Recenze: Bush Hockey League

Autor: chaosteorycz Publikováno: 1.12.2017, 12:25

Publikováno: 1.12.2017, 12:25

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1697 článků

Když je nemůžeš porazit, tak je zmlať anebo zmrzač. Tak přesně tímhle heslem se v druhé půli minulého století řídil leckterý hokejový tým, a to i na vrcholové úrovni. Ostatně ještě já pamatuji národní výběry Ruska či Kanady, které převahu soupeře kompenzovali přehnaným zájmem o jeho kolena, ruce a repasi obličeje. Používání hokejky jinak, než je v pravidlech a přetváření ledové plochy do zápasnického ringu se tak v 90. letech stalo cílem hned několika arkádových her, na které se snaží navázat Old Time Hockey. Tedy vlastně Bush Hockey League.

U přeražené sanice, kdo se v tom má vyznat. Autoři nejprve hru na jaře vydali pod jedním názvem, aby ji před vypuštěním xboxové verze přejmenovali. Nicméně obsah zůstal takřka nedotčený, takže se tu můžeme jen dohadovat, zda chtěli „zmást“ případné zájemce nebo jen došli k závěru, že nové jméno lépe vystihne podstatu hry. V našich končinách by se pak hra mohla jmenovat třeba Okresní ledový přebor, protože příběhová část hry je plná satiry a znevažování nižších pater sportovních soutěží. Ve své podstatě jde o takovou parodii na všechny příběhové režimy posledních ročníků sportovních her, které posloužil za vzor snímek s Paulem Newmanem, Slap Shot.

Stejně jako v Nakládačce, jak film pojmenovala tuzemská distribuce kdysi dávno, dostaneme do rukou skomírající tým antitalentů, jenž okupuje spodní pozici tabulky. Aby toho nebylo málo, vlastník týmu se vyschlé dojnice chce zbavit. Mančaft má tedy poslední sezónu na to, aby se vyhrabal ze septiku, postoupil do play-off a stal se šampionem ligy, která má menší návštěvnost než nedělní bohoslužby. Třebaže to zní slibně, příběhový režim je obyčejnou sezónou, kde se můžete tak maximálně podívat do tabulek, soupisek a přečíst si výtisk novin.

Dějová linka je pevně dána a mimo headliny v tisku ji vypráví tematická animace během načítání. Z ní se dozvíte, že trenér se musí potýkat s bandou pitomců posilněnou pivem, nočními „výpůjčkami“ týmového autobusu, případně důležitými přestupy, kdy nového hráče získá výměnou za pračku. Na vás pak je, abyste odehrávali kalendářem nastavené zápasy a plnili úkoly. Jejich náročnost je značně odlišná a rozhodně ne vždy zakončíte zápas úspěšně. Nastřílet určitý počet gólů, nasbírat stanovený počet trestných minut nebo vyhrát většinu vhazování není tak obtížné. To jsou jen vybrané cíle, stanovené před každým zápasem. Jejich splnění znamená body do reputace týmu, která se skládá z útoku, obrany a boje. Kampaň doplňuje ještě sbírání kartiček, to ovšem nemá žádný vliv na postup nebo vývoj hry.

Zapomeňte na režim typu Be a GM nebo Organizace. Tady si odkroutíte napsaný scénář, a tím to zvadlo. Zbytek herních módů si zabrala exhibice, kterou sportovní hry prodávají jako rychlou hru a multiplayer. Nicméně pouze lokální, čímž se hraní s přáteli eliminuje takřka na minimum. Já osobně nenašel ve svém okolí nikoho, kdo by vyměnil hokej od EA za arkádu s vousatými týpky a retro grafikou. Přitom hratelnost není vůbec špatná a odmyslím-li si přehnané bitky, krosčeky či nepískané fauly, které lze mimochodem zmírnit zapnutím skutečných pravidel, má Bush Hockey League hratelnost série NHL z druhé poloviny 90. let.

