RECENZE: LEGO Worlds

Autor: p.a.c.o Publikováno: 18.3.2017, 8:23

Publikováno: 18.3.2017, 8:23

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1118 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Na první pohled se to nemusí zdát, ale hraním her si můžete něco odnést i do skutečného života. U strategií trénujeme plánování, u jiných her logické myšlení a taková střílečka je hodně dobrá na procvičení rychlosti našich reakcí a postřehu. I dnes recenzovaná hra má co nabídnout, hlavně po stránce představivosti a tvořivosti, takže je vhodná i pro děti. Přesně takový je LEGO Worlds a vy si pojďte společně semnou něco postavit.

Stejně jako ostatní hry s oficiální LEGO licencí, i s LEGO Worlds si připisují další zářez na pažbu zkušení vývojáři z Traveller’s Tales. Jestli jste někdy hráli něco od nich, máte docela dobrou představu o tom, co se na nás chystá. Zásadní rozdíl je v tom, že LEGO Worlds nestaví na nějakém slavném příběhu, ale navádí hráče k tomu, aby si v otevřeném světě vytvořily příběhy vlastní. Ze začátku nás trochu vodí za ručičku, díky čemuž objevíme první nástroje a okoukneme počáteční světy. Cílem našeho snažení je stát se mistrem stavitelem a bude jenom na nás, jakou cestou se k tomu cíli vydáme.

Hned po skončení úvodu objevíte první svět a možná se vám stane něco takového, co se stalo mě. Rozpačitě jsem se rozhlížel kolem a snažil se tak nějak si ujasnit, kam se vůbec vrhnout a hlavou se mi honila jediná myšlenka. Co mám sakra dělat? Nikdo vás nikam neposílá, mapu sice máte, ale nikdo vám moc neradí, kam jít nebo jak se posunout dál. Začal jsem chodit po světě a objevovat, co která postava chce a co já, stavitel začátečník, pro ni mohu udělat. Upřímně tahle fáze pár hodin zabrala a nebyl jsem z ní nadšení. Zde bych si představoval alespoň ze začátku nějaké jasnější a možná i o něco delší „vedení za ručičku“. Možná jsem jenom já trochu pomalejší a ostatním to bude vyhovovat, ale úvod bych si představoval více přátelský na rozjezd.

lego_worlds2

Jakmile se přenesete přes možná trochu nudnější začátek, začnete objevovat kouzlo celé hry. Tím bezesporu jsou procedurálně generované světy, což v praxi znamená, že jsou tvořeny náhodně na základě algoritmů, které pak daný svět poskládají dohromady. Díky tomu není žádná planeta stejná a má různé téma. Může mít sopečný povrch, může se také tvářit jako sladké království z pohádky nebo nějaký začarovaný les či divoký západ. Někdy je na ní vody více, jindy zase méně. Záleží jenom na nás, jaký vygenerovaný svět si následně vybereme k našemu průzkumu. Za světy bych chtěl vývojáře pochválit, protože generování funguje a světy jsou hodně povedené. Navíc je v nich spousta postaviček, takže vůbec nepůsobí mrtvým dojem, a to i v případě, kdy se ponoříte pod hladinu moří. Vše je pěkně detailní, a hlavně prostředí dávají smysl, což se při náhodném skládání ne vždy podaří.

Bohužel celé tohle „náhodné“ generování se občas nepodaří, jak by mělo. Ne, že by se svět nedal prozkoumávat, ale třeba některé truhly, jež se na mapě nacházejí, mohou být na místech, kam se prostě nedostanete. A když už se k ní dostanete, může být nagenerovaná na místě, kde jí nemůžete použít. To samé platí i pro jeskyně. Ty se na mapách generují hodně rády, dokáží být monumentální, ale do celé řady z nich se bez použití hrubé síly nedostanete. To však není úplně zásadní problém. Na tomto místě se mnohým z vás bude možná hodit jedno upozornění. Dávejte pozor na okraje světů. První menší světy totiž nejsou moc velké, takže ho z jedné strany na druhou přejdete jak nic a když si nedáte pozor, přepadnete přes hranu a pak už se jenom řítíte prázdnotou. Platí to i v případě, že budete plout s ponorkou pod vodou. Prostě vyplujete z moře a vaše pouť skončí smrtí. Ta však není nijak fatální, jelikož se objevíte na místě, kde jste zemřeli a ani nepřijdete o žádné penízky.

