Recenze: All-Star Fruit Racing

Autor: kristine4chaos Publikováno: 17.7.2018, 9:33

Publikováno: 17.7.2018, 9:33

Sociální sítě

O autorovi

kristine4chaos

kristine4chaos

Je autorem 3 článků

Občas se podíváte na obal hry a přesně víte, co vám může dát. Při pohledu na dnešní recenzovanou novinku správně tušíte autíčka z kategorie „kartových“ závodů. Také se nemůžete splést, pokud si je zasadíte do barevného světa, plného ovocných koktejlů a svěží atmosféry. K takovému typu her samozřejmě patří rozverná munice všeho druhu a sympatičtí závodníci na šílených strojích.

Má představivost zašla ještě dál. Vysnila jsem si titul, který konečně myslí i na nás. Ženské, které místo vysávání mimibazaru zasednou ke konzoli. Na nás, něžné hráčky, jejichž zálibou nejsou Sims, ale soupeření o nejpodlejšího účastníka závodu. Pravda je taková, že All-Star Fruit Racing není dámskou verzí Mario Kart nebo Sonic & All-Stars Racing, přestože závodníci jsou z větší poloviny zastoupeni právě dívkami. Italští vývojáři spíše vsadili na cukrlátkové pozlátko, kterým budou chtít lovit příznivce i mezi těmi nejmenšími hráči. Chlapáci, které odchoval Duke Nukem a Marcus Fenix můžou mít dokonce pocit, že by jim hraní závodního džusu mohlo ubrat množství testosteronu.

Ať už se na primitivní, protože žánr takový opravdu je, závody podíváte z jakéhokoliv úhlu, uvidíte celistvý projekt někoho, kdo věděl, co chce vytvořit. Ve hře nenajdete nic, co by se dalo nazývat příběhem. Konečně. Tyto zbytečnosti, plky a desetkrát použité vaty stejně každého jen otravují a zdržují od zisku další trofeje. V kampani jich najdete pěknou řádku a klasicky jsou pouhou záminkou pro exhibici tratí. Hřištěm je ostrov tropického charakteru, na kterém však vládnou všechny čtyři roční období. Síly poměříte na pouštních okruzích, v ledových jeskyních nebo deštných pralesech. Nechybí ale ani tahanice na kopcích zasněžených hor, které za pár minut mohou vystřídat orientální lesy nebo noční bojovka mezi svítícími totemy.

Závodiště mají půvab animovaných filmů a velice často i jejich hravost. Cesty lemují zeleninové baráčky, nahnilé ovoce či dřevěné soudky. Místa helekajících diváků zabrala semínka všeho druhu. Existuje možnost, že si je pletu se žaludy všech druhů. Snad mi případnou záměnu odpustíte s ohledem na ztíženou klasifikaci způsobenou rychlostí. K zamyšlení je snad až skladba jednotlivých šampionátů. Vývojáři si nejspíš vzali mísu od špaget, naházeli do ní papírky s tratěmi a značně odlehčeni alkoholem začali komponovat velké ceny. Občas se trefili do rozmanitého setu, jindy se jim totožná trať přimotala pod ruku několikrát. Fakt je ten, že nezáleží, jestli soutěžíte o zlatý kokos nebo banán, protože lokace na sebe nenavazují. Těžko pak soudit, podle jakého klíče je tvořen závodní rošt, na němž vždy stojíte na jiné pozici. Ta neodpovídá ani aktuálnímu pořadí v turnaji, ani pozici získané v minulém závodě.

Řeknu vám rovnou, že je úplně jedno, odkud vyjíždíte. Umělá inteligence vás rychle zařadí na chvost a jen nerada se o svá první místa dělí. Neporazitelná rozhodně není, ale má manýry uraženého spratka. Dokud má reálnou šanci vás dostat, dá do toho vše. Jakmile se jí ale ztratíte z dohledu, začne trucovat a z protivníků se stane vláček jedoucí si svůj vlastní jízdní řád. A ještě pomalý. Možná jásáte, jaká je to výhra, ale opak je pravdou. Sbírání ovoce se pak stane zbytečností. Kdy není po kom střílet, není důvod budovat arzenál. A přitom je to škoda.

