Recenze: Graveyard Keeper

Autor: chaosteorycz Publikováno: 16.8.2018, 8:59

Publikováno: 16.8.2018, 8:59

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 2230 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Díky hrám už jsem byl ledacos. Vesmírný nájezdník, závodník, mariňák, pirát, zemědělec, řidič hromadné dopravy, superhrdina, bláznivá koza a pravděpodobně dalších sto zaměstnání nebo poslání. Nikdy jsem ale nebyl hrobník, což se teď díky studiu Lazy Bear Games změnilo. A věřte nebo ne, i obyčejný muž s lopatou, oslíkem a ukecanou lebkou se může stát hrdinou.

Začíná to nevině a možná jsou podobné chvilky vlastní i vám. Neznámý muž pospíchá za svou láskou. Už se nemůže dočkat té, za níž by dal život a v duchu přemýšlí, jak zbytek dne transformovat do neopakovatelného zážitku. Jenže přitom upřeně sleduje mobil. Jeho pozornosti tak naprosto ujde přijíždějící vůz. S ním přichází neodvratná srážka, korunovaná probuzením v neznámém světě. Je snad mrtvý? Kdo je ta tajemná osoba před ním? Otázek je více než záchranných lodí ve Středozemním moři a vousatý hrdina se dozvídá jediné: „Jsi nový správce hřbitova, tak se snaž a možná se vrátíš domů“.

Nepozorného a sraženého milovníka vlastně ani nic jiného nezajímá než jak se vrátit domů. Jenže to ještě netuší, že trčí v jakési formě středověku. A co víc, na rozdíl od kapely Premier, on se neučil v mládí hrobařem. Ke vší smůle má ale i krapet toho štěstí, protože hřbitov obývá mluvící lebka Garry, která ho ochotně do základů zpracování lidských ostatků zasvětí. Takto začíná první list tlusté bichle, jejíž listy si do jisté míry napíšete sami. Součástí hřbitova je totiž kostel, k jehož otevření je třeba zvelebit hroby. To se neobejde bez přispění lidiček, žijících v blízké vesnici. A pak je tu inkvizice, která si z kacířů dělá ohnivé pochodně, kolem kterých hlasitě oslavuje svou výjimečnost. Takže mi věřte, že podnikat v takové době není jen tak.

Hříčku Graveyard Keeper je trošku náročnější zaškatulkovat do určitého žánru. Podle autorů jde o hrobařský simulátor, s čím úplně nesouhlasím. Kdyby totiž lidé ukládající těla do země žili tak, jako hrdina hry, potřebovali by alespoň pět svých klonů, sekretářku, osobního finančního poradce, a především hodně dobrého chiropraktika. Titul je spíš simulátorem devíti řemesel, s primárním zaměřením na hřbitov. Aby byl totiž středověký hrobník úspěšný, musí zvládat navíc opracování kamene, těžbu a zpracování dřeva, anatomii lidského těla, stavařinu, vaření, zemědělství, hlásání slova božího a v neposlední řadě obchod.

Z výše zmíněného tedy jasně plyne, že srdcem hry je práce, práce, crafting, práce a pak trocha toho odpočinku. Nejdůležitější je samozřejmě hřbitov. Hroby si žádají opravy, volná místa vyčistit od divoké flory a až přijde ten správný čas, kdy vše bude jak z magazínu „Vášnivý nekromaniak“, přijde svatý muž a otevře kostel. Úkol, vypadající na pár minut, je hlavní tepnou téměř celého příběhu. Hrobník, který ještě před nedávnem žil moderní život, musí nejprve získat dovednosti a následně materiál či nástroje. To není tak jednoduché, neboť papírová měna tu nefrčí. Obchody řídí cinkavý zvuk zlaťáků nebo staré dobré „něco za něco“. Kupříkladu kovář se rád podělí o broušení nástrojů, ale chce pobít pár démonů za domem. Ani rybář si tajemství velkých úlovků nenechá pro sebe, ale bez protislužby to nebude.

Naštěstí je každý den nové tělo a s ním se dá dělat tolik věcí. Jakmile oslík cinkne do zvonku, máte na prahu poklad nebývalé hodnoty. Proč ho rovnou šoupnout pod zem, když ukrývá tolik bohatství. Maso se hodí k jídlu nebo na prodej, kůže může sloužit coby pěkný pásek a pár litrů krve možná umoří choutky nějakého démona. Pak jsou tu kosti, lebka a vnitřnosti. I to je dobrý artikl na další zpracování. A ostatně, ono i to vybrakované tělo může posloužit na preparaci, že ano. Neříkám, je to možná trochu nechutné, obzvláště když maso ještě teplého nebožtíka vaříte kvůli doplnění energie, ale těžká doba vyžadovala nekompromisní přístup. Mimochodem, nikdy si nedávejte steak v restauraci, za kterou je hřbitov.

