Recenze: InnerSpace

Autor: kristine4chaos Publikováno: 19.1.2018, 17:03

Publikováno: 19.1.2018, 17:03

Sociální sítě

O autorovi

kristine4chaos

kristine4chaos

Je autorem 3 článků

Jsou hry, hry a pak hry. Že nechápete? Nevadí, ráda vysvětlím. U valné většiny produkce jednoduše vypnete, protože hra po vás chce jen základní operace. A k těm vás ještě povodí za ručičku. Pak jsou tu hry logické, tvořené hádankami, vyžadující zapnout mozek na vyšší obrátky. Ty jsou občas spojené s až uměleckým grafickým zpracováním, čímž se volně dostávám k hrám relaxačním. Bývají budovatelské, explorativní, dávají vám větší volnost v pohybu a kladené překážky nechávají ladem vaší kreativitě. Ze starších titulů se přímo nabízí ABZÛ, v jehož duchu teď přichází InnerSpace.

Nekonečné mořské hlubiny se však tentokrát nekonají. Třebaže voda zde hraje nemalou roli také, v novince studia PolyKnight Games se především létá, a to z pozice Kartografa. Ten je sestrojen dychtivým archeologem, který nemůže opustit bezpečí ponorky. Z dostupných materiálů a návodů tedy dává život letadélku, jenž má být jeho prodlouženou rukou při objevování tajuplného světa jménem Inverse. Z kdysi živoucího místa plného jedinečných technologií, podivuhodných zvířat a tajemné historie zbyly jen střípky, které spojuje stejný osud a energie Wind. Dar a zároveň prokletí.

Kartograf nemá náročnou práci. Jeho úkolem je sbírat kousky energie, pátrat po relikviích a skládat obraz zaniklé civilizace. Svět ale není podobný tomu našemu, je spíše jeho pravým opakem. Vzduch je letu vhodný bez výskytu gravitace. Malý hrdina si tak pluje prostorem kam chce, bez nutnosti řešit rychlost, vztlak či odpor. Voda, která se vyskytuje ve větší části hry, tvoří něco, jako obal. Nerozkládá se v pomyslném středu, ale kolem dokola. Platí v ní obdobné fyzikální zákony, ale od zbytku je výrazně oddělena a disponuje gravitací. Při jejím opuštění tak Kartograf musí přepnout do letového režimu, jinak připomíná delfína brázdícího mořské vlny.

Jeho dovednosti a vlastnosti se rozšiřují s tím, jak objevuje další a další relikvie. Háček je v tom, že hra vám nedá příliš indicií, kde je hledat. Jelikož připomínají svítící tikety od Wonkovi čokoládovny, mimo přímé vizuální interakce jsou indikovány jen zvukovým znamením. I tak kolem nich musíte proletět v relativně krátké vzdálenosti. Můžete se sice optat archeologa, ale jeho výřečnost začíná a končí u faktů, spojených se světem Inverse. Nikdy se od něho nedozvíte, kde relikvie hledat nebo kolik jich v daném místě vlastně je. Svým způsobem je to logické. Dnešní badatelé nám také neprozradí heslo od klenotnice bájné Atlantidy. InnerSpace nedisponuje ani mapou, tudíž vše řešíte pokusem, náhodou nebo omylem.

Z ukázek a trailerů to není znát, ale Kartograf má velice podařenou fyziku létání. Navzdory prvotnímu zděšení, že se s ovládáním nikdy nesžiji, jsem byla později schopna dělat akrobatické kousky lahodící oku. Levou páčkou se ovládá směr, pravou rotace s rychlostí a levý bumper poslouží coby „ruční brzda“. Čím rychleji si létání osvojíte, tím lépe do budoucna, protože s přibývající herní dobou jsou vyžadovány komplikovanější manévry. Vysbírat Wind v malých komůrkách ještě není tak těžké, když však musíte prolétnout kanálem, který se krkolomně svíjí prostorem jak popínavá květina, prsty kmitají jak tkalcovský stav. Wind přitom sbírat musíte, protože se bez něj nepohnete dál.