Slečny, držící štíhlou linii a zdravý životní styl, vám potvrdí, že čerstvý ovocný fresh je nápoj k nezaplacení. V All-Star Fruit Racing je to šťavnatým pravidlem, protože zbraněmi jsou kousky ovoce. Po trati nesbíráte přímo výzbroj, ale čtyři typy ovocných plodů. Každému náleží v pravé části obrazovky jeden ukazatel, který po naplnění aktivuje zbraň. Útočnou, obranou nebo zlepšující výkon. S každým dalším zásobníkem odlišného ovoce se typ zbraně mění a když se naplní všechny čtyři, postava může použít svůj jedinečný útok. Ale nemusí. Směs zužitkovaného ovoce si totiž vybíráte sami, a to tlačítky A, B, Y, X. Jestli zásoby ovoce vyplýtváte najednou nebo po částech, je jen ve vaší režii.

Zpočátku jsem se snažila o zapamatování důležitých kombinací. Jak se rychle ukázalo, můj mozek si patrně šetří místo na zimní nabídku módního oblečení. Uložil si asi pětinu ze čtyřiceti možností a tím veškerá magie skončila. Kvůli rychlému tempu jsem ale po čase rezignovala i na to málo. Při závodech rozhoduje každý okamžik a je mnohem jednodušší použít aktuální kombinaci než ztrácet čas přepínáním. Na to se váže jedna drobnost. Ovladač má zhruba 16 tlačítek a já nevím, kterého koumáka napadlo použití zbraní namapovat na stisk pravé páčky. Hlavně, že na levý bumper připadá naprosto zbytečný klakson a na pravý dokonce brzda. Schéma ovládání se patrně řešilo ve stejný den, jako složení šampionátů, čímž vznikla tato revolta proti standardům.

Když se nad tím člověk zamyslí, tak každý originálně pojatý princip, naráží na nějakou bariéru. Buď existuje jen proto, aby hru odlišoval od konkurence nebo za účelem, známým pouze autorům. Jak se správně říká, proč to dělat jednoduše, kdy to jde složitě. Na podobné bázi fungují i zamknuté položky, pod kterými se ukrývají nejen kosmetické předměty, ale také druhá polovina postav. Ty obyčejnější věci odemknete pouhým absolvováním kariéry. Tak se každý velmi rychle dostane k novým gumám, kolům, předním nárazníkům nebo barevným šablonám. S postavami je to ale horší. Často jsou provázány s režimy mimo kariéru, které je nutné absolvovat celé. Například jedna postava chlapce je odměnou za zlaté medaile hned z několika časovek, a to je trochu nefér. Mezi základními závodníky totiž vládne matriarchát. Představa, že někdo nejdříve pojede náročné časovky, aby mohl poté splnit kariéru s postavou s bimbasem, hraničí s nepochopením hráčských přání. V tom lepším případě.

Ještě větší zklamání může přijít záhy, protože postavy odlišují skutečně jen speciální útoky. Možná vypadají jinak, dělí je jiné účesy či stavba těla, ale ve výsledku postrádají nápaditost, kterou jsem obdivovala u tratí. A vozítka? Tak ty si postavte dle libosti. Na straně jedné jde o příjemnou záležitost, kdy nejste odkázáni na konkrétní vzhled. Opačný pohled ovšem neguje hned několik tvůrčích kroků. Pokud nezáleží na autíčku, nezáleží tedy ani postavě, neboť její jedinečný útok vám převahu nezajistí. Pak jsou ale zcela zbytečné zamknuté předměty a s nimi spojené ježdění dodatečných režimů. Studio tím sebe samo vodí za oháňku a hráči nakonec stejně skončí u multiplayeru.

Tedy v případě, že mají s kým hrát. Online část společného hraní je takřka nepoužitelná kvůli prázdným serverům. Za čtyři dny jsme neměla štěstí ani na jednoho hráče a je málo pravděpodobné, že se situace zlepší. Naštěstí je přítomen lokální split-screen až pro čtyři hráče. All-Star Fruit Racing proto může najít útočiště u závodně laděných párů nebo rodin, které mají v oblibě Cars 3 a jim podobné dětské arkády. Sympatická grafika a milý soundtrack na pár propršených dnů určitě vydrží. Přesto vám poradím vyčkat na slevu. Osm set korun není rozhodně málo a v době zpětné kompatibility najdete zdařilejší hry.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Stalo se vám, že jste si koupili krásně vypadající ovoce a uvnitř bylo mdlé jak ráno po mejdanu? All-Star Fruit Racing dobře zvládá základ žánru, ale naráží na neviditelnou bariéru tvůrčí neznalosti. Kdykoliv se vývojáři snaží závody odlišit, neúmyslně je sráží do průměru. Mnoha prvky si odporují a občas předhodí naprostou absurditu. Kvůli mrtvému online multiplayeru bych klidně dala i známku horší, ale v lokální podobě je hra opravdu zábavná.
  • Rado Dračí Bojovník

    škoda, graficky to vyzerá solídne.

