Recenze: All-Star Fruit Racing

Autor: CryLineT Publikováno: 17.7.2018, 9:33

Publikováno: 17.7.2018, 9:33

Sociální sítě

O autorovi

CryLineT

CryLineT

Je autorem 4 článků

Občas se podíváte na obal hry a přesně víte, co vám může dát. Při pohledu na dnešní recenzovanou novinku správně tušíte autíčka z kategorie „kartových“ závodů. Také se nemůžete splést, pokud si je zasadíte do barevného světa, plného ovocných koktejlů a svěží atmosféry. K takovému typu her samozřejmě patří rozverná munice všeho druhu a sympatičtí závodníci na šílených strojích.

Má představivost zašla ještě dál. Vysnila jsem si titul, který konečně myslí i na nás. Ženské, které místo vysávání mimibazaru zasednou ke konzoli. Na nás, něžné hráčky, jejichž zálibou nejsou Sims, ale soupeření o nejpodlejšího účastníka závodu. Pravda je taková, že All-Star Fruit Racing není dámskou verzí Mario Kart nebo Sonic & All-Stars Racing, přestože závodníci jsou z větší poloviny zastoupeni právě dívkami. Italští vývojáři spíše vsadili na cukrlátkové pozlátko, kterým budou chtít lovit příznivce i mezi těmi nejmenšími hráči. Chlapáci, které odchoval Duke Nukem a Marcus Fenix můžou mít dokonce pocit, že by jim hraní závodního džusu mohlo ubrat množství testosteronu.

Ať už se na primitivní, protože žánr takový opravdu je, závody podíváte z jakéhokoliv úhlu, uvidíte celistvý projekt někoho, kdo věděl, co chce vytvořit. Ve hře nenajdete nic, co by se dalo nazývat příběhem. Konečně. Tyto zbytečnosti, plky a desetkrát použité vaty stejně každého jen otravují a zdržují od zisku další trofeje. V kampani jich najdete pěknou řádku a klasicky jsou pouhou záminkou pro exhibici tratí. Hřištěm je ostrov tropického charakteru, na kterém však vládnou všechny čtyři roční období. Síly poměříte na pouštních okruzích, v ledových jeskyních nebo deštných pralesech. Nechybí ale ani tahanice na kopcích zasněžených hor, které za pár minut mohou vystřídat orientální lesy nebo noční bojovka mezi svítícími totemy.

Závodiště mají půvab animovaných filmů a velice často i jejich hravost. Cesty lemují zeleninové baráčky, nahnilé ovoce či dřevěné soudky. Místa helekajících diváků zabrala semínka všeho druhu. Existuje možnost, že si je pletu se žaludy všech druhů. Snad mi případnou záměnu odpustíte s ohledem na ztíženou klasifikaci způsobenou rychlostí. K zamyšlení je snad až skladba jednotlivých šampionátů. Vývojáři si nejspíš vzali mísu od špaget, naházeli do ní papírky s tratěmi a značně odlehčeni alkoholem začali komponovat velké ceny. Občas se trefili do rozmanitého setu, jindy se jim totožná trať přimotala pod ruku několikrát. Fakt je ten, že nezáleží, jestli soutěžíte o zlatý kokos nebo banán, protože lokace na sebe nenavazují. Těžko pak soudit, podle jakého klíče je tvořen závodní rošt, na němž vždy stojíte na jiné pozici. Ta neodpovídá ani aktuálnímu pořadí v turnaji, ani pozici získané v minulém závodě.

Řeknu vám rovnou, že je úplně jedno, odkud vyjíždíte. Umělá inteligence vás rychle zařadí na chvost a jen nerada se o svá první místa dělí. Neporazitelná rozhodně není, ale má manýry uraženého spratka. Dokud má reálnou šanci vás dostat, dá do toho vše. Jakmile se jí ale ztratíte z dohledu, začne trucovat a z protivníků se stane vláček jedoucí si svůj vlastní jízdní řád. A ještě pomalý. Možná jásáte, jaká je to výhra, ale opak je pravdou. Sbírání ovoce se pak stane zbytečností. Kdy není po kom střílet, není důvod budovat arzenál. A přitom je to škoda.

Slečny, držící štíhlou linii a zdravý životní styl, vám potvrdí, že čerstvý ovocný fresh je nápoj k nezaplacení. V All-Star Fruit Racing je to šťavnatým pravidlem, protože zbraněmi jsou kousky ovoce. Po trati nesbíráte přímo výzbroj, ale čtyři typy ovocných plodů. Každému náleží v pravé části obrazovky jeden ukazatel, který po naplnění aktivuje zbraň. Útočnou, obranou nebo zlepšující výkon. S každým dalším zásobníkem odlišného ovoce se typ zbraně mění a když se naplní všechny čtyři, postava může použít svůj jedinečný útok. Ale nemusí. Směs zužitkovaného ovoce si totiž vybíráte sami, a to tlačítky A, B, Y, X. Jestli zásoby ovoce vyplýtváte najednou nebo po částech, je jen ve vaší režii.

