Recenze: Bush Hockey League

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 1.12.2017, 12:25

Publikováno: 1.12.2017, 12:25

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2526 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Když je nemůžeš porazit, tak je zmlať anebo zmrzač. Tak přesně tímhle heslem se v druhé půli minulého století řídil leckterý hokejový tým, a to i na vrcholové úrovni. Ostatně ještě já pamatuji národní výběry Ruska či Kanady, které převahu soupeře kompenzovali přehnaným zájmem o jeho kolena, ruce a repasi obličeje. Používání hokejky jinak, než je v pravidlech a přetváření ledové plochy do zápasnického ringu se tak v 90. letech stalo cílem hned několika arkádových her, na které se snaží navázat Old Time Hockey. Tedy vlastně Bush Hockey League.

U přeražené sanice, kdo se v tom má vyznat. Autoři nejprve hru na jaře vydali pod jedním názvem, aby ji před vypuštěním xboxové verze přejmenovali. Nicméně obsah zůstal takřka nedotčený, takže se tu můžeme jen dohadovat, zda chtěli „zmást“ případné zájemce nebo jen došli k závěru, že nové jméno lépe vystihne podstatu hry. V našich končinách by se pak hra mohla jmenovat třeba Okresní ledový přebor, protože příběhová část hry je plná satiry a znevažování nižších pater sportovních soutěží. Ve své podstatě jde o takovou parodii na všechny příběhové režimy posledních ročníků sportovních her, které posloužil za vzor snímek s Paulem Newmanem, Slap Shot.

Stejně jako v Nakládačce, jak film pojmenovala tuzemská distribuce kdysi dávno, dostaneme do rukou skomírající tým antitalentů, jenž okupuje spodní pozici tabulky. Aby toho nebylo málo, vlastník týmu se vyschlé dojnice chce zbavit. Mančaft má tedy poslední sezónu na to, aby se vyhrabal ze septiku, postoupil do play-off a stal se šampionem ligy, která má menší návštěvnost než nedělní bohoslužby. Třebaže to zní slibně, příběhový režim je obyčejnou sezónou, kde se můžete tak maximálně podívat do tabulek, soupisek a přečíst si výtisk novin.

Dějová linka je pevně dána a mimo headliny v tisku ji vypráví tematická animace během načítání. Z ní se dozvíte, že trenér se musí potýkat s bandou pitomců posilněnou pivem, nočními „výpůjčkami“ týmového autobusu, případně důležitými přestupy, kdy nového hráče získá výměnou za pračku. Na vás pak je, abyste odehrávali kalendářem nastavené zápasy a plnili úkoly. Jejich náročnost je značně odlišná a rozhodně ne vždy zakončíte zápas úspěšně. Nastřílet určitý počet gólů, nasbírat stanovený počet trestných minut nebo vyhrát většinu vhazování není tak obtížné. To jsou jen vybrané cíle, stanovené před každým zápasem. Jejich splnění znamená body do reputace týmu, která se skládá z útoku, obrany a boje. Kampaň doplňuje ještě sbírání kartiček, to ovšem nemá žádný vliv na postup nebo vývoj hry.

Zapomeňte na režim typu Be a GM nebo Organizace. Tady si odkroutíte napsaný scénář, a tím to zvadlo. Zbytek herních módů si zabrala exhibice, kterou sportovní hry prodávají jako rychlou hru a multiplayer. Nicméně pouze lokální, čímž se hraní s přáteli eliminuje takřka na minimum. Já osobně nenašel ve svém okolí nikoho, kdo by vyměnil hokej od EA za arkádu s vousatými týpky a retro grafikou. Přitom hratelnost není vůbec špatná a odmyslím-li si přehnané bitky, krosčeky či nepískané fauly, které lze mimochodem zmírnit zapnutím skutečných pravidel, má Bush Hockey League hratelnost série NHL z druhé poloviny 90. let.

