Recenze: Kholat

Autor: chaosteorycz Publikováno: 20.6.2017, 18:25

Publikováno: 20.6.2017, 18:25

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1147 článků

Rok 1959 má v sovětských dějinách zvláštní místo, protože během horské túry zemřeli všichni účastníci expedice, kterou vedl Igor Ďatlov. Okolnosti, při nichž 9 lidí zahynulo záhadnými způsoby na odlehlých místech Mrtvé hory (v původním znění Cholat Sjachyl), nebyly s ohledem na některá nevysvětlitelná poranění nikdy řádně vyjasněny. Oficiální závěr vyšetřování pak dodnes slouží jako předloha televizních dokumentů a filmových hororů, neboť za „viníka“ byla označena neznámá přírodní síla. Když se pak po letech dostaly vyšetřovací složky z tajných archivů, mezi chybějícími částmi zbylo dost údajů na to, aby milovníci záhad mohli utvořit celou řadu teorií.

S jednou přišlo i polské herní studio IMGN.PRO, které už před dvěma lety vydalo hru Kholat. Proč jsme na verzi pro Xbox One čekali tak dlouho, nevím, nicméně teď je výprava za tajemstvím Uralu tady, a s ním prostředí mrazivější než spižírna ledního medvěda. Zapomeňte na třicítky sužující naše domovy a připravte si beranici, dědečkovu kožešinu kozáckého náčelníka, huňaté rukavice, a především pevné nervy, z této výpravy se totiž nemusíte vrátit. Doprovod vám udělá herec Sean Bean, jehož charizmatický hlas rozbíjí řev větru bičujícího vaši omrzlou tvář.

Kholat se nesnaží o herní revoluci a z postu příběhově založeného hororu z vlastního pohledu, jde cestou autenticity a jednoduchosti. A to na dnešní poměry možná až příliš velké. Vše, co k hraní dostanete při nalezení prvního tábora, je sovětský kompas, mapa, baterka a deník, do něhož se sbírají nalezené dokumenty několika druhů. Nevím, jak vy, ale já nepatřím mezi členy skautského oddílu a kompas jsem měl v ruce naposledy v roce, jehož letopočet začínal ještě jedničkou, takže bloudění nebylo ničím výjimečným. Hned v úvodu jsem dokonce milně vyhodnotil sever a pak se divil, že ti desetimetroví sněhuláci měli být na opačné straně. Fakt, že ve skutečnosti trefíte bez GPS z Aše do Jablunkova absolutně nic neznamená, protože sněhem zahalené pohoří nelemují reklamní poutače a jiné styčníky.

Pár zapamatovatelných míst se ovšem najde, a když selže hledání souřadnic důležitých lokací zapsaných na mapě, jednoduše se vydáte jednou z cest, dokud nenarazíte na další tábor nebo dokument, jehož poloha se automaticky vyznačí na mapě. Její měřítko není vždy v totožném poměru, což hraní lehce komplikuje. Nejsem si jistý, jestli to náhodou nebyl úmysl, jak uměle navýšit obtížnost hry, protože mapa zase tak velká není a při přesné orientaci byste ji proběhli relativně rychle. Deníků, spisů a vyšetřovacích lejster k nalezení je poměrně dost a kde to je možné, tam vychází autoři z tehdejších událostí a pozdějších nálezů. Příběh díky tomu není nudný, udržuje zvědavost v pozoru a hlavně, užijeme si ho s českými texty.

Ano, je to zázrak, ale malému nezávislému studiu jsme stáli za to, aby do hry přidal tuzemskou lokalizaci. Hraní je tak o poznání příjemnější, protože mateřština je mateřština, co si budeme povídat. Češtinu najdete v menu, v nalezených poznámkách, v tipech a nechybí ani v titulcích. Jediná místa, kde se jí nedostává, jsou obrázkový tutoriál a nápis informující o nahrávání, která se mi přepínala mezi němčinou a angličtinou. Nejsem žádný překladatel, ale prostým sluchem a okem hodnotím překlad jako naprosto dostačující. Jen podotknu, že lokalizaci je třeba si přepnout v nastavení, protože nereaguje na systémové preference konzole.

