RECENZE: Road Redemption

Autor: p.a.c.o Publikováno: 22.4.2019, 9:20

Publikováno: 22.4.2019, 9:20

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1707 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Hráči rádi vzpomínají na staré dobré klasiky, které přinesly nějakou tu zajímavou herní mechaniku. Spousta z těchto her by byla velice zajímavých i pro dnešní hráče, protože moc nezestárly, nebo by jim stačilo jenom trochu, aby odpovídaly dnešním standardům. I proto je pro dnešní vývojáře lákavá představa toho, že vezmou starou hru a pokusí se na ní postavit svou herní budoucnost. Bohužel ne vždy to dobře dopadne.

To platí i v případě hry, které se dneska budeme v rámci recenze věnovat. Ve své době jsem Road Rush miloval. Nevím, jestli to bylo tím, že se závodilo na motorkách nebo tím, že jsem protivníky kolem sebe mohl vzít řetězem po hlavě, či je dobře mířeným kopem odeslat do proti jedoucího automobilu. Hra měla úžasné tempo, skvělý soundtrack a na tehdejší dobu i výbornou grafiku. A právě Road Rush se stalo předlohou pro Road Redemption, které se pokusí na tuto hru navázat.

Ze současnosti se posouváme časem vpřed, kdy budoucnost nebyla k lidstvu úplně příznivá. V postapokalyptickém světě se proto prohání gangy motorkářů, a protože jsou to gangy, bojují proti sobě. Naším úkolem je chytit vůdce gangů a porazit ho. Souboj s ním se odehrává až na úplném konci hry, pokud se k němu tedy někdy dostanete. Příběhové pozadí je spíš jenom formalita, protože žádný hlubší význam nemá a ani se v průběhy hry nijak nevyvíjí a nikam se neposouvá. Kdyby tady „příběh“ nebyl, ani by se nic nestalo.

První věcí, co mě na hře strašně štve je nekončící grind, jež je tady vymyšlen. Chrabrý vývojář si asi myslel, že když budeme stále dokola hrát od začátku, přivede nás to k extázi. To se chlapec ale šeredně přepočítal, protože neznám nikoho, kdo by po smrti třeba v prostředku hry nebo nedej bože před jejím koncem chtěl znovu začít pěkně od začátku. Díky tomu z počátku budeme stále jezdit ty samé úrovně pořád do zblbnutí, abychom získali dostatek zkušenostních bodů a mohli si odemknout start ve třetím, šestém nebo „až“ devátém levelu hry. Možnost začít později oceníte i z toho důvodu, že hra se v jejím průběhu nedá uložit! Takže když budete těsně před cílem a budete muset nenadále odejít, prostě Game Over a dej si to znovu kámo. Za tohle by vývojář měl v dnešní době dostat facky minimálně dvě.

Myšlenka RPG prvků není vyloženě špatná, protože díky vývojovému stromu si vylepšíme zdraví, brnění, zbraně, dostaneme nové motorky (jako kdyby k něčemu byly, všechny se řídí stejně a nějakých zásadních rozdílů jsem si nevšiml) nebo další věci. Většinou jeden hodinový herní úsek stačí na získání bodů pro odemčení jedné věci a po všech těch herních hodinách byla nová motorka nebo jezdec až to poslední, za co jsem chtěl svá těžce získaná XP utratit. Druhý prvek vylepšování probíhá v průběhu hry, kde za získané kredity také vylepšujeme zdraví a zbraně, ale jenom pro danou herní relaci. Smrtí o všechna vylepšení a zbraně opět přijdeme, takže při každé nové hře prostě člověk začíná od nuly.

Díky výše popsanému mě po těch několika hodinách už nebaví ani herní prostředí. Ono se není čemu divit, když většinu hry budete koukat na písečnou pustinu, která je nudná a hrozně monotónní. Přitom pozdější zasněžené nebo lesy pokryté tratě působí lepším dojmem, ale je docela těžké se k nim propracovat. Na tratích se nacházejí i nějaké zkratky, ale jinak je jejich design docela bída. Nehledě na to, že tratě před námi a textury na nich se načítají podobným stylem, jako tomu bylo u prvních Road Rush s tím rozdílem, že to je hra 28 let stará!

Novinkou oproti původní hře jsou herní módy. Aby to závodění bylo více variabilní, budeme muset pozabíjet určitý počet nepřátel, dojet v časovém limitu do určitého místa, nebo jednoduše přežít danou trať. Na rozdíl od nich se herní režimy určují náhodně, takže alespoň lehký náznak variability, byť ani ten úplně nevyšel. Pořadí tratí je totiž vždycky stejné, a ne všechny herní módy jsou na dané trati splnitelné. Někdy je trať na daný úkol zbytečně dlouhá, jindy daný cíl nesplníte, ani kdyby vám nitro pršelo z nebes. To mi neříkejte, že v rámci předběžných přístupů, byť nebyly na Xbox, si toho nikdo nevšiml.

Technická stránka hry se od originálu moc daleko neposunula. Modely motorek jsou sice obstojné, ale to je tak celé. Tratě jsou nepřehledné, zatáčky se objevují náhle a myslím si, že závodní hry by už konečně mohli vyrůst z toho, že v zatáčce pojede vždycky nějaké to auto v protisměru. Bohužel není problém se zaseknout o nějakou překážku na trati, fyzika zde téměř nefunguje a ovládání je ještě slabší než arkádové. Ovládání jako celek také není kdo ví jak dobré, a dost často jsem měl problém hru nějak pohodlně ovládat, protože tlačítek je potřeba spousta, a ne vždy je daná kombinace ergonomická.

Jediné, co v této hře funguje, je samotné mlácení nepřátel v průběhu jízdy. K ruce je nám spousta různě výkonných zbraní, a to teď nemám na mysli jenom hasák, trubky, lopatu nebo tyč. Ve výběru najdeme také výbušniny nebo palné a sečné zbraně. Potřeba je naučit se blokovat proti útokům nepřátel, jelikož bez této dovednosti skončíte dřív, než pořádně začnete. Se zbraní v ruce to jsou ty nejlepší okamžiky ve hře, kdy jsem se opravdu bavil nebo se o to alespoň pokoušel, protože na jeden skvělý okamžik připadají minimálně čtyři špatné.

Ani multiplayer zde není spásou. Je to dáno tím, že je na něj potřeba více jak 2 hráči, protože vás žádní boti nedoplní a nejsem si jist, jestli i v maximální počtu deseti hráčů by hraní byla zábava. Bohužel je těžké tyto hráče najít, protože i po vydání hry zejí herní servery prázdnotou a najít někoho na multiplayerové zápolení se rovná zázraku.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Road Redemption díru do herního světa rozhodně neudělá. Neustálí grind, opakování, špatné technické zpracování a všeobecná nuda nejsou věci, na které by hráči slyšeli. Najdou se sice místa, kdy je hra zábavná, ale je jejich tak málo, že by je na prstech jedné ruky spočítal i vysloužilý pyrotechnik. Prostě průměrná hra, na kterou se snad velice rychle zapomene.
26. 05. 2019 • CryLineT1

Recenze: Team Sonic Racing

„Nové závody s ježíkem? Sem s nimi!“ Podobnou reakci provázelo zjištění, že král dlouhých sprintů opět usedl za volant. Přemýšleli jste vůbec nad tím, proč Sonic potřebuje auto, když by v teoretické rovině byl první po svých? Já také ne, protože jsem vděčná za další infantilní postavičky, které se v neméně infantilních autíčkách snaží získat zlatavý pohár. Zřídka kdy totiž narazíte na lepší rodinou hru, než jsou arkádové závody s dětskou grafikou a otevřenou přístupností.

»
24. 05. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: Layers of Fear 2

Je každý umělec blázen? Je každý blázen umělec? A je snad umění forma šílenství? Před třemi léty si podobné otázky položil polský kreativní celek, načež vznikla skromná analýza pomateného, nebo neskutečně nadaného, malíře jménem Layers of Fear. Zjištění, že tahy štětce občas vede lidská tragédie, nechalo pootevřené dveře do světa, kde jedinci hodni obdivu představují oběti vlastní výjimečnosti. Hvězda stříbrného plátna míří na scénu, ale dočká se bouřlivých ovací?

»
23. 05. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Sniper Elite V2 Remastered

Říkáte si zase další remaster? Už tomu tak je a možná nám jen pánové ze studia Rebellion chtějí zkrátit čekání na pátý Sniper Elite. Každopádně tento měsíc už je tomu sedm let, co do obchodů dorazil Sniper Elite V2 a my se teď mrkneme na zoubek jeho remasteru pro Xbox One.

»
18. 05. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Rage 2

Dlouhé desítky let si autoři filmů, her a knih dávali práci, aby svět po globální katastrofě působil tak depresivně, že si z něho i fanoušek doom metalu má chuť podřezat žíly. Pak ale někdo přišel se studií, jak se asi bude chovat tlupa orangutanů ve skladu barev a laků. Samozřejmě udělá barevný nepořádek, který by šikovný hokynář prodal jako umělecké dílo nadčasového umělce. Nač ale dělat z neorganizovaného bince něco víc než...

»
15. 05. 2019 • lindros88cze6

Recenze: World of Warships: Legends (Game Preview)

Po úspěšném uvedení hry World of Tanks na konzole se Wargaming snaží přenést i svůj další titul: World of Warships (WOWs). Jak už název i obrázek napovídají, tak se budeme plavit v bojových lodích z období kolem 2. světové války. Hra vyšla na PC v roce 2015 a někteří si možná myslí, že jde o pouhý port hry. Dle WG a i mých dojmů se jedná o upravenou hru, která je ovšem...

»
14. 05. 2019 • tonyskate10

RECENZE: A Plague Tale: Innocence

Když byl v lednu 2017 oznámen nový projekt The Plague studia Asobo, který zaštítil francouzský vydavatel Focus Home, asi nikdo nečekal, že se z něj vyklube natolik slibná záležitost, jakou se A Plague Tale: Innocence nakonec stala. Hráči se těšili na poutavý příběh zasazený do zajímavého období, a když byla navíc potvrzena čeština, očekávání ještě více vzrostla. Budou však naplněna? Ačkoliv embargo na recenze padlo až s vydáním hry, což kolikrát nebývá dobré...

»
11. 05. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Feudal Alloy

Přemýšleli jste někdy nad tím, nad čím pak asi dumá ta němá tvář, kterou si chováte v akvárku? Myslíte, že ji zajímá nová laciná truhla umístěná v rohu? Přemýšlí snad nad tím, že opět meškáte s vyčištěním? Nebo snad s ní o velkolepém dobrodružství v alternativním středověku? Jestli nežije v hlavě pracovitého robota, nejspíš ji zajímá jen včasné krmení.

»
08. 05. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: Old Man’s Journey

Společně s rozmachem nezávislých herních studií nebo i samotných vývojářů, jsme se konečně dočkali toho, nač celá léta předtím spousta hráčů nadávala. Velká studia hrála na jistotu, sypala na nás jedno pokračování za druhým, a tak nějak se vytratili hry s větší uměleckou hodnotou nebo zajímavými nápady. A právě tohle je oblast, v níž se nezávislá scéna velice vyžívá a vznikají zde někdy až divné hry (tak moc umělecké, že to nikdo nechápe,...

»