Slouží jako palivo některých artefaktů, odměna pro pomocníka a životabudič pradávných stvoření. Bez jeho zásoby je tak takřka nemožné plnit úkoly. U nich platí to samé, co u relikvií. Tedy, že dostanete jen obecný cíl, ale postup a cestu k němu si musíte najít sami. Archeolog je alespoň tak hodný, že na dotyčné místo ukáže, takže víte, kde přibližně máte pátrat. Objevit mechanismus řešící hádanku bývá zpravidla náročnější než úkol samotný. Ve většině případů musíte něčím proletět, sklopit stožáry, cosi porozbíjet nebo přetrhat spoje. Velmi se mi líbilo „nahánění oveček“, kdy se prostorem pohybují světélkující tvorové, které sledováním nasměrujete do příslušného místa. Dělat pasteveckého psa už dlouho nebylo tak příjemné.

Jsou tu ale i zápory. Některé úkoly, nebo spíše jejich části, působí trochu nastavovaným dojmem. Jako by autoři chtěli ještě o pár minut prodloužit herní dobu. Z toho logicky vyplývá, že dotyčné prvky začnou být po čase repetitivní. Mohou být v jiném prostředí, za jiných podmínek, avšak vždy jsou v jádru stejné. V jak velké míře to InnerSpace vyčítat je ale otázkou. Za daných podmínek a nastavených pravidel je vše v mezích únosnosti, protože herní doba je jedno odpoledne. Oblíbená časová jednotka symbolizuje dvě až tři hodiny, a to při akceptaci případného pomalejšího chápání některých hráčů. Milovníci rébusů, logických překážek a členové Mensy budou mít na stopkách ještě méně. Znovuhratelnost je přitom mizivá, pokud nepatříte mezi lovce gamerscore.

Průměrné hratelnosti hodně pomáhá vizuální zpracování. Na nezávislou scénu nejde o nic převratného, to si řekněme rovnou, ale ve spojitosti se vším tím okolo si kickstarterový projekt našel originální tvář. V barevné paletě bez výhrad převládají pastelové odstíny, díky čemuž je hraní nesmírně klidnou záležitostí. Nemůžete umřít, nemáte protivníky, tudíž si jen tak létáte a relaxujete při pohledu na reagující prostředí. Vodní řasy se chtivě táhnou za vaším světlem, tvorové ladně plachtí světem a jemný vánek tančí s volně visícími předměty. Občas narazíte na cosi, co je možné aktivovat dotykem, aby se vzhled celé lokality rázem změnil. Nebýt slabšího hudebního doprovodu, byl by audiovizuální vjem naprosto čistý.

InnerSpace je předurčen k okouzlující ambientní hudbě, kterou však autoři nejsou schopni naladit na správnou frekvenci. Zvuky prostředí se příliš neprojevují a těch pár melodií, které má hra v repertoáru, se opakuje při zdánlivě nahodilých situacích a jedna smyčka je doslova otravná. A to při rozmluvě s archeologem. Tóny běžící v pozadí se vám musí zprotivit hned po několika minutách. I automaty mobilních operátorů v dávné minulosti měly příjemnější vyznění. Rádoby digitální zvuk se ke hře vůbec nehodí a já se modlila, abych dialogy musela absolvovat co nejméně. Dodatečné režimy, kooperaci nebo multiplayer nečekejte. Titul je jednohubka. Na nic jiného nemá. Na nic jiného ani necílí.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Výlet do časů dětství, kdy všechno bylo nové, tajemné, a i starý dutý kmen představoval důvod k výzvě, se úplně nekoná. InnerSpace je vizuálně poutavý a atmosféra ukrytého ráje plného mystiky mu sluší. S postupujícím časem jeho logická náplň začne přebíjet to krásné a vy započnete vyhlížet blížící se konec. Ten přichází za pět minut dvanáct, aby ukončil archeologickou expedici v době její největší slávy. Jako prvotina malého týmu příjemné, avšak konkurence už nás pohostila více.
23. 09. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Wenjia

Za porostem hustým, že by se dal kácet, jsou zbytky dávných památek. Nežije v nich zlý obr, ba ani zakletá princezna. Jsou pomyslnou hranicí příbytku bílého tvora, jehož dobré srdce čeká chrabrá budoucnost. Lesnaté království je totiž posledním útočištěm, kde ještě nepáchá ničivé škody zlá síla. Už tušíte? Ale žádný Falko, tohle přeci není Nekonečný příběh. Také ne, Křemílek s Vochomůrkou mají jinou směrovačku. Že by tedy Ori? Řekněme, že to už...