I když hra vizuálně působí jednoduše, systém práce s materiály je na chvályhodné úrovni. Zpracování má přirozenou posloupnost, tedy chcete-li opracované dřevo na kříž, musí nejprve padnout strom. Ten se rozřeže na špalky a pak na menší části. Nicméně s tím souvisí nutnost místa pro uložení dřeva, koza na řezání a pracovní stůl na dokončení. Obdobný přístup najdete u výroby kovových předmětů nebo i kameničiny. Během běžných činností postavička získává ještě několik druhů krystalů, za které si pak odemykáte další dovednosti z jednotlivých technik. Na obdělávání pole dojde až později stejně, jako na cestu do dalších končin, které jsou nepřístupné kvůli inkvizici. Malý, ale za to otevřený, svět se zpřístupňuje postupně a jeho mapa stylizací lehce připomíná Kingdom Come: Deliverance.

Jak se rozšiřuje záběr pracovní činnosti, zapojují se do děje nová místa. Buď proto, že jste k nim konečně získali přístup nebo proto, že to tak příběh chtěl. Zmíněný obchod „já tobě čerstvě natočenou krev, ty mně sazeničky borůvek“ se postupně vyleveluje na handl vyšší ligy. V Graveyard Keeper je jednoduše hřbitov centrem vesnice a daří-li se jemu, daří se všem okolo, obchod nevyjímaje. Z chudáka, který nepozná rozdíl mezi brzlíkem a plícemi, tak postupně vzniká středověký vekslák, pro něhož slovo „nemám“ získalo význam „za kolik“. Zejména, když máte na své straně i trochu té magie a pár pobožných osob slabší vůle.

Přes počáteční zmatení jsem nakonec ve hře našel zalíbení. Poháněla ho především nejistota a zvědavost, která přímo čiší z každé neprozkoumané kobky nebo sklepa. Navíc herní mechaniky nejsou příliš náročné a dávají možnost hrát vlastním tempem. Přesto mi pár věcí vadí. Asi nejvíce to jsou úkoly, které jsou sice poznamenány pod každou NPC postavou, ale chybí u nich detailnější popis. Mapa je pak čistě orientační. Nejste na ní zobrazeni ani vy, ani jednotlivé postavy. Pakliže si nepamatujete, kde jste je potkali nebo nemáte ponětí o jejich návycích, lehce někde zabloudíte. Občas bývá velice těžké určit, jak daný úkol splnit. Bloudění a hledání by tolik nevadilo, kdyby denní cyklus neběžel tak rychle. Než se nadějete, den je za horami a vám u cesty straší další tělo. Při něm samozřejmě vyčerpáte energii, a tak vytyčený cíl musí počkat ještě déle.

Dvakrát vstřícné není ani objevování některých nových výrobků a jestliže nezapojíte trochu logiky, stanete se obětí náhody. Buďte předem připraveni, že internet se stane vaším nepostradatelným pomocníkem. Naštěstí byl titul předběžně přístupný, tudíž ty největší záhady už vyřešili jiní. Že jsem nucený inventář neustále přerozdělovat do beden, a že jich na hřbitově není málo, je spíš moje lenost než nedbalost autorů. Ti se naopak snaží přístup k odloženým věcem zjednodušit. U pracovního stolu proto máte k dispozici nejen obsah kapes, ale i příslušné bedny.

Rozebírat pixelovou grafiku nebo technických stav je hnidopišská práce. Buď vám stylizace sedne nebo ne. Je trochu škoda, že poměrně zajímavá hra může kolem vás projít bez povšimnutí, protože je graficky totožná se čtvrtinou nízkonákladové produkce. A minimálně vizuálně, ale i tematicky, podobné Stardew Valley mi to dosvědčí. I multiplayer, alespoň lokální, by zatraktivnil hru, která nasadila příjemnou cenovou politiku. Občas se přeci jen stane, že by se další ruce na ovladači hodily, když vám rozjetý byznys ruší další tlející tělo nebo snaha provolat vás za kacíře. Inu, ani ve středověku to podnikatelé neměli jednoduché. A ten největší bonus? Že hru na hrobníka najdete v nabídce služby Xbox Game Pass.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Překvapivě zábavný, ale především funkční slepenec několika žánrů. Když nebudete hru brát příliš vážně, jako že ona sama si zebe utahuje docela často, strávíte desítky hodin v divném středověku, kde v závěru všechny ovládne vousáč s lopatou a monopolem na všechny práce tehdejší doby. Téměř absolutní zaměření na management, crafting a budování titulu prospívá, třebaže u některých úkonů nemáte pocit satisfakce. Kdyby tvůrci lehce slevili z náročnosti nebo alespoň rozpracovali jednotlivé popisy úkolů, získali by i hráče, jejichž trpělivost už přivoněla ke kytičkám.
10. 07. 2019 • chaosteorycz5

