Recenze: Graveyard Keeper

Autor: chaosteorycz Publikováno: 16.8.2018, 8:59

Publikováno: 16.8.2018, 8:59

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1788 článků

Díky hrám už jsem byl ledacos. Vesmírný nájezdník, závodník, mariňák, pirát, zemědělec, řidič hromadné dopravy, superhrdina, bláznivá koza a pravděpodobně dalších sto zaměstnání nebo poslání. Nikdy jsem ale nebyl hrobník, což se teď díky studiu Lazy Bear Games změnilo. A věřte nebo ne, i obyčejný muž s lopatou, oslíkem a ukecanou lebkou se může stát hrdinou.

Začíná to nevině a možná jsou podobné chvilky vlastní i vám. Neznámý muž pospíchá za svou láskou. Už se nemůže dočkat té, za níž by dal život a v duchu přemýšlí, jak zbytek dne transformovat do neopakovatelného zážitku. Jenže přitom upřeně sleduje mobil. Jeho pozornosti tak naprosto ujde přijíždějící vůz. S ním přichází neodvratná srážka, korunovaná probuzením v neznámém světě. Je snad mrtvý? Kdo je ta tajemná osoba před ním? Otázek je více než záchranných lodí ve Středozemním moři a vousatý hrdina se dozvídá jediné: „Jsi nový správce hřbitova, tak se snaž a možná se vrátíš domů“.

Nepozorného a sraženého milovníka vlastně ani nic jiného nezajímá než jak se vrátit domů. Jenže to ještě netuší, že trčí v jakési formě středověku. A co víc, na rozdíl od kapely Premier, on se neučil v mládí hrobařem. Ke vší smůle má ale i krapet toho štěstí, protože hřbitov obývá mluvící lebka Garry, která ho ochotně do základů zpracování lidských ostatků zasvětí. Takto začíná první list tlusté bichle, jejíž listy si do jisté míry napíšete sami. Součástí hřbitova je totiž kostel, k jehož otevření je třeba zvelebit hroby. To se neobejde bez přispění lidiček, žijících v blízké vesnici. A pak je tu inkvizice, která si z kacířů dělá ohnivé pochodně, kolem kterých hlasitě oslavuje svou výjimečnost. Takže mi věřte, že podnikat v takové době není jen tak.

Hříčku Graveyard Keeper je trošku náročnější zaškatulkovat do určitého žánru. Podle autorů jde o hrobařský simulátor, s čím úplně nesouhlasím. Kdyby totiž lidé ukládající těla do země žili tak, jako hrdina hry, potřebovali by alespoň pět svých klonů, sekretářku, osobního finančního poradce, a především hodně dobrého chiropraktika. Titul je spíš simulátorem devíti řemesel, s primárním zaměřením na hřbitov. Aby byl totiž středověký hrobník úspěšný, musí zvládat navíc opracování kamene, těžbu a zpracování dřeva, anatomii lidského těla, stavařinu, vaření, zemědělství, hlásání slova božího a v neposlední řadě obchod.

Z výše zmíněného tedy jasně plyne, že srdcem hry je práce, práce, crafting, práce a pak trocha toho odpočinku. Nejdůležitější je samozřejmě hřbitov. Hroby si žádají opravy, volná místa vyčistit od divoké flory a až přijde ten správný čas, kdy vše bude jak z magazínu „Vášnivý nekromaniak“, přijde svatý muž a otevře kostel. Úkol, vypadající na pár minut, je hlavní tepnou téměř celého příběhu. Hrobník, který ještě před nedávnem žil moderní život, musí nejprve získat dovednosti a následně materiál či nástroje. To není tak jednoduché, neboť papírová měna tu nefrčí. Obchody řídí cinkavý zvuk zlaťáků nebo staré dobré „něco za něco“. Kupříkladu kovář se rád podělí o broušení nástrojů, ale chce pobít pár démonů za domem. Ani rybář si tajemství velkých úlovků nenechá pro sebe, ale bez protislužby to nebude.

Naštěstí je každý den nové tělo a s ním se dá dělat tolik věcí. Jakmile oslík cinkne do zvonku, máte na prahu poklad nebývalé hodnoty. Proč ho rovnou šoupnout pod zem, když ukrývá tolik bohatství. Maso se hodí k jídlu nebo na prodej, kůže může sloužit coby pěkný pásek a pár litrů krve možná umoří choutky nějakého démona. Pak jsou tu kosti, lebka a vnitřnosti. I to je dobrý artikl na další zpracování. A ostatně, ono i to vybrakované tělo může posloužit na preparaci, že ano. Neříkám, je to možná trochu nechutné, obzvláště když maso ještě teplého nebožtíka vaříte kvůli doplnění energie, ale těžká doba vyžadovala nekompromisní přístup. Mimochodem, nikdy si nedávejte steak v restauraci, za kterou je hřbitov.

