Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Autor: chaosteorycz Publikováno: 26.11.2018, 15:47

Publikováno: 26.11.2018, 15:47

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1939 článků

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

Hříčka studia Auroch Digital je jednou z několika letošních tahových strategií a vyplňuje místo mezi Space Hulk: Tactics a Mutant Year Zero: Road to Eden. Jak už to u podobných her bývá, inspirace je čerpána u stejnojmenné knižní předlohy, kde skutečně Němci během druhé světové války spojili síly s Lovecraftovým univerzem, aby si podmanili svět. Třebaže to zní jako námět překypující bujnou fantazií a jedním klišé za druhým, série několika povídek má relativní úspěch. Každé vydání totiž mapuje jiný konflikt a dle ohlasů pracuje dobře jak s válečným motivem, tak s mýtem Cthulhu.

Hra je v tomto ohledu poněkud skromnější a staví děj pouze do Lesa strachu. Zde se utkává spojenecká jednotka připomínající hrdiny Strange Brigade a německá armáda sršící nadpřirozenými silami. I když je zápletka hodně minimalistická a vyprávěná pouze texty, dokáže zaujmout již zmíněnou kombinací žánrů. Pokud přistoupíte na všechna pravidla, stanete se součástí hororové válečné akce, kde velkou roli hraje nadpřirozeno a technologie budoucnosti. Mišmaš funguje překvapivě dobře i na bojišti, kde se jednotky střetávají. Opravdu se nevidí každý den, aby vojanda s netopýrem vysávala život z bratra Davyho Jonese, zatímco její velitel střílí laserovou puškou po plodu lásky mezi chobotnicí a Wolverinem.

Od konkurence se Achtung! Cthulhu Tactics liší zejména jednoduchostí. Mimo boj se vaše jednotka pohybuje jako jednotný celek, přičemž postupem si odkrývá cestu. Až když dojde do určitého bodu, přejde hra do bojového režimu, kdy se ovládá každá postava zvlášť. Celá strategie se opírá o akční body, krytí a zorné pole vojáků. Vše velice přehledně indikuje HUD a i člověk, který tahovky nikdy nehrál, se rychle chytí přístupné hratelnosti. Všeobecně platí, že když máte dobrou pozici a nepřítele v merku, je vaše budoucnost mezi živými jistá. Pěkným osvěžením hratelnosti jsou citové stavy postav, ovlivňující jejich atributy a body. Ty, které nespotřebuje pohyb, využívá útok, a to včetně speciálních dovedností nebo magie. Ty ale mají vlastní body v opačném koutu obrazovky.

Prostředí lesa odsuzuje strategii k neustále obměně. Nestavíte žádná opevnění nebo barikády. Musíte vždy vystačit s aktuální lokací, která mívá několik vedlejších vstupů. Toho využívají přesily nepřátel, jejichž pohyb je na větší vzdálenost zahalen mlhou. I když je herní svět na jedno chapadlo a jeho kreativita se omezuje na několik památek a rozdílné rozvržení šutrů a stromů, udržuje vaši pozornost neustále ve střehu. Formaci jednotky je neustále nutné upravovat, čímž se zcela přirozeně udržuje příjemné tempo hry. Autoři bohužel nezapracovali zrychlený přesun nepřátel nebo rozdávání více povelů najednou. Absenci poměrně nepodstatných funkcí pocítíte v momentu, kdy se bojiště „otáčí“ a vy veškeré body vyplácáte na přesuny postav.

Že chce jít titul vstřícnou cestou směrem k masám poznáte i tehdy, když vaše strategie selže jak severokorejská hlavice. Smrt vojáka je vždy jen krátkodobá. Nebožtíka můžete buď okamžitě oživit s tím, že ztratí část zdraví nebo vyčkat do konce potyčky. Pak padlý povstane, nabije zbraně a s americkým úsměvem pokračuje dál. S ohledem na fantaskní pozadí nejde o nic hrozného, jen by se mi víc pozdávalo, kdyby přeci jen komando zůstalo o něco štíhlejší. Tragédie se nekoná ani při zařvání celé jednotky. Automatické ukládání dělá svou práci před každou malou bitvou, tím pádem můžete nepovedenou šachovou partii rozehrát jen s malým krokem zpět.

Příběh, nýbrž nic víc hra nemá, obsahuje deset příběhových misí a stejný počet vedlejší questů. Nepovinou částí pomůžete hrdinům s rozvojem dovedností a získáte přístup k předmětům, s jejichž pomocí bude likvidace zmutovaných nácků o mnoho pohodlnější. Mrzí mě, že si vývojáři zajímavější lokality nechali až do druhé půlky hry, kdy už máte domoviny loupežníků a bludiček plné zuby. Ani protivníci poznamenaní Lovecraftem nepřijdou okamžitě, ale jsou dávkováni pozvolna, až nahradí téměř celou původní armádu. Jak můžete vidět ze screenů, grafiku ambice rozhodně netíží. Na druhou stranu, titul běží svižně a v dané cenové skupině zapadne do průměru. Kde by potřeboval trochu kuráže, je dabing. Během taktických manévrů chybí řízné hlášky, místo kterých jsou jen monology z pera céčkového scénáristy.