Přijít o penízky by byla velká škoda, protože k odemykání předmětů se jich bude hodit spousta. Než si však něco koupíte, budete muset použít nástroj k objevování předmětů. V praxi to vypadá tak, že v novém světě proběhnete a objevíte, co nemáte a pak pokračujete dál. Ne všechno se ale dá objevit přístrojem. Zvířata a minifigurky si musíte zasloužit. Zvířatům stačí dát jejich vysněné ovoce nebo zeleninu a pak si je můžete objevit. Pro postavy je třeba splnit nějaký úkol a pak můžete získat i je. Úkoly jsou od jednoduchého „dej mi nějakou věc“ až ke složitějšímu „postav něco jako dům, co bude mít čtyři strany a střechu“.  Je jich celá řada, a navíc na sebe dost často dokáží pěkně logicky navazovat. Důvodem proč plnit úkoly však nebude jenom odemykání postav, ale také získání zlatých kostiček. Ty ve hře slouží k odemykání vylepšení, nových věcí a také dalších, větších planet. K tomu všemu vás posunují stavitelským žebříčkem vzhůru a za každou novou úroveň čeká odměna. Když jich získáte dostatek, budete si moct dokonce vytvořit svůj vlastní svět od úplného počátku.

Tím jsme se dostali k tomu hlavnímu, což stavění určitě je. Editační nástroje jsou hodně silné a dávají vám absolutní kontrolu nejen nad samotným stavěním, ale také okolním prostředím. Každý nástroj má svůj smysl a těm kreativním z vás se jistě budou hodit. Ovšem zapomeňte na volné stavění. Něco jako sandbox mód se všemi dílky se ve hře bohužel neobjevuje, takže si budete muset vystačit s tím, co si pracně odblokujete a s místy, které si pro své stavby vytvoříte třeba uprostřed moře. Trochu škoda, protože bych si klidně občas odpustil všechno generování, hledání, sbírání a jenom si v klidu stavěl, na co bych měl zrovna chuť. Samotné stavění je snadné a s trochou cviku přejde hodně rychle do krve.

lego_worlds1

Dílků a předmětů je ve hře opravdu spousta, takže když se dostanete dostatečně daleko, určitě není problém postavit vše, co vás jenom napadne, a právě to bude pro mnoho z vás právě tím důvodem, proč si LEGO Worlds pořídit. Některé předměty se navíc dají koupit od obchodníka, který se objevuje jenom v noci se svým balónem anebo budete pronásledovat zelené příšery, jež dílky kradou a vy je získáte tím, že je zastavíte a přemůžete. Ze zmínky o noci jste jistě pochopili, že se ve hře střídá cyklus dne a noci, kdy po vzoru Minecraftu v noci vylézají nejrůznější potvory nebo přízraky. Potkáme zombií piráty, kostlivce nebo Kyklopa. Stvoření jsou docela agresivní a některá z nich i neodbytná a prostě je budete muset zabít.

S čím jsem celou dobu při hraní bojoval je kamera. Snaží se nás následovat, ale její základní nastavení koukat spíš na oblohu, než na zem mi docela vadilo. Není problém si jí pravou páčkou korigovat, nicméně to narušuje klid při hraní. Tomu nepomáhá ani ovládání. Chápu, že při tak komplexní hře není snadné nastavit ovládací schéma správně, tudíž bude potřeba si na něj zvyknout. Ovládání vozidel je však stejné nebo podobné u každé hry, kde se vyskytuje, a tak úplně nechápu, proč v LEGO Worlds tomu tak není. Chvilku budete bojovat s tím, jak se co ovládá a vhod určitě přijde při každé činnosti jasně viditelné namapování tlačítek pro danou akci.

Za co LEGO Worlds zaslouží pochvalu je multiplayer. Do svého objevování světa můžete pozvat kamaráda a po internetu pokračovat ve dvou. Ještě lepší je varianta pozvat kamaráda k sobě a svět objevovat ruku v ruce na rozpůlené obrazovce. Obě varianty fungují skvěle a nemám jim co vytknout. Velkou pochvalu pak zaslouží česká lokalizace ve formě titulků. Díky ní si hru může užít opravdu každý, zejména u mladších hráčů bourá lokalizace všechny případné bariéry, pokud již tedy umí číst.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

LEGO Worlds je hodně velký projekt, který skrývá spoustu možností, jak si ho užít a v jeho společnosti strávit desítky hodin. Ovšem neobešlo se to bez technických prohřešků a neduhů. V součtu se jedná o povedenou hru a jestli vás nebaví Minecraft, ale přesto chcete stavět, stane se LEGO Worlds vaším domovem na hodně dlouho a to navíc za příznivou cenu.
  • shack811 .

