Recenze: Bush Hockey League

Autor: chaosteorycz Publikováno: 1.12.2017, 12:25

Publikováno: 1.12.2017, 12:25

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1835 článků

Když je nemůžeš porazit, tak je zmlať anebo zmrzač. Tak přesně tímhle heslem se v druhé půli minulého století řídil leckterý hokejový tým, a to i na vrcholové úrovni. Ostatně ještě já pamatuji národní výběry Ruska či Kanady, které převahu soupeře kompenzovali přehnaným zájmem o jeho kolena, ruce a repasi obličeje. Používání hokejky jinak, než je v pravidlech a přetváření ledové plochy do zápasnického ringu se tak v 90. letech stalo cílem hned několika arkádových her, na které se snaží navázat Old Time Hockey. Tedy vlastně Bush Hockey League.

U přeražené sanice, kdo se v tom má vyznat. Autoři nejprve hru na jaře vydali pod jedním názvem, aby ji před vypuštěním xboxové verze přejmenovali. Nicméně obsah zůstal takřka nedotčený, takže se tu můžeme jen dohadovat, zda chtěli „zmást“ případné zájemce nebo jen došli k závěru, že nové jméno lépe vystihne podstatu hry. V našich končinách by se pak hra mohla jmenovat třeba Okresní ledový přebor, protože příběhová část hry je plná satiry a znevažování nižších pater sportovních soutěží. Ve své podstatě jde o takovou parodii na všechny příběhové režimy posledních ročníků sportovních her, které posloužil za vzor snímek s Paulem Newmanem, Slap Shot.

Stejně jako v Nakládačce, jak film pojmenovala tuzemská distribuce kdysi dávno, dostaneme do rukou skomírající tým antitalentů, jenž okupuje spodní pozici tabulky. Aby toho nebylo málo, vlastník týmu se vyschlé dojnice chce zbavit. Mančaft má tedy poslední sezónu na to, aby se vyhrabal ze septiku, postoupil do play-off a stal se šampionem ligy, která má menší návštěvnost než nedělní bohoslužby. Třebaže to zní slibně, příběhový režim je obyčejnou sezónou, kde se můžete tak maximálně podívat do tabulek, soupisek a přečíst si výtisk novin.

Dějová linka je pevně dána a mimo headliny v tisku ji vypráví tematická animace během načítání. Z ní se dozvíte, že trenér se musí potýkat s bandou pitomců posilněnou pivem, nočními „výpůjčkami“ týmového autobusu, případně důležitými přestupy, kdy nového hráče získá výměnou za pračku. Na vás pak je, abyste odehrávali kalendářem nastavené zápasy a plnili úkoly. Jejich náročnost je značně odlišná a rozhodně ne vždy zakončíte zápas úspěšně. Nastřílet určitý počet gólů, nasbírat stanovený počet trestných minut nebo vyhrát většinu vhazování není tak obtížné. To jsou jen vybrané cíle, stanovené před každým zápasem. Jejich splnění znamená body do reputace týmu, která se skládá z útoku, obrany a boje. Kampaň doplňuje ještě sbírání kartiček, to ovšem nemá žádný vliv na postup nebo vývoj hry.

Zapomeňte na režim typu Be a GM nebo Organizace. Tady si odkroutíte napsaný scénář, a tím to zvadlo. Zbytek herních módů si zabrala exhibice, kterou sportovní hry prodávají jako rychlou hru a multiplayer. Nicméně pouze lokální, čímž se hraní s přáteli eliminuje takřka na minimum. Já osobně nenašel ve svém okolí nikoho, kdo by vyměnil hokej od EA za arkádu s vousatými týpky a retro grafikou. Přitom hratelnost není vůbec špatná a odmyslím-li si přehnané bitky, krosčeky či nepískané fauly, které lze mimochodem zmírnit zapnutím skutečných pravidel, má Bush Hockey League hratelnost série NHL z druhé poloviny 90. let.

Fyzika hráčů není s ohledem na arkádové zaměření vůbec špatná, a i práce brankářů se dá označit za uspokojující. Samozřejmě se bavíme o hokeji kolem roku 1975, takže gólmani nejsou spidermani roztažení po celé brance, ale průnik puku střeží v takovém záchodovém posedu. V nabídce obraných prvků nechybí bodyčeky, hákování, vypichování nebo lehání do střel, přičemž při zvolení rozšířeného ovládání, nestrádá ani útok. V něm se studio V7 Entertainment lehce pokusilo převést rozhraní známé z NHL a výsledkem je ovládání hokejky pravou páčkou, vrážení do hráčů za pomoci obou páček nebo nutnost přesně zacílit přihrávku. Pro věrnou arkádu ovšem volte raději retro mapování gamepadu nebo zjednodušené. Naopak se raději vyhýbejte „Beer“ módu. Ten možná má simulovat hráče s hladinkou, ale pro kloudné hraní rozhodně není. Spíše jako zajímavost na posezení s přáteli.

Co nestojí ani za propocený suspenzor je umělá inteligence spoluhráčů. Jakmile se soupeři začnou tlačit do brankoviště, obrana si čučí u modré a čeká až situaci vyřešíte sami a vyrazíte do útoku. V takových případech naprosto selhává přepínání hráčů. V krizových situacích jsem si připadal jak kanec lapený mezi světlomety kamionu, který chce situaci zoufale vyřešit, ale nedostává se mu možností. Označení tíženého hráče na první stisknutí se rovná malému svátku, po kterém se cítíte, jako byste přečetli Odysseiu v originále. Velice pomalé jsou pak reakce přihrávek a střel. Rychlé akce na dotyk jsou téměř nemožné a střela z přihrávky se podaří asi jedna z dvaceti. Zpočátku jsem myslel, že za to může slabá úroveň týmu, ale kdeže, takto levých je všech deset týmů. Rádius hráče opisující poslední model traktoru od Johna Deerea jsem nakonec vzal jako součást tehdejšího hokeje.

Když se zákeřná podražení a střety končící v bezvědomí přehoupnou do hospodské bitky, máte na výběr jen dvě možnosti, uhnutí nebo ránu. Na složení soka stačí tři rány, přičemž úhybný manévr je spíše otázka náhody než promyšleného tahu. Může nastat i okamžitý knockout, k tomu ovšem potřebujete hokejku nebo značně oslabeného soupeře. Nerad to říkám, ale největší přednost hry se po nějakém čase strašně přejí. Prvních pár zápasů jsou potyčky zábavné a vy oceníte krvavé stopy na ledu nebo hráče se šrámy po pěstních soubojích. Jak ale podchytíte, navzdory všem nešvarům, tu pravou arkádovost, stanou se bitky jen zbytečnou brzdou. Potyčky totiž často nekončí jen jedním duelem a postupně se vám porve klidně celý manšaft. A že by bitky měly výrazný dopad na výkon týmu, krom desítek trestných minut, jsem si nevšimnul.

Zhodnotit tak zbývá grafiku. Stylizace se k pojetí hry skvěle hodí a když vám řeknu, že autoři docílili relativně krátkých načítacích časů a stabilního chodu 1080p při šedesáti snímcích za sekundu, asi se pousmějete. Vzhledem k obsahu a možnostem hry, by byly jakékoli nedostatky hrubým selháním. Ke sportovním hrám jednoznačně patří i řízný soundtrack. Tady ho zajišťuje desítka skladeb, mezi kterou naleznete titulní píseň od filmu Addamsova rodina nebo z kultovního Pulp Fiction. Ve prospěch hry hraje i cena, která lehce přesahuje dvě stě korun.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Průměr ve všech směrech. Bush Hockey League není vyloženě spatnou záležitostí, ale na delší hraní není. Při defaultním nastavení slupnete kariéru za pár hodin, a že byste se k ní chtěli vracet příliš nehrozí. Nebudete-li mít spojence na lokální hru, je pro vás titul pak jen příležitostným zpestřením, které se skvěle hodí na večírek zahalený alkoholovým oparem. Co naplat, že retro atmosféra dobře funguje, když hratelnost je jak vyběhaný chrt. Pořád má chuť honit umělého ušáka, ale po prvním oblouku padá na tlama vyčerpáním. I tady je vidět nadšení autorů, jen jaksi zůstalo ve středním pásmu.
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»
25. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Storm Boy

Silné příběhy nejsou doménou jenom knih či filmů, ale stále více se o ně pokoušejí, a dost často i úspěšně, herní vývojáři. Výsledky se různí stejně, jako herní žánry, protože by se dalo říct, že silný příběh jde naroubovat téměř na jakýkoli žánr. Můžeme střílet emzáky a přitom prožívat drama, užívat si malebného světa, který sužují vážné problémy nebo se prohánět po polích a vytvářet si příběhy vlastní.

»
23. 11. 2018 • chaosteorycz7

Recenze: Fallout 76

O tom, jak udělat ze spokojených hráčů smečku štvavých vlků, by některé herní společnosti mohly napsat seminární práci, natočit dokument a vydat pětisvazkovou publikaci. Snaha o rozšíření hráčské základny bohužel vede i k činům, které v konečném důsledku neocení nikdo. Hráči počínaje a propocenými účetními konče. O limitech lidské trpělivosti se v minulosti přesvědčily firmy jako Microsoft, Electronic Arts či Sega. A teď to vypadá, že se u neviditelných mantinelů složí Bethesda.

»
21. 11. 2018 • p.a.c.o8

RECENZE: Farming Simulator 19

Herní svět nabízí nespočet zážitků, díky nimž se můžeme vydat, kam se nám zrovna zachce. Je libo stát se akčním hrdinou a zachraňovat svět? Tady máš zbraň a hurá na to. Chceš prozkoumávat daleké vesmíry? Tvoje loď již čeká. Klidně můžeme sáhnout po nějaké činnosti bližší reálnému světu, protože i portfolio simulátorů je dostatečně široké. A jednou z oblíbených kratochvílí je hraní si na úspěšného farmáře, k čemuž jistě velice dobře poslouží...

»