Recenze: Super Street: The Game

Autor: chaosteorycz Publikováno: 19.9.2018, 13:08

Publikováno: 19.9.2018, 13:08

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 2091 článků

Občas se na hru těšíte, třebaže v nitru tušíte, že vás při vydání čeká čelní náraz do betonového pilíře. Ale naděje umírá poslední. I tým s malým počtem členů, malým rozpočtem a malými tvůrčími možnostmi může vytvořit dílo, které hrdě zvedne vhozenou rukavici, kolem níž všichni kráčí s odstupem. Rukavice ovšem nesmí být boxerská a vylitá olovem.

Magazín Super Street pravděpodobně neznáte. Jde o jedno z mnoha periodik věnovaných automobilům, které vydává společnost The Enthusiast Network. Online nebo v tiskové podobě pravidelně přináší články o upravených a sportovních vozech. Jako takový má uzavřena četná partnerství s výrobci automobilových dílů a sportovních doplňků, což s početnou komunitou čtenářů buduje skvělý základ pro vlastní hru. Pokud totiž na trhu něco chybí, je to titul s rozsáhlými možnostmi úpravy vozu. Nebavím se teď o NFS s pěti variantami nárazníku, ani o Forze a detailním laděním podvozku. Mám na mysli spíš stařičký Street Legal Racing: Redline, který na konzole nikdy nevyšel.

Princip hry je jednoduchý. Máte rezavý vrak nevábného vzhledu, útulnou garáž a nepříliš naditou peněženku. Práce se ve zdejším kraji nenosí, na zlodějnu vás neužije, a tak zbývají pouliční závody. Prezentace toho nejdůležitější proběhne zhruba v patnácti minutách. Jako první dojde na výběr jednoho z deseti modelů aut. Zde se licencí nedočkáte a není to výrazná ztráta. Nepotřebuji na masce emblém, abych poznal Evo X, Silvii, Civic, R34, Mustang, Prelude, Golf nebo RX 7. Poté následuje cesta do garáže, letmé seznámení s možnostmi úprav a pak hurá na první závod. Tím poker končí. Hra hodí na stůl všechny karty a doufá, že jí dvě dvojice budou stačit na bank. Kdo zběžně koukl na hodnocení ví, že vabank nevyšel.

Kariéra hry se dá rozdělit na dvě části. Ta, která probíhá v garáži, patří jednoznačně k tomu lepšímu. Což jen potvrzuje pravidlo, že peníze se lépe utrácejí, než vydělávají. Naopak pohyb venku, tedy závodění, je čisté utrpení. Bohužel pro vás, obě části jsou provázány a jedna bez druhé nemůže existovat. Abyste mohli vylepšovat, musíte závodit. Abyste mohli závodit, musíte vylepšovat. Had se zakousnul do ocasu, kruh se uzavřel a refundace si vzala pořadové číslo. Na druhou stranu, pokud titul nevrátíte během úvodních dvou hodin, patrně ho dohrajete. Ano, je to masochismus, ale i ten dokáže být za určitých podmínek akceptovatelný.

Závodění nemá kámen úrazu, ale celý kamenolom poranění. Kolizní model je sice hrozný, ale ve srovnání s tím jízdním alespoň zkouší tu a tam odrazit skutečnost. Jízdní projev je jedním slovem katastrofa. I na arkádu. Auta mají jen mizivou zpětnou vazbu a naprosto nepředvídatelný model řízení. Poloměry zatáčení se losují těsně před zatáčkou, přilnavost je údaj z čínské kuchařky a na brzdy musíte půl kilometru před zatáčkou. Ruční brzda je povětšinou jen na ozdobu a když už se auto rozhodne přetáčet, víte to jako poslední. Model řízení nemám k čemu přirovnat, neboť mám pocit, že neexistuje. Neblíží se primitivnosti Undergroundu, není srovnatelný se závody od Milestonů, nedosahuje zábavnosti Burnoutů.

