Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Autor: chaosteorycz Publikováno: 26.11.2018, 15:47

Publikováno: 26.11.2018, 15:47

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1839 článků

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

Hříčka studia Auroch Digital je jednou z několika letošních tahových strategií a vyplňuje místo mezi Space Hulk: Tactics a Mutant Year Zero: Road to Eden. Jak už to u podobných her bývá, inspirace je čerpána u stejnojmenné knižní předlohy, kde skutečně Němci během druhé světové války spojili síly s Lovecraftovým univerzem, aby si podmanili svět. Třebaže to zní jako námět překypující bujnou fantazií a jedním klišé za druhým, série několika povídek má relativní úspěch. Každé vydání totiž mapuje jiný konflikt a dle ohlasů pracuje dobře jak s válečným motivem, tak s mýtem Cthulhu.

Hra je v tomto ohledu poněkud skromnější a staví děj pouze do Lesa strachu. Zde se utkává spojenecká jednotka připomínající hrdiny Strange Brigade a německá armáda sršící nadpřirozenými silami. I když je zápletka hodně minimalistická a vyprávěná pouze texty, dokáže zaujmout již zmíněnou kombinací žánrů. Pokud přistoupíte na všechna pravidla, stanete se součástí hororové válečné akce, kde velkou roli hraje nadpřirozeno a technologie budoucnosti. Mišmaš funguje překvapivě dobře i na bojišti, kde se jednotky střetávají. Opravdu se nevidí každý den, aby vojanda s netopýrem vysávala život z bratra Davyho Jonese, zatímco její velitel střílí laserovou puškou po plodu lásky mezi chobotnicí a Wolverinem.

Od konkurence se Achtung! Cthulhu Tactics liší zejména jednoduchostí. Mimo boj se vaše jednotka pohybuje jako jednotný celek, přičemž postupem si odkrývá cestu. Až když dojde do určitého bodu, přejde hra do bojového režimu, kdy se ovládá každá postava zvlášť. Celá strategie se opírá o akční body, krytí a zorné pole vojáků. Vše velice přehledně indikuje HUD a i člověk, který tahovky nikdy nehrál, se rychle chytí přístupné hratelnosti. Všeobecně platí, že když máte dobrou pozici a nepřítele v merku, je vaše budoucnost mezi živými jistá. Pěkným osvěžením hratelnosti jsou citové stavy postav, ovlivňující jejich atributy a body. Ty, které nespotřebuje pohyb, využívá útok, a to včetně speciálních dovedností nebo magie. Ty ale mají vlastní body v opačném koutu obrazovky.

Prostředí lesa odsuzuje strategii k neustále obměně. Nestavíte žádná opevnění nebo barikády. Musíte vždy vystačit s aktuální lokací, která mívá několik vedlejších vstupů. Toho využívají přesily nepřátel, jejichž pohyb je na větší vzdálenost zahalen mlhou. I když je herní svět na jedno chapadlo a jeho kreativita se omezuje na několik památek a rozdílné rozvržení šutrů a stromů, udržuje vaši pozornost neustále ve střehu. Formaci jednotky je neustále nutné upravovat, čímž se zcela přirozeně udržuje příjemné tempo hry. Autoři bohužel nezapracovali zrychlený přesun nepřátel nebo rozdávání více povelů najednou. Absenci poměrně nepodstatných funkcí pocítíte v momentu, kdy se bojiště „otáčí“ a vy veškeré body vyplácáte na přesuny postav.

Že chce jít titul vstřícnou cestou směrem k masám poznáte i tehdy, když vaše strategie selže jak severokorejská hlavice. Smrt vojáka je vždy jen krátkodobá. Nebožtíka můžete buď okamžitě oživit s tím, že ztratí část zdraví nebo vyčkat do konce potyčky. Pak padlý povstane, nabije zbraně a s americkým úsměvem pokračuje dál. S ohledem na fantaskní pozadí nejde o nic hrozného, jen by se mi víc pozdávalo, kdyby přeci jen komando zůstalo o něco štíhlejší. Tragédie se nekoná ani při zařvání celé jednotky. Automatické ukládání dělá svou práci před každou malou bitvou, tím pádem můžete nepovedenou šachovou partii rozehrát jen s malým krokem zpět.