»
22. 09. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: NBA 2K19

Sportovní nadšenci mají po herní stránce rozhodně z čeho vybírat a záleží jenom na preferencích každého hráče, jaký sport nebo sporty má rád. Výhodou virtuálního sportování je fakt, že člověk může i nadále pěstovat pivní břich a nemusí se bát, že by dělal nějaké pohyby či akce, díky nimž by o něj přišel. Navíc se za sportem může vydat za jakéhokoli venkovního počasí a samotné pořízení her vyjde ve výsledku levněji,...

»
20. 09. 2018 • tonyskate1

RECENZE: My Brother Rabbit

Adventur není nikdy dost. Tohoto hesla se držíme už řadu let. Přesto se ale stále méně vyskytují tradiční point-and-click adventury a nahrazují je jejich akčnější či logičtější variance. My Brother Rabbit z obrázků působí jako point-and-click záležitost, ovšem jedná se jen o chytrý kabátek, pod kterým se skrývá klasická hledačka.

»
19. 09. 2018 • chaosteorycz10

Recenze: Super Street: The Game

Občas se na hru těšíte, třebaže v nitru tušíte, že vás při vydání čeká čelní náraz do betonového pilíře. Ale naděje umírá poslední. I tým s malým počtem členů, malým rozpočtem a malými tvůrčími možnostmi může vytvořit dílo, které hrdě zvedne vhozenou rukavici, kolem níž všichni kráčí s odstupem. Rukavice ovšem nesmí být boxerská a vylitá olovem.

»
16. 09. 2018 • tonyskate7

RECENZE: Shadow of the Tomb Raider

Očekávané ukončení trilogie novodobé Lary se konečně dostalo do našich rukou. Je ovšem tak velkolepé jak se nám tvůrci a vydavatel během výrazné kampaně snažili namluvit? O tom se více dočtete v naší recenzi, ale rozhodně jsme se opět dočkali parádního dobrodružství.

»
15. 09. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Immortal: Unchained

Do rezavé mačety už taky. Už to tam skoro bylo. Chybělo méně, než by se do hlavně pistole vešlo a ta třímetrová reklama na steroidy by padla jak nepoužívaný komín. Hodina usilovné práce se právě stala smutnou vzpomínkou a já nemám nic. Jak si teď vylepším vybavení, když jsem všechno nechal na místě smrti? Saprlot, tohle by se slušným lidem dělat nemělo. No nic, když to zkusím ještě jednou, nic...

»
15. 09. 2018 • p.a.c.o1

RECENZE: The Golf Club 2019 featuring PGA TOUR

Letošní sucho v průběhu léta jistě zaznamenal každý a celá řada lidí z něj neměla radost. Mezi tyto jedince bych zařadil i správce golfových hřišť, kteří se museli, mimo útoků syslů na hřiště, vypořádat i se suchem. Udržet bezchybný green nebo farway nebylo jistě snadné, ještě že plevelu kolem hřiště, nebo písku v písečných pastích je to úplně jedno. Ono sucho by se dalo krásně vztáhnout i na hry s golfovou tématikou, kterých poslední...

»
14. 09. 2018 • DandyCZE4

RECENZE NHL 19

Venku je dneska zataženo a prší, snad nám ten led neroztaje. Starosti v letošním díle NHL 19 můžete mít různé, ale všichni jsme zvědaví, jak se to hraje. A od toho je tady moje recenze, jež vám prozradí, jak si tento ročník stojí v očích hokejového maniaka, který nevynechal žádný díl od jeho prvního vydání v době mamutů. Série NHL v posledních letech čelila oprávněné kritice, že herní engine je stále stejný a že...

»