Recenze: InnerSpace

Autor: kristine4chaos Publikováno: 19.1.2018, 17:03

Publikováno: 19.1.2018, 17:03

Sociální sítě

O autorovi

kristine4chaos

kristine4chaos

Je autorem 0 článků

Jsou hry, hry a pak hry. Že nechápete? Nevadí, ráda vysvětlím. U valné většiny produkce jednoduše vypnete, protože hra po vás chce jen základní operace. A k těm vás ještě povodí za ručičku. Pak jsou tu hry logické, tvořené hádankami, vyžadující zapnout mozek na vyšší obrátky. Ty jsou občas spojené s až uměleckým grafickým zpracováním, čímž se volně dostávám k hrám relaxačním. Bývají budovatelské, explorativní, dávají vám větší volnost v pohybu a kladené překážky nechávají ladem vaší kreativitě. Ze starších titulů se přímo nabízí ABZÛ, v jehož duchu teď přichází InnerSpace.

Nekonečné mořské hlubiny se však tentokrát nekonají. Třebaže voda zde hraje nemalou roli také, v novince studia PolyKnight Games se především létá, a to z pozice Kartografa. Ten je sestrojen dychtivým archeologem, který nemůže opustit bezpečí ponorky. Z dostupných materiálů a návodů tedy dává život letadélku, jenž má být jeho prodlouženou rukou při objevování tajuplného světa jménem Inverse. Z kdysi živoucího místa plného jedinečných technologií, podivuhodných zvířat a tajemné historie zbyly jen střípky, které spojuje stejný osud a energie Wind. Dar a zároveň prokletí.

Kartograf nemá náročnou práci. Jeho úkolem je sbírat kousky energie, pátrat po relikviích a skládat obraz zaniklé civilizace. Svět ale není podobný tomu našemu, je spíše jeho pravým opakem. Vzduch je letu vhodný bez výskytu gravitace. Malý hrdina si tak pluje prostorem kam chce, bez nutnosti řešit rychlost, vztlak či odpor. Voda, která se vyskytuje ve větší části hry, tvoří něco, jako obal. Nerozkládá se v pomyslném středu, ale kolem dokola. Platí v ní obdobné fyzikální zákony, ale od zbytku je výrazně oddělena a disponuje gravitací. Při jejím opuštění tak Kartograf musí přepnout do letového režimu, jinak připomíná delfína brázdícího mořské vlny.

Jeho dovednosti a vlastnosti se rozšiřují s tím, jak objevuje další a další relikvie. Háček je v tom, že hra vám nedá příliš indicií, kde je hledat. Jelikož připomínají svítící tikety od Wonkovi čokoládovny, mimo přímé vizuální interakce jsou indikovány jen zvukovým znamením. I tak kolem nich musíte proletět v relativně krátké vzdálenosti. Můžete se sice optat archeologa, ale jeho výřečnost začíná a končí u faktů, spojených se světem Inverse. Nikdy se od něho nedozvíte, kde relikvie hledat nebo kolik jich v daném místě vlastně je. Svým způsobem je to logické. Dnešní badatelé nám také neprozradí heslo od klenotnice bájné Atlantidy. InnerSpace nedisponuje ani mapou, tudíž vše řešíte pokusem, náhodou nebo omylem.

Z ukázek a trailerů to není znát, ale Kartograf má velice podařenou fyziku létání. Navzdory prvotnímu zděšení, že se s ovládáním nikdy nesžiji, jsem byla později schopna dělat akrobatické kousky lahodící oku. Levou páčkou se ovládá směr, pravou rotace s rychlostí a levý bumper poslouží coby „ruční brzda“. Čím rychleji si létání osvojíte, tím lépe do budoucna, protože s přibývající herní dobou jsou vyžadovány komplikovanější manévry. Vysbírat Wind v malých komůrkách ještě není tak těžké, když však musíte prolétnout kanálem, který se krkolomně svíjí prostorem jak popínavá květina, prsty kmitají jak tkalcovský stav. Wind přitom sbírat musíte, protože se bez něj nepohnete dál.