Recenze: Car Mechanic Simulator

Na úvod jedno velké poděkování. Vám vše, kteří jste děti nevzali do zoo, protože poslední peníze zůstaly v kostelní pokladničce. I těm, jejichž dovolená vedla do Mekky namísto letní destinace u Středozemního moře. Nezapomínám ani na artritické jedince, kteří přes úmornou bolest klečí pravidelně na koberci a chorý hřbet ohýbají na svatou stranu. No a vy, jejichž dobrota skončila v komůrce s otcem představeným, všechna čest vašim padlým ideálům. A dalším padlým věcem.

»
09. 07. 2019 • CryLineT0

Recenze: Bloodstained: Ritual of the Night

Když se pánům zachce moci, musí nastoupit dívka. I testosteron se musí udržovat v rozumné míře. Na západ od nás by taková hrdinka tasila pistole. Dle moderních norem střízlivě oblečená. Nevyzývavá, cudná, s křesťanským základem a diplomem z univerzity. Evropská měřítka by ji přisoudila exotický vzhled a těžké dětství. Ctící vlastní tradice zvládá bodné zbraně a hýří důvtipem.

»
05. 07. 2019 • CryLineT1

Recenze: Sea of Solitude

Electronic Arts jsou dlouhodobě v hráčské nemilosti. Možná zcela po právu, možná ze setrvačnosti. Dnes to nebude o lesku a bídě jedné slavné společnosti. Palčivé téma se týká velkých značek a mezi ně nezávislá tvorba nepatří. Právě projekty z dílny EA Originals ukazují přívětivější tvář korporace. Jde o obličej uplakaný, ale hřejivý. Mnohem víc než stadion fotbalových fanoušků. Než otevřený svět s létajícími strážci. A než doutnající bojiště světové války.

»
29. 06. 2019 • p.a.c.o4

RECENZE: Kingdom Come: Deliverance – A Woman’s Lot

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 Školní rok máme pomalu za sebou a když dítko donese domů vysvědčení, je to takové malé ohlédnutí se za tím, jak mu to šlo. Možná si říkáte, co to má s hraním společného, ale jistá analogie tu je. Vyšlo totiž třetí a zároveň poslední DLC do hry KCD s podtitulem A Woman’s Lot (Ženský úděl), ve kterém se ohlédneme na samý začátek příběhu.

»
29. 06. 2019 • lindros88cze1

RECENZE: Monster Jam: Steel Titans

S příchodem léta poslala řada vydavatelů do světa hry, které řeší špatné počasí nebo nenadálý výpadek osobního programu. Jde o jednoduché tituly, jejichž náplň nevyžaduje mnoho času. Když od nich odejdete, nic vám nikam neuteče. A když se pak vrátíte, jste v sedle, v tomto případě v sedačce, během pár vteřin.

»
28. 06. 2019 • chaosteorycz17

Recenze: The Sinking City

Pokud hledáte výhodnou nabídku last minute zájezdu, massachusettská agentura Nikdy s námi nejezděte, jinak se nikdy nevrátíte, má výtečnou nabídku do města Oakmont. Poměr slunných dní proti deštivým se neuvádí, neboť azurovou oblohu obyvatelé viděli naposledy v roce 1919. Je to tam trochu deštivé, pravda. Ale díky tomu se lokální záplavy drží na horní hranici, čímž umožňují přístup k moři takřka odkudkoliv. K jídlu se podávají dary moře, servírované z vody přímo na talíř. Volný...

»
27. 06. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: F1 2019

Rychlost, přesnost a výdrž. To nejsou jenom znaky charakterizující správného sportovce, ale také vlastnosti, bez nichž se neobejde ani kvalitní závodní speciál. Je přitom jedno, zda je to auto pro WRC, motorka nebo formule. Bez nich se daleko nedostaneme a k vítězství je tím pádem hodně daleko. Virtuální závodníci opět usedli do svých křesel a chopili se volantů, ovšem až nyní se mohou vydat po stopách Artona Senny, Nicky Lady nebo...

»
26. 06. 2019 • lindros88cze3

RECENZE: Crash Team Racing Nitro-Fueled

Crash Bandicoot a jeho přátelé i nepřátelé opět hlásají návrat. Remake arkádových závodů Crash Team Racing k příležitosti 20lettému výročí už konečně dorazil a podobně jako loňská trilogii je poctivou předělávkou. Přesto si ponechává původní příběh, postavy a rozvržení tratí a přidává k tomu i obsah z Crash Nitro Kart a Crash Tag Team Racing, a to vše zabalené ve slušivém kabátku je pak skvělou vzpomínkou pro hráče originálu, zatímco ti noví si...

»