Fyzika hráčů není s ohledem na arkádové zaměření vůbec špatná, a i práce brankářů se dá označit za uspokojující. Samozřejmě se bavíme o hokeji kolem roku 1975, takže gólmani nejsou spidermani roztažení po celé brance, ale průnik puku střeží v takovém záchodovém posedu. V nabídce obraných prvků nechybí bodyčeky, hákování, vypichování nebo lehání do střel, přičemž při zvolení rozšířeného ovládání, nestrádá ani útok. V něm se studio V7 Entertainment lehce pokusilo převést rozhraní známé z NHL a výsledkem je ovládání hokejky pravou páčkou, vrážení do hráčů za pomoci obou páček nebo nutnost přesně zacílit přihrávku. Pro věrnou arkádu ovšem volte raději retro mapování gamepadu nebo zjednodušené. Naopak se raději vyhýbejte „Beer“ módu. Ten možná má simulovat hráče s hladinkou, ale pro kloudné hraní rozhodně není. Spíše jako zajímavost na posezení s přáteli.

Co nestojí ani za propocený suspenzor je umělá inteligence spoluhráčů. Jakmile se soupeři začnou tlačit do brankoviště, obrana si čučí u modré a čeká až situaci vyřešíte sami a vyrazíte do útoku. V takových případech naprosto selhává přepínání hráčů. V krizových situacích jsem si připadal jak kanec lapený mezi světlomety kamionu, který chce situaci zoufale vyřešit, ale nedostává se mu možností. Označení tíženého hráče na první stisknutí se rovná malému svátku, po kterém se cítíte, jako byste přečetli Odysseiu v originále. Velice pomalé jsou pak reakce přihrávek a střel. Rychlé akce na dotyk jsou téměř nemožné a střela z přihrávky se podaří asi jedna z dvaceti. Zpočátku jsem myslel, že za to může slabá úroveň týmu, ale kdeže, takto levých je všech deset týmů. Rádius hráče opisující poslední model traktoru od Johna Deerea jsem nakonec vzal jako součást tehdejšího hokeje.

Když se zákeřná podražení a střety končící v bezvědomí přehoupnou do hospodské bitky, máte na výběr jen dvě možnosti, uhnutí nebo ránu. Na složení soka stačí tři rány, přičemž úhybný manévr je spíše otázka náhody než promyšleného tahu. Může nastat i okamžitý knockout, k tomu ovšem potřebujete hokejku nebo značně oslabeného soupeře. Nerad to říkám, ale největší přednost hry se po nějakém čase strašně přejí. Prvních pár zápasů jsou potyčky zábavné a vy oceníte krvavé stopy na ledu nebo hráče se šrámy po pěstních soubojích. Jak ale podchytíte, navzdory všem nešvarům, tu pravou arkádovost, stanou se bitky jen zbytečnou brzdou. Potyčky totiž často nekončí jen jedním duelem a postupně se vám porve klidně celý manšaft. A že by bitky měly výrazný dopad na výkon týmu, krom desítek trestných minut, jsem si nevšimnul.

Zhodnotit tak zbývá grafiku. Stylizace se k pojetí hry skvěle hodí a když vám řeknu, že autoři docílili relativně krátkých načítacích časů a stabilního chodu 1080p při šedesáti snímcích za sekundu, asi se pousmějete. Vzhledem k obsahu a možnostem hry, by byly jakékoli nedostatky hrubým selháním. Ke sportovním hrám jednoznačně patří i řízný soundtrack. Tady ho zajišťuje desítka skladeb, mezi kterou naleznete titulní píseň od filmu Addamsova rodina nebo z kultovního Pulp Fiction. Ve prospěch hry hraje i cena, která lehce přesahuje dvě stě korun.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Průměr ve všech směrech. Bush Hockey League není vyloženě spatnou záležitostí, ale na delší hraní není. Při defaultním nastavení slupnete kariéru za pár hodin, a že byste se k ní chtěli vracet příliš nehrozí. Nebudete-li mít spojence na lokální hru, je pro vás titul pak jen příležitostným zpestřením, které se skvěle hodí na večírek zahalený alkoholovým oparem. Co naplat, že retro atmosféra dobře funguje, když hratelnost je jak vyběhaný chrt. Pořád má chuť honit umělého ušáka, ale po prvním oblouku padá na tlama vyčerpáním. I tady je vidět nadšení autorů, jen jaksi zůstalo ve středním pásmu.
28. 02. 2020 • Lukáš Urban1

Recenze: Draugen

Vyprávět příběh v komorním prostředí a s minimem postav, je kumšt. Potřebujete nejenom silnou dějovou zápletku, ale především dobré dialogy. Úkol pro adventury jako dělaný. A pokud se o něj mají postarat autoři Dreamfall Chapters, jeví se jako předem splněný. Jenže doba sprintuje neustále kupředu a to, co bylo v kurzu před šesti léty, už dnes nestačí. Hlavně, když jste ztratili jistotou v kramflecích. Během hraní narazíte hned na několik pasáží, které nabízejí zdánlivou...

