
RECENZE GRID 2
Závodních simulátorů nebo závodních her je na Xboxu hodně, ale těch kvalitních opravdu moc není. Jasnou jedničkou je pro spoustu z vás série Forza. Dneska si povíme, jestli GRID 2 dosáhl kvalit Forzy nebo se spíše podobá jiným závodním hrám. Značka Codemasters by měla být zárukou kvality a tak uvidíme na dalších řádcích.
Jako velký fanda závodních her jsem si nemohl tuto hru nechat ujít. Vývoj série sleduji už z dob PC, kdy hra začínala s označení Toca Race Driver. To už je ovšem spoustu let a Codemasters se od té doby začal dostávat v žánru závodních her do naprosté elity. Poslední kousky jako F1 2012 nebo Dirt 3 jsou naprosto skvělé hry. Proto i očekávání u Grid 2 je velké.
Hra Grid 2 nás zavede na všechny možné silnice po celém světě. Prohánět se budete po milionářských městech nebo v nádherné krajině, kde vás paprsky světla a vůně moře doslova ošplouchnou. V první řadě si tedy vezmu pod drobnohled grafiku. Série Grid se vyznačuje takovou vetší barevností, až to někdy přecházelo do kýčovitosti. Grid 2 rozhodně ubral na sytosti barev a přešel do tónů, které více lahodí mému oku. Auta i krajina jsou vykresleny opravdu působivě a po grafické stránce nemám hře co vytknout. Autoři se kasali, že do hry zasadí i skvělé grafické efekty. Jedním z nich je i dým od spálených pneumatik. Doslova jsem se bavil, když jsem najel do dýmu a nebylo přes něj moc dobře vidět, detaily prostě umějí potěšit. Co ovšem u grafiky nepotěšilo je absence pohledu z kabiny. Sice na to každý nadává, ale při online hraní nebo u svých přátel jsem zjistil, že stejně ten pohled chce každý akorát vyzkoušet a pro hraní používá pohled, s kterým se dají zajíždět zajímavé časy. Takže jsem si rýpnul a jdeme dál.

Každý a to opravdu každý hráč/jezdec závodních her ocení nejvíce hratelnost a samotné chování vozu. Hned na začátku jasná informace… Grid 2 si jde svojí cestou kvalitního arkádového ježdění. Hra má svůj styl ovládání a prostě buď vás baví, nebo ne. Rozhodně se nejedná o nějaký složitější simulátor. Vše se točí především kolem přesného projíždění zatáček, dokonalého ovládnutí smyku a trošku drzosti při soubojích. Pokud jsem u jízdního modelu, tak vám hra nenabídne ani moc nastavování obtížnosti. Vyberete si ze tří notoricky známých nabídek a je to. Osobně mě to přišlo až příliš ořezané. Požitek z hry a nekonečný adrenalin vám bude hra servírovat po celou dobu závodu. AI se řadí mezi mnou označené „podvodnické“, tedy hra se částečně přizpůsobuje vaší jízdě a podle toho jsou šikovní vaši soupeři. Pokud jedete aspoň trošku slušně, tak máte neustále souboje kolo na kolo a pokud jedete vyloženě špatně, tak soupeři trošku přibrzdí, prostě taková zakázaná týmová strategie z F1 :-). To ovšem hru nijak neshazuje a pro běžné hráče je to jistě dobré a ti hardcore si na to musí zvyknout nebo hrát jiné hry. Samotná obtížnost je i na střední volbu poměrně obtížná a hra vás bude nutit trošku soupeře popošťouchnout a dost závodů opakovat, jelikož jiné než první místo přece neberete.
Nedílnou součásti hratelnosti a požitku z jízdy je poškození. Série Grid si uchovala možnost „totálního“ poškození, které ovšem nevidí rádi zástupci licencovaných značek automobilů. Přeci jenom nechtějí vidět své nádherné auta nějak pomačkaná. Model poškození je celkem vyvážený, každá strkanice nebo leštění svodidel vyvolá na stupnici poškození svůj červený díl a pokud se dostaneme ke konci, tak auto už začíná neposlouchat, natáčí se na jednu stranu atd. Můžete to i poslat rovnou na seznamovací čelíčko a tam uvidíte animaci totální destrukce, ale samozřejmě už bez stupnice poškození.
Ale nezoufejte, skoro ve všech závodech na vás bude blikat dostatečný počet „flashbacků“, takže se vše nehodám vyhnete :-). Trošku mě ten systém mrzí, jelikož jich máte opravdu hodně a ještě za to systém nijak nepenalizuje.
Vozový park není úplně moje gusto. Začátek hry byl doslova utrpení v amerických „muscle“ a japonský drift plechovkách, ale postupně se to lepšilo. Auta nijak systematicky nekupujete. Hra vám je nabízí a přiděluje podle úkolů, což mě úplně nenadchlo. Nakonec jsem se ale dočkal pořádných aut. Celkově hra nabízí asi pro každého fanouška skvělý mix, takže si vybere každé motoristické srdíčko a případně to zachrání DLC.
Když už jsme u těch aut, tak zejména v kariéře si je můžete trošku ladit a tunit. Chápejte spíše přidávat loga partnerů, změnit barvu a vyměnit kola. Zejména loga partnerů mají svůj vliv na získané kredity (fanoušky), jelikož každý partner má pro vás svoji nabídku. A jdeme na to nejzajímavější (nebo ne?) Kariéru.

