Recenze: Bush Hockey League

Autor: chaosteorycz Publikováno: 1.12.2017, 12:25

Publikováno: 1.12.2017, 12:25

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1532 článků

Když je nemůžeš porazit, tak je zmlať anebo zmrzač. Tak přesně tímhle heslem se v druhé půli minulého století řídil leckterý hokejový tým, a to i na vrcholové úrovni. Ostatně ještě já pamatuji národní výběry Ruska či Kanady, které převahu soupeře kompenzovali přehnaným zájmem o jeho kolena, ruce a repasi obličeje. Používání hokejky jinak, než je v pravidlech a přetváření ledové plochy do zápasnického ringu se tak v 90. letech stalo cílem hned několika arkádových her, na které se snaží navázat Old Time Hockey. Tedy vlastně Bush Hockey League.

U přeražené sanice, kdo se v tom má vyznat. Autoři nejprve hru na jaře vydali pod jedním názvem, aby ji před vypuštěním xboxové verze přejmenovali. Nicméně obsah zůstal takřka nedotčený, takže se tu můžeme jen dohadovat, zda chtěli „zmást“ případné zájemce nebo jen došli k závěru, že nové jméno lépe vystihne podstatu hry. V našich končinách by se pak hra mohla jmenovat třeba Okresní ledový přebor, protože příběhová část hry je plná satiry a znevažování nižších pater sportovních soutěží. Ve své podstatě jde o takovou parodii na všechny příběhové režimy posledních ročníků sportovních her, které posloužil za vzor snímek s Paulem Newmanem, Slap Shot.

Stejně jako v Nakládačce, jak film pojmenovala tuzemská distribuce kdysi dávno, dostaneme do rukou skomírající tým antitalentů, jenž okupuje spodní pozici tabulky. Aby toho nebylo málo, vlastník týmu se vyschlé dojnice chce zbavit. Mančaft má tedy poslední sezónu na to, aby se vyhrabal ze septiku, postoupil do play-off a stal se šampionem ligy, která má menší návštěvnost než nedělní bohoslužby. Třebaže to zní slibně, příběhový režim je obyčejnou sezónou, kde se můžete tak maximálně podívat do tabulek, soupisek a přečíst si výtisk novin.

Dějová linka je pevně dána a mimo headliny v tisku ji vypráví tematická animace během načítání. Z ní se dozvíte, že trenér se musí potýkat s bandou pitomců posilněnou pivem, nočními „výpůjčkami“ týmového autobusu, případně důležitými přestupy, kdy nového hráče získá výměnou za pračku. Na vás pak je, abyste odehrávali kalendářem nastavené zápasy a plnili úkoly. Jejich náročnost je značně odlišná a rozhodně ne vždy zakončíte zápas úspěšně. Nastřílet určitý počet gólů, nasbírat stanovený počet trestných minut nebo vyhrát většinu vhazování není tak obtížné. To jsou jen vybrané cíle, stanovené před každým zápasem. Jejich splnění znamená body do reputace týmu, která se skládá z útoku, obrany a boje. Kampaň doplňuje ještě sbírání kartiček, to ovšem nemá žádný vliv na postup nebo vývoj hry.

Zapomeňte na režim typu Be a GM nebo Organizace. Tady si odkroutíte napsaný scénář, a tím to zvadlo. Zbytek herních módů si zabrala exhibice, kterou sportovní hry prodávají jako rychlou hru a multiplayer. Nicméně pouze lokální, čímž se hraní s přáteli eliminuje takřka na minimum. Já osobně nenašel ve svém okolí nikoho, kdo by vyměnil hokej od EA za arkádu s vousatými týpky a retro grafikou. Přitom hratelnost není vůbec špatná a odmyslím-li si přehnané bitky, krosčeky či nepískané fauly, které lze mimochodem zmírnit zapnutím skutečných pravidel, má Bush Hockey League hratelnost série NHL z druhé poloviny 90. let.

