Recenze: Layers of Fear 2

Autor: chaosteorycz Publikováno: 24.5.2019, 15:23

Publikováno: 24.5.2019, 15:23

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 2188 článků

Je každý umělec blázen? Je každý blázen umělec? A je snad umění forma šílenství? Před třemi léty si podobné otázky položil polský kreativní celek, načež vznikla skromná analýza pomateného, nebo neskutečně nadaného, malíře jménem Layers of Fear. Zjištění, že tahy štětce občas vede lidská tragédie, nechalo pootevřené dveře do světa, kde jedinci hodni obdivu představují oběti vlastní výjimečnosti. Hvězda stříbrného plátna míří na scénu, ale dočká se bouřlivých ovací?

Jsme o desetiletí dál, tedy ve třicátých letech minulého století a coby herci přijímáme roli ve fláku jistého režiséra. Nejspíš to bude pěkný megaloman, protože neváhal uzavřít kus výletní lodi, jen aby mohl natočit co nejautentičtější snímek. James Cameron to ale nebude. Dílo o několika aktech má být exhibice jednoho muže, která má ovšem zatraceně daleko do Truman Show. Tajemný hlas dirigující dění nemá v ruce scénář, ale celou kartotéku existence hlavního protagonisty. Jejím prostřednictvím ožívají noční můry, dávné křivdy a ty nejtemnější stránky herecké mysli.

Jak praví ústřední motiv, je to o budování postavy, o charakteru. Ten herní rozhodně nezapře svoje kořeny. I když se vzdal viktoriánského domu a rozteklých olejových maleb, zůstala po něm pevná kostra, která stejně dobře funguje v záři reflektorů na palubě velké lodi. Nebál bych se říct, že funguje dokonce ještě lépe. Námezdní jukebox identit nemá jasně kreslený charakter, který by vytyčil hranici mezi rolí a skutečným já. A přesně na tom je postavené schéma prolínající několik dějových rovin. Možná je příběh primitivní až hanba a možná jen maskuje nenávratný rozpad osobnosti, který vede k bezútěšnému konci.

Kdo se stane předsedou soudního dvoru, až v závěru zazní finální verdikt, máte ve svých vlastních rukách. Každý jeden akt obsahuje hned několik symbolik. Vývojáři sympaticky odkazují na přelomové filmy své doby, jejichž atmosféru používají pro vyprávění. Kombinace scénáře, skutečných událostí, vzpomínek a halucinací vytváří základy pro tucet spekulací. Jak se mění atmosféra, mění se také váš názor, neboť získáváte nové a nové informace. Když už si myslíte, že máte jasno, přijde na řadu rozhodnutí. Těmi končí každý akt a je pouze na vás, zda poslechnete režiséra nebo ne. Mějte však na paměti, že konec vám to spočítá.

Layers of Fear 2 přicházejí opět s vícero konci, které obohacují o nejednu novinku. Z větší části se vzdávají zbytečných interakcí, které uměle prodlužovaly herní dobu. Vzdušnější hratelnost rozhodně prospívá vyprávění, na druhou stranu je psychologický horor už tak holý, že od walking simulátoru ho dělí jen střídmé hádanky, pár předmětů a tištěné informace. Paradoxně jsem měl místy pocit, že je hra prázdná a že nově nabytou velikost nedokáže plnohodnotně využít. Nikde žádný bod zájmu, nikde žádný „bubák“, ba ani tesklivá hudba. Nejspíš za tím ale nestojí ani tak bezradnost vývojářů, jako spíš moment překvapení, který pokračování není schopné zopakovat. Se znalostí prvního dílu už jsou hororové prvky starou známou, s níž si tykáte za svitu petrolejky.

Snaha vyděsit přichází opět z mnoha zdrojů a lhal bych, kdybych tvrdil, že vždy vyjde naprázdno. Hned v úvodu se mnou škubnul výstřel neb vývojáři se tentokrát neštítí ani výkyvů v hlasitosti. Což nemá příliš rád. Většinou je podpoří vizuální abstrakcí, která má silně depresivní podtón. To se týká jak záznamu připomínajícího pásku z filmu Kruh, tak monstra. Zastupuje „zlo“ a i když setkání s ním končí jen blízkým respawnem, zanechá ve vás vždy pocit neklidu. Pády předmětů, změny prostředí po vašem otočení, hrátky se světlem, výpady z neznáma a další variace pro navození děsu nešetří pestrostí. Věřím, že žánrově méně otlučení hráči pocítí úzkost, zpocené dlaně, zrychlený tep a dojem, že jsou neustále sledováni.

Hrál jsem se sluchátky a z větší části během noci, tudíž jsem šel atmosféře hodně naproti. Když se ještě přidal vítr a déšť bubnující do okna, byla má jistota, že už mě vývojáři nenachytají se staženými půlkami, nalomená jak novoroční předsevzetí. Tím chci říct, že požitek ze hry záleží v mnohém na vás samotných. Však vydat se do hororových vod za bílého dne je kacířské. Stejně tak ignorovat příběh, který rozhodně není hloupý. Ba naopak, neboť k vyprávění využívá větší množství prvků. Drobnou repetetivnost v lekání pak buď přijmete jako obchodní značku nebo coby slabou kávu ze starého lógru.

