
RECENZE: Park Beyond
Postavit si vlastní zábavní park není jen legrace, ale také pořádná řehole. Oba aspekty skvěle propojila legenda žánru Rollercoaster Tycoon, která je právem na piedestalu manažerských her s tematikou zábavního parku. Duchovní nástupce Planet Coaster ukázal, že i moderní zpracování nemusí být nutně k horšímu, a nyní se o pozornost přihlásil také Park Beyond.
Ten na to, na rozdíl od své konkurence, jde trochu jinak. Ladění správné ceny za jednotlivé atrakce či sodovku nechává za sebou a do popředí dává stavění mnohdy až šílených horských drah, které se do značné míry nemusí řídit něčím tak nudným, jako je gravitace či fyzikální zákony. Když vám z manažera zábavního parku vypadne onen prvek managementu, bude hra o to zábavnější?

Odpověď je paradoxně složitější, než by se mohlo zdát. Už úvodní tutorial vás pořádně navnadí na zběsilé stavění horských drah, a byť je vysvětlování a ovládání hry lehce kostrbaté, časem si na něj zvyknete. Bezstarostné období zkoušení nových zákrut a šíleností ovšem brzy skončí a vy jste postaveni před několik příběhových misí, které už dávají hře jasnější rámec. V nich sice máte iluzi kontroly nad tím, co a jak budete dělat, nicméně na nějakou větší kreativitu jako v úvodu raději zapomeňte. Čeká vás tak soubor úkolů, kdy jednou musíte dodržet časový limit, jindy uspokojit konkrétní počet návštěvníků a občas pro změnu postavit konkrétní počet některých atrakcí či budov.
Větší míra kreativity vás čeká ve volném režimu. Tady už kromě samotného stavění atrakcí máte veškerý vývoj zábavního parku ve vlastní režii, a to včetně managementu. Ten se sestává z uspokojování tří různých druhů návštěvníků – rodin, teenagerů a dospělých, přičemž každý z nich má jiné touhy a potřeby. Co ale všichni potřebují, jsou lavičky a odpadkové koše, bez kterých se vám i slušně rozjetý park dokáže hodně rychle zhroutit. Management je redukován na pouhé tři veličiny, tedy spokojenost návštěvníků, atraktivita parku a výnosnost. Fanoušci tabulek a detailních statistik budou notně zklamaní, avšak propracovanější systém nepotěší ani ty, kteří Excel z duše nenávidí. Právě management totiž tycoonovkám propůjčuje onu zábavnou hloubku, která dokáže přikovat nejednoho hráče na dlouhé hodinky k obrazovce.

Pokud jde o zjednodušování managementu, zde hra odvádí práci jen tak napůl. Každé vylepšení atrakce stojí další peníze za údržbu, cenu za vstupenky ale musíte změnit ručně. V případě stánků mají vaši návštěvníci více možností výběru, pro vás to ovšem znamená ruční nastavení ceny u každé položky zvlášť. Jakmile potřebujete vykrýt ztráty z investice do drahé horské dráhy například tím, že ve všech stáncích zvednete ceny, čeká vás opravdu hodně cenových úprav.

Ten zábavnější prvek hratelnosti je nicméně stavění různých atrakcí a horských drah, kdy vám Park Beyond klade jen minimum překážek. Můžete se jak držet při zemi a stavět realistické atrakce, nebo se téměř doslova utrhnout ze řetězu a postavit šílenosti, které popírají gravitaci i zdravý rozum. Střílení lidí z děla či antigravitační vozíky jsou jen malou ukázkou toho, že Park Beyond se rozhodně nebere vážně. Terénní omezení zde prakticky neexistuje, stejně tak je zajímavá možnost přidání pozadí a dekorací dle vaší libosti, včetně stánků s občerstvením. Vyzdobit si můžete atrakce také v rámci tematických bloků, například ve stylu westernu či renesance.

To s sebou ale na druhou stranu nese poměrně překvapivé nedostatky. Jednak je možností, jak si skutečně tematicky přizpůsobit celý park, poměrně málo. Zklamáním je také fakt, že piplání se s dekorováním jednotlivých horských drah přinese radost pouze vám, nikoli však vašim návštěvníkům. Z herního hlediska tak nedává příliš smysl stavět na krásu, neboť ji stejně oceníte pouze vy. Z detailů zamrzí například i to, že návštěvníci se striktně drží svých vymezených cest a odmítají z nich ustoupit. Jakmile tedy umístíte lavičku do prostoru a nenalepíte ji těsně k cestě, jednoduše ji nebudou využívat. Ani v případě stavění vlastní dráhy vás hra příliš nemotivuje k tomu, abyste byli nadmíru kreativní – nudné dráhy, které mají ovšem podle herních statistik vysokou zábavnost a výnosnost, se vám jednoduše vyplatí stavět více.
Park Beyond vzalo skvělý nápad s kreativním stavěním horských drah, kterému podřídila prakticky úplně vše. Management parku, který do značné míry u podobných her tvoří poctivý základ zábavné hratelnosti, je zde osekán na nezbytné minimum, čímž hře zůstalo jen to budování atrakcí. Jenže v jejich případě hra dojíždí právě na omezený manažerský režim, který vás nutí stavět ekonomicky výhodné dráhy, jež ale naopak nebudou příliš kreativní. Jakmile se rozhodnete tento fakt ignorovat, velmi rychle vám dojdou peníze a vy můžete začít úplně od znova.

Osm herních misí a sandbox s vlastními podmínkami vítězství je to jediné, co za cenu hry dostanete. Různých map je sice dostatek, ale nemají de facto žádný vliv na hratelnost a ani se v jejich případě nemění roční období či počasí, což už uměl i stařičký Rollercoaster Tycoon. Ačkoli je samotné stavění zábavné, až příliš rychle se vám hra omrzí a spadne do šedého průměru, kde vás prakticky nic nebude motivovat k tomu, abyste stavěli nové parky stále znovu.
Verdikt
Park Beyond se rozhodlo vsadit všechno na zábavné stavění horských drah, které popírají fyzikální zákony. Bohužel potlačený management parku a herní mechaniky vás nutí k přesnému opaku. Své zábavné momenty jistě Park Beyond má, králi v podobě Rollercoaster Tycoon se ovšem ani vzdáleně nepřibližuje.| Pestré prostředí | Management vás nutí stavět nudné dráhy |
| Minimální omezení pro stavbu horských drah | Příběhových misí je žalostně málo |
| přístupná hratelnost | Kostrbaté ovládání |
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...
RECENZE: High on Life 2
Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...




