Fyzika hráčů není s ohledem na arkádové zaměření vůbec špatná, a i práce brankářů se dá označit za uspokojující. Samozřejmě se bavíme o hokeji kolem roku 1975, takže gólmani nejsou spidermani roztažení po celé brance, ale průnik puku střeží v takovém záchodovém posedu. V nabídce obraných prvků nechybí bodyčeky, hákování, vypichování nebo lehání do střel, přičemž při zvolení rozšířeného ovládání, nestrádá ani útok. V něm se studio V7 Entertainment lehce pokusilo převést rozhraní známé z NHL a výsledkem je ovládání hokejky pravou páčkou, vrážení do hráčů za pomoci obou páček nebo nutnost přesně zacílit přihrávku. Pro věrnou arkádu ovšem volte raději retro mapování gamepadu nebo zjednodušené. Naopak se raději vyhýbejte „Beer“ módu. Ten možná má simulovat hráče s hladinkou, ale pro kloudné hraní rozhodně není. Spíše jako zajímavost na posezení s přáteli.

Co nestojí ani za propocený suspenzor je umělá inteligence spoluhráčů. Jakmile se soupeři začnou tlačit do brankoviště, obrana si čučí u modré a čeká až situaci vyřešíte sami a vyrazíte do útoku. V takových případech naprosto selhává přepínání hráčů. V krizových situacích jsem si připadal jak kanec lapený mezi světlomety kamionu, který chce situaci zoufale vyřešit, ale nedostává se mu možností. Označení tíženého hráče na první stisknutí se rovná malému svátku, po kterém se cítíte, jako byste přečetli Odysseiu v originále. Velice pomalé jsou pak reakce přihrávek a střel. Rychlé akce na dotyk jsou téměř nemožné a střela z přihrávky se podaří asi jedna z dvaceti. Zpočátku jsem myslel, že za to může slabá úroveň týmu, ale kdeže, takto levých je všech deset týmů. Rádius hráče opisující poslední model traktoru od Johna Deerea jsem nakonec vzal jako součást tehdejšího hokeje.

Když se zákeřná podražení a střety končící v bezvědomí přehoupnou do hospodské bitky, máte na výběr jen dvě možnosti, uhnutí nebo ránu. Na složení soka stačí tři rány, přičemž úhybný manévr je spíše otázka náhody než promyšleného tahu. Může nastat i okamžitý knockout, k tomu ovšem potřebujete hokejku nebo značně oslabeného soupeře. Nerad to říkám, ale největší přednost hry se po nějakém čase strašně přejí. Prvních pár zápasů jsou potyčky zábavné a vy oceníte krvavé stopy na ledu nebo hráče se šrámy po pěstních soubojích. Jak ale podchytíte, navzdory všem nešvarům, tu pravou arkádovost, stanou se bitky jen zbytečnou brzdou. Potyčky totiž často nekončí jen jedním duelem a postupně se vám porve klidně celý manšaft. A že by bitky měly výrazný dopad na výkon týmu, krom desítek trestných minut, jsem si nevšimnul.

Zhodnotit tak zbývá grafiku. Stylizace se k pojetí hry skvěle hodí a když vám řeknu, že autoři docílili relativně krátkých načítacích časů a stabilního chodu 1080p při šedesáti snímcích za sekundu, asi se pousmějete. Vzhledem k obsahu a možnostem hry, by byly jakékoli nedostatky hrubým selháním. Ke sportovním hrám jednoznačně patří i řízný soundtrack. Tady ho zajišťuje desítka skladeb, mezi kterou naleznete titulní píseň od filmu Addamsova rodina nebo z kultovního Pulp Fiction. Ve prospěch hry hraje i cena, která lehce přesahuje dvě stě korun.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Průměr ve všech směrech. Bush Hockey League není vyloženě spatnou záležitostí, ale na delší hraní není. Při defaultním nastavení slupnete kariéru za pár hodin, a že byste se k ní chtěli vracet příliš nehrozí. Nebudete-li mít spojence na lokální hru, je pro vás titul pak jen příležitostným zpestřením, které se skvěle hodí na večírek zahalený alkoholovým oparem. Co naplat, že retro atmosféra dobře funguje, když hratelnost je jak vyběhaný chrt. Pořád má chuť honit umělého ušáka, ale po prvním oblouku padá na tlama vyčerpáním. I tady je vidět nadšení autorů, jen jaksi zůstalo ve středním pásmu.
22. 06. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Prey: Mooncrash

Podle mnohých, to prej byla jedna z nejlepších her loňského roku a další skvělý milník studia Arkane. Jiní naopak tvrdí, že směsky všech možných titulů prej nehrají, protože originalita světem otáčí. A prej už to stejně nebylo ono, protože chyběl indián, obaly od ohnivé vody a emzáci balancující mezi genialitou a parodií. Prej se to jmenovalo Prey a podle tvůrců jedna zastávka u ní rozhodně nestačí. A víte co? Já souhlasím,...