»
27. 02. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: Townsmen – A Kingdom Rebuilt

Říkejte si, co chcete,  ale i mobilní hry mají něco do sebe, byť spousta hráčů je bere jako něco méně cenného. Sem tam se dokonce objeví nějaký port, který by nám, velkým hráčům z konzolí, chtěl přinést tento zážitek. Pár už se mi jich do rukou dostalo a moc velkou díru do světa neudělali. Většinou však šlo o rychlokvašky, které nějaké větší ambice a zkušenosti vývojářů snad ani neměli.

»
22. 02. 2020 • p.a.c.o9

RECENZE: Two Point Hospital

S trochou nadsázky můžeme tvrdit, že hry hodně často fungují jako velice výkonný stroj času. Nejen, že se můžeme vydat do různých ér naší doby, ať již skutečně minulé nebo budoucí smyšlené, ale také můžeme třeba zavzpomínat na naše herní začátky. Každý z nás má nějakou oblíbenou hru z herní minulosti, na níž rád vzpomíná a hru na podobné téma by uvítal i v dnešní době v moderním zpracování. Evidentně i vývojáři se rádi vracejí...

»
14. 02. 2020 • Lukáš Urban1

Recenze: Darksiders Genesis

Za posledních deset let mohla mít série Darksiders už pět dílů, tři remastery a minimálně dvě kolekce. Bohužel ale nemá. Jestli to mají na svědomí změny u vydavatele, přerod studia či diskutabilní druhý díl, je už dnes jedno. Po odvážné trojce, která po vydání připomínala spíš Dark Souls než démonskou sérii, tu je díl s pozměněným konceptem. A rovnou vám povím, že mohl přijít klidně dřív, protože jezdcům zatraceně sluší.

»
10. 02. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: 7th Sector

Už jsem byl kluk utíkající lesem. Postavička tahající červy z dobytka. Hrdina, co láduje kotel netradiční lodě. A také dobrodruh na neznámé planetě. Všechno v podobném výpravném stylu. Jen barevná paleta se měnila podobně, jako překážci na cestě za svobodou. Hrdinové logických plošinovek vždy bojují proti zlu, které si na pozadí běží vlastním životem. A představitel hry 7th Sector není zase tak velkou výjimkou. Jen má mnohem důmyslnější prostředky.

»
06. 02. 2020 • p.a.c.o4

RECENZE: Journey to the Savage Planet

Vesmír a jeho nekonečnost vždycky probouzel fantazie o tom, zda jsme opravdu jedinou planetou, na které je život. Skutečný svět nám zatím jasnou odpověď nedal, ale v tom herním máme jasno. Kolonizace cizích planet je zábava, všude je spousta méně či více přátelských stvoření a hlavně, co si člověk neudělá, to nemá. Navíc se pojetí vesmírného dobrodružství dá uchopit jak velice seriózně (až maniakálně – tímto mrkám směrem k sérii Elite), tak...

»
04. 02. 2020 • lindros88cze0

Recenze: Monster Energy Supercross 3

Nikdy se nesmějte těm vzadu. Jednou by totiž mohli stanout přímo před vámi. Z vysmívaného studia Milestone se stal v loňském roce člen rodiny THQ Nordic. Nový vztah se okamžitě promítnul do pozdějších her, na nichž byl konečně znát vyšší rozpočet. Rok 2020 bude tedy pro vývojářský tým klíčový. Nejsme si úplně jisti, že zrovna Monster Energy Supercross je tou značkou, kde se nové možnosti projevují v plné síle. Rozhodně jde ale o...

»
03. 02. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: Zombie Army 4: Dead War

Týmové hry jsou fajn. Vezmete kamaráda, chopíte se hrdiny a hurá objevovat nebo podrobovat nová území a světy. Přeci jenom ve dvou se to lépe táhne, a hlavně se člověk baví o něco více. Ne vždy je to dvojnásobná zábava, ale o něco větší sranda, než v singlplayeru to rozhodně je. Poslední dobou se oblíbená kooperace objevuje u stále většího počtu her, což kvituji s povděkem. Sice je postupem času tak trochu...

»