Kdykoliv časomíra začne promovat start závodu, dostavuje se pocit zoufalosti. Snažíte se tomu podivnému modelu přijít na kloub, ale nedaří se. Jelikož auta nepodléhají licencím, nemají vývojáři problém s jejich demolicí. Poškození je na úrovni papírových modelů, čemuž odpovídají i střety s ostatními vozidly. Váha auta je jen několikaciferný údaj k zasmání, a tak přes ostatní přelétáváte nebo je rovnou mrštíte bokem. A na rozdíl od Čestmíra nepotřebujete ani čarovné rostliny. Samotná skladba závodů přitom není zase tak špatná. Jednotlivé turnaje obsahují klasické závody na několik kol, časovky, demoliční štace, průjezdy checkpointy nebo události, pro které je vám auto propůjčeno. Jejich „exkluzivitu“ podtrhují speciály, jejichž koupě je zatím nemožná.

Prostředí závodů připomíná sérii Need For Speed. Motory burácí po venkovských městech, v docích, nebo poblíž prašných savan. Zapamatovatelných míst je méně než málo a já vám garantuji, že druhý den nebudete vědět, na který patník jste pověsili nárazník. Přesto by ta místa byla alespoň dobrá, kdyby prošla řádnou optimalizací. Textury často doskakují nebo chytají ostrost jak pirátské vysílání. Když před vámi příležitostně „vyroste“ nějaký menší objekt, jen mávnete rukou. Už je vám to jedno. Jako závodní titul totiž Super Street: The Game vyhořela na plné čáře. Jen zamést a nasypat do urny.

Přitom pokud by se včas rozsvítilo v makovci někomu, kdo by závody pojal jednodušeji, řekněme jen jako primitivní drag, mohla ze hry být obstojná stavebnice. Garáž je doslova svatyní, kvůli níž si obrousíte zuby klidně až na dásně, jen aby vaše plechová kočka vypadala jako dravá šelma. Vrhnete se na výkon a zostudíte ostatní hnusnou plechovkou? Nebo se pokusíte druhé zastrašit agresivním vhledem a třpytícím se lakem? Modernizujte si vůz, jak uznáte za vhodné. Myslete však na to, že s ním musíte závodit, tudíž udržování konkurenceschopnosti není od věci.

Tuning je tradičně rozdělen na část optickou a část funkční. Do krabice ovlivňující projev auta si hoďte výměnu podvozku, brzd, vzduchového filtru, turba, chladiče, řídící jednotky nebo, a teď pozor, celého motoru. Většina dílů je skutečných, od renomovaných značek a ve skutečném zobrazení. O to více zamrzí, že na výkonových grafech to není příliš vidět. Kromě motoru, je úplně jedno, po jaké značce dílu sáhnete. Každý typ součástky má stejné specifikace. Hra nerozlišuje, zda jde o díl vietnamské chráněné dílny nebo o sportovní součástku ve výši vašeho platu. Licence tím trochu postrádají smysl, neboť se stávají jen kosmetickou záležitostí.

Co se vzhledu týká, osadíte vůz novými nárazníky, bočními spoilery a sportovní kapotou. Výhled zpět zhoršíte novými zrcátky a přítlačným křídlem a jízdní pruh zaberete rozšířenými blatníky. Pro lepší pohodlí vyměníte sedačky, volant a do kufru strčíte pořádnou aparaturu. Neboť kdo je slyšet, je také dobře vidět. Aby to platilo i po setmění, zakoupíte lepší světlomety a pod vůz strčíte neony. Vynechat samozřejmě nemůžete kola z lehkých slitin, kterým dáte padnoucí obutí. Celou transformaci provází bohatá nabídka dílů, která v dnešní herní produkci téměř nemá konkurenci. V garáži grafika navíc vypadá vcelku vkusně a je radost s vylepšováním trávit čas. Ještě, když vám garáž pozvolna plní lepé děvy se zálibou v autech.

Ano, je to prvoplánové a sexistické jako cep, ale skvěle to funguje. Za závody nemáte jen peníze, ale také zmínění v médiích, pozvánky na speciální události nebo nové členy týmu. Ty mají proporce 90-60-90 a vnadami zkrášlují jinak sterilní příbytek vašeho benzínového drobečka. Škoda, že postava řidiče zůstala kdesi v konceptech a auta jezdí jak duchové poloprázdnými cestami. Pochvalu nicméně zaslouží soundtrack, který je někde na pomezí stylů dance, trap, tropical a jim podobných. Ke hře se hodí a na rozdíl od všech ostatních zvuků nepůsobí lacině.