Zpočátku jsem se snažila o zapamatování důležitých kombinací. Jak se rychle ukázalo, můj mozek si patrně šetří místo na zimní nabídku módního oblečení. Uložil si asi pětinu ze čtyřiceti možností a tím veškerá magie skončila. Kvůli rychlému tempu jsem ale po čase rezignovala i na to málo. Při závodech rozhoduje každý okamžik a je mnohem jednodušší použít aktuální kombinaci než ztrácet čas přepínáním. Na to se váže jedna drobnost. Ovladač má zhruba 16 tlačítek a já nevím, kterého koumáka napadlo použití zbraní namapovat na stisk pravé páčky. Hlavně, že na levý bumper připadá naprosto zbytečný klakson a na pravý dokonce brzda. Schéma ovládání se patrně řešilo ve stejný den, jako složení šampionátů, čímž vznikla tato revolta proti standardům.

Když se nad tím člověk zamyslí, tak každý originálně pojatý princip, naráží na nějakou bariéru. Buď existuje jen proto, aby hru odlišoval od konkurence nebo za účelem, známým pouze autorům. Jak se správně říká, proč to dělat jednoduše, kdy to jde složitě. Na podobné bázi fungují i zamknuté položky, pod kterými se ukrývají nejen kosmetické předměty, ale také druhá polovina postav. Ty obyčejnější věci odemknete pouhým absolvováním kariéry. Tak se každý velmi rychle dostane k novým gumám, kolům, předním nárazníkům nebo barevným šablonám. S postavami je to ale horší. Často jsou provázány s režimy mimo kariéru, které je nutné absolvovat celé. Například jedna postava chlapce je odměnou za zlaté medaile hned z několika časovek, a to je trochu nefér. Mezi základními závodníky totiž vládne matriarchát. Představa, že někdo nejdříve pojede náročné časovky, aby mohl poté splnit kariéru s postavou s bimbasem, hraničí s nepochopením hráčských přání. V tom lepším případě.

Ještě větší zklamání může přijít záhy, protože postavy odlišují skutečně jen speciální útoky. Možná vypadají jinak, dělí je jiné účesy či stavba těla, ale ve výsledku postrádají nápaditost, kterou jsem obdivovala u tratí. A vozítka? Tak ty si postavte dle libosti. Na straně jedné jde o příjemnou záležitost, kdy nejste odkázáni na konkrétní vzhled. Opačný pohled ovšem neguje hned několik tvůrčích kroků. Pokud nezáleží na autíčku, nezáleží tedy ani postavě, neboť její jedinečný útok vám převahu nezajistí. Pak jsou ale zcela zbytečné zamknuté předměty a s nimi spojené ježdění dodatečných režimů. Studio tím sebe samo vodí za oháňku a hráči nakonec stejně skončí u multiplayeru.

Tedy v případě, že mají s kým hrát. Online část společného hraní je takřka nepoužitelná kvůli prázdným serverům. Za čtyři dny jsme neměla štěstí ani na jednoho hráče a je málo pravděpodobné, že se situace zlepší. Naštěstí je přítomen lokální split-screen až pro čtyři hráče. All-Star Fruit Racing proto může najít útočiště u závodně laděných párů nebo rodin, které mají v oblibě Cars 3 a jim podobné dětské arkády. Sympatická grafika a milý soundtrack na pár propršených dnů určitě vydrží. Přesto vám poradím vyčkat na slevu. Osm set korun není rozhodně málo a v době zpětné kompatibility najdete zdařilejší hry.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Stalo se vám, že jste si koupili krásně vypadající ovoce a uvnitř bylo mdlé jak ráno po mejdanu? All-Star Fruit Racing dobře zvládá základ žánru, ale naráží na neviditelnou bariéru tvůrčí neznalosti. Kdykoliv se vývojáři snaží závody odlišit, neúmyslně je sráží do průměru. Mnoha prvky si odporují a občas předhodí naprostou absurditu. Kvůli mrtvému online multiplayeru bych klidně dala i známku horší, ale v lokální podobě je hra opravdu zábavná.
  • Rado Dračí Bojovník

    škoda, graficky to vyzerá solídne.

