Recenze: Layers of Fear 2

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 24.5.2019, 15:23

Publikováno: 24.5.2019, 15:23

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2304 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Je každý umělec blázen? Je každý blázen umělec? A je snad umění forma šílenství? Před třemi léty si podobné otázky položil polský kreativní celek, načež vznikla skromná analýza pomateného, nebo neskutečně nadaného, malíře jménem Layers of Fear. Zjištění, že tahy štětce občas vede lidská tragédie, nechalo pootevřené dveře do světa, kde jedinci hodni obdivu představují oběti vlastní výjimečnosti. Hvězda stříbrného plátna míří na scénu, ale dočká se bouřlivých ovací?

Jsme o desetiletí dál, tedy ve třicátých letech minulého století a coby herci přijímáme roli ve fláku jistého režiséra. Nejspíš to bude pěkný megaloman, protože neváhal uzavřít kus výletní lodi, jen aby mohl natočit co nejautentičtější snímek. James Cameron to ale nebude. Dílo o několika aktech má být exhibice jednoho muže, která má ovšem zatraceně daleko do Truman Show. Tajemný hlas dirigující dění nemá v ruce scénář, ale celou kartotéku existence hlavního protagonisty. Jejím prostřednictvím ožívají noční můry, dávné křivdy a ty nejtemnější stránky herecké mysli.

Jak praví ústřední motiv, je to o budování postavy, o charakteru. Ten herní rozhodně nezapře svoje kořeny. I když se vzdal viktoriánského domu a rozteklých olejových maleb, zůstala po něm pevná kostra, která stejně dobře funguje v záři reflektorů na palubě velké lodi. Nebál bych se říct, že funguje dokonce ještě lépe. Námezdní jukebox identit nemá jasně kreslený charakter, který by vytyčil hranici mezi rolí a skutečným já. A přesně na tom je postavené schéma prolínající několik dějových rovin. Možná je příběh primitivní až hanba a možná jen maskuje nenávratný rozpad osobnosti, který vede k bezútěšnému konci.

Kdo se stane předsedou soudního dvoru, až v závěru zazní finální verdikt, máte ve svých vlastních rukách. Každý jeden akt obsahuje hned několik symbolik. Vývojáři sympaticky odkazují na přelomové filmy své doby, jejichž atmosféru používají pro vyprávění. Kombinace scénáře, skutečných událostí, vzpomínek a halucinací vytváří základy pro tucet spekulací. Jak se mění atmosféra, mění se také váš názor, neboť získáváte nové a nové informace. Když už si myslíte, že máte jasno, přijde na řadu rozhodnutí. Těmi končí každý akt a je pouze na vás, zda poslechnete režiséra nebo ne. Mějte však na paměti, že konec vám to spočítá.

Layers of Fear 2 přicházejí opět s vícero konci, které obohacují o nejednu novinku. Z větší části se vzdávají zbytečných interakcí, které uměle prodlužovaly herní dobu. Vzdušnější hratelnost rozhodně prospívá vyprávění, na druhou stranu je psychologický horor už tak holý, že od walking simulátoru ho dělí jen střídmé hádanky, pár předmětů a tištěné informace. Paradoxně jsem měl místy pocit, že je hra prázdná a že nově nabytou velikost nedokáže plnohodnotně využít. Nikde žádný bod zájmu, nikde žádný „bubák“, ba ani tesklivá hudba. Nejspíš za tím ale nestojí ani tak bezradnost vývojářů, jako spíš moment překvapení, který pokračování není schopné zopakovat. Se znalostí prvního dílu už jsou hororové prvky starou známou, s níž si tykáte za svitu petrolejky.

Snaha vyděsit přichází opět z mnoha zdrojů a lhal bych, kdybych tvrdil, že vždy vyjde naprázdno. Hned v úvodu se mnou škubnul výstřel neb vývojáři se tentokrát neštítí ani výkyvů v hlasitosti. Což nemá příliš rád. Většinou je podpoří vizuální abstrakcí, která má silně depresivní podtón. To se týká jak záznamu připomínajícího pásku z filmu Kruh, tak monstra. Zastupuje „zlo“ a i když setkání s ním končí jen blízkým respawnem, zanechá ve vás vždy pocit neklidu. Pády předmětů, změny prostředí po vašem otočení, hrátky se světlem, výpady z neznáma a další variace pro navození děsu nešetří pestrostí. Věřím, že žánrově méně otlučení hráči pocítí úzkost, zpocené dlaně, zrychlený tep a dojem, že jsou neustále sledováni.

Hrál jsem se sluchátky a z větší části během noci, tudíž jsem šel atmosféře hodně naproti. Když se ještě přidal vítr a déšť bubnující do okna, byla má jistota, že už mě vývojáři nenachytají se staženými půlkami, nalomená jak novoroční předsevzetí. Tím chci říct, že požitek ze hry záleží v mnohém na vás samotných. Však vydat se do hororových vod za bílého dne je kacířské. Stejně tak ignorovat příběh, který rozhodně není hloupý. Ba naopak, neboť k vyprávění využívá větší množství prvků. Drobnou repetetivnost v lekání pak buď přijmete jako obchodní značku nebo coby slabou kávu ze starého lógru.

