Recenze: All-Star Fruit Racing

Autor: CryLineT Publikováno: 17.7.2018, 9:33

Publikováno: 17.7.2018, 9:33

Sociální sítě

O autorovi

CryLineT

CryLineT

Je autorem 10 článků

Občas se podíváte na obal hry a přesně víte, co vám může dát. Při pohledu na dnešní recenzovanou novinku správně tušíte autíčka z kategorie „kartových“ závodů. Také se nemůžete splést, pokud si je zasadíte do barevného světa, plného ovocných koktejlů a svěží atmosféry. K takovému typu her samozřejmě patří rozverná munice všeho druhu a sympatičtí závodníci na šílených strojích.

Má představivost zašla ještě dál. Vysnila jsem si titul, který konečně myslí i na nás. Ženské, které místo vysávání mimibazaru zasednou ke konzoli. Na nás, něžné hráčky, jejichž zálibou nejsou Sims, ale soupeření o nejpodlejšího účastníka závodu. Pravda je taková, že All-Star Fruit Racing není dámskou verzí Mario Kart nebo Sonic & All-Stars Racing, přestože závodníci jsou z větší poloviny zastoupeni právě dívkami. Italští vývojáři spíše vsadili na cukrlátkové pozlátko, kterým budou chtít lovit příznivce i mezi těmi nejmenšími hráči. Chlapáci, které odchoval Duke Nukem a Marcus Fenix můžou mít dokonce pocit, že by jim hraní závodního džusu mohlo ubrat množství testosteronu.

Ať už se na primitivní, protože žánr takový opravdu je, závody podíváte z jakéhokoliv úhlu, uvidíte celistvý projekt někoho, kdo věděl, co chce vytvořit. Ve hře nenajdete nic, co by se dalo nazývat příběhem. Konečně. Tyto zbytečnosti, plky a desetkrát použité vaty stejně každého jen otravují a zdržují od zisku další trofeje. V kampani jich najdete pěknou řádku a klasicky jsou pouhou záminkou pro exhibici tratí. Hřištěm je ostrov tropického charakteru, na kterém však vládnou všechny čtyři roční období. Síly poměříte na pouštních okruzích, v ledových jeskyních nebo deštných pralesech. Nechybí ale ani tahanice na kopcích zasněžených hor, které za pár minut mohou vystřídat orientální lesy nebo noční bojovka mezi svítícími totemy.

Závodiště mají půvab animovaných filmů a velice často i jejich hravost. Cesty lemují zeleninové baráčky, nahnilé ovoce či dřevěné soudky. Místa helekajících diváků zabrala semínka všeho druhu. Existuje možnost, že si je pletu se žaludy všech druhů. Snad mi případnou záměnu odpustíte s ohledem na ztíženou klasifikaci způsobenou rychlostí. K zamyšlení je snad až skladba jednotlivých šampionátů. Vývojáři si nejspíš vzali mísu od špaget, naházeli do ní papírky s tratěmi a značně odlehčeni alkoholem začali komponovat velké ceny. Občas se trefili do rozmanitého setu, jindy se jim totožná trať přimotala pod ruku několikrát. Fakt je ten, že nezáleží, jestli soutěžíte o zlatý kokos nebo banán, protože lokace na sebe nenavazují. Těžko pak soudit, podle jakého klíče je tvořen závodní rošt, na němž vždy stojíte na jiné pozici. Ta neodpovídá ani aktuálnímu pořadí v turnaji, ani pozici získané v minulém závodě.

Řeknu vám rovnou, že je úplně jedno, odkud vyjíždíte. Umělá inteligence vás rychle zařadí na chvost a jen nerada se o svá první místa dělí. Neporazitelná rozhodně není, ale má manýry uraženého spratka. Dokud má reálnou šanci vás dostat, dá do toho vše. Jakmile se jí ale ztratíte z dohledu, začne trucovat a z protivníků se stane vláček jedoucí si svůj vlastní jízdní řád. A ještě pomalý. Možná jásáte, jaká je to výhra, ale opak je pravdou. Sbírání ovoce se pak stane zbytečností. Kdy není po kom střílet, není důvod budovat arzenál. A přitom je to škoda.

Slečny, držící štíhlou linii a zdravý životní styl, vám potvrdí, že čerstvý ovocný fresh je nápoj k nezaplacení. V All-Star Fruit Racing je to šťavnatým pravidlem, protože zbraněmi jsou kousky ovoce. Po trati nesbíráte přímo výzbroj, ale čtyři typy ovocných plodů. Každému náleží v pravé části obrazovky jeden ukazatel, který po naplnění aktivuje zbraň. Útočnou, obranou nebo zlepšující výkon. S každým dalším zásobníkem odlišného ovoce se typ zbraně mění a když se naplní všechny čtyři, postava může použít svůj jedinečný útok. Ale nemusí. Směs zužitkovaného ovoce si totiž vybíráte sami, a to tlačítky A, B, Y, X. Jestli zásoby ovoce vyplýtváte najednou nebo po částech, je jen ve vaší režii.

