Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Autor: chaosteorycz Publikováno: 26.11.2018, 15:47

Publikováno: 26.11.2018, 15:47

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 2230 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

Hříčka studia Auroch Digital je jednou z několika letošních tahových strategií a vyplňuje místo mezi Space Hulk: Tactics a Mutant Year Zero: Road to Eden. Jak už to u podobných her bývá, inspirace je čerpána u stejnojmenné knižní předlohy, kde skutečně Němci během druhé světové války spojili síly s Lovecraftovým univerzem, aby si podmanili svět. Třebaže to zní jako námět překypující bujnou fantazií a jedním klišé za druhým, série několika povídek má relativní úspěch. Každé vydání totiž mapuje jiný konflikt a dle ohlasů pracuje dobře jak s válečným motivem, tak s mýtem Cthulhu.

Hra je v tomto ohledu poněkud skromnější a staví děj pouze do Lesa strachu. Zde se utkává spojenecká jednotka připomínající hrdiny Strange Brigade a německá armáda sršící nadpřirozenými silami. I když je zápletka hodně minimalistická a vyprávěná pouze texty, dokáže zaujmout již zmíněnou kombinací žánrů. Pokud přistoupíte na všechna pravidla, stanete se součástí hororové válečné akce, kde velkou roli hraje nadpřirozeno a technologie budoucnosti. Mišmaš funguje překvapivě dobře i na bojišti, kde se jednotky střetávají. Opravdu se nevidí každý den, aby vojanda s netopýrem vysávala život z bratra Davyho Jonese, zatímco její velitel střílí laserovou puškou po plodu lásky mezi chobotnicí a Wolverinem.

Od konkurence se Achtung! Cthulhu Tactics liší zejména jednoduchostí. Mimo boj se vaše jednotka pohybuje jako jednotný celek, přičemž postupem si odkrývá cestu. Až když dojde do určitého bodu, přejde hra do bojového režimu, kdy se ovládá každá postava zvlášť. Celá strategie se opírá o akční body, krytí a zorné pole vojáků. Vše velice přehledně indikuje HUD a i člověk, který tahovky nikdy nehrál, se rychle chytí přístupné hratelnosti. Všeobecně platí, že když máte dobrou pozici a nepřítele v merku, je vaše budoucnost mezi živými jistá. Pěkným osvěžením hratelnosti jsou citové stavy postav, ovlivňující jejich atributy a body. Ty, které nespotřebuje pohyb, využívá útok, a to včetně speciálních dovedností nebo magie. Ty ale mají vlastní body v opačném koutu obrazovky.

Prostředí lesa odsuzuje strategii k neustále obměně. Nestavíte žádná opevnění nebo barikády. Musíte vždy vystačit s aktuální lokací, která mívá několik vedlejších vstupů. Toho využívají přesily nepřátel, jejichž pohyb je na větší vzdálenost zahalen mlhou. I když je herní svět na jedno chapadlo a jeho kreativita se omezuje na několik památek a rozdílné rozvržení šutrů a stromů, udržuje vaši pozornost neustále ve střehu. Formaci jednotky je neustále nutné upravovat, čímž se zcela přirozeně udržuje příjemné tempo hry. Autoři bohužel nezapracovali zrychlený přesun nepřátel nebo rozdávání více povelů najednou. Absenci poměrně nepodstatných funkcí pocítíte v momentu, kdy se bojiště „otáčí“ a vy veškeré body vyplácáte na přesuny postav.

Že chce jít titul vstřícnou cestou směrem k masám poznáte i tehdy, když vaše strategie selže jak severokorejská hlavice. Smrt vojáka je vždy jen krátkodobá. Nebožtíka můžete buď okamžitě oživit s tím, že ztratí část zdraví nebo vyčkat do konce potyčky. Pak padlý povstane, nabije zbraně a s americkým úsměvem pokračuje dál. S ohledem na fantaskní pozadí nejde o nic hrozného, jen by se mi víc pozdávalo, kdyby přeci jen komando zůstalo o něco štíhlejší. Tragédie se nekoná ani při zařvání celé jednotky. Automatické ukládání dělá svou práci před každou malou bitvou, tím pádem můžete nepovedenou šachovou partii rozehrát jen s malým krokem zpět.

Příběh, nýbrž nic víc hra nemá, obsahuje deset příběhových misí a stejný počet vedlejší questů. Nepovinou částí pomůžete hrdinům s rozvojem dovedností a získáte přístup k předmětům, s jejichž pomocí bude likvidace zmutovaných nácků o mnoho pohodlnější. Mrzí mě, že si vývojáři zajímavější lokality nechali až do druhé půlky hry, kdy už máte domoviny loupežníků a bludiček plné zuby. Ani protivníci poznamenaní Lovecraftem nepřijdou okamžitě, ale jsou dávkováni pozvolna, až nahradí téměř celou původní armádu. Jak můžete vidět ze screenů, grafiku ambice rozhodně netíží. Na druhou stranu, titul běží svižně a v dané cenové skupině zapadne do průměru. Kde by potřeboval trochu kuráže, je dabing. Během taktických manévrů chybí řízné hlášky, místo kterých jsou jen monology z pera céčkového scénáristy.