Příběh, nýbrž nic víc hra nemá, obsahuje deset příběhových misí a stejný počet vedlejší questů. Nepovinou částí pomůžete hrdinům s rozvojem dovedností a získáte přístup k předmětům, s jejichž pomocí bude likvidace zmutovaných nácků o mnoho pohodlnější. Mrzí mě, že si vývojáři zajímavější lokality nechali až do druhé půlky hry, kdy už máte domoviny loupežníků a bludiček plné zuby. Ani protivníci poznamenaní Lovecraftem nepřijdou okamžitě, ale jsou dávkováni pozvolna, až nahradí téměř celou původní armádu. Jak můžete vidět ze screenů, grafiku ambice rozhodně netíží. Na druhou stranu, titul běží svižně a v dané cenové skupině zapadne do průměru. Kde by potřeboval trochu kuráže, je dabing. Během taktických manévrů chybí řízné hlášky, místo kterých jsou jen monology z pera céčkového scénáristy.

Jestli Achtung! Cthulhu Tactics v něčem výrazně tratí, tak na ovládání. Zkombinovat přepínání postav s výběrem činností a pohybem po mapě nebývá u taktických her lehké. Pánové z Auroch Digital na to jdou sice dobře a každému prvku věnují část gamepadu, ovšem ne vždy se jejich programování střetává s ovladačem. Přepínání vojáků často nechce přecházet přes padlého jedince, kvůli čemuž jste nuceni rolovat druhou, delší cestou. Pak jsou tu nejčastěji používané akce. Mají rychlou volbu prostřednictvím písmen a d-padu. Bohužel, než si na ně zvyknete, je konec hry. Označení je trochu nešikovně umístěné mezi dvě další ikony a vy si často spustíte vedlejší úkon. Hra je rozhodně adeptem na podporu myši a klávesnice, protože s nimi by se hrála mnohem lépe.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Spojení nacistů a mytologie Cthulhu do tahové strategie funguje po dějové stránce překvapivě dobře. Okultismem prolezlý titul podává žánr jednoduchou formou, které budou rozumět jak nováčci, tak ti, kteří už mají ve strategiích něco za sebou. Na atraktivnosti ubírá především první polovina hry, kdy se až příliš dlouho potácíte lesem. Body z hodnocení ukrajuje také ovládání, které má hůře rozložené rychlé volby a tvrdohlavé přepínání postav. Multiplayer, třebaže jen lokální, by hře více než slušel, bohužel mu vývojáři příležitost nedali, což je škoda.
12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
25. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Storm Boy

Silné příběhy nejsou doménou jenom knih či filmů, ale stále více se o ně pokoušejí, a dost často i úspěšně, herní vývojáři. Výsledky se různí stejně, jako herní žánry, protože by se dalo říct, že silný příběh jde naroubovat téměř na jakýkoli žánr. Můžeme střílet emzáky a přitom prožívat drama, užívat si malebného světa, který sužují vážné problémy nebo se prohánět po polích a vytvářet si příběhy vlastní.

»
23. 11. 2018 • chaosteorycz7

Recenze: Fallout 76

O tom, jak udělat ze spokojených hráčů smečku štvavých vlků, by některé herní společnosti mohly napsat seminární práci, natočit dokument a vydat pětisvazkovou publikaci. Snaha o rozšíření hráčské základny bohužel vede i k činům, které v konečném důsledku neocení nikdo. Hráči počínaje a propocenými účetními konče. O limitech lidské trpělivosti se v minulosti přesvědčily firmy jako Microsoft, Electronic Arts či Sega. A teď to vypadá, že se u neviditelných mantinelů složí Bethesda.

»
21. 11. 2018 • p.a.c.o8

RECENZE: Farming Simulator 19

Herní svět nabízí nespočet zážitků, díky nimž se můžeme vydat, kam se nám zrovna zachce. Je libo stát se akčním hrdinou a zachraňovat svět? Tady máš zbraň a hurá na to. Chceš prozkoumávat daleké vesmíry? Tvoje loď již čeká. Klidně můžeme sáhnout po nějaké činnosti bližší reálnému světu, protože i portfolio simulátorů je dostatečně široké. A jednou z oblíbených kratochvílí je hraní si na úspěšného farmáře, k čemuž jistě velice dobře poslouží...

»