Recenze: InnerSpace

Autor: kristine4chaos Publikováno: 19.1.2018, 17:03

Publikováno: 19.1.2018, 17:03

Sociální sítě

O autorovi

kristine4chaos

kristine4chaos

Je autorem 0 článků

Jsou hry, hry a pak hry. Že nechápete? Nevadí, ráda vysvětlím. U valné většiny produkce jednoduše vypnete, protože hra po vás chce jen základní operace. A k těm vás ještě povodí za ručičku. Pak jsou tu hry logické, tvořené hádankami, vyžadující zapnout mozek na vyšší obrátky. Ty jsou občas spojené s až uměleckým grafickým zpracováním, čímž se volně dostávám k hrám relaxačním. Bývají budovatelské, explorativní, dávají vám větší volnost v pohybu a kladené překážky nechávají ladem vaší kreativitě. Ze starších titulů se přímo nabízí ABZÛ, v jehož duchu teď přichází InnerSpace.

Nekonečné mořské hlubiny se však tentokrát nekonají. Třebaže voda zde hraje nemalou roli také, v novince studia PolyKnight Games se především létá, a to z pozice Kartografa. Ten je sestrojen dychtivým archeologem, který nemůže opustit bezpečí ponorky. Z dostupných materiálů a návodů tedy dává život letadélku, jenž má být jeho prodlouženou rukou při objevování tajuplného světa jménem Inverse. Z kdysi živoucího místa plného jedinečných technologií, podivuhodných zvířat a tajemné historie zbyly jen střípky, které spojuje stejný osud a energie Wind. Dar a zároveň prokletí.

Kartograf nemá náročnou práci. Jeho úkolem je sbírat kousky energie, pátrat po relikviích a skládat obraz zaniklé civilizace. Svět ale není podobný tomu našemu, je spíše jeho pravým opakem. Vzduch je letu vhodný bez výskytu gravitace. Malý hrdina si tak pluje prostorem kam chce, bez nutnosti řešit rychlost, vztlak či odpor. Voda, která se vyskytuje ve větší části hry, tvoří něco, jako obal. Nerozkládá se v pomyslném středu, ale kolem dokola. Platí v ní obdobné fyzikální zákony, ale od zbytku je výrazně oddělena a disponuje gravitací. Při jejím opuštění tak Kartograf musí přepnout do letového režimu, jinak připomíná delfína brázdícího mořské vlny.

Jeho dovednosti a vlastnosti se rozšiřují s tím, jak objevuje další a další relikvie. Háček je v tom, že hra vám nedá příliš indicií, kde je hledat. Jelikož připomínají svítící tikety od Wonkovi čokoládovny, mimo přímé vizuální interakce jsou indikovány jen zvukovým znamením. I tak kolem nich musíte proletět v relativně krátké vzdálenosti. Můžete se sice optat archeologa, ale jeho výřečnost začíná a končí u faktů, spojených se světem Inverse. Nikdy se od něho nedozvíte, kde relikvie hledat nebo kolik jich v daném místě vlastně je. Svým způsobem je to logické. Dnešní badatelé nám také neprozradí heslo od klenotnice bájné Atlantidy. InnerSpace nedisponuje ani mapou, tudíž vše řešíte pokusem, náhodou nebo omylem.

Z ukázek a trailerů to není znát, ale Kartograf má velice podařenou fyziku létání. Navzdory prvotnímu zděšení, že se s ovládáním nikdy nesžiji, jsem byla později schopna dělat akrobatické kousky lahodící oku. Levou páčkou se ovládá směr, pravou rotace s rychlostí a levý bumper poslouží coby „ruční brzda“. Čím rychleji si létání osvojíte, tím lépe do budoucna, protože s přibývající herní dobou jsou vyžadovány komplikovanější manévry. Vysbírat Wind v malých komůrkách ještě není tak těžké, když však musíte prolétnout kanálem, který se krkolomně svíjí prostorem jak popínavá květina, prsty kmitají jak tkalcovský stav. Wind přitom sbírat musíte, protože se bez něj nepohnete dál.