Slouží jako palivo některých artefaktů, odměna pro pomocníka a životabudič pradávných stvoření. Bez jeho zásoby je tak takřka nemožné plnit úkoly. U nich platí to samé, co u relikvií. Tedy, že dostanete jen obecný cíl, ale postup a cestu k němu si musíte najít sami. Archeolog je alespoň tak hodný, že na dotyčné místo ukáže, takže víte, kde přibližně máte pátrat. Objevit mechanismus řešící hádanku bývá zpravidla náročnější než úkol samotný. Ve většině případů musíte něčím proletět, sklopit stožáry, cosi porozbíjet nebo přetrhat spoje. Velmi se mi líbilo „nahánění oveček“, kdy se prostorem pohybují světélkující tvorové, které sledováním nasměrujete do příslušného místa. Dělat pasteveckého psa už dlouho nebylo tak příjemné.

Jsou tu ale i zápory. Některé úkoly, nebo spíše jejich části, působí trochu nastavovaným dojmem. Jako by autoři chtěli ještě o pár minut prodloužit herní dobu. Z toho logicky vyplývá, že dotyčné prvky začnou být po čase repetitivní. Mohou být v jiném prostředí, za jiných podmínek, avšak vždy jsou v jádru stejné. V jak velké míře to InnerSpace vyčítat je ale otázkou. Za daných podmínek a nastavených pravidel je vše v mezích únosnosti, protože herní doba je jedno odpoledne. Oblíbená časová jednotka symbolizuje dvě až tři hodiny, a to při akceptaci případného pomalejšího chápání některých hráčů. Milovníci rébusů, logických překážek a členové Mensy budou mít na stopkách ještě méně. Znovuhratelnost je přitom mizivá, pokud nepatříte mezi lovce gamerscore.

Průměrné hratelnosti hodně pomáhá vizuální zpracování. Na nezávislou scénu nejde o nic převratného, to si řekněme rovnou, ale ve spojitosti se vším tím okolo si kickstarterový projekt našel originální tvář. V barevné paletě bez výhrad převládají pastelové odstíny, díky čemuž je hraní nesmírně klidnou záležitostí. Nemůžete umřít, nemáte protivníky, tudíž si jen tak létáte a relaxujete při pohledu na reagující prostředí. Vodní řasy se chtivě táhnou za vaším světlem, tvorové ladně plachtí světem a jemný vánek tančí s volně visícími předměty. Občas narazíte na cosi, co je možné aktivovat dotykem, aby se vzhled celé lokality rázem změnil. Nebýt slabšího hudebního doprovodu, byl by audiovizuální vjem naprosto čistý.

InnerSpace je předurčen k okouzlující ambientní hudbě, kterou však autoři nejsou schopni naladit na správnou frekvenci. Zvuky prostředí se příliš neprojevují a těch pár melodií, které má hra v repertoáru, se opakuje při zdánlivě nahodilých situacích a jedna smyčka je doslova otravná. A to při rozmluvě s archeologem. Tóny běžící v pozadí se vám musí zprotivit hned po několika minutách. I automaty mobilních operátorů v dávné minulosti měly příjemnější vyznění. Rádoby digitální zvuk se ke hře vůbec nehodí a já se modlila, abych dialogy musela absolvovat co nejméně. Dodatečné režimy, kooperaci nebo multiplayer nečekejte. Titul je jednohubka. Na nic jiného nemá. Na nic jiného ani necílí.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Výlet do časů dětství, kdy všechno bylo nové, tajemné, a i starý dutý kmen představoval důvod k výzvě, se úplně nekoná. InnerSpace je vizuálně poutavý a atmosféra ukrytého ráje plného mystiky mu sluší. S postupujícím časem jeho logická náplň začne přebíjet to krásné a vy započnete vyhlížet blížící se konec. Ten přichází za pět minut dvanáct, aby ukončil archeologickou expedici v době její největší slávy. Jako prvotina malého týmu příjemné, avšak konkurence už nás pohostila více.
05. 02. 2018 • DandyCZE2

Recenze Railway Empire

Začátky mého hraní dorazily na Xbox! Ano, strategie a budovatelské hry mě provázely od počátků mého hraní. Oblíbil jsem si všemožné tycoony, v nichž jsem stavěl, co šlo. Aktuálně hraji primárně na Xboxu a tam těchto her není opravdu moc. Najdou se zástupci globálnějších her jako třeba Tropico nebo Civilization, ale klasické vláčky? Ty rozhodně ne.