Fyzika hráčů není s ohledem na arkádové zaměření vůbec špatná, a i práce brankářů se dá označit za uspokojující. Samozřejmě se bavíme o hokeji kolem roku 1975, takže gólmani nejsou spidermani roztažení po celé brance, ale průnik puku střeží v takovém záchodovém posedu. V nabídce obraných prvků nechybí bodyčeky, hákování, vypichování nebo lehání do střel, přičemž při zvolení rozšířeného ovládání, nestrádá ani útok. V něm se studio V7 Entertainment lehce pokusilo převést rozhraní známé z NHL a výsledkem je ovládání hokejky pravou páčkou, vrážení do hráčů za pomoci obou páček nebo nutnost přesně zacílit přihrávku. Pro věrnou arkádu ovšem volte raději retro mapování gamepadu nebo zjednodušené. Naopak se raději vyhýbejte „Beer“ módu. Ten možná má simulovat hráče s hladinkou, ale pro kloudné hraní rozhodně není. Spíše jako zajímavost na posezení s přáteli.

Co nestojí ani za propocený suspenzor je umělá inteligence spoluhráčů. Jakmile se soupeři začnou tlačit do brankoviště, obrana si čučí u modré a čeká až situaci vyřešíte sami a vyrazíte do útoku. V takových případech naprosto selhává přepínání hráčů. V krizových situacích jsem si připadal jak kanec lapený mezi světlomety kamionu, který chce situaci zoufale vyřešit, ale nedostává se mu možností. Označení tíženého hráče na první stisknutí se rovná malému svátku, po kterém se cítíte, jako byste přečetli Odysseiu v originále. Velice pomalé jsou pak reakce přihrávek a střel. Rychlé akce na dotyk jsou téměř nemožné a střela z přihrávky se podaří asi jedna z dvaceti. Zpočátku jsem myslel, že za to může slabá úroveň týmu, ale kdeže, takto levých je všech deset týmů. Rádius hráče opisující poslední model traktoru od Johna Deerea jsem nakonec vzal jako součást tehdejšího hokeje.

Když se zákeřná podražení a střety končící v bezvědomí přehoupnou do hospodské bitky, máte na výběr jen dvě možnosti, uhnutí nebo ránu. Na složení soka stačí tři rány, přičemž úhybný manévr je spíše otázka náhody než promyšleného tahu. Může nastat i okamžitý knockout, k tomu ovšem potřebujete hokejku nebo značně oslabeného soupeře. Nerad to říkám, ale největší přednost hry se po nějakém čase strašně přejí. Prvních pár zápasů jsou potyčky zábavné a vy oceníte krvavé stopy na ledu nebo hráče se šrámy po pěstních soubojích. Jak ale podchytíte, navzdory všem nešvarům, tu pravou arkádovost, stanou se bitky jen zbytečnou brzdou. Potyčky totiž často nekončí jen jedním duelem a postupně se vám porve klidně celý manšaft. A že by bitky měly výrazný dopad na výkon týmu, krom desítek trestných minut, jsem si nevšimnul.

Zhodnotit tak zbývá grafiku. Stylizace se k pojetí hry skvěle hodí a když vám řeknu, že autoři docílili relativně krátkých načítacích časů a stabilního chodu 1080p při šedesáti snímcích za sekundu, asi se pousmějete. Vzhledem k obsahu a možnostem hry, by byly jakékoli nedostatky hrubým selháním. Ke sportovním hrám jednoznačně patří i řízný soundtrack. Tady ho zajišťuje desítka skladeb, mezi kterou naleznete titulní píseň od filmu Addamsova rodina nebo z kultovního Pulp Fiction. Ve prospěch hry hraje i cena, která lehce přesahuje dvě stě korun.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Průměr ve všech směrech. Bush Hockey League není vyloženě spatnou záležitostí, ale na delší hraní není. Při defaultním nastavení slupnete kariéru za pár hodin, a že byste se k ní chtěli vracet příliš nehrozí. Nebudete-li mít spojence na lokální hru, je pro vás titul pak jen příležitostným zpestřením, které se skvěle hodí na večírek zahalený alkoholovým oparem. Co naplat, že retro atmosféra dobře funguje, když hratelnost je jak vyběhaný chrt. Pořád má chuť honit umělého ušáka, ale po prvním oblouku padá na tlama vyčerpáním. I tady je vidět nadšení autorů, jen jaksi zůstalo ve středním pásmu.
23. 09. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Wenjia

Za porostem hustým, že by se dal kácet, jsou zbytky dávných památek. Nežije v nich zlý obr, ba ani zakletá princezna. Jsou pomyslnou hranicí příbytku bílého tvora, jehož dobré srdce čeká chrabrá budoucnost. Lesnaté království je totiž posledním útočištěm, kde ještě nepáchá ničivé škody zlá síla. Už tušíte? Ale žádný Falko, tohle přeci není Nekonečný příběh. Také ne, Křemílek s Vochomůrkou mají jinou směrovačku. Že by tedy Ori? Řekněme, že to už...