    Ta hra je vynikajuca a ak ziskate zbijacku tak aj skryte truhly nie su problem Tiez je vynikajuca bazooka. 🙂

20. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Injustice 2

To je pořád řečí, jak se konflikty mají řešit s chladnou hlavou, debatou a za každých okolností diplomaticky. Dokážete si ovšem představit Batmana, jak svolává Radu Superhrdinů, aby uvalil Jokerovi embargo na šminky nebo jak Poison Ivy přivázaná řetězy ke stromu ječí po těžařích dřeva? Samozřejmě že ne, protože jsme v komiksovém světě, kde dobře mířená rána znamená více než sto slov, nadlidské schopnosti vydají za celou armádní jednotku a charaktery se...

»
19. 05. 2017 • wellkeybig1

RECENZE: Shadow Warrior 2

V zemi vycházejícího slunce projíždí na plný plyn Nissan Datsun 240Z černé barvy, který odráží měsíční svit svou naleštěnou kapotou. Temným lesem se kromě burácejícího silného motoru ve vysokých otáčkách, rozléhá píseň od Stana Bushe – The Touch. Nepopisuji nic jiného, než první moment hry Shadow Warrior, která utočila na nostalgii, překvapovala skvělou hratelností a krvavou podívanou na Xbox One v roce ‎2014 a po třech letech přichází znovu‎. Při...

»
16. 05. 2017 • wellkeybig1

RECENZE: The Surge

Být fanouškem Hardcore RPG je v dnešní době těžké, po dohrání Dark Souls a Lords of Fallen na jedno dlouhé zívnutí, toho moc nezbývá. Všechny RPG jsou moc uzavřené a jednoduché. Pokud pociťujete tyto příznaky, zbystřete u nového titulu The Surge. Jestli nejste fanoušek hardcore žánru, připravte se na vypadávání vlasů, třes rukou, vztek a později pláč z důvodu rozdrceného ega. Po dlouhé době dorazil na Xbox One titul, který...

»
13. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Narcosis

Když se ke mně před nedávnem dostal film 47 Meters Down, došlo mi, že subžánr podvodních survival her je poměrně štíhlý. Děj vyprávějící o dvou sestrách, jejichž adrenalinový zážitek se žraloky se změní v boj o přežití na dně oceánu, k němuž nemají předpoklady a ani vybavení, vynikal dusnou atmosférou, kterou bych obratem přivítal v obdobném herním titulu. Jenže Abzu je žánrově mimo, Subnautica málo hororová, BioShock už archivní a Soma nám zůstala...

»
09. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Prey

Trvalo to dlouhých 11 let, mnoho sil, spoustu zahozené práce a urputný přerod z pokračování do zcela nového pojetí, které se dnes tak hrdě nazývá reboot. Prey je zpět a zase jsou ve hře mimozemské entity bažící po obyvatelích matičky Zemi, proti nimž stojí sama samotinká poslední naděje lidstva. Tím ovšem veškerá podobnost s originálem končí, neboť nové pojetí chce mít originální otisk myšlenek svých autorů, a to takřka za...

»
09. 05. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: Human Fall Flat

Lidské tělo je hodně zajímavé a spousta lidí s ním dokáže dělat celou řadu podivností nebo zajímavostí. Položili jste si ale někdy otázku, jak dopadne člověk, který spadne z velké výšky? Kromě toho, že asi ne moc dobře, tak většinou je z něho placka. Neříkám, že to je nějak jasně podložený vědecký fakt, ale minimálně ve hře Human Fall Flat to platí. A že se zde bude padat hodně asi netřeba dodávat.

»
06. 05. 2017 • lindros88cze0

RECENZE: Syberia 3

Asi už se budeme opakovat, ale klasické point-and-click adventury už nejsou takový hit, jako v 90. letech, ale přesto stále ne a ne umřít, a to je jen a jen dobře. Na konci dubna vyšla Syberia 3, která možná trochu zbytečně oživila už poměrně starou adventurní sérii, jež své době slavila velký úspěch a zapsala se do srdce nejednoho adventuristy. Jak se toto zmrtvýchvstání, jež podle nás nebylo nutné, povedlo? To...

»
03. 05. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Voodoo Vince: Remastered

Obětmi remasteru bývají zpravidla tituly, které ať z pohledu hráčů nebo z pohledu účetních, mají co nabídnout také aktuální generaci konzolí, přičemž čím úspěšnější značka, tím větší šance. Pro ostatní je tu zpětná kompatibilita, probouzející na konzoli Xbox One k životu o generaci starší hry. No jo, jenže touhu připomenout se mají i značky, které třebaže kdysi byly exkluzivní, kvůli odlišnému kódování nemohou procesem zpětné kompatibility projít. Jednou takovou je 14 let starý...

»