Slouží jako palivo některých artefaktů, odměna pro pomocníka a životabudič pradávných stvoření. Bez jeho zásoby je tak takřka nemožné plnit úkoly. U nich platí to samé, co u relikvií. Tedy, že dostanete jen obecný cíl, ale postup a cestu k němu si musíte najít sami. Archeolog je alespoň tak hodný, že na dotyčné místo ukáže, takže víte, kde přibližně máte pátrat. Objevit mechanismus řešící hádanku bývá zpravidla náročnější než úkol samotný. Ve většině případů musíte něčím proletět, sklopit stožáry, cosi porozbíjet nebo přetrhat spoje. Velmi se mi líbilo „nahánění oveček“, kdy se prostorem pohybují světélkující tvorové, které sledováním nasměrujete do příslušného místa. Dělat pasteveckého psa už dlouho nebylo tak příjemné.

Jsou tu ale i zápory. Některé úkoly, nebo spíše jejich části, působí trochu nastavovaným dojmem. Jako by autoři chtěli ještě o pár minut prodloužit herní dobu. Z toho logicky vyplývá, že dotyčné prvky začnou být po čase repetitivní. Mohou být v jiném prostředí, za jiných podmínek, avšak vždy jsou v jádru stejné. V jak velké míře to InnerSpace vyčítat je ale otázkou. Za daných podmínek a nastavených pravidel je vše v mezích únosnosti, protože herní doba je jedno odpoledne. Oblíbená časová jednotka symbolizuje dvě až tři hodiny, a to při akceptaci případného pomalejšího chápání některých hráčů. Milovníci rébusů, logických překážek a členové Mensy budou mít na stopkách ještě méně. Znovuhratelnost je přitom mizivá, pokud nepatříte mezi lovce gamerscore.

Průměrné hratelnosti hodně pomáhá vizuální zpracování. Na nezávislou scénu nejde o nic převratného, to si řekněme rovnou, ale ve spojitosti se vším tím okolo si kickstarterový projekt našel originální tvář. V barevné paletě bez výhrad převládají pastelové odstíny, díky čemuž je hraní nesmírně klidnou záležitostí. Nemůžete umřít, nemáte protivníky, tudíž si jen tak létáte a relaxujete při pohledu na reagující prostředí. Vodní řasy se chtivě táhnou za vaším světlem, tvorové ladně plachtí světem a jemný vánek tančí s volně visícími předměty. Občas narazíte na cosi, co je možné aktivovat dotykem, aby se vzhled celé lokality rázem změnil. Nebýt slabšího hudebního doprovodu, byl by audiovizuální vjem naprosto čistý.

InnerSpace je předurčen k okouzlující ambientní hudbě, kterou však autoři nejsou schopni naladit na správnou frekvenci. Zvuky prostředí se příliš neprojevují a těch pár melodií, které má hra v repertoáru, se opakuje při zdánlivě nahodilých situacích a jedna smyčka je doslova otravná. A to při rozmluvě s archeologem. Tóny běžící v pozadí se vám musí zprotivit hned po několika minutách. I automaty mobilních operátorů v dávné minulosti měly příjemnější vyznění. Rádoby digitální zvuk se ke hře vůbec nehodí a já se modlila, abych dialogy musela absolvovat co nejméně. Dodatečné režimy, kooperaci nebo multiplayer nečekejte. Titul je jednohubka. Na nic jiného nemá. Na nic jiného ani necílí.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Výlet do časů dětství, kdy všechno bylo nové, tajemné, a i starý dutý kmen představoval důvod k výzvě, se úplně nekoná. InnerSpace je vizuálně poutavý a atmosféra ukrytého ráje plného mystiky mu sluší. S postupujícím časem jeho logická náplň začne přebíjet to krásné a vy započnete vyhlížet blížící se konec. Ten přichází za pět minut dvanáct, aby ukončil archeologickou expedici v době její největší slávy. Jako prvotina malého týmu příjemné, avšak konkurence už nás pohostila více.
15. 04. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Dead Ahead: Zombie Warfare

Na zombíky ve hrách jsme si již zvykli a to, co vypadalo jako chvilkový trend, se přetavilo v regulérní herní postavy. No postavy, prostě zombíci jsou ve hrách stále přítomní, ať se to mnohým líbí nebo ne. Většinou je likvidujeme v nekonečných zástupech na tisíce způsobů a svou troškou do tohoto mlýna přispívají i vývojáři z Mobirate, kteří na velkou platformu přinášejí malou hru.