»
22. 09. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: NBA 2K19

Sportovní nadšenci mají po herní stránce rozhodně z čeho vybírat a záleží jenom na preferencích každého hráče, jaký sport nebo sporty má rád. Výhodou virtuálního sportování je fakt, že člověk může i nadále pěstovat pivní břich a nemusí se bát, že by dělal nějaké pohyby či akce, díky nimž by o něj přišel. Navíc se za sportem může vydat za jakéhokoli venkovního počasí a samotné pořízení her vyjde ve výsledku levněji,...

»
20. 09. 2018 • tonyskate1

RECENZE: My Brother Rabbit

Adventur není nikdy dost. Tohoto hesla se držíme už řadu let. Přesto se ale stále méně vyskytují tradiční point-and-click adventury a nahrazují je jejich akčnější či logičtější variance. My Brother Rabbit z obrázků působí jako point-and-click záležitost, ovšem jedná se jen o chytrý kabátek, pod kterým se skrývá klasická hledačka.

»
19. 09. 2018 • chaosteorycz10

Recenze: Super Street: The Game

Občas se na hru těšíte, třebaže v nitru tušíte, že vás při vydání čeká čelní náraz do betonového pilíře. Ale naděje umírá poslední. I tým s malým počtem členů, malým rozpočtem a malými tvůrčími možnostmi může vytvořit dílo, které hrdě zvedne vhozenou rukavici, kolem níž všichni kráčí s odstupem. Rukavice ovšem nesmí být boxerská a vylitá olovem.

»
16. 09. 2018 • tonyskate7

RECENZE: Shadow of the Tomb Raider

Očekávané ukončení trilogie novodobé Lary se konečně dostalo do našich rukou. Je ovšem tak velkolepé jak se nám tvůrci a vydavatel během výrazné kampaně snažili namluvit? O tom se více dočtete v naší recenzi, ale rozhodně jsme se opět dočkali parádního dobrodružství.

»
15. 09. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Immortal: Unchained

Do rezavé mačety už taky. Už to tam skoro bylo. Chybělo méně, než by se do hlavně pistole vešlo a ta třímetrová reklama na steroidy by padla jak nepoužívaný komín. Hodina usilovné práce se právě stala smutnou vzpomínkou a já nemám nic. Jak si teď vylepším vybavení, když jsem všechno nechal na místě smrti? Saprlot, tohle by se slušným lidem dělat nemělo. No nic, když to zkusím ještě jednou, nic...

»
15. 09. 2018 • p.a.c.o1

RECENZE: The Golf Club 2019 featuring PGA TOUR

Letošní sucho v průběhu léta jistě zaznamenal každý a celá řada lidí z něj neměla radost. Mezi tyto jedince bych zařadil i správce golfových hřišť, kteří se museli, mimo útoků syslů na hřiště, vypořádat i se suchem. Udržet bezchybný green nebo farway nebylo jistě snadné, ještě že plevelu kolem hřiště, nebo písku v písečných pastích je to úplně jedno. Ono sucho by se dalo krásně vztáhnout i na hry s golfovou tématikou, kterých poslední...

»
14. 09. 2018 • DandyCZE4

RECENZE NHL 19

Venku je dneska zataženo a prší, snad nám ten led neroztaje. Starosti v letošním díle NHL 19 můžete mít různé, ale všichni jsme zvědaví, jak se to hraje. A od toho je tady moje recenze, jež vám prozradí, jak si tento ročník stojí v očích hokejového maniaka, který nevynechal žádný díl od jeho prvního vydání v době mamutů. Série NHL v posledních letech čelila oprávněné kritice, že herní engine je stále stejný a že...

»