20. 08. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: State of Mind

Žánr science fiction mám rád od doby, co jsem viděl Vesmírnou odyseu. I když jsem tenkrát absolutně nechápal, co mi chce sdělit, fascinoval mě svět, jehož součástí se nikdy nestanu. Během let pozdějších, kdy jsem knihovnu plnil Asimovem, Bradburym a Heinleinem, mě ale uchvátil jiný poutník budoucností, a to Philip K. Dick. Jeho pohledy do neznáma, v nichž se lidství stává obchodním artiklem a člověk lehce nahraditelným „komponentem“, mají dodnes mrazivou...

»
16. 08. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: Graveyard Keeper

Díky hrám už jsem byl ledacos. Vesmírný nájezdník, závodník, mariňák, pirát, zemědělec, řidič hromadné dopravy, superhrdina, bláznivá koza a pravděpodobně dalších sto zaměstnání nebo poslání. Nikdy jsem ale nebyl hrobník, což se teď díky studiu Lazy Bear Games změnilo. A věřte nebo ne, i obyčejný muž s lopatou, oslíkem a ukecanou lebkou se může stát hrdinou.

»
14. 08. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Overcooked 2

Já sám ve skutečnosti moc dobrý kuchař nejsem. Nějaký ten základ sice zvládnu, ale daleko raději jídlo konzumuji, než připravuji. Do role uznávaného kuchaře jsem se dostal alespoň virtuálně díky prvnímu dílu Overcooked, kde se ve zběsilé kuchyni člověk proháněl ze strany na stranu, čekal, kde ho co zase překvapí a hlavně v kooperaci to byla neskutečně strhující zábava.

»
24. 07. 2018 • chaosteorycz17

Recenze: Bud Spencer & Terence Hill – Slaps And Beans

V letech, kdy jste už příliš staří na pleny, ale ještě nemáte nárok na občanský průkaz, jsou často vašimi hrdiny postavy stříbrného plátna. Za bezstarostných let mé generace to byla zdánlivě nesourodá dvojice Italů. Ať už byl v záběru Malý unavený Joe nebo Banánový Joe, vždy bezpráví trestali Dva machři mezi nebem a peklem. Přilepen k obrazovce jsem nečekal, až padne Sudá a lichá, protože už malé dítě ví, že Kdo najde...

»
22. 07. 2018 • p.a.c.o2

RECENZE: Mothergunship

Střílení je super a člověk se u něj parádně vyřádí. Nebojte, nejsem žádný fanatik, který by běhal po městě s pistolí a střílel po všem, co se hne. Rád vezmu gamepad do ruky a vydám se sjednávat pořádek a zachraňovat lidstvo před zombií apokalypsou nebo třeba útokem nepřátel z vesmíru. Trochu mne mrzí, že stále více her tlačí na multiplayerovou pilu, kdy člověk k zážitku potřebuje hráče kolem sebe a pak je to...

»
21. 07. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: From The Ashes DLC – Kingdom Come

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 A je to tady. České studio Warhorse přichází s prvním DLC pro hru Kingdom Come: Deliverence. Protože mám tuto hru velmi ráda, na přídavné DLC From the Ashes jsem se moc těšila. Zejména proto, že není třeba mít odehranou celou či skoro celou hru, aby se člověk dostal k přídavku do hry. Ovšem alespoň část již odehrána být musí. Přesněji dobýt zpět Přibyslavice...

»
19. 07. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Danger Zone 2

Když v roce 2013 Electronic Arts sebrala Criterionu vývoj NFS a předala ho Ghost Games, byl to začátek konce tvůrců série Burnout. Později byly směrem k „Duchům“ přesunuty i dvě třetiny zaměstnanců a zakladatelům studia Criterion došla trpělivost. V následujícím roce Alex Ward a Fiona Sperry založili, ještě s Paulem Rossem, studio nové a oznámili, že se vrátí ke kořenům. Vznikly tak Three Fields Entertainment a „nebezpečné“ hry všeho druhu.

»
12. 07. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: LEGO The Incredibles

LEGO hry jsou stálící herní scény a oproti velkým studiím, které vydají svá pokračování jednou do roka, stihnou vydat do roka i dvě hry. Jejich šablona se většinou moc neliší, mění se akorát příběh a hrdinové, kteří se na jeho základě ve hře objevují. Skoro si až člověk říká, jestli to stále někoho baví hrát. Odpověď by byla nejspíš kladná, i když to má svá ale.

»