Recenze: Bush Hockey League

Autor: chaosteorycz Publikováno: 1.12.2017, 12:25

Publikováno: 1.12.2017, 12:25

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1147 článků

Když je nemůžeš porazit, tak je zmlať anebo zmrzač. Tak přesně tímhle heslem se v druhé půli minulého století řídil leckterý hokejový tým, a to i na vrcholové úrovni. Ostatně ještě já pamatuji národní výběry Ruska či Kanady, které převahu soupeře kompenzovali přehnaným zájmem o jeho kolena, ruce a repasi obličeje. Používání hokejky jinak, než je v pravidlech a přetváření ledové plochy do zápasnického ringu se tak v 90. letech stalo cílem hned několika arkádových her, na které se snaží navázat Old Time Hockey. Tedy vlastně Bush Hockey League.

U přeražené sanice, kdo se v tom má vyznat. Autoři nejprve hru na jaře vydali pod jedním názvem, aby ji před vypuštěním xboxové verze přejmenovali. Nicméně obsah zůstal takřka nedotčený, takže se tu můžeme jen dohadovat, zda chtěli „zmást“ případné zájemce nebo jen došli k závěru, že nové jméno lépe vystihne podstatu hry. V našich končinách by se pak hra mohla jmenovat třeba Okresní ledový přebor, protože příběhová část hry je plná satiry a znevažování nižších pater sportovních soutěží. Ve své podstatě jde o takovou parodii na všechny příběhové režimy posledních ročníků sportovních her, které posloužil za vzor snímek s Paulem Newmanem, Slap Shot.

Stejně jako v Nakládačce, jak film pojmenovala tuzemská distribuce kdysi dávno, dostaneme do rukou skomírající tým antitalentů, jenž okupuje spodní pozici tabulky. Aby toho nebylo málo, vlastník týmu se vyschlé dojnice chce zbavit. Mančaft má tedy poslední sezónu na to, aby se vyhrabal ze septiku, postoupil do play-off a stal se šampionem ligy, která má menší návštěvnost než nedělní bohoslužby. Třebaže to zní slibně, příběhový režim je obyčejnou sezónou, kde se můžete tak maximálně podívat do tabulek, soupisek a přečíst si výtisk novin.

Dějová linka je pevně dána a mimo headliny v tisku ji vypráví tematická animace během načítání. Z ní se dozvíte, že trenér se musí potýkat s bandou pitomců posilněnou pivem, nočními „výpůjčkami“ týmového autobusu, případně důležitými přestupy, kdy nového hráče získá výměnou za pračku. Na vás pak je, abyste odehrávali kalendářem nastavené zápasy a plnili úkoly. Jejich náročnost je značně odlišná a rozhodně ne vždy zakončíte zápas úspěšně. Nastřílet určitý počet gólů, nasbírat stanovený počet trestných minut nebo vyhrát většinu vhazování není tak obtížné. To jsou jen vybrané cíle, stanovené před každým zápasem. Jejich splnění znamená body do reputace týmu, která se skládá z útoku, obrany a boje. Kampaň doplňuje ještě sbírání kartiček, to ovšem nemá žádný vliv na postup nebo vývoj hry.

Zapomeňte na režim typu Be a GM nebo Organizace. Tady si odkroutíte napsaný scénář, a tím to zvadlo. Zbytek herních módů si zabrala exhibice, kterou sportovní hry prodávají jako rychlou hru a multiplayer. Nicméně pouze lokální, čímž se hraní s přáteli eliminuje takřka na minimum. Já osobně nenašel ve svém okolí nikoho, kdo by vyměnil hokej od EA za arkádu s vousatými týpky a retro grafikou. Přitom hratelnost není vůbec špatná a odmyslím-li si přehnané bitky, krosčeky či nepískané fauly, které lze mimochodem zmírnit zapnutím skutečných pravidel, má Bush Hockey League hratelnost série NHL z druhé poloviny 90. let.