»
21. 06. 2018 • DandyCZE2

Recenze: The Elder Scrolls Online: Summerset (Xbox)

Krásný, kouzelný, nebezpečný a úžasný svět The Elder Scrolls se rozšiřuje. Musím uznat, že na tohle rozšíření jsem se hodně těšil. Svět TESO jsem si užíval od samého začátku, a to i přes mírný pokles úrovně hry a tápání autorů, kam hru posunout. Pořád jsem cítil jakýsi rozkol mezi hraním singleplayeru a týmové hry. Spousta vychytávek jako gildy procházela a stále prochází vývojem, ale za mě osobně tam vidím velký...

»
20. 06. 2018 • chaosteorycz8

Recenze: Jurassic World Evolution

Nemám rád dojení značek z mého dětství. Jednak mi kazí příjemné vzpomínky, kdy jsem byl ochotný pojít v noci žízní, jen abych náhodou nepotkal v kuchyni velociraptora a pak si myslím, že už se nikdy nemůžou vyrovnat originálu. Jsou ovšem série, a není jich příliš, u kterých jsem ochotný zalít vlastní hrdost do betonu a panáčkovat u kina jak ratlík. Stačí pár tónů od Johna Williamse, táhlý záběr na helikoptéru mířící na ostrov...

»
17. 06. 2018 • p.a.c.o4

RECENZE: MotoGP 18

Šampionát MotoGP je skvělou podívanou, kdy při žádném závodě není nouze o dramatické situace a spoustu předjíždění. Navíc upadnout může při riskantnějších manévrech každý, tudíž nic není předem dané. Tento adrenalin se nám snaží nabídnout i virtuální zpracování této značky s oficiální licencí, a i letos ho mají na svědomí Italové z Milestone. MotoGP 18 se chlubí v PR materiálech celou řadou novinek, ovšem to už je taková klasika.

»
14. 06. 2018 • chaosteorycz2

Recenze: Vampyr

Před čtením dalších řádků se nejprve ujistěte, že jste dostatečně vybaveni na boj s nočními predátory. Jako základ zkontrolujte zásoby česneku. Jestliže jich nemáte dostatek na rozvěšení po místnosti, udělejte si alespoň česnečku nebo topinky. Hned v závěsu rozmlaťte libovolnou židli, přednostně dřevěnou, a z rovných částí utvořte kříž. Pokud nevíte, jak vypadá, zanedbali jste některé základy vašeho vzdělání. Nic nezkazíte ani vložením složeného Masaryka do kostelní pokladničky. Lépe pak budete vyjednávat s knězem...

»
05. 06. 2018 • lindros88cze1

RECENZE: ONRUSH

Britské Evolution Studios bylo jedním ze studií, které se zabývalo čistě vývojem závodních her, a byli v tom dobří. Za dob PS2 tito tvůrci stvořili sérii WRC, kdy ještě stála za to, abyste si ji nepletli s dnešními béčky. Poté přešli na šílené akční závody MotorStorm pro PS3 a opět se jednalo o slušný úspěch, ale tuto generaci se jim moc nedařilo a Sony se rozhodla studio rozpustit. Většina vývojářů ale využila...

»
04. 06. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Aragami Shadow Edition

Ara… co? To bude nějaká logická hra o skládání papíru do těch titěrných zvířat nebo ne? Ale s tím sympatickým ninjou na obalu to asi neklapne. Trochu působí jako japonský Deadpool, což určitě naznačuje, že půjde o krvavou rubačku, plnou useknutých končetin, zatímco hlavní hrdinu bude odříkávat haiku napsanou uťatým prstem. Ale moment. Čmoudí se mu z ruky, takže Aragami bude nakonec budovatelská hra o pěstování tabáku na úpatí hory Fuji. Ne?...

»
02. 06. 2018 • p.a.c.o2

RECENZE: Tennis World Tour

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě. To je úsloví, které sice zastánci pohybu nemají úplně v lásce, ale když se podívám po lidech ze svého okolí, skoro bych mu dal za pravdu. Pár sportovců z mého okolí to zkoušelo a problémy je dostihly, protože i zde platí, že nic se nemá přehánět. Někdo může namítnout, že v případě virtuálních sportů zranění nehrozí, což také není úplná pravda. Tenisový loket a bolavé prsty budiž...

»