»
04. 02. 2018 • chaosteorycz18

Recenze: Monster Hunter World

V moderním světě většina civilizace neloví pro potravu, což je dobře. Jako první bych skončil s pusou od hlíny a hrstí cvrčků, místo šťavnatého kusu zadní flákoty. A to v tom lepším případě. Mimo cílených odstřelů a mysliveckých honů, se tak z lovů staly záležitosti zbohatlíků, kteří si v poklidné vzdálenosti a bezpečí odstřelují to, co momentálně touží pověsit nad krb. Co jim ale to drahé vybavení sebrat, dát jim do ruky sekeru, luk a...

»
22. 01. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: The Vanishing of Ethan Carter

Tvrdí se, že ty nejúžasnější příběhy píše sám život. Pokud to vezmu za bernou minci, pak je mladý Ethan Carter hotovou živoucí novelou na pokračování. Se svou početnou rodinou žije v malé vesničce v Red Creek Valley. Kouzlu překrásné krajiny se vyrovnají snad jen tajemství, kterých má lokalita více než matka představená za dveřmi své cely. To je také důvod, proč Ethan kontaktuje muže, jehož jméno je nevyřčeno po téměř celý čas....

»
16. 01. 2018 • p.a.c.o6

RECENZE: Flying Tigers: Shadows over China

Létání fascinuje lidi od nepaměti a do oblak by chtěla létat celá řada z nich. V dnešní době jsou letadla stejně běžnou součástí našich životů, jako dříve auto nebo koňský povoz. Bohužel virtuální piloti mají podmínky ztížené, protože na konzole her s letadlovou tématikou zrovna moc nenajdete. O to více mi udělali radost Flying Tigers: Shadows over China, kteří nám takové klasické arkádové létání nabízejí.

»
09. 01. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Steep – Road to the Olympics

Krásné zimní období plné sněhu a aktivit na lyžích nebo snowboardu bude mít letos pěkné sportovní vyvrcholení, o které se postarají zimní olympijské hry v Jižní Koreji. Svátek sportu to rozhodně bude, i když mnozí k tomu jistě mají svá ale. Na olympijské licenci se pokusí něco „trhnout“ i vývojářský dům Ubisoftu, který do své hry Steep přináší rozšíření Road to the Olympic.

»
28. 12. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Resident Evil VII Gold Edition

Chybí měsíc a uběhl by přesně rok, co jsem se rozloučil s Ethanem, jeho ženou Miou, rodinou Bakerových, Eveline a sedmým příspěvkem do hlavní větve série Resident Evil. Přestože jsem byl se hrou spokojený, po dohrání už jsem se k ní nikdy nevrátil. Tak nějak nebyl důvod. Dodatečné obsahy vyšly jen dva, navíc vždy v předstihu na konkurenční platformu, a jediný zajímavý DLC měl přijít až s Not a Hero. Ten tvůrci ovšem pozdrželi...

»
19. 12. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Okami HD

Ekoteroristi se konečně dočkali. Modla všech, kteří jsou evidováni v Greenpeace anebo mají členskou knížku Dětí Země, se konečně probojovala také na nynější generaci konzolí. Nenechte se ošálit tematikou východní mytologie a rozkošnými zvířátky, tady se jede ekologická propaganda první ligy, za jejíž ztvárnění by se nestyděl ani ten poslední diktátor na světě. Pod téměř legendárním jménem se ukrývá podobenství, ve kterém proti zlovolnému ničiteli musí povstat symbol odvahy a hrdinství....

»
12. 12. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Hello Neighbor

„Ahoj sousede“, volám na pána žijícího naproti nám, když si jdu pro míč na okraj chodníku. Buran jeden. Ani neodpoví a čučí jak spadlý kaštan. Možná až moc dlouho sleduje mou pomalou chůzi směrem od jeho domu. Dokonce si mou pozici ještě zkontroluje pohledem z poza okna poté, co se uchýlil domů. Nevím proč, ale mám takový nepříjemný pocit. Proč mě tak dlouho pozoroval? Proč má na rukách zahradnické rukavice, když...

»