Příběh podporuje mrazivá atmosféra nehostinného prostředí, které se podařilo vyobrazit skvěle. Třebaže je dusno, až komáři uzavírají letové koridory, stačí se posadit ke konzoli, nasadit sluchátka a za pár minut dostanete chuť zavřít okna a ústřednímu topení urvat kohout. Neexistuje, aby bylo chvíli ticho, buď vítr naváží čerstvou nadílku sněhu nebo divoká zvířata dávají světu na vědomí svou existenci. Pak je tu také něco tajemného, jemuž říkejme třeba zlo. O jeho přítomnosti informují praskající větve, divné zvuky a neustálý pocit, že vás někdo sleduje. Zabalte to celé do nočního vizuálu bohem zapomenutého koutu světa, kde lidskou existenci připomínají trosky a tajné bunkry, a máte o husí kůži postaráno.

Možná jsem to už zmínil, ale hra je tak trochu survival. Nebojte, nemusíte hrabat čajovou lžičkou metrové jámy, ani olizovat ledové rampouchy, stačí být obezřetný před zlem. Jeho přesnou definici vám prozradit nemůžu, protože bych tím spoileroval vysvětlení, k němuž se autoři uchýlili, každopádně on, ona nebo ono vás může zabít. Konfrontaci lze do jisté míry předejít, protože nebezpečí je při troše štěstí viditelné předem a útěk špatnou variantou také není. Problém je, že chování herního protipólu nemá předvídatelný řád a zdá se být, mimo nascriptované úseky, zcela nahodilé. Už vůbec pak nechápu, proč hra upozorňuje na obezřetné používání svítilny, když její svit nemá na upoutání pozornosti žádný vliv. Ukrytím si pak automaticky podepíšete rozsudek smrti, protože i v obklopení stromů jste snadný terč.

Když se hra dva roky rekvalifikuje na herní konzoli, jeden by čekal, že bude šlapat jak statná selka zelí, ale Unreal Engine 4 asi potřebuje větší péči. Polskému týmu se daří v otevřených prostorech vytvářet působivé scenérie, při nichž se plynule přetváří počasí, vítr ohýbá stromy a mlha zhoršuje dohled. Světlo sice na vás aktivně nereaguje, ale s objekty pracuje dobře. S první slabostí se tak potkáte při respawnu na poslední zaznamenanou polohu. Po načtení hra ještě několik vteřin dokresluje textury a snímkování spadne zhruba na polovinu. Naprosté zklamání však přichází při návštěvě uzavřených prostor. Grafika jako by se vrátila o generaci zpět a obraz se při pohybu začne dělit pod tího nezvládnuté vertikální synchronizace. I když takových úseků je ve hře, co by se za nehet vešlo, kašlat na ně autoři nemuseli.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Ďatlovův průsmyk asi navždy zůstane opředen tajemstvím, a kdo ví, třeba právě tahle interpretace je ta, nejblíže pravdě. Třebaže mi výběr zrovna tohoto vysvětlení úplně nesedl, bloumání po Mrtvé hoře jsem si užíval s každou sněhovou vločkou, která padla na zem. Části příběhu postavené na skutečných událostech mají v kontrastu s mrazivou přírodou dostatečnou hloubku a zbytek jednoduše musíte přijmout tak, jak je nabízen. Zlo je nepředvídatelné, do jisté míry nedomyšlené a určitě otravné, ale ne tak jako grafické poklesky, s nimiž se po jeho interakci setkáte. Nepřehlédnutelným plusem je česká lokalizace, která umožní zmapovat poslední hodiny horské expedice širší základně tuzemských hráčů. Možná by to měl být důvod, proč Kholat povýšit o stupeň lepší známkou, ale na tohle já nehraji. Berte to ovšem jako velké pozitivum.
12. 12. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Hello Neighbor

„Ahoj sousede“, volám na pána žijícího naproti nám, když si jdu pro míč na okraj chodníku. Buran jeden. Ani neodpoví a čučí jak spadlý kaštan. Možná až moc dlouho sleduje mou pomalou chůzi směrem od jeho domu. Dokonce si mou pozici ještě zkontroluje pohledem z poza okna poté, co se uchýlil domů. Nevím proč, ale mám takový nepříjemný pocit. Proč mě tak dlouho pozoroval? Proč má na rukách zahradnické rukavice, když...