»
13. 04. 2018 • chaosteorycz5

Recenze: Hellblade: Senua’s Sacrifice

Pamatujete Ryse: Son of Rome? Samozřejmě, že ano, však to byla jedna z prvních exkluzivních her pro Xbox One. Hráče po celém světě zasadila do křesel nebývalou grafikou, brutálními souboji a příběhem vpraveným do vlastní verze antického Říma. Naneštěstí je z těch pohodlných sedadel zase rychle zvedla, když už po pár minutách bylo jasné, že vyprávění a nekonečné mačkání nalajnovaných tlačítek doplní občasná chůze nebo přelezení překážky. Proč vůbec začínám recenzi úplně...

»
10. 04. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Extinction

Když se řekne Iron Galaxy, jsou v obraze pravděpodobně jen hráči bojovky Killer Instinct. Studio se dvěma pobočkami a desetiletou historií, vlastních her příliš nemá. Není to ale proto, že by se flákalo, ale z důvodu, že se podílí na portech a působí jako technický poradce velkým vývojářům. Díky tomu mají jeho zaměstnanci ruce v prvním Destiny, v Arkham sérii Batmana nebo v titulu 7 Days to Die. Teď mají američtí tvůrci šanci vstoupit do...

»
05. 04. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Enigmatis 3: The Shadow of Karkhala

Odpočinkovou hratelnost pro všechny zájemce nabízejí hry s hledáním objektů, kde mistry svého řemesla jsou polští Artifex Mundi. Jejich portfolio čítá širokou paletu her, z něhož by si měl vybrat rozhodně každý. Záleží jenom na tom, na jaký příběh budete mít zrovna chuť. Jejich hry jsou sice fajn zejména na mobilních zařízeních, ale jak ukazuje Enigmatis 3: The Shadow of Karkhala, dají se dost dobře hrát i na velké obrazovce ve spojení...

»
04. 04. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Injustice 2 – Legendary Edition

Pokračování Injustice: Gods Among Us nebylo ani zdaleka jedinou bojovou hrou loňského roku. I když nepřímo, muselo svést boj se sedmým Tekkenem a také s Marvelem, který se postavil opět po letech Capcomu. Přesto vyšlo z bojů nejlépe, a to nejen v mém osobním hodnocení, ale taktéž v recenzích napříč celým světem. Teď se hrdinové z DC Comics vrátili v Legendární edici, do které nabalili veškerý dodatečný obsah a přidali pár bonusů navíc. Pokud si...

»
01. 04. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: MX vs ATV: All Out

Leckteří vývojáři by mohli vyprávět, jak obtížné je udržovat svěží sérii, která vychází s určitou pravidelností. Rainbow Studios to mají pravda trochu jednodušší, protože u MX vs ATV je nesvazují licence oficiálních podniků, takže nemusí na pranýř povinně každý rok. To ovšem nutně neznamená, že tam stejně neskončí. Po sedmé vstupují do stejné řeky a ze všech průzračně čirých vod smáčí unavené tělo na opačném konci, v Ganze. Tamhle do ní močí...

»
31. 03. 2018 • p.a.c.o9

RECENZE: A Way Out

Téma útěku z vězení inspirovalo nejeden film, seriál nebo knižní předlohu. Autoři se vyžívají v tom, aby nabídli nějaký neotřelý způsob, jak se z vězení dostat. Pozadu nezůstává ani herní scéna, kdy můžeme vězení stavět nebo se z něj zkoušet dostat. Většinou to však byli strategie a chyběla nějaká akčnější hra. Jiný přístup se rozhodli zvolit tvůrci A Way Out, kteří nám svým trailerem na E3 skoro vyrazili dech.

»
26. 03. 2018 • p.a.c.o15

RECENZE: Far Cry 5

Není nad to, když si hráč může nabrat zbraně všech možných druhů a v otevřeném světě se vydat bojovat proti zlu. Ten pocit, že jste hrdina a zachránce v jedné osobě je k nezaplacení, ovšem ještě lepší je, když jste hrdina s lidskou tváří, kterého k záchraně ostatních motivuje nějaká osobní pohnutka, nejlépe záchrana někoho blízkého. Série Far Cry na tomto modelu postavila svůj byznys, což se hráčům u čtvrtého pokračování už moc nelíbilo.

»