Jestli Achtung! Cthulhu Tactics v něčem výrazně tratí, tak na ovládání. Zkombinovat přepínání postav s výběrem činností a pohybem po mapě nebývá u taktických her lehké. Pánové z Auroch Digital na to jdou sice dobře a každému prvku věnují část gamepadu, ovšem ne vždy se jejich programování střetává s ovladačem. Přepínání vojáků často nechce přecházet přes padlého jedince, kvůli čemuž jste nuceni rolovat druhou, delší cestou. Pak jsou tu nejčastěji používané akce. Mají rychlou volbu prostřednictvím písmen a d-padu. Bohužel, než si na ně zvyknete, je konec hry. Označení je trochu nešikovně umístěné mezi dvě další ikony a vy si často spustíte vedlejší úkon. Hra je rozhodně adeptem na podporu myši a klávesnice, protože s nimi by se hrála mnohem lépe.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Spojení nacistů a mytologie Cthulhu do tahové strategie funguje po dějové stránce překvapivě dobře. Okultismem prolezlý titul podává žánr jednoduchou formou, které budou rozumět jak nováčci, tak ti, kteří už mají ve strategiích něco za sebou. Na atraktivnosti ubírá především první polovina hry, kdy se až příliš dlouho potácíte lesem. Body z hodnocení ukrajuje také ovládání, které má hůře rozložené rychlé volby a tvrdohlavé přepínání postav. Multiplayer, třebaže jen lokální, by hře více než slušel, bohužel mu vývojáři příležitost nedali, což je škoda.
17. 02. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Jump Force

Je tady další bojovka, která vytváří směs postav z různých světů anime. Tentokrát se jedná o týmovku Jump Force, které určitě ani zdaleka nebude posledním z tohoto žánru, ale přeci by byla škoda jej minout. Od ostatních her svého typu se odlišuje především svým vizuálním stylem, kdy se snaží anime postavy zpodobnit realističtěji, což může působit trochu směšně, ale ve výsledku dokáže zaujmout, i když určitě ne každého.

»
16. 02. 2019 • chaosteorycz5

Recenze: Crackdown 3

„Tak se podívej chlapče. Už máš dost let, aby si pochopil, že jsi nechtěný. Dnes tu s tebou mluvím jen díky brzké zavírací době obchodů a faktu, že moje jediná ochrana byl tehdy deštník. Šanci zbavit se tě okamžitě jsme propásli, a tak došlo na komplikovanější řešení. Do Nigérie si nedoputoval, protože jsem část peněz na poštovné propil U Fleků. A řvoucí balík byl beztak podezřelý. Snaha o prodej v internetové aukci...

»
14. 02. 2019 • p.a.c.o4

RECENZE: Far Cry: New Dawn

Pokračování zaběhnutých sérií to zejména v poslední době nemají vůbec snadné. Zde se totiž, mimo jiné, projevují sympatie či antipatie k jednotlivým značkám nebo vývojářským domům, a to radikálněji než kdy dříve. Onou otázkou a problémem je, jak moc danou hru inovovat, aby si ještě zachovala svou identitu, ale zároveň mohla hráči nabídnout něco nového. Série Asssassin’s Creed je dobrým příkladem toho, jak to může dopadnout a pomalu se toto ožehavé...

»
13. 02. 2019 • chaosteorycz15

Recenze: Metro Exodus

Rusko. Řekněte bez opovržení jméno východní velmoci ve špatný čas, ve špatné společnosti a máte zaděláno na pěkný problém. V lepším případě se setkáte s ostrým slovníkem. V tom horším vás čeká hloubková lustrace, kdy se kolektiv odhodlá k osobní prohlídce, hledajíc odposlechy, rudou knížku, podepsanou fotografii Vladimíra Vladimiroviče a zbytky smrtící látky. Ale proč ta hysterie? Země rozprostírající se na asijském kontinentu dala světu i dobré věci. Tak třeba architekturu, vodku, jednoduché věci...

»
12. 02. 2019 • CryLineT0

Recenze: DreamWorks Dragons Dawn of New Riders

Rodiče to nemají lehké. Při výběru vhodné hry často bývají omráčeni krásným přebalem a lehce tak přehlédnou věkové doporučení, které je alespoň drobným návodem ke správnému věku. Ukázkovým případem byla nedávná RPG Kingdom Hearts III, která by se vnutila i nemluvněti. U dračího příběhu podobný přešlap nehrozí, protože jde o přímočarou jednohubku pro malé.

»
06. 02. 2019 • CryLineT10

Recenze: Kingdom Hearts III

Odvaha, odhodlání, láska, přátelství, spravedlnost. To jsou motivy, se kterými manipuluje každé dobrodružství, každá báchorka pro děti a každý hrdinský epos. Jako malí jsme tyto vlastnosti brali za své, stejně jako postavy, jež je ztělesňovaly. Vařečky byly našimi světelnými meči, násady od košťat symbolizovaly mušketýrské kordy a poklice od zavařovacího hrnce posloužila coby štít Kapitána Amerika. Víte co? Ono ale stačí mnohem méně. Třeba obyčejný klíč.

»
05. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Genesis Alpha One

Vesmír je nekonečný a stejně tak i možnosti v něm. Kolikrát nás jeho zákonitosti až překvapí a ne jinak je tomu i v herním vesmíru. Snad poprvé se mi stalo, že hra, o kterou jsem stál, byla nakonec něco úplně jiného, než jsem původně očekával. Z počátku jsem byl trochu zklamaný, ale nakonec jsem hře přišel na chuť a byl jsem rád, že jsem se o ní zajímal.

»
29. 01. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Resident Evil 2

Hra roku už na jeho počátku? Jsem si vědom drzosti mé otázky, která v některých z vás vzbudí nechápavý výraz. Čeká nás rok plný nových značek a velkolepých pokračování, tak jak si dovoluji vytahovat recyklát dvacetileté hry, který se veze na pseudo-vlně remasterů a remaků. Povím vám zatím jediné, Resident Evil 2 se neveze, on tu vlnu vede. Jestli jste někdy pochybovali, zda dnešní hráči potřebují pohlavek z minulosti, aby prozřeli ze všednosti...

»