»
06. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Soma

Také nemáte rádi zpoždění? Teď nemyslím takové to několikaminutové, kdy nic nestíháte kvůli líné dopravě nebo vlastnímu podcenění časové rezervy. Bavím se o více jak dvou letech, během kterých zapomenete i na působivější věci, než je vydání sci-fi hororu z dílny Frictional Games. Ti nedočkavější, včetně mě, Somu odehráli mezitím jinde a ostatní žánroví maniaci našli za tu dobu kvalitní náhrady. Proč tedy vůbec věnovat čas, a především peníze hře, která...

»
01. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Bush Hockey League

Když je nemůžeš porazit, tak je zmlať anebo zmrzač. Tak přesně tímhle heslem se v druhé půli minulého století řídil leckterý hokejový tým, a to i na vrcholové úrovni. Ostatně ještě já pamatuji národní výběry Ruska či Kanady, které převahu soupeře kompenzovali přehnaným zájmem o jeho kolena, ruce a repasi obličeje. Používání hokejky jinak, než je v pravidlech a přetváření ledové plochy do zápasnického ringu se tak v 90. letech stalo cílem hned...

»
27. 11. 2017 • p.a.c.o3

RECENZE: Road Rage

Každý z nás určitě zná ten pocit, kdy se na něco těší a nemůže se dočkat dne, kdy si konečně svou vysněnou záležitost bude moct vyzkoušet nebo prožít. Přesně tyhle pocity jsem měl ve spojení s hrou Road Rage, která se odkazovala a snažila se ve mně vyvolat vzpomínky na legendární záležitost jménem Road Rush. Dokonce jsem v Road Rage vyzkoušel v rámci předběžného přístupu na PC, kdy pln optimismu jsem doufal, že předběžný...

»
26. 11. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: Farming Simulator 17 Platinum Expansion

Zemědělci mají svá pole jistě již sklizená a připravená na zimu, která se nezadržitelně blíží. Kdo by rád něco sklízel, může se vydat na pole virtuální, kde se neustále něco děje. Jednou z her, jež dokázala na farmářskou tématiku nalákat zástupy hráčů, je bezesporu Farming Simulator, jehož poslední ročník s číslovkou 17 se povedl na výbornou. A aby toho obsahu nebylo málo, dostává hra Platinovou edici, jejíž součástí je celá řada novinek.

»
24. 11. 2017 • kristine4chaos0

Recenze: LEGO Marvel Super Heroes 2

Fanoušci komiksových vesmírů jsou často jak kočky se psy, protože všichni tvrdí, že právě ten jejich je nejlepší. Největší rivalita samozřejmě panuje mezi společnostmi Marvel a DC. Superhrdinové svadí nepřímý boj na pultech tiskovin, v televizi, na stříbrném plátně, ve videohrách a také v našich domovech. U nás není výjimka. Když se mi podaří přítele přemluvit k třetímu Thorovi, automaticky musím počítat s povinnou projekcí Ligy spravedlnosti. On sní po nocích o tom, jak se...

»
22. 11. 2017 • lindros88cze4

RECENZE: L.A. Noire pro Xbox One

Detektivní thriller L.A. Noire od dnes již zaniklého australského studia Team Bondi, se vrací, aby se podíval na moderní konzole. Rockstar Games připravily remaster této povedené hry a my se teď mrkneme, jestli dokáže obstát i dnes.

»
20. 11. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Star Wars Battlefront II

V žádné předaleké galaxii, kde wookieeové dávají dobrou noc, ale v nám důvěrně známém vesmíru vznikla kdysi série Battlefront. S blyštivou značkou Star Wars a ještě opulentnějším logem LucasArts, dostali fanoušci rodinných fantasy pohádek poctivou dávku akce, která jim do gamepadů přinesla ty největší hrdiny z obou stran Síly. Jenže galaxie se mění, hrdinů přibývá, souboje mezi Impériem a rebely kývají miskami vah a Battlefront se vrací jak Darth Maulův světelný meč. Electronic Arts...

»