Jestli Achtung! Cthulhu Tactics v něčem výrazně tratí, tak na ovládání. Zkombinovat přepínání postav s výběrem činností a pohybem po mapě nebývá u taktických her lehké. Pánové z Auroch Digital na to jdou sice dobře a každému prvku věnují část gamepadu, ovšem ne vždy se jejich programování střetává s ovladačem. Přepínání vojáků často nechce přecházet přes padlého jedince, kvůli čemuž jste nuceni rolovat druhou, delší cestou. Pak jsou tu nejčastěji používané akce. Mají rychlou volbu prostřednictvím písmen a d-padu. Bohužel, než si na ně zvyknete, je konec hry. Označení je trochu nešikovně umístěné mezi dvě další ikony a vy si často spustíte vedlejší úkon. Hra je rozhodně adeptem na podporu myši a klávesnice, protože s nimi by se hrála mnohem lépe.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Spojení nacistů a mytologie Cthulhu do tahové strategie funguje po dějové stránce překvapivě dobře. Okultismem prolezlý titul podává žánr jednoduchou formou, které budou rozumět jak nováčci, tak ti, kteří už mají ve strategiích něco za sebou. Na atraktivnosti ubírá především první polovina hry, kdy se až příliš dlouho potácíte lesem. Body z hodnocení ukrajuje také ovládání, které má hůře rozložené rychlé volby a tvrdohlavé přepínání postav. Multiplayer, třebaže jen lokální, by hře více než slušel, bohužel mu vývojáři příležitost nedali, což je škoda.
10. 07. 2019 • chaosteorycz5

Recenze: Car Mechanic Simulator

Na úvod jedno velké poděkování. Vám vše, kteří jste děti nevzali do zoo, protože poslední peníze zůstaly v kostelní pokladničce. I těm, jejichž dovolená vedla do Mekky namísto letní destinace u Středozemního moře. Nezapomínám ani na artritické jedince, kteří přes úmornou bolest klečí pravidelně na koberci a chorý hřbet ohýbají na svatou stranu. No a vy, jejichž dobrota skončila v komůrce s otcem představeným, všechna čest vašim padlým ideálům. A dalším padlým věcem.

»
09. 07. 2019 • CryLineT0

Recenze: Bloodstained: Ritual of the Night

Když se pánům zachce moci, musí nastoupit dívka. I testosteron se musí udržovat v rozumné míře. Na západ od nás by taková hrdinka tasila pistole. Dle moderních norem střízlivě oblečená. Nevyzývavá, cudná, s křesťanským základem a diplomem z univerzity. Evropská měřítka by ji přisoudila exotický vzhled a těžké dětství. Ctící vlastní tradice zvládá bodné zbraně a hýří důvtipem.

»
05. 07. 2019 • CryLineT1

Recenze: Sea of Solitude

Electronic Arts jsou dlouhodobě v hráčské nemilosti. Možná zcela po právu, možná ze setrvačnosti. Dnes to nebude o lesku a bídě jedné slavné společnosti. Palčivé téma se týká velkých značek a mezi ně nezávislá tvorba nepatří. Právě projekty z dílny EA Originals ukazují přívětivější tvář korporace. Jde o obličej uplakaný, ale hřejivý. Mnohem víc než stadion fotbalových fanoušků. Než otevřený svět s létajícími strážci. A než doutnající bojiště světové války.

»
29. 06. 2019 • p.a.c.o4

RECENZE: Kingdom Come: Deliverance – A Woman’s Lot

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 Školní rok máme pomalu za sebou a když dítko donese domů vysvědčení, je to takové malé ohlédnutí se za tím, jak mu to šlo. Možná si říkáte, co to má s hraním společného, ale jistá analogie tu je. Vyšlo totiž třetí a zároveň poslední DLC do hry KCD s podtitulem A Woman’s Lot (Ženský úděl), ve kterém se ohlédneme na samý začátek příběhu.

»
29. 06. 2019 • lindros88cze1

RECENZE: Monster Jam: Steel Titans

S příchodem léta poslala řada vydavatelů do světa hry, které řeší špatné počasí nebo nenadálý výpadek osobního programu. Jde o jednoduché tituly, jejichž náplň nevyžaduje mnoho času. Když od nich odejdete, nic vám nikam neuteče. A když se pak vrátíte, jste v sedle, v tomto případě v sedačce, během pár vteřin.

»
28. 06. 2019 • chaosteorycz17

Recenze: The Sinking City

Pokud hledáte výhodnou nabídku last minute zájezdu, massachusettská agentura Nikdy s námi nejezděte, jinak se nikdy nevrátíte, má výtečnou nabídku do města Oakmont. Poměr slunných dní proti deštivým se neuvádí, neboť azurovou oblohu obyvatelé viděli naposledy v roce 1919. Je to tam trochu deštivé, pravda. Ale díky tomu se lokální záplavy drží na horní hranici, čímž umožňují přístup k moři takřka odkudkoliv. K jídlu se podávají dary moře, servírované z vody přímo na talíř. Volný...

»
27. 06. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: F1 2019

Rychlost, přesnost a výdrž. To nejsou jenom znaky charakterizující správného sportovce, ale také vlastnosti, bez nichž se neobejde ani kvalitní závodní speciál. Je přitom jedno, zda je to auto pro WRC, motorka nebo formule. Bez nich se daleko nedostaneme a k vítězství je tím pádem hodně daleko. Virtuální závodníci opět usedli do svých křesel a chopili se volantů, ovšem až nyní se mohou vydat po stopách Artona Senny, Nicky Lady nebo...

»
26. 06. 2019 • lindros88cze3

RECENZE: Crash Team Racing Nitro-Fueled

Crash Bandicoot a jeho přátelé i nepřátelé opět hlásají návrat. Remake arkádových závodů Crash Team Racing k příležitosti 20lettému výročí už konečně dorazil a podobně jako loňská trilogii je poctivou předělávkou. Přesto si ponechává původní příběh, postavy a rozvržení tratí a přidává k tomu i obsah z Crash Nitro Kart a Crash Tag Team Racing, a to vše zabalené ve slušivém kabátku je pak skvělou vzpomínkou pro hráče originálu, zatímco ti noví si...

»