Při rozhodování vám pomůže audiovizuální stránka hry, která naopak ani omylem nepřipomíná minulý díl. Unity vystřídal Unreal Engine 4 a rozdíl je skutečně velký. Parník působí jak skromnější verze Titanicu a pohyb po něm připomíná návrat do míst, které jste nikdy nenavštívili. Světlo je reálnější, čehož si všimnete jak na stínech, tak na texturách. Odrazy zdrojů záře se krásně lámou, díky čemuž působí kovové materiály až luxusním dojmem.  Obraz je celkově mnohem ostřejší a výraznější. Až se divím, že si nepomáhá vyšším rozlišením a vylepšenými efekty. Kolorace jsou sice umírněnější, za to stylizace působivější. V jednom aktu se barvy vytratí úplně, což považuji za velkou odvahu. Výtvarníci se skutečně snaží, aby z prostředí a námětu vydolovali maximum a na poli osmi hodin nenudili ani chvíli. A to se počítá s tím, že si hru zopakujete.

Tvorba cesty prostřednictvím diapozitivů, vertikální ruchy obrazu s blížícím se nebezpečím, perfektně vystavěné přechody scén, poklony filmovým klasikám nebo skvěle nazvučená „řeč“ lodi. Je toho poměrně dost, co se mi vrylo pod kůži a na co budu ve spojitosti s Layers of Fear 2 vzpomínat. Nejvíce však na uhrančivý hlas Tonyho Todda. Candyman odklízející následky Nezvratného osudu je v pozici režiséra a kdykoliv se jeho pokyny rozlejí útrobami lodi, tají se dech. Je to drobnost. Stejně jako bylo angažování Rutgera Hauera pro Observer. Nicméně tyto oslí můstky dotvářejí výsledný dojem, spojují hru s jiným kulturním aspektem a pomáhají lépe prodat fascinaci Psychem, Upírem Nosferatu, Čarodějem ze země Oz nebo Cestou na měsíc.

Mám pocit, že se nám klube malá hororová série, která je schopna jednou za čas potěšit sondou do mysli labilního umělce. Z některých prvků a kompozic levelů se skutečně stávají poznávací znamení. Dovedu si představit vyčpělého hudebníka hledajícího ztracenou slávu. Autora bestsellerů, kterého dostihne vlastního minulost nebo divadelního velikána, jehož svět se ukryl do tragikomických děl. Teď už vím, že první Layers of Fear nebyly jen náhodnou trefou do černého. Rukopis mysteriózního psychothrilleru, který je na každém kroku ohýbán hororovými prvky, se v dnešní produkci rozhodně neztratí.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Hrůza už podruhé odhazuje šatstvo, aby ve vší obnaženosti polaskala milovníky dusné atmosféry. Jejím věšákem je tentokrát herec, jehož poslední šanci na úspěch ukrývá zaoceánský parník. Brzy se ale ukáže, že uznání může být vykoupeno zdravím rozumem. Polští vývojáři zjednodušili herní prvky a mnohem víc sází na příběh, prostředí a strašení sty způsoby. I když se najdou místa, kde si ubrání interakce úplně nesedlo s lodními prostory, působí celek dospělejším dojmem. Filmové akty nešetří audiovizuální pestrostí a atmosférou si nezadají s prvním dílem. Neznalí prvotiny si hru asi užijí o trochu víc, ale to je daň za pokračování, kterou rád zaplatím.
  • Peterek82

    Nene. Jedničku jsem ani nedhorál, tohle ani zapínat nebudu… https://media0.giphy.com/media/bEVKYB487Lqxy/giphy.gif

    • digestor

      Naopak jedničku jsem dohrál několikrát, tohle zapínat rozhodně budu 😀

  • VencaF

    Jednicka byl total scary luxus (v nekterych scenach fakt skub 😀 ) a dvojka bude stejne dobra ne li lepsi. Sto pro budu porizovat

  • Martin Krupicka

    už se nemůžu dočkat jednička byla tooop 🙂 akorat dnes je datum vydání a já to na českém storu nevidim jak to ? .O

    • Martin Krupicka

      asi to nepůjde přes mojí CZ kreditku koupit na US storu co ? 🙁 sakra jsem se těšil, že to dnes zapařím 😀

      • Chaosteory CZ

        Posečkal bych. Není důvod, aby byla hra z jakéhokoliv důvodu u nás nedostupná. A ano, s CZ kreditkou to na US Storu nepůjde

        • Martin Krupicka

          Děkuji moc 🙂 za odpověď posečkám 🙂 a díky moc za vaši supeer práci jen tak dál 🙂

          • Chaosteory CZ

            Děkujeme. Zkoušeli jsme napsat vydavateli, tak uvidíme, jestli se nám dřív ozve nebo se hra objeví v CZ Storu.