Při rozhodování vám pomůže audiovizuální stránka hry, která naopak ani omylem nepřipomíná minulý díl. Unity vystřídal Unreal Engine 4 a rozdíl je skutečně velký. Parník působí jak skromnější verze Titanicu a pohyb po něm připomíná návrat do míst, které jste nikdy nenavštívili. Světlo je reálnější, čehož si všimnete jak na stínech, tak na texturách. Odrazy zdrojů záře se krásně lámou, díky čemuž působí kovové materiály až luxusním dojmem.  Obraz je celkově mnohem ostřejší a výraznější. Až se divím, že si nepomáhá vyšším rozlišením a vylepšenými efekty. Kolorace jsou sice umírněnější, za to stylizace působivější. V jednom aktu se barvy vytratí úplně, což považuji za velkou odvahu. Výtvarníci se skutečně snaží, aby z prostředí a námětu vydolovali maximum a na poli osmi hodin nenudili ani chvíli. A to se počítá s tím, že si hru zopakujete.

Tvorba cesty prostřednictvím diapozitivů, vertikální ruchy obrazu s blížícím se nebezpečím, perfektně vystavěné přechody scén, poklony filmovým klasikám nebo skvěle nazvučená „řeč“ lodi. Je toho poměrně dost, co se mi vrylo pod kůži a na co budu ve spojitosti s Layers of Fear 2 vzpomínat. Nejvíce však na uhrančivý hlas Tonyho Todda. Candyman odklízející následky Nezvratného osudu je v pozici režiséra a kdykoliv se jeho pokyny rozlejí útrobami lodi, tají se dech. Je to drobnost. Stejně jako bylo angažování Rutgera Hauera pro Observer. Nicméně tyto oslí můstky dotvářejí výsledný dojem, spojují hru s jiným kulturním aspektem a pomáhají lépe prodat fascinaci Psychem, Upírem Nosferatu, Čarodějem ze země Oz nebo Cestou na měsíc.

Mám pocit, že se nám klube malá hororová série, která je schopna jednou za čas potěšit sondou do mysli labilního umělce. Z některých prvků a kompozic levelů se skutečně stávají poznávací znamení. Dovedu si představit vyčpělého hudebníka hledajícího ztracenou slávu. Autora bestsellerů, kterého dostihne vlastního minulost nebo divadelního velikána, jehož svět se ukryl do tragikomických děl. Teď už vím, že první Layers of Fear nebyly jen náhodnou trefou do černého. Rukopis mysteriózního psychothrilleru, který je na každém kroku ohýbán hororovými prvky, se v dnešní produkci rozhodně neztratí.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Hrůza už podruhé odhazuje šatstvo, aby ve vší obnaženosti polaskala milovníky dusné atmosféry. Jejím věšákem je tentokrát herec, jehož poslední šanci na úspěch ukrývá zaoceánský parník. Brzy se ale ukáže, že uznání může být vykoupeno zdravím rozumem. Polští vývojáři zjednodušili herní prvky a mnohem víc sází na příběh, prostředí a strašení sty způsoby. I když se najdou místa, kde si ubrání interakce úplně nesedlo s lodními prostory, působí celek dospělejším dojmem. Filmové akty nešetří audiovizuální pestrostí a atmosférou si nezadají s prvním dílem. Neznalí prvotiny si hru asi užijí o trochu víc, ale to je daň za pokračování, kterou rád zaplatím.
  • Peterek82

    Nene. Jedničku jsem ani nedhorál, tohle ani zapínat nebudu… https://media0.giphy.com/media/bEVKYB487Lqxy/giphy.gif

    • digestor

      Naopak jedničku jsem dohrál několikrát, tohle zapínat rozhodně budu 😀

  • VencaF

    Jednicka byl total scary luxus (v nekterych scenach fakt skub 😀 ) a dvojka bude stejne dobra ne li lepsi. Sto pro budu porizovat

  • Martin Krupicka

    už se nemůžu dočkat jednička byla tooop 🙂 akorat dnes je datum vydání a já to na českém storu nevidim jak to ? .O

    • Martin Krupicka

      asi to nepůjde přes mojí CZ kreditku koupit na US storu co ? 🙁 sakra jsem se těšil, že to dnes zapařím 😀

      • Chaosteory CZ

        Posečkal bych. Není důvod, aby byla hra z jakéhokoliv důvodu u nás nedostupná. A ano, s CZ kreditkou to na US Storu nepůjde

        • Martin Krupicka

          Děkuji moc 🙂 za odpověď posečkám 🙂 a díky moc za vaši supeer práci jen tak dál 🙂

          • Chaosteory CZ

            Děkujeme. Zkoušeli jsme napsat vydavateli, tak uvidíme, jestli se nám dřív ozve nebo se hra objeví v CZ Storu.

