
Recenze: Escape Dead Island
Herní průmysl už celou dekádu postihuje jeden velký zlozvyk, a to prodávat své úspěšné značky jiným výrobcům. Techland byl sice založen před tři a dvaceti lety, poprvé na scéně se ukázal až na přelomu milénia, ale svoje renomé si vydobyl teprve až značkou Call of Juarez a komerčně úspěšným, Dead Island. Poláci se před nedávnem rozhodli svá práva na značku rozprodat, aby se penízky sypali i odjinud. Abychom chápali, ve své podstatě práva na značku vlastní Deep Silver, který ji získal díky Techlandu, a tak si teď může diktovat, jaká studia udělají tu a tamtu hru. No, mezitím co Dead Island: Epidemic se ještě vaří v kotli, švédský Fatshark už Escape Dead Island vyndal z trouby a my máme pocit, že tu vůni něco kazí. Že by to kuchař krapet spálil?
Něco si ujasníme. Escape Dead Island (dále jen EDI) nemá s povedenou RPG zombie rubačkou pranic společného, vlastně jen název, zombíky a… a… a to je všechno. Celé se to hraje z pohledu třetí osoby Cliffa Calo, jenž se rozhodl zdokumentovat události na souostroví Banoi odehrávající se šest měsíců po první Dead Island a vydělat si tak nějaký peníz, a to si řekněme narovinu, nebyl dobrý nápad. Jenže zápletkami propletený, lehce mysteriózní, vlastně povedený příběh Cliffa, psychicky narušeného maníka, co vidí skutečnost jinak než ve skutečnosti je, bohužel úplně zbytečně bourá komická snaha o komiksový styl (vypadá daleko hůř než na obrázcích tady kolem textu).

Prvních deset minut hraní v uzavřených laboratořích a katanou nám přišlo jako deset hodin v předloňském Deadpool. Už jen kvůli místním, nevýrazným nápisům „smash“, „ka-boom“ „fshhhh“ „knock“ apod. Jenže tam kde komiksové nápisy podtrhávaly styl Deadpoola, zde působí nahraně a netrefně. Vůbec celý komiksový styl se sem ani trošku nehodí a ještě je odbytý (moc se s tím nemazali) a kdyby autoři odstranili přehnaně tlusté černé čáry kolem obrysu postavy, design by vypadalo jako prototyp Disney Infinity 2.0. Inu, hra se snaží být na jednu stranu komiksová a vtipná, namísto toho je fádní a ubohá a na druhou stranu se snaží lehce podat filmovost, což bohužel totálně bourají loadingy mezi kreslenými sekvencemi a hrou. Dlouho jsme to o žádné hře neřekli a asi zase hodně dlouho neřekneme, ale tahle vypadá fakt špatně, jakoby nedodělaně. Jelikož se příběh odehrává po událostech jedničky, můžete narazit na některé známé postavy. Například na takovou Xian Mei, za kterou jste mohli dokonce hrát. Ostrov Narapela, na němž se náhle pomocí lodě s přáteli octnete, sice pěkně vypadá a každá lokace je pestrá a ojedinělá, jenže také koridorová, uzavřená, a tak nemůže být lepší, ba dokonce nehradit zcela otevřený svět.

Když jsme mluvili o tom, že nemá hra se značkou Dead Island nic společného, nemysleli jsme tím příběh a ani grafiku, nýbrž jak se hra hraje, a to zcela jinak. Designeři z Fatshark si vydupali pohled z třetí osoby, jež doprovází problémy s kamerou v uzavřených místnostech. Naštěstí se vyhnuli přehnaným bugům, které celou sérii doprovázejí.
Pánové z Fatshark se rozhodli, že všechno, co kdy bylo na DI a DI: Riptide dobré ostříhají, čímž si zadělali na problém. Všechno, co bývalo zábavné, zde v žádné podobě nenajdete. Žádné RPG prvky, žádné povalující se předměty, nic ke sbírání, jen náboje, sem tam sběratelský předmět a medkit ke zvýšení zdraví, jež mimochodem stejně nevidíte a tak nějak nám přišlo, že vlastně ani nefunguje. Po většinu času budete útočit na blízko a také potichu, a to i se zbraněmi na dálku. Dělat randál se moc nevyplácí. Jestliže obrazovka zčervená… ejhle, objevíte se o pár metrů zpět zahrané jako probuzení kvůli bolestem hlavy.

Boje jsou dosti fádní – sekání těžkým a lehkým útokem, uhýbání a strkání do nepřátel, a takové střílení to je ještě primitivnější. Alespoň že postavy bez mozku, trošku rozumu pobraly, vidí, lehce i slyší k čemuž i chytře pochodují. Zvláštní na tlející tělo bez špetky mozkové hmoty.
Tím dobrým v před-předchozím odstavci jsme mysleli hlavně širokou škálu zbraní a jejich úprav. Na celou hru máte všehovšudy sedm zbraní a ze začátku jen foťák, co vám poslouží jako prostředek k zjišťování informací o okolí. A na upravování úplně zapomeňte.

Víte, ona EDI není špatná hra. Je to jen čistokrevná adventura se všemi těmi lety zaběhlými prvky, bohužel však krom ostrova zamořenou hromadou paradoxně vychytralých nepřátel nemá oproti svým vrstevníkům co nabídnout. Zkouší to komiksovou tematikou, jenže to se jí nedaří, dokonce se ji ani nedaří navodit filmovou atmosféru, protože jí trhají únavně dlouhé loadingy, na což musíme dodat, že je možná až smutné, že se nám z příběhu nejvíce líbili cutscény víc jak celá hra.
Zajímalo by nás, jak dopadne Dead Island 2, protože ho Techland také nedělá. Ale dobře, už jsme toho asi zkritizovali dost. Mohli bychom sice tvůrcům ještě vytknout, že při vývoji nemysleli na nevidomé hráče, to už bychom však asi rýpali moc. Že si ale chcete Escape Dead Island zahrát, si dokážeme představit jen v případě, že vás opravdu hodně zajímá dění na souostroví Banai, v jinačím případě nevidíme jediný důvod, proč za pětihodinový stereotypní „zážitek“ vysolit litr. Je toho hodně co vytknout, leč všechno zase ne. Berme v potaz, že je to adventura se zombíky, průměrná adventura zombíky. Nic víc v ní nehledejte.
Verdikt
Za hodně peněz, málo muziky. Hratelnost průměrná, vizuálně působí nedodělaně, příběh za tři (záleží na preferencích), takže dobrý. Pro fanouška noční můra, navíc ještě krátké. Nejhorší Dead Island hra, která se sérií má společné jen jméno a zombie - na druhou stranu čistá adventura, bohužel ničím nevyčnívá. Doufáme, že to tvůrci druhého dílu nezpackají jako Fatshark, a pokud ano, doufáme, že se značka vrátí zase zpátky do Polska. Verdikt? Počkejte si na snížení ceny a následnou alespoň sedmdesáti procentní slevu. Za necelý dvě kilča do toho jděte se vší parádou
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...
RECENZE: High on Life 2
Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...




























