Recenze: All-Star Fruit Racing

Autor: kristine4chaos Publikováno: 17.7.2018, 9:33

Publikováno: 17.7.2018, 9:33

Sociální sítě

O autorovi

kristine4chaos

kristine4chaos

Je autorem 4 článků

Občas se podíváte na obal hry a přesně víte, co vám může dát. Při pohledu na dnešní recenzovanou novinku správně tušíte autíčka z kategorie „kartových“ závodů. Také se nemůžete splést, pokud si je zasadíte do barevného světa, plného ovocných koktejlů a svěží atmosféry. K takovému typu her samozřejmě patří rozverná munice všeho druhu a sympatičtí závodníci na šílených strojích.

Má představivost zašla ještě dál. Vysnila jsem si titul, který konečně myslí i na nás. Ženské, které místo vysávání mimibazaru zasednou ke konzoli. Na nás, něžné hráčky, jejichž zálibou nejsou Sims, ale soupeření o nejpodlejšího účastníka závodu. Pravda je taková, že All-Star Fruit Racing není dámskou verzí Mario Kart nebo Sonic & All-Stars Racing, přestože závodníci jsou z větší poloviny zastoupeni právě dívkami. Italští vývojáři spíše vsadili na cukrlátkové pozlátko, kterým budou chtít lovit příznivce i mezi těmi nejmenšími hráči. Chlapáci, které odchoval Duke Nukem a Marcus Fenix můžou mít dokonce pocit, že by jim hraní závodního džusu mohlo ubrat množství testosteronu.

Ať už se na primitivní, protože žánr takový opravdu je, závody podíváte z jakéhokoliv úhlu, uvidíte celistvý projekt někoho, kdo věděl, co chce vytvořit. Ve hře nenajdete nic, co by se dalo nazývat příběhem. Konečně. Tyto zbytečnosti, plky a desetkrát použité vaty stejně každého jen otravují a zdržují od zisku další trofeje. V kampani jich najdete pěknou řádku a klasicky jsou pouhou záminkou pro exhibici tratí. Hřištěm je ostrov tropického charakteru, na kterém však vládnou všechny čtyři roční období. Síly poměříte na pouštních okruzích, v ledových jeskyních nebo deštných pralesech. Nechybí ale ani tahanice na kopcích zasněžených hor, které za pár minut mohou vystřídat orientální lesy nebo noční bojovka mezi svítícími totemy.

Závodiště mají půvab animovaných filmů a velice často i jejich hravost. Cesty lemují zeleninové baráčky, nahnilé ovoce či dřevěné soudky. Místa helekajících diváků zabrala semínka všeho druhu. Existuje možnost, že si je pletu se žaludy všech druhů. Snad mi případnou záměnu odpustíte s ohledem na ztíženou klasifikaci způsobenou rychlostí. K zamyšlení je snad až skladba jednotlivých šampionátů. Vývojáři si nejspíš vzali mísu od špaget, naházeli do ní papírky s tratěmi a značně odlehčeni alkoholem začali komponovat velké ceny. Občas se trefili do rozmanitého setu, jindy se jim totožná trať přimotala pod ruku několikrát. Fakt je ten, že nezáleží, jestli soutěžíte o zlatý kokos nebo banán, protože lokace na sebe nenavazují. Těžko pak soudit, podle jakého klíče je tvořen závodní rošt, na němž vždy stojíte na jiné pozici. Ta neodpovídá ani aktuálnímu pořadí v turnaji, ani pozici získané v minulém závodě.

Řeknu vám rovnou, že je úplně jedno, odkud vyjíždíte. Umělá inteligence vás rychle zařadí na chvost a jen nerada se o svá první místa dělí. Neporazitelná rozhodně není, ale má manýry uraženého spratka. Dokud má reálnou šanci vás dostat, dá do toho vše. Jakmile se jí ale ztratíte z dohledu, začne trucovat a z protivníků se stane vláček jedoucí si svůj vlastní jízdní řád. A ještě pomalý. Možná jásáte, jaká je to výhra, ale opak je pravdou. Sbírání ovoce se pak stane zbytečností. Kdy není po kom střílet, není důvod budovat arzenál. A přitom je to škoda.

Slečny, držící štíhlou linii a zdravý životní styl, vám potvrdí, že čerstvý ovocný fresh je nápoj k nezaplacení. V All-Star Fruit Racing je to šťavnatým pravidlem, protože zbraněmi jsou kousky ovoce. Po trati nesbíráte přímo výzbroj, ale čtyři typy ovocných plodů. Každému náleží v pravé části obrazovky jeden ukazatel, který po naplnění aktivuje zbraň. Útočnou, obranou nebo zlepšující výkon. S každým dalším zásobníkem odlišného ovoce se typ zbraně mění a když se naplní všechny čtyři, postava může použít svůj jedinečný útok. Ale nemusí. Směs zužitkovaného ovoce si totiž vybíráte sami, a to tlačítky A, B, Y, X. Jestli zásoby ovoce vyplýtváte najednou nebo po částech, je jen ve vaší režii.

Zpočátku jsem se snažila o zapamatování důležitých kombinací. Jak se rychle ukázalo, můj mozek si patrně šetří místo na zimní nabídku módního oblečení. Uložil si asi pětinu ze čtyřiceti možností a tím veškerá magie skončila. Kvůli rychlému tempu jsem ale po čase rezignovala i na to málo. Při závodech rozhoduje každý okamžik a je mnohem jednodušší použít aktuální kombinaci než ztrácet čas přepínáním. Na to se váže jedna drobnost. Ovladač má zhruba 16 tlačítek a já nevím, kterého koumáka napadlo použití zbraní namapovat na stisk pravé páčky. Hlavně, že na levý bumper připadá naprosto zbytečný klakson a na pravý dokonce brzda. Schéma ovládání se patrně řešilo ve stejný den, jako složení šampionátů, čímž vznikla tato revolta proti standardům.

Když se nad tím člověk zamyslí, tak každý originálně pojatý princip, naráží na nějakou bariéru. Buď existuje jen proto, aby hru odlišoval od konkurence nebo za účelem, známým pouze autorům. Jak se správně říká, proč to dělat jednoduše, kdy to jde složitě. Na podobné bázi fungují i zamknuté položky, pod kterými se ukrývají nejen kosmetické předměty, ale také druhá polovina postav. Ty obyčejnější věci odemknete pouhým absolvováním kariéry. Tak se každý velmi rychle dostane k novým gumám, kolům, předním nárazníkům nebo barevným šablonám. S postavami je to ale horší. Často jsou provázány s režimy mimo kariéru, které je nutné absolvovat celé. Například jedna postava chlapce je odměnou za zlaté medaile hned z několika časovek, a to je trochu nefér. Mezi základními závodníky totiž vládne matriarchát. Představa, že někdo nejdříve pojede náročné časovky, aby mohl poté splnit kariéru s postavou s bimbasem, hraničí s nepochopením hráčských přání. V tom lepším případě.

Ještě větší zklamání může přijít záhy, protože postavy odlišují skutečně jen speciální útoky. Možná vypadají jinak, dělí je jiné účesy či stavba těla, ale ve výsledku postrádají nápaditost, kterou jsem obdivovala u tratí. A vozítka? Tak ty si postavte dle libosti. Na straně jedné jde o příjemnou záležitost, kdy nejste odkázáni na konkrétní vzhled. Opačný pohled ovšem neguje hned několik tvůrčích kroků. Pokud nezáleží na autíčku, nezáleží tedy ani postavě, neboť její jedinečný útok vám převahu nezajistí. Pak jsou ale zcela zbytečné zamknuté předměty a s nimi spojené ježdění dodatečných režimů. Studio tím sebe samo vodí za oháňku a hráči nakonec stejně skončí u multiplayeru.

Tedy v případě, že mají s kým hrát. Online část společného hraní je takřka nepoužitelná kvůli prázdným serverům. Za čtyři dny jsme neměla štěstí ani na jednoho hráče a je málo pravděpodobné, že se situace zlepší. Naštěstí je přítomen lokální split-screen až pro čtyři hráče. All-Star Fruit Racing proto může najít útočiště u závodně laděných párů nebo rodin, které mají v oblibě Cars 3 a jim podobné dětské arkády. Sympatická grafika a milý soundtrack na pár propršených dnů určitě vydrží. Přesto vám poradím vyčkat na slevu. Osm set korun není rozhodně málo a v době zpětné kompatibility najdete zdařilejší hry.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Stalo se vám, že jste si koupili krásně vypadající ovoce a uvnitř bylo mdlé jak ráno po mejdanu? All-Star Fruit Racing dobře zvládá základ žánru, ale naráží na neviditelnou bariéru tvůrčí neznalosti. Kdykoliv se vývojáři snaží závody odlišit, neúmyslně je sráží do průměru. Mnoha prvky si odporují a občas předhodí naprostou absurditu. Kvůli mrtvému online multiplayeru bych klidně dala i známku horší, ale v lokální podobě je hra opravdu zábavná.
  • Rado Dračí Bojovník

    škoda, graficky to vyzerá solídne.

12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»
25. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Storm Boy

Silné příběhy nejsou doménou jenom knih či filmů, ale stále více se o ně pokoušejí, a dost často i úspěšně, herní vývojáři. Výsledky se různí stejně, jako herní žánry, protože by se dalo říct, že silný příběh jde naroubovat téměř na jakýkoli žánr. Můžeme střílet emzáky a přitom prožívat drama, užívat si malebného světa, který sužují vážné problémy nebo se prohánět po polích a vytvářet si příběhy vlastní.

»
23. 11. 2018 • chaosteorycz7

Recenze: Fallout 76

O tom, jak udělat ze spokojených hráčů smečku štvavých vlků, by některé herní společnosti mohly napsat seminární práci, natočit dokument a vydat pětisvazkovou publikaci. Snaha o rozšíření hráčské základny bohužel vede i k činům, které v konečném důsledku neocení nikdo. Hráči počínaje a propocenými účetními konče. O limitech lidské trpělivosti se v minulosti přesvědčily firmy jako Microsoft, Electronic Arts či Sega. A teď to vypadá, že se u neviditelných mantinelů složí Bethesda.

»