          • digestor

            Zdar, jak to tedy vypadá? Na cz storu zatím hra stále není…

          • Chaosteory CZ

            Vydavateli jsem psali, bohužel nám neodepsal. Ještě zkusím napsat přímo vývojářům.

          • digestor
26. 06. 2019 • lindros88cze2

RECENZE: Crash Team Racing Nitro-Fueled

Crash Bandicoot a jeho přátelé i nepřátelé opět hlásají návrat. Remake arkádových závodů Crash Team Racing k příležitosti 20lettému výročí už konečně dorazil a podobně jako loňská trilogii je poctivou předělávkou. Přesto si ponechává původní příběh, postavy a rozvržení tratí a přidává k tomu i obsah z Crash Nitro Kart a Crash Tag Team Racing, a to vše zabalené ve slušivém kabátku je pak skvělou vzpomínkou pro hráče originálu, zatímco ti noví si...

»
25. 06. 2019 • tonyskate4

RECENZE: Irony Curtain: From Matryoshka with Love

Asi to nebude poprvé a nejspíše ani naposledy, co na našem webu budeme psát, že tradičních adventur není nikdy dost. Na počítačích to ještě ujde, ale na konzolích žánr point-and-click moc nefrčí. Právě proto jsme s nadšením skočili po satirické adventuře Irony Curtain: From Matryoshka with Love, která si dělá legraci nejen ze železné opony, ale i z celého komunismu.

»
11. 06. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: MotoGP 19

Motocyklová sezóna začíná, a to jak skutečná, tak prestižní seriál MotoGP. Motorky v posledních letech získávají na oblibě i proto, že Formule 1 pro někoho může ztrácet své kouzlo, jelikož v ní dominují stále ti samí a v průběhu závodů se toho na trati moc neděje z důvodu šetření paliva nebo pneumatik. Ve virtuálním světě je situace opačná, protože Codemasters ukázali, jak se má pracovat se značkou Formule 1, kdežto Milestone se svým MotoGP...

»
08. 06. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Cook, Serve, Delicious! 2!!

Ne jenom hraním, živ je člověk. Abychom mohli spokojeně hrát, je dobré se předtím pěkně najíst, protože jinak se musí odbíhat a shánět něco k snědku. Člověk se ale poté nemůže plně soustředit na hraní a přichází o dokonalé a duchaplné herní zážitky. Hry se v posledních letech věnují lecjakým činnostem běžného života a ani vaření jídla nechybí. Následující hru jsem si na recenzi vybral hlavně proto, že podobný styl mám moc...

»
07. 06. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Warhammer: Chaosbane

Řada příznivců už určitě delší dobu touží po akční RPG z fantasy světa Warhammeru. Pokud patříte mezi ně, konečně jste se dočkali. Možná jste z upoutávek sami poznali, že tvůrci se hodně inspirovali klasikami tohoto izometrického žánru, a to samozřejmě včetně Diabla. Výsledek je ovšem všelijaký, jelikož základ je slušný a třeba poslouží k dalším hrám, ovšem schází pestrost a postupně se více a více vyskytuje repetetivnost, kterou pocítí především veteráni žánru.

»
29. 05. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: American Fugitive

Jó, americký venkov. Místo hodné obdivu, jehož tempo udávají domácí pálenka, silné káry a dobytek táhnoucí pastvinou. Rozvětvené rodinné klany dávají naději, že první milostné zkušenosti přijdou od sestřenice. Na zadním sedadle Buicku, kde už před léty trénoval fotřík s tetou. Kriminalita vlastně neexistuje. Po sebevraždě zákoníku práce ve skartovačce, je totiž největším zločineckým celkem policejní sbor. Na druhou stranu má dobré tarify a podporuje drobné podnikatele v jejich trestné činnosti. Obchody...

»
26. 05. 2019 • CryLineT2

Recenze: Team Sonic Racing

„Nové závody s ježíkem? Sem s nimi!“ Podobnou reakci provázelo zjištění, že král dlouhých sprintů opět usedl za volant. Přemýšleli jste vůbec nad tím, proč Sonic potřebuje auto, když by v teoretické rovině byl první po svých? Já také ne, protože jsem vděčná za další infantilní postavičky, které se v neméně infantilních autíčkách snaží získat zlatavý pohár. Zřídka kdy totiž narazíte na lepší rodinou hru, než jsou arkádové závody s dětskou grafikou a otevřenou přístupností.

»
23. 05. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Sniper Elite V2 Remastered

Říkáte si zase další remaster? Už tomu tak je a možná nám jen pánové ze studia Rebellion chtějí zkrátit čekání na pátý Sniper Elite. Každopádně tento měsíc už je tomu sedm let, co do obchodů dorazil Sniper Elite V2 a my se teď mrkneme na zoubek jeho remasteru pro Xbox One.

»