Recenze: The One We Found

Autor: chaosteorycz Publikováno: 10.11.2018, 12:30

Publikováno: 10.11.2018, 12:30

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 2101 článků

Často melu pantem, že dnešní herní produkce vychází s balením dětských plen, dudlíkem a návodem pro nejhloupější z hloupých. Všude samé ukazatele, poznámky a vysvětlivky, přes které v konečném důsledku není pořádně vidět to nejdůležitější. Ano, jsou výjimky, a to většinou z nízkonákladové výroby, s nimiž mozkové závity roztočíte jak Wankelův motor. Do této společnosti patří survival The One We Found, který vedle temné atmosféry nabízí i pořádnou dávku logických překážek.

Spojte hardcore logickou hru, prvky známé z her o přežití, prostředí nemálo podobné tomu z Outlast a dostanete příběh o ústavu pro duševně choré. Whisperwood Mental Institution býval typický blázinec na samotě u lesa, kam dáte strýčka, když v noci začne vídat Napoleona, hledajícího cestu z Elby. Ovšem od doby, co byl pod zemí objeven rozsáhlý jeskynní komplex, změnila se nemovitost poslední pomoci na strašidelný dům. Situaci přijíždí obhlédnout psychoterapeut James Ledgewick, na kterého čeká životní zkouška v oblasti psychiky. A vy se příliš neradujte, protože na vás také.

Z The One We Found mohlo být cokoliv. Atmosférický akční horor ve stylu Resident Evil VII, nekompromisní žánrovka jdoucí ve stopách Outlastu, pocta kultovní Amnesii nebo zajímavá jednohubka odkazující na SAW. Nic z toho se nekoná. Titul nejčastěji připomíná zpětně kompatibilní kousek z prvního xboxu, na kterém se navíc podepsala noční směna pánů programátorů. Rád bych přešel handicapy, zejména jde-li o projekt jedné osoby. Obdivuji očividný zápal pro látku a nadšení, se kterým jsou určité pasáže tvořeny. To bych ji ale muselo být jen pár, ne celý paralympijský tým.

Deset. Tolik je počet úrovní, kdy se vašimi nejlepšími přáteli stanou svítilna a zbraň střelného typu. Držet naživu zdroj světla není problém, protože baterií je všude tolik, že by s nimi ušák od Duracellu vydržel do příštího návratu Halleyovy komety. S náboji to může být trochu ošemetné, ale bystré oko a zvědavý nos snad pomůžou i s těmito zásobami. Vše najdete v inventáři z přelomu tisíciletí, kde se dá mluvit o všem, jen ne o přehlednosti a uživatelské vstřícnosti. Největším probléme je výměna hlavních zbraní, která bez návštěvy inventáře není možná. Hra se během této procedury nepřeruší, takže se jen tiše modlíte, aby protivníci zakopli o předpotopní textury a dali vám trochu toho času navíc.

V úvodu kvituji tituly vyzývající mozek na přímou konfrontaci. The One We Found se do ringu hrne s odhodláním. Myslí si, že stačí vymyslet několik hádanek, obalit je sympatickým dějem a pak deklasovat každého, kdo se pokusí projít až do finále. Zapomíná však na jednu důležitou věc, level design. Velká část hádanek selhává na špatně navržených úrovních, případně na nevhodně zvoleném klíči k řešení. Slabost hned v prvním levelu ukazuje márnice. Potřebujete zjistit kód, který vám zpřístupní první zbraň. Že je čtyřmístná kombinace složena ze dvou číslic napovídají krvavé otisky, tudíž zkoušíte logicky ty nejjednodušší varianty. Za pár vteřin slavíte úspěch a jdete dál. Ale počkat, až tady je legenda ke kombinaci? Ano. Navíc je spojena se stealth průchodem, který krom zjištění čísla nemá žádné jiné využití.

Druhá úroveň je rozbitá jak ojetina z autobazaru. Pokud místo zamýšleného průzkumu větracího systému uděláte pár kroků navíc, zakončíte level achievementem a jdete dál. Za méně než půl minuty. Doteď vlastně nechápu, zda to byla záměrná alternativa nebo chyba. Takto bych mohl pokračovat ještě osmkrát, neboť v každé úrovni číhá konina plynoucí z nezkušenosti autora. Hádanky, kde nemáte žádnou indicii mě tak nakonec bavily nejvíc, protože nehrozilo, že jsou špatně umístěny. Celé dvě až tři hodiny vám život komplikují různé entity a blázni. Co nelevituje, můžete poslat na onen svět zbraní.

Na střelbu jsem si nezvykl a kvůli tomu se stala tím největším hororovým prvkem. Nejprve si péči vyžádala senzitivita ovládání. Hra portaci z PC příliš nezastírá, tudíž je nutné utlumit reakce páček. Téměř na minimum. Později zbývalo už jediné, a to smířit se s tím, že zásahy mají přesnost opilého farmáře na divokém západě. Headshoty nejsou pokaždé detekovány správně. U pistole můžete podezřívat svou vlastní nepřesnost, ale když z metru míříte na ciferník brokovnicí, a přesto výstřel vyjde do ztracena, asi není vše v pořádku. Pokud si přeci jen střelbu oblíbíte, naleznete v menu ještě režim přežití, který připomíná zombie módy z Black Ops. Ale jen vzdáleně.

Pamatujete na hororovou akci F.E.A.R.? Tak The One We Found se k ní graficky ani neblíží. Vizuál obdobných „kvalit“ jsem vyděl na konci první generace Xboxu. Ve spojení s necelými šesti stovkami jeho kvality padají ještě hlouběji. Dlouhá načítání, při kterých i Xbox One X musí chlazení připomenout, k čemu bylo vlastně vytvořeno, prozrazují horší optimalizaci. Plusová hodnocení tentokrát nesbírá ani zvuk. Přestože má pár zajímavých pasáží, jeho cirkulace je příliš častá. Navíc naprosto postrádá prostorovou orientaci. Pečetí podprůměru je uživatelské rozhraní, připomínající první díly série Resident Evil.

3
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Dbejte upozornění v úvodu hry, kde jste varování, že titul může způsobit nestandardní stavy nebo psychické výkyvy. A ruce pryč. Jinak hrozí, že budete chtít ublížit nejen autorovi, ale také konzoli a sobě. The One We Found působí jako prezentační projekt, se kterým by začínající vývojář zkoušel štěstí na přijímacím pohovoru. Úrovně jsou postavené ledabyle a často zcela nesmyslně. Navíc s dekádou starými nástroji, které nejsou ani zdaleka optimálně využity.
  • VencaF

    deloo, ted jsem rozjel Rise of Insanity a maras

  • klidas

    v poslednej dobe tu pribudaju recenzie hier s nizskym hodnotenim…recenzent ma zle obdobie, alebo su tie hry fakt take zle? 🙂

    • Chaosteory CZ

      Špatné období snad ne 🙂
      Jsou i hry, kterým jsem dal relativně vysoká čísla (WWE, Spintires nebo 11-11), ale pak jsou i ty, která si je opravdu nezaslouží. Dříve tu nebývaly, protože bych se s potencionálním brakem ani nezabýval. Nicméně fakt, že takové hry budu přehlížet, jejich existenci nezmění.
      A zrovna The One We Found vypadá na trailerech skutečně o 100 % lépe, než ve skutečnosti 🙂

26. 05. 2019 • CryLineT2

Recenze: Team Sonic Racing

„Nové závody s ježíkem? Sem s nimi!“ Podobnou reakci provázelo zjištění, že král dlouhých sprintů opět usedl za volant. Přemýšleli jste vůbec nad tím, proč Sonic potřebuje auto, když by v teoretické rovině byl první po svých? Já také ne, protože jsem vděčná za další infantilní postavičky, které se v neméně infantilních autíčkách snaží získat zlatavý pohár. Zřídka kdy totiž narazíte na lepší rodinou hru, než jsou arkádové závody s dětskou grafikou a otevřenou přístupností.

»
24. 05. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: Layers of Fear 2

Je každý umělec blázen? Je každý blázen umělec? A je snad umění forma šílenství? Před třemi léty si podobné otázky položil polský kreativní celek, načež vznikla skromná analýza pomateného, nebo neskutečně nadaného, malíře jménem Layers of Fear. Zjištění, že tahy štětce