Vedle kariéry ve hře existují ještě rychlé závody a multiplayer. Jeho část autoři rozdělili na lokální a online. Jestli nemáte v žíle dvě promile, jen těžko vás tyto módy zaujmou. Jako recese s přáteli ještě možná, ale jinak jsou kvůli ďábelskému jízdnímu modelu téměř nehratelné. Na samotný závěr bych snad jen řekl, že za dobrým nápadem je vidět potenciál a alespoň malý kus dobře odvedené práce. Rukavici se ale ze země nepodařilo zdvihnout. Trochu se ovšem posunula, což ostatním možná ukáže, že to jde. Přeci jen, navzdory nedostatkům nelituji času, stráveného tuningem.

3
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Vývojáři by rychle měli unést několik lidí z Playground Games nebo zkusit podplatit bývalé členy Criterionu. Jen tak mají šanci budoucími aktualizacemi zachránit slibný koncept, který je aktuálně nepoužitelný. Vylepšování auta je zábava na dlouhé hodiny. Nabídka dílů je bohatá, vizuál ucházející a možnosti široké. Nicméně musíte kvůli tomu absolvovat jedny z nejotravnějších závodů herní historie. Model řízení je naprostý brak, který potřebuje od základu přepracovat. Kvůli nastavené ceně se ale obávám, že titul skončí maximálně jako bonus pro předplatitele magazínu Super Street.
  • Petr

    uf to je až tak špatné? celkem jsem se na tom těšil 🙁

    • Chaosteory CZ

      Za tisíc korun? Ano je 🙂
      Samotný tuning je skutečně parádní a i ze screenu je vidět, že si na něm vývojáři dali záležet. Ale ta jízda je čistý Mordor. Čím rychlejší auta člověk má, tím hůř se řídí, a to jsem zapomněl na absenci vibrací. Ovladač trochu drkotne jen při střetu s překážkou. Pokud se najde čas, ukážu hru někdy na streamu.

      • klidas

        stream, stream, stream,… 🙂

  • Ser Hashut

    Hra asi hrozná, ale ta recenze je napsaná moc pěkně 😉

    • Chaosteory CZ

      Ta hra je především nedoděláná. Což je ve výsledku možná to samé, ale aspoň se s tím vývojáři snaží něco dělat. Bohužel na to se u nás nehraje.

  • KoubecX

    Chaos se v takových hrách snad vyžívá 😀😀😀

    • Chaosteory CZ

      Následky těžkého dětství, kdy jsme vzhlížel k J. R. Ewingovi jako nedostižnému vzoru. Teď si na webu léčím ego shazováním malých her, na kterých záměrně hledám chyby. Ve skutečnosti jde o skvělou hru, která v žádném případě není uspěchaná, nedodělaná a z poloviny naprosto odfláknutá 😀

      Teď vážně. Fakt je ten, že se radši vyhýbám recenzím velkých her, protože pak nemíním trávit volný čas tím, abych se dohadoval s lidmi, že jsem jim pos*al oblíbenou hru. Proto jsem nechal být sedmý Motorsport, a proto se vyhnu psaní nového Horizonu. Stupnice hodnocení je od 1 do 10 a podle toho bychom měli hodnotit.

      • KoubecX

        Přesně tak, stupnice je 1 až 10. Jenže spousta lidí jak vidí třeba 7/10, tak už to považuje za odpad.. a to je smutné

  • VencaF

    no ja si hru poridim protoze miluju cokoliv na 4 kolech a pripomina mi to midnight club la, coz byl jeden z klenotu na xbox 360

    • Chaosteory CZ

      Máš pravdu. S dostatečným množstvím alkoholu to i Midnight Club může připomínat 🙂
      A dobrá hra to být může, za pár měsíců.

18. 05. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Rage 2

Dlouhé desítky let si autoři filmů, her a knih dávali práci, aby svět po globální katastrofě působil tak depresivně, že si z něho i fanoušek doom metalu má chuť podřezat žíly. Pak ale někdo přišel se studií, jak se asi bude chovat tlupa orangutanů ve skladu barev a laků. Samozřejmě udělá barevný nepořádek, který by šikovný hokynář prodal jako umělecké dílo nadčasového umělce. Nač ale dělat z neorganizovaného bince něco víc než...