Fyzika hráčů není s ohledem na arkádové zaměření vůbec špatná, a i práce brankářů se dá označit za uspokojující. Samozřejmě se bavíme o hokeji kolem roku 1975, takže gólmani nejsou spidermani roztažení po celé brance, ale průnik puku střeží v takovém záchodovém posedu. V nabídce obraných prvků nechybí bodyčeky, hákování, vypichování nebo lehání do střel, přičemž při zvolení rozšířeného ovládání, nestrádá ani útok. V něm se studio V7 Entertainment lehce pokusilo převést rozhraní známé z NHL a výsledkem je ovládání hokejky pravou páčkou, vrážení do hráčů za pomoci obou páček nebo nutnost přesně zacílit přihrávku. Pro věrnou arkádu ovšem volte raději retro mapování gamepadu nebo zjednodušené. Naopak se raději vyhýbejte „Beer“ módu. Ten možná má simulovat hráče s hladinkou, ale pro kloudné hraní rozhodně není. Spíše jako zajímavost na posezení s přáteli.

Co nestojí ani za propocený suspenzor je umělá inteligence spoluhráčů. Jakmile se soupeři začnou tlačit do brankoviště, obrana si čučí u modré a čeká až situaci vyřešíte sami a vyrazíte do útoku. V takových případech naprosto selhává přepínání hráčů. V krizových situacích jsem si připadal jak kanec lapený mezi světlomety kamionu, který chce situaci zoufale vyřešit, ale nedostává se mu možností. Označení tíženého hráče na první stisknutí se rovná malému svátku, po kterém se cítíte, jako byste přečetli Odysseiu v originále. Velice pomalé jsou pak reakce přihrávek a střel. Rychlé akce na dotyk jsou téměř nemožné a střela z přihrávky se podaří asi jedna z dvaceti. Zpočátku jsem myslel, že za to může slabá úroveň týmu, ale kdeže, takto levých je všech deset týmů. Rádius hráče opisující poslední model traktoru od Johna Deerea jsem nakonec vzal jako součást tehdejšího hokeje.

Když se zákeřná podražení a střety končící v bezvědomí přehoupnou do hospodské bitky, máte na výběr jen dvě možnosti, uhnutí nebo ránu. Na složení soka stačí tři rány, přičemž úhybný manévr je spíše otázka náhody než promyšleného tahu. Může nastat i okamžitý knockout, k tomu ovšem potřebujete hokejku nebo značně oslabeného soupeře. Nerad to říkám, ale největší přednost hry se po nějakém čase strašně přejí. Prvních pár zápasů jsou potyčky zábavné a vy oceníte krvavé stopy na ledu nebo hráče se šrámy po pěstních soubojích. Jak ale podchytíte, navzdory všem nešvarům, tu pravou arkádovost, stanou se bitky jen zbytečnou brzdou. Potyčky totiž často nekončí jen jedním duelem a postupně se vám porve klidně celý manšaft. A že by bitky měly výrazný dopad na výkon týmu, krom desítek trestných minut, jsem si nevšimnul.

Zhodnotit tak zbývá grafiku. Stylizace se k pojetí hry skvěle hodí a když vám řeknu, že autoři docílili relativně krátkých načítacích časů a stabilního chodu 1080p při šedesáti snímcích za sekundu, asi se pousmějete. Vzhledem k obsahu a možnostem hry, by byly jakékoli nedostatky hrubým selháním. Ke sportovním hrám jednoznačně patří i řízný soundtrack. Tady ho zajišťuje desítka skladeb, mezi kterou naleznete titulní píseň od filmu Addamsova rodina nebo z kultovního Pulp Fiction. Ve prospěch hry hraje i cena, která lehce přesahuje dvě stě korun.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Průměr ve všech směrech. Bush Hockey League není vyloženě spatnou záležitostí, ale na delší hraní není. Při defaultním nastavení slupnete kariéru za pár hodin, a že byste se k ní chtěli vracet příliš nehrozí. Nebudete-li mít spojence na lokální hru, je pro vás titul pak jen příležitostným zpestřením, které se skvěle hodí na večírek zahalený alkoholovým oparem. Co naplat, že retro atmosféra dobře funguje, když hratelnost je jak vyběhaný chrt. Pořád má chuť honit umělého ušáka, ale po prvním oblouku padá na tlama vyčerpáním. I tady je vidět nadšení autorů, jen jaksi zůstalo ve středním pásmu.
12. 12. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Hello Neighbor

„Ahoj sousede“, volám na pána žijícího naproti nám, když si jdu pro míč na okraj chodníku. Buran jeden. Ani neodpoví a čučí jak spadlý kaštan. Možná až moc dlouho sleduje mou pomalou chůzi směrem od jeho domu. Dokonce si mou pozici ještě zkontroluje pohledem z poza okna poté, co se uchýlil domů. Nevím proč, ale mám takový nepříjemný pocit. Proč mě tak dlouho pozoroval? Proč má na rukách zahradnické rukavice, když...

»
06. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Soma

Také nemáte rádi zpoždění? Teď nemyslím takové to několikaminutové, kdy nic nestíháte kvůli líné dopravě nebo vlastnímu podcenění časové rezervy. Bavím se o více jak dvou letech, během kterých zapomenete i na působivější věci, než je vydání sci-fi hororu z dílny Frictional Games. Ti nedočkavější, včetně mě, Somu odehráli mezitím jinde a ostatní žánroví maniaci našli za tu dobu kvalitní náhrady. Proč tedy vůbec věnovat čas, a především peníze hře, která...

»
27. 11. 2017 • p.a.c.o3

RECENZE: Road Rage

Každý z nás určitě zná ten pocit, kdy se na něco těší a nemůže se dočkat dne, kdy si konečně svou vysněnou záležitost bude moct vyzkoušet nebo prožít. Přesně tyhle pocity jsem měl ve spojení s hrou Road Rage, která se odkazovala a snažila se ve mně vyvolat vzpomínky na legendární záležitost jménem Road Rush. Dokonce jsem v Road Rage vyzkoušel v rámci předběžného přístupu na PC, kdy pln optimismu jsem doufal, že předběžný...

»
26. 11. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: Farming Simulator 17 Platinum Expansion

Zemědělci mají svá pole jistě již sklizená a připravená na zimu, která se nezadržitelně blíží. Kdo by rád něco sklízel, může se vydat na pole virtuální, kde se neustále něco děje. Jednou z her, jež dokázala na farmářskou tématiku nalákat zástupy hráčů, je bezesporu Farming Simulator, jehož poslední ročník s číslovkou 17 se povedl na výbornou. A aby toho obsahu nebylo málo, dostává hra Platinovou edici, jejíž součástí je celá řada novinek.

»
24. 11. 2017 • kristine4chaos0

Recenze: LEGO Marvel Super Heroes 2

Fanoušci komiksových vesmírů jsou často jak kočky se psy, protože všichni tvrdí, že právě ten jejich je nejlepší. Největší rivalita samozřejmě panuje mezi společnostmi Marvel a DC. Superhrdinové svadí nepřímý boj na pultech tiskovin, v televizi, na stříbrném plátně, ve videohrách a také v našich domovech. U nás není výjimka. Když se mi podaří přítele přemluvit k třetímu Thorovi, automaticky musím počítat s povinnou projekcí Ligy spravedlnosti. On sní po nocích o tom, jak se...

»
22. 11. 2017 • lindros88cze4

RECENZE: L.A. Noire pro Xbox One

Detektivní thriller L.A. Noire od dnes již zaniklého australského studia Team Bondi, se vrací, aby se podíval na moderní konzole. Rockstar Games připravily remaster této povedené hry a my se teď mrkneme, jestli dokáže obstát i dnes.

»
20. 11. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Star Wars Battlefront II

V žádné předaleké galaxii, kde wookieeové dávají dobrou noc, ale v nám důvěrně známém vesmíru vznikla kdysi série Battlefront. S blyštivou značkou Star Wars a ještě opulentnějším logem LucasArts, dostali fanoušci rodinných fantasy pohádek poctivou dávku akce, která jim do gamepadů přinesla ty největší hrdiny z obou stran Síly. Jenže galaxie se mění, hrdinů přibývá, souboje mezi Impériem a rebely kývají miskami vah a Battlefront se vrací jak Darth Maulův světelný meč. Electronic Arts...

»
19. 11. 2017 • p.a.c.o3

RECENZE: Need for Speed Payback

Dlouholeté herní série mají často velké zástupy fanoušky, kteří se těší na každý další díl a většinou dokážou nějakou tu nedokonalost prominout. Jsou ale série, které každým dalším dílem o fanoušky přichází, a to i navzdory svému opravdu zvučnému jménu. Velkou snahu v odhánění příznivců projevují Electronic Arts společně s Ghost Games se svou dvorní značkou Need for Speed, jejíž poslední díl se vřelého přijetí opravdu nedočkal. Nejspíš i proto si vývojáři...

»