          • digestor

            Zdar, jak to tedy vypadá? Na cz storu zatím hra stále není…

          • Chaosteory CZ

            Vydavateli jsem psali, bohužel nám neodepsal. Ještě zkusím napsat přímo vývojářům.

          • digestor
07. 08. 2019 • CryLineT0

Recenze: Bear With Me: The Complete Collection

Adventury jsou něco jako starodávné božstvo. Jsou tu od nepaměti. Od dob, kdy přístroje byly schopny zaznamenávat víc než jen psaný text a data. A jednu éru dokonce s převahou udávaly herní směr. Nejde ale o žánr masový. V případě point and click kategorie se dá dokonce říct, že to nejlepší přinesla devadesátá léta. Hry jako Monkey Island, Broken Sword, Syberia nebo Grim Fandango.

»
02. 08. 2019 • Lukáš Urban4

Recenze: DOOM 3

Nejsem sám, kdo v poslední době vývojářům vyčítá, že se chovají jako obsluha tanku na dětském hřišti. V záchvatu modernizace likvidují jedny primitivní mechaniky za druhými a pak se diví, kam se vytratila hravost a zábava. Na obranu toho, co je nám svaté, vzpomínáme na tituly, které kdysi dávno vystavěly základy jednotlivých žánrů. A abych v tom nostalgii nenechal samotnou, jsem ochotný sáhnout po značce, kterou vlastně moc nemusím.

»
29. 07. 2019 • p.a.c.o3

RECENZE: Wolfenstein: Youngblood

Vždycky jsem si myslel, že herní hrdinové mají hlavní výhodu v tom, že jsou téměř nesmrtelní (co po stránce fyzické, tak slávy) a také že se jim vyhýbá jedna zásadní lidská vlastnost a to stárnutí. Někteří hrdinové, v tomto případě dokonce hrdinka, v rámci série omládli, aby se nakonec dostali do nejlepších let. Jinde si však vývojáři usmysleli, že bude fajn, když ikonický hlavní hrdina dostane pár šedin a celkově opravdu notně zestárne.

»
25. 07. 2019 • p.a.c.o9

RECENZE: FIA European Truck Racing Championship

Závody jsou skvělou podívanou. Nemám teď na mysli ty virtuální, ale skutečné. Všichni jistě známe rally, Formuli 1 nebo okruhové závody cestovních vozů. Všechno to jsou velice rychlé a dynamické soutěže, kde není o napětí nouze a zdejší závodní speciály mají ladné křivky. Na závodní okruhy se však vydávají i kamióny, které se, co do výkonu, mohou s ostatními směle měřit. Závody kamionů mě vždycky fascinovaly už jenom z toho důvodu, jak...

»
23. 07. 2019 • Lukáš Urban0

Recenze: Redeemer – Enhanced Edition

Žil, byl Vasil, co armádu zkusil. Pech, zabíjet lidi tam musil. Takový způsob života se mu hnusil, a tak osud svůj spasil. Bolavou duši v chrámu božím hasil, když v tom kdosi klid mu zprasil. Pán chraň je, neb holé ruce a zbraň opět tasil. Bije, kope, mlátí ze všech sil. Však to je Vasil, bývalý člen utajených vojenských sil. Z informací, co nepřítel utrousil, až do podzemních laboratoří zabrousil. Zde se málem...

»
22. 07. 2019 • Lukáš Urban1

Recenze: Darksiders III: Keepers of the Void

Poté, co Fury porazila všechny smrtelné hříchy a odvrátila svět od pětisté padesáté druhé apokalypsy, mohla se vydat klidně na dovolenou. Využít své získané dovednosti a opékat si zbroj v jícnu sopky, v obklopení blesků chránit deštný prales nebo s ledově chladným výrazem opečovávat medvědy za polárním kruhem. Ale to válečnice nedělají. Raději berou nabídku od kostnatého individua a mění se na Laru Croft.

»
10. 07. 2019 • Lukáš Urban5

Recenze: Car Mechanic Simulator

Na úvod jedno velké poděkování. Vám vše, kteří jste děti nevzali do zoo, protože poslední peníze zůstaly v kostelní pokladničce. I těm, jejichž dovolená vedla do Mekky namísto letní destinace u Středozemního moře. Nezapomínám ani na artritické jedince, kteří přes úmornou bolest klečí pravidelně na koberci a chorý hřbet ohýbají na svatou stranu. No a vy, jejichž dobrota skončila v komůrce s otcem představeným, všechna čest vašim padlým ideálům. A dalším padlým věcem.

»
09. 07. 2019 • CryLineT0

Recenze: Bloodstained: Ritual of the Night

Když se pánům zachce moci, musí nastoupit dívka. I testosteron se musí udržovat v rozumné míře. Na západ od nás by taková hrdinka tasila pistole. Dle moderních norem střízlivě oblečená. Nevyzývavá, cudná, s křesťanským základem a diplomem z univerzity. Evropská měřítka by ji přisoudila exotický vzhled a těžké dětství. Ctící vlastní tradice zvládá bodné zbraně a hýří důvtipem.

»