I když hra vizuálně působí jednoduše, systém práce s materiály je na chvályhodné úrovni. Zpracování má přirozenou posloupnost, tedy chcete-li opracované dřevo na kříž, musí nejprve padnout strom. Ten se rozřeže na špalky a pak na menší části. Nicméně s tím souvisí nutnost místa pro uložení dřeva, koza na řezání a pracovní stůl na dokončení. Obdobný přístup najdete u výroby kovových předmětů nebo i kameničiny. Během běžných činností postavička získává ještě několik druhů krystalů, za které si pak odemykáte další dovednosti z jednotlivých technik. Na obdělávání pole dojde až později stejně, jako na cestu do dalších končin, které jsou nepřístupné kvůli inkvizici. Malý, ale za to otevřený, svět se zpřístupňuje postupně a jeho mapa stylizací lehce připomíná Kingdom Come: Deliverance.

Jak se rozšiřuje záběr pracovní činnosti, zapojují se do děje nová místa. Buď proto, že jste k nim konečně získali přístup nebo proto, že to tak příběh chtěl. Zmíněný obchod „já tobě čerstvě natočenou krev, ty mně sazeničky borůvek“ se postupně vyleveluje na handl vyšší ligy. V Graveyard Keeper je jednoduše hřbitov centrem vesnice a daří-li se jemu, daří se všem okolo, obchod nevyjímaje. Z chudáka, který nepozná rozdíl mezi brzlíkem a plícemi, tak postupně vzniká středověký vekslák, pro něhož slovo „nemám“ získalo význam „za kolik“. Zejména, když máte na své straně i trochu té magie a pár pobožných osob slabší vůle.

Přes počáteční zmatení jsem nakonec ve hře našel zalíbení. Poháněla ho především nejistota a zvědavost, která přímo čiší z každé neprozkoumané kobky nebo sklepa. Navíc herní mechaniky nejsou příliš náročné a dávají možnost hrát vlastním tempem. Přesto mi pár věcí vadí. Asi nejvíce to jsou úkoly, které jsou sice poznamenány pod každou NPC postavou, ale chybí u nich detailnější popis. Mapa je pak čistě orientační. Nejste na ní zobrazeni ani vy, ani jednotlivé postavy. Pakliže si nepamatujete, kde jste je potkali nebo nemáte ponětí o jejich návycích, lehce někde zabloudíte. Občas bývá velice těžké určit, jak daný úkol splnit. Bloudění a hledání by tolik nevadilo, kdyby denní cyklus neběžel tak rychle. Než se nadějete, den je za horami a vám u cesty straší další tělo. Při něm samozřejmě vyčerpáte energii, a tak vytyčený cíl musí počkat ještě déle.

Dvakrát vstřícné není ani objevování některých nových výrobků a jestliže nezapojíte trochu logiky, stanete se obětí náhody. Buďte předem připraveni, že internet se stane vaším nepostradatelným pomocníkem. Naštěstí byl titul předběžně přístupný, tudíž ty největší záhady už vyřešili jiní. Že jsem nucený inventář neustále přerozdělovat do beden, a že jich na hřbitově není málo, je spíš moje lenost než nedbalost autorů. Ti se naopak snaží přístup k odloženým věcem zjednodušit. U pracovního stolu proto máte k dispozici nejen obsah kapes, ale i příslušné bedny.

Rozebírat pixelovou grafiku nebo technických stav je hnidopišská práce. Buď vám stylizace sedne nebo ne. Je trochu škoda, že poměrně zajímavá hra může kolem vás projít bez povšimnutí, protože je graficky totožná se čtvrtinou nízkonákladové produkce. A minimálně vizuálně, ale i tematicky, podobné Stardew Valley mi to dosvědčí. I multiplayer, alespoň lokální, by zatraktivnil hru, která nasadila příjemnou cenovou politiku. Občas se přeci jen stane, že by se další ruce na ovladači hodily, když vám rozjetý byznys ruší další tlející tělo nebo snaha provolat vás za kacíře. Inu, ani ve středověku to podnikatelé neměli jednoduché. A ten největší bonus? Že hru na hrobníka najdete v nabídce služby Xbox Game Pass.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Překvapivě zábavný, ale především funkční slepenec několika žánrů. Když nebudete hru brát příliš vážně, jako že ona sama si zebe utahuje docela často, strávíte desítky hodin v divném středověku, kde v závěru všechny ovládne vousáč s lopatou a monopolem na všechny práce tehdejší doby. Téměř absolutní zaměření na management, crafting a budování titulu prospívá, třebaže u některých úkonů nemáte pocit satisfakce. Kdyby tvůrci lehce slevili z náročnosti nebo alespoň rozpracovali jednotlivé popisy úkolů, získali by i hráče, jejichž trpělivost už přivoněla ke kytičkám.
16. 11. 2018 • kristine4chaos2

Recenze: Spyro Reignited Trilogy

Oživování her z minulého století není vždy dobrý nápad. Jakmile tvůrci nemají srdce na pravém místě, rovná se návrat násilné exhumaci ostatků. V truhle sice stále je váš oblíbený příbuzný, nikoliv však ve stavu, který by odpovídal datu v kalendáři. Je-li ale situace opačná a restaurátoři dělají práci s láskou, jste rázem v kůži sběratele veteránů. Nevadí, že vytoužená hračka nesplňuje nejpřísnější normy a že výbava zaostává za moderní produkcí. Navrátivší vzpomínky mají právo...

»
14. 11. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: LEGO Harry Potter Collection

Kolekce her LEGO Harry Potter konečně dorazila na Xbox One a jak asi tušíte, jedná se o zábavný remaster, i když mohl být daleko ambicióznější. Tvůrci totiž měli více než dost času, si s kolekcí pohrát, ovšem na hrách LEGO Harry Potter: Years 1-4 (2010) a LEGO Harry Potter: Years 5-7 (2011) se nic nezměnilo.

»
13. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Super Pixel Racers

Závodníci měli v herním světě vždycky dobrou pozici, protože o závodní hry nikdy nebyla, a stále není, nouze. Výběr je opravdu pestrý a záleží čistě na tom, jaký druh závodů si chceme užít a jakou míru realističnosti očekáváme. Spousta hráčů si jistě ráda odpočine při nějakém arkádovém ježdění, a i v tomto segmentu je naštěstí z čeho vybírat. Další adept pro potenciální zájemce mimo arkádové hratelnosti přihazuje také ingredienci, na níž hráči slyší...

»
10. 11. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: The One We Found

Často melu pantem, že dnešní herní produkce vychází s balením dětských plen, dudlíkem a návodem pro nejhloupější z hloupých. Všude samé ukazatele, poznámky a vysvětlivky, přes které v konečném důsledku není pořádně vidět to nejdůležitější. Ano, jsou výjimky, a to většinou z nízkonákladové výroby, s nimiž mozkové závity roztočíte jak Wankelův motor. Do této společnosti patří survival The One We Found, který vedle temné atmosféry nabízí i pořádnou dávku logických překážek.

»
08. 11. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: 11-11: Memories Retold

Přestože je nám každý rok prostřednictvím médií připomínáno, že první světová válka nebyla karneval v Riu a že jedno pokračování stačilo, hráči neustále touží vyrážet na fronty. Zde hrdinství bagatelizují na pouhou soutěž v rychlejší střelbě a přesnějším oku, aniž by si často uvědomovali, že jejich vrstevníci pokládali život navzdory přesvědčení, navzdory osobním sympatiím. Naštěstí herní svět není jen Call of Duty nebo Battlefield, ale také nezávislá tvorba, která tyto příběhy vypráví...

»
07. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Kingdom Come: Deliverence – The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 Vydání nového DLC hry Kingdom Come: Deliverance, které nese název The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon (Milostná dobrodružství bodrého rytíře Jana Ptáčka), připomínalo ráno po velmi vydařeném mejdanu. Jindra si totiž notnou část příběhu, který prožil při plnění úkolu pro pana Jana Ptáčka, nepamatoval. Herní doba se tak mnohdy zkrátila na cca 2 hodiny, což uznávám, není mnoho. Také se...

»
06. 11. 2018 • chaosteorycz2

Recenze: Tyler: Model 005

Kdo nechtěl mít v devadesátých letech vlastního „Johnnyho Pětku“, byl buď stále ještě pouhou součástí genetického materiálu nebo měl v občance příliš mnoho roků, aby to přiznal. Sympatický robot, kterého zásah blesku přivedl k životu, postupně objevoval lidský svět, a přitom získával informace o své minulosti. A podobný osud má i Tyler, malý robůtek, jehož příběh začíná roku 1955. Shodou okolností za vše opět může nepříznivé počasí.

»
05. 11. 2018 • p.a.c.o10

RECENZE: Red Dead Redemption 2

Musím se přiznat, že jenom na malé procento her se před vydáním těším tolik, jako jsem to měl před příchodem druhého dílu westernové série Red Dead Redemption (dále RDR2). Důvodů, proč jsem se tolik těšil, bylo hned několik. Za prvé, Rockstar vydávají své hry ve velkých časových rozestupech (například mezi RDR1 a RDR2 je časový rozdíl 8 let), takže každá další hra je velkou událostí. Za druhé je to potom...

»