Zpočátku jsem se snažila o zapamatování důležitých kombinací. Jak se rychle ukázalo, můj mozek si patrně šetří místo na zimní nabídku módního oblečení. Uložil si asi pětinu ze čtyřiceti možností a tím veškerá magie skončila. Kvůli rychlému tempu jsem ale po čase rezignovala i na to málo. Při závodech rozhoduje každý okamžik a je mnohem jednodušší použít aktuální kombinaci než ztrácet čas přepínáním. Na to se váže jedna drobnost. Ovladač má zhruba 16 tlačítek a já nevím, kterého koumáka napadlo použití zbraní namapovat na stisk pravé páčky. Hlavně, že na levý bumper připadá naprosto zbytečný klakson a na pravý dokonce brzda. Schéma ovládání se patrně řešilo ve stejný den, jako složení šampionátů, čímž vznikla tato revolta proti standardům.

Když se nad tím člověk zamyslí, tak každý originálně pojatý princip, naráží na nějakou bariéru. Buď existuje jen proto, aby hru odlišoval od konkurence nebo za účelem, známým pouze autorům. Jak se správně říká, proč to dělat jednoduše, kdy to jde složitě. Na podobné bázi fungují i zamknuté položky, pod kterými se ukrývají nejen kosmetické předměty, ale také druhá polovina postav. Ty obyčejnější věci odemknete pouhým absolvováním kariéry. Tak se každý velmi rychle dostane k novým gumám, kolům, předním nárazníkům nebo barevným šablonám. S postavami je to ale horší. Často jsou provázány s režimy mimo kariéru, které je nutné absolvovat celé. Například jedna postava chlapce je odměnou za zlaté medaile hned z několika časovek, a to je trochu nefér. Mezi základními závodníky totiž vládne matriarchát. Představa, že někdo nejdříve pojede náročné časovky, aby mohl poté splnit kariéru s postavou s bimbasem, hraničí s nepochopením hráčských přání. V tom lepším případě.

Ještě větší zklamání může přijít záhy, protože postavy odlišují skutečně jen speciální útoky. Možná vypadají jinak, dělí je jiné účesy či stavba těla, ale ve výsledku postrádají nápaditost, kterou jsem obdivovala u tratí. A vozítka? Tak ty si postavte dle libosti. Na straně jedné jde o příjemnou záležitost, kdy nejste odkázáni na konkrétní vzhled. Opačný pohled ovšem neguje hned několik tvůrčích kroků. Pokud nezáleží na autíčku, nezáleží tedy ani postavě, neboť její jedinečný útok vám převahu nezajistí. Pak jsou ale zcela zbytečné zamknuté předměty a s nimi spojené ježdění dodatečných režimů. Studio tím sebe samo vodí za oháňku a hráči nakonec stejně skončí u multiplayeru.

Tedy v případě, že mají s kým hrát. Online část společného hraní je takřka nepoužitelná kvůli prázdným serverům. Za čtyři dny jsme neměla štěstí ani na jednoho hráče a je málo pravděpodobné, že se situace zlepší. Naštěstí je přítomen lokální split-screen až pro čtyři hráče. All-Star Fruit Racing proto může najít útočiště u závodně laděných párů nebo rodin, které mají v oblibě Cars 3 a jim podobné dětské arkády. Sympatická grafika a milý soundtrack na pár propršených dnů určitě vydrží. Přesto vám poradím vyčkat na slevu. Osm set korun není rozhodně málo a v době zpětné kompatibility najdete zdařilejší hry.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Stalo se vám, že jste si koupili krásně vypadající ovoce a uvnitř bylo mdlé jak ráno po mejdanu? All-Star Fruit Racing dobře zvládá základ žánru, ale naráží na neviditelnou bariéru tvůrčí neznalosti. Kdykoliv se vývojáři snaží závody odlišit, neúmyslně je sráží do průměru. Mnoha prvky si odporují a občas předhodí naprostou absurditu. Kvůli mrtvému online multiplayeru bych klidně dala i známku horší, ale v lokální podobě je hra opravdu zábavná.
  • Rado Dračí Bojovník

    škoda, graficky to vyzerá solídne.

26. 06. 2019 • lindros88cze2

RECENZE: Crash Team Racing Nitro-Fueled

Crash Bandicoot a jeho přátelé i nepřátelé opět hlásají návrat. Remake arkádových závodů Crash Team Racing k příležitosti 20lettému výročí už konečně dorazil a podobně jako loňská trilogii je poctivou předělávkou. Přesto si ponechává původní příběh, postavy a rozvržení tratí a přidává k tomu i obsah z Crash Nitro Kart a Crash Tag Team Racing, a to vše zabalené ve slušivém kabátku je pak skvělou vzpomínkou pro hráče originálu, zatímco ti noví si...

»
25. 06. 2019 • tonyskate4

RECENZE: Irony Curtain: From Matryoshka with Love

Asi to nebude poprvé a nejspíše ani naposledy, co na našem webu budeme psát, že tradičních adventur není nikdy dost. Na počítačích to ještě ujde, ale na konzolích žánr point-and-click moc nefrčí. Právě proto jsme s nadšením skočili po satirické adventuře Irony Curtain: From Matryoshka with Love, která si dělá legraci nejen ze železné opony, ale i z celého komunismu.

»
11. 06. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: MotoGP 19

Motocyklová sezóna začíná, a to jak skutečná, tak prestižní seriál MotoGP. Motorky v posledních letech získávají na oblibě i proto, že Formule 1 pro někoho může ztrácet své kouzlo, jelikož v ní dominují stále ti samí a v průběhu závodů se toho na trati moc neděje z důvodu šetření paliva nebo pneumatik. Ve virtuálním světě je situace opačná, protože Codemasters ukázali, jak se má pracovat se značkou Formule 1, kdežto Milestone se svým MotoGP...

»
08. 06. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Cook, Serve, Delicious! 2!!

Ne jenom hraním, živ je člověk. Abychom mohli spokojeně hrát, je dobré se předtím pěkně najíst, protože jinak se musí odbíhat a shánět něco k snědku. Člověk se ale poté nemůže plně soustředit na hraní a přichází o dokonalé a duchaplné herní zážitky. Hry se v posledních letech věnují lecjakým činnostem běžného života a ani vaření jídla nechybí. Následující hru jsem si na recenzi vybral hlavně proto, že podobný styl mám moc...

»
07. 06. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Warhammer: Chaosbane

Řada příznivců už určitě delší dobu touží po akční RPG z fantasy světa Warhammeru. Pokud patříte mezi ně, konečně jste se dočkali. Možná jste z upoutávek sami poznali, že tvůrci se hodně inspirovali klasikami tohoto izometrického žánru, a to samozřejmě včetně Diabla. Výsledek je ovšem všelijaký, jelikož základ je slušný a třeba poslouží k dalším hrám, ovšem schází pestrost a postupně se více a více vyskytuje repetetivnost, kterou pocítí především veteráni žánru.

»
29. 05. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: American Fugitive

Jó, americký venkov. Místo hodné obdivu, jehož tempo udávají domácí pálenka, silné káry a dobytek táhnoucí pastvinou. Rozvětvené rodinné klany dávají naději, že první milostné zkušenosti přijdou od sestřenice. Na zadním sedadle Buicku, kde už před léty trénoval fotřík s tetou. Kriminalita vlastně neexistuje. Po sebevraždě zákoníku práce ve skartovačce, je totiž největším zločineckým celkem policejní sbor. Na druhou stranu má dobré tarify a podporuje drobné podnikatele v jejich trestné činnosti. Obchody...

»
26. 05. 2019 • CryLineT2

Recenze: Team Sonic Racing

„Nové závody s ježíkem? Sem s nimi!“ Podobnou reakci provázelo zjištění, že král dlouhých sprintů opět usedl za volant. Přemýšleli jste vůbec nad tím, proč Sonic potřebuje auto, když by v teoretické rovině byl první po svých? Já také ne, protože jsem vděčná za další infantilní postavičky, které se v neméně infantilních autíčkách snaží získat zlatavý pohár. Zřídka kdy totiž narazíte na lepší rodinou hru, než jsou arkádové závody s dětskou grafikou a otevřenou přístupností.

»
24. 05. 2019 • chaosteorycz11

Recenze: Layers of Fear 2

Je každý umělec blázen? Je každý blázen umělec? A je snad umění forma šílenství? Před třemi léty si podobné otázky položil polský kreativní celek, načež vznikla skromná analýza pomateného, nebo neskutečně nadaného, malíře jménem Layers of Fear. Zjištění, že tahy štětce občas vede lidská tragédie, nechalo pootevřené dveře do světa, kde jedinci hodni obdivu představují oběti vlastní výjimečnosti. Hvězda stříbrného plátna míří na scénu, ale dočká se bouřlivých ovací?

»