14. 02. 2019 • p.a.c.o4

RECENZE: Far Cry: New Dawn

Pokračování zaběhnutých sérií to zejména v poslední době nemají vůbec snadné. Zde se totiž, mimo jiné, projevují sympatie či antipatie k jednotlivým značkám nebo vývojářským domům, a to radikálněji než kdy dříve. Onou otázkou a problémem je, jak moc danou hru inovovat, aby si ještě zachovala svou identitu, ale zároveň mohla hráči nabídnout něco nového. Série Asssassin’s Creed je dobrým příkladem toho, jak to může dopadnout a pomalu se toto ožehavé...

»
13. 02. 2019 • chaosteorycz13

Recenze: Metro Exodus

Rusko. Řekněte bez opovržení jméno východní velmoci ve špatný čas, ve špatné společnosti a máte zaděláno na pěkný problém. V lepším případě se setkáte s ostrým slovníkem. V tom horším vás čeká hloubková lustrace, kdy se kolektiv odhodlá k osobní prohlídce, hledajíc odposlechy, rudou knížku, podepsanou fotografii Vladimíra Vladimiroviče a zbytky smrtící látky. Ale proč ta hysterie? Země rozprostírající se na asijském kontinentu dala světu i dobré věci. Tak třeba architekturu, vodku, jednoduché věci...

»
12. 02. 2019 • CryLineT0

Recenze: DreamWorks Dragons Dawn of New Riders

Rodiče to nemají lehké. Při výběru vhodné hry často bývají omráčeni krásným přebalem a lehce tak přehlédnou věkové doporučení, které je alespoň drobným návodem ke správnému věku. Ukázkovým případem byla nedávná RPG Kingdom Hearts III, která by se vnutila i nemluvněti. U dračího příběhu podobný přešlap nehrozí, protože jde o přímočarou jednohubku pro malé.

»
06. 02. 2019 • CryLineT10

Recenze: Kingdom Hearts III

Odvaha, odhodlání, láska, přátelství, spravedlnost. To jsou motivy, se kterými manipuluje každé dobrodružství, každá báchorka pro děti a každý hrdinský epos. Jako malí jsme tyto vlastnosti brali za své, stejně jako postavy, jež je ztělesňovaly. Vařečky byly našimi světelnými meči, násady od košťat symbolizovaly mušketýrské kordy a poklice od zavařovacího hrnce posloužila coby štít Kapitána Amerika. Víte co? Ono ale stačí mnohem méně. Třeba obyčejný klíč.

»
05. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Genesis Alpha One

Vesmír je nekonečný a stejně tak i možnosti v něm. Kolikrát nás jeho zákonitosti až překvapí a ne jinak je tomu i v herním vesmíru. Snad poprvé se mi stalo, že hra, o kterou jsem stál, byla nakonec něco úplně jiného, než jsem původně očekával. Z počátku jsem byl trochu zklamaný, ale nakonec jsem hře přišel na chuť a byl jsem rád, že jsem se o ní zajímal.

»
29. 01. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Resident Evil 2

Hra roku už na jeho počátku? Jsem si vědom drzosti mé otázky, která v některých z vás vzbudí nechápavý výraz. Čeká nás rok plný nových značek a velkolepých pokračování, tak jak si dovoluji vytahovat recyklát dvacetileté hry, který se veze na pseudo-vlně remasterů a remaků. Povím vám zatím jediné, Resident Evil 2 se neveze, on tu vlnu vede. Jestli jste někdy pochybovali, zda dnešní hráči potřebují pohlavek z minulosti, aby prozřeli ze všednosti...

»
18. 01. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Ace Combat 7: Skies Unknown

Nejdříve chtěl člověk umět létat jako pták, aby se mohl vydat do oblak. Přes balóny a první letadla jsme se dostali až k dnešním moderním strojům, jejichž bojové a letové vlastnosti jsou úžasné. O to smutnější je fakt, že her s leteckou tématikou je jako šafránu. Přitom hlad po tomto žánru rozhodně je, takže každá další oznámená hra je očekávána nemalou enklávou virtuálních pilotů, kteří jenom čekají, až budou moct usednout do...

»
14. 12. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: The Council

Od doby, kdy studio Telltale Games přišlo s vydáním příběhových her po epizodách, jsme se dočkali mnoho her, které se této konkrétní receptury držely. Nicméně jak už dnes víme, je třeba určitá opatrnost a zbytečně to s projekty nepřehánět, abyste neskončily právě jako pionýři z Telltale, ačkoliv tam za to mohlo neschopné vedení. Každopádně dnes se podíváme na zoubek mysteriózní epizodické adventuře The Council, která se konečně dočkala závěrečné epizody a my si...

»