»
15. 05. 2019 • lindros88cze6

Recenze: World of Warships: Legends (Game Preview)

Po úspěšném uvedení hry World of Tanks na konzole se Wargaming snaží přenést i svůj další titul: World of Warships (WOWs). Jak už název i obrázek napovídají, tak se budeme plavit v bojových lodích z období kolem 2. světové války. Hra vyšla na PC v roce 2015 a někteří si možná myslí, že jde o pouhý port hry. Dle WG a i mých dojmů se jedná o upravenou hru, která je ovšem...

»
14. 05. 2019 • tonyskate10

RECENZE: A Plague Tale: Innocence

Když byl v lednu 2017 oznámen nový projekt The Plague studia Asobo, který zaštítil francouzský vydavatel Focus Home, asi nikdo nečekal, že se z něj vyklube natolik slibná záležitost, jakou se A Plague Tale: Innocence nakonec stala. Hráči se těšili na poutavý příběh zasazený do zajímavého období, a když byla navíc potvrzena čeština, očekávání ještě více vzrostla. Budou však naplněna? Ačkoliv embargo na recenze padlo až s vydáním hry, což kolikrát nebývá dobré...

»
11. 05. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Feudal Alloy

Přemýšleli jste někdy nad tím, nad čím pak asi dumá ta němá tvář, kterou si chováte v akvárku? Myslíte, že ji zajímá nová laciná truhla umístěná v rohu? Přemýšlí snad nad tím, že opět meškáte s vyčištěním? Nebo snad s ní o velkolepém dobrodružství v alternativním středověku? Jestli nežije v hlavě pracovitého robota, nejspíš ji zajímá jen včasné krmení.

»
08. 05. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: Old Man’s Journey

Společně s rozmachem nezávislých herních studií nebo i samotných vývojářů, jsme se konečně dočkali toho, nač celá léta předtím spousta hráčů nadávala. Velká studia hrála na jistotu, sypala na nás jedno pokračování za druhým, a tak nějak se vytratili hry s větší uměleckou hodnotou nebo zajímavými nápady. A právě tohle je oblast, v níž se nezávislá scéna velice vyžívá a vznikají zde někdy až divné hry (tak moc umělecké, že to nikdo nechápe,...

»
07. 05. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: God’s Trigger

Top-down titulů, tedy her, které sledujeme z horního pohledu, bylo hodně už před třiceti lety. S ohledem na výkon herních strojů šlo kdysi o univerzální perspektivu, která skvěle posloužila strategiím, střílečkám, městským akcím, budovatelským ságám či hrám na hrdiny. A ačkoliv bychom dnes měli oslavovat virtuální realitu, rozlišení ostřejší než skutečnost a efekty zahanbující přírodní zákony, mezi levnými střílečkami se zpracování stále těší velké oblibě. A když se na něj naroubuje brutální...

»
04. 05. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Access Denied

Logické hry jsou tu pro cvičení našeho důvtipu, postřehu, logického myšlení nebo matematických úkolů. Ani u herního zpracování logických her tomu není jinak a upřímně se musím přiznat, že mám logické hry velice rád. Je to příjemný protiklad pro hektické střílení a srdceryvné příběhy. Her s touto tématikou je dostatek, ale každá další se vždycky hodí. Tím spíš, když budeme otevírat tajemná zařízení.

»
04. 05. 2019 • chaosteorycz2

Recenze: Fade to Silence

Komfort moderní doby je samozřejmostí, kterou ani nevnímáme. Slovo „zásoby“ degradovalo do pouhého obsahu lednice a symbolem tepla se staly radiátory na zdech. Je to nuda, když se netaháte se šelmami o kus žvance. Když nezačínáte den rozcvičkou se sekerou v nebližším lese a když vám mrazem netuhnou bradavky. Možná byste dokonce i přežili. Však sledujete naučné pořady a z dob dětských let vlastníte pár skautských odznáčků. Jenže cestou k přežití může...

»