Kariéra je hnacím motorem této hry. Ubylo trošku informací a té omáčky kolem příběhu a vaší osoby, což jsem kvitoval pozitivně. Rovnou se pustíte do závodů a jak jinak než jako začínající lama. Postupně budete odemykat tratě a auta a na každém kousku je finálová meta, kde se vaše kariéra přehoupne do dalšího levelu. Aktuálně bude vaším měřítkem popularity počet vašich fanoušků, které budete nabírat za své úspěchy, styl jízdy nebo plnění bonusových úkolů pro partnery/sponzory. Tím pádem máte na nejbližší „podzimní“ večery o zábavu postaráno.
Z těch zajímavostí bych ještě zmínil multiplayer. Na jedné konzoli si můžete vychutnat i splitscreen, který se ve hrách objevuje čím dál méně a zrovna u závodních her je to naprosto skvělá fíčura :-).
Komplexní multiplayer jsme ovšem nevyzkoušeli. Nicméně se na něj moc těšíme a rozhodně vám o něm informace přineseme a dokonce si i zasoutěžíme. Určitě se těšte na možnost streamu na Youtube a další featury kolem vašeho týmového klubu.
Verdikt
Hra mě opravdu hodně bavila a v arkádových hrách se zařadila v mém pohledu na jasné první místo a nechala za sebou podobné hry, jako Test Drive nebo NFS. Asi bych to nejvíce přirovnal k Forza Horizon po stránce ježdění (asi mě i více Bavil Grid 2), ale s výrazným ořezáním nastavení. Grid 2 vás bude určitě bavit a rozhodně to patří k tomu nejlepšímu, co v dané kategorii můžete najít.skvělá hratelnost | AI |
úžasný multiplayer | flashbacky |
podpora hráčů | |
racenet |

RECENZE: Kingdom Come: Deliverance II
Po letech čekání jsme se konečně dočkali další velké české hry. A tentokrát je o dost větší, než tomu bylo v případě prvního dílu, který musel až prostřednictvím veleúspěšné kampaně na Kickstarteru ukázat, že o hru tohoto zaměření je skutečně zájem. Výsledná prodejní čísla z konce loňského roku jsou více než skvělá – Kingdom Come: Deliverance nakonec dokázalo prodat hodně pěkných 8 miliónů kopií, a i toho českého dabingu jsme se nakonec...

Recenze: Albatroz
Mysteriózní turistická výprava za hledáním rodinného příslušníka a něčím víc, než jen sama sebe.

Recenze: Flint: Treasure of Oblivion
Jak asi vypadají vaše denní zvyklosti? Zničení otravného budíku, podpora vodárenské služby ranní hygienou, odlehčení několika dekagramů z útrob lednice, provětrání syntetické vlákniny ze šatníku a hurá vstříc dalším bytostem s podobně laděným počátkem dne. To piráti jsou na tom daleko lépe. Po probuzení ostrou mluvou lodního papouška přivítají ráno douškem rumu. Jakmile se nasoukají do moly prolezlého mundůru, zbičují podřízenou posádku, pověsí pár zajatců a nakrmí žraloky ploužící se za korábem....

RECENZE: Indiana Jones and the Great Circle
Na světě není slavnějšího archeologa, než je Indiana Jones. Kromě pěti filmů, několika knih a komiksů se dočkal ztvárnění také na poli videoher, byť s kolísavou kvalitou. Studio MachineGames, které spadá pod Bethesdu, se rozhodlo vytvořit tu nejlepší akční adventuru s Indiana Jonesem v hlavní roli, jaká tady doposud byla. Jak se jim tento nelehký úkol podařil?

RECENZE: Microsoft Flight Simulator 2024
Série Microsoft Flight Simulator (dále MFS) se řadí mezi stálice herního průmyslu a zároveň patří po bok těch nejstarších sérii, jaké stále vycházejí. Však považte, vždyť první díl vyšel v roce 1982, což je již 42 let. Tolik leckdy není mnohým hráčům, kteří usedají k obrazovkám, aby se za kniply těch nejznámějších i méně známých letadel vznesli do oblak a prozkoumávali naši krásnou zemi. Ovšem následující řádky nebudou patřit ohlédnutí za sérií,...

Recenze: Death Stranding: Director’s Cut
Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?

RECENZE: Dragon Age: The Veilguard
Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.

RECENZE: Farming Simulator 25
Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....