapení? Určitě No Man’s Sky, jehož kvality jsou teď o několik tříd výš než při vydání mimo Xbox One. Kupodivu překvapily Black Ops 4. Daří se jim i bez příběhové kampaně, což těší vývojáře a rozčiluje některé hráče. Velmi dobře dopadl remake dráčka Spyra, jdoucí ve šlépějích Crashe. Svým způsobem překvapil Just Cause 4, neboť funguje bez problémů, třebaže se střízlivou grafikou. Skvěle zapůsobily vězeňská kooperace A Way Out a grandiózní nástup Bohemia Interactive na konzoli Xbox One. Během pár týdnů jsme dostali jak Vigor, tak dlouho slibovaný DayZ. Obojí v předběžném přístupu.

Vsadím se, že v komentářích doplníte to, co jsem podle vás opomněl. Snad toho nebude mnoho, ale vězte, že jsem chtěl utvořit jen rychlé ohlédnutí, a ne rozsáhlou rekapitulaci. Proto jsem vynechal oznámené streamování na všechno možné, rozchod režiséra Final Fantasy XV s vydavatelem, nákupy uskutečněné firmami THQ Nordic a Bigben Interactive. Dále Geraltova tažení do konkurenčních her, jakožto do připravovaného seriálu, oznámené filmy čerpající z her, reparáty známých značek a desítky dalších událostí. Snadno bych se totiž dostal do začarované kruhu podobně, jako Telltale Games. Jediná velká ztráta letošního roku doplatila na flašinetovou produkci, čímž požrala sebe samu. A tak s rychlostí, s jakou vývojáři našli nová angažmá, jdu hledat síly na druhou část speciálu. Ta se zaměří pouze na naši redakci. A proto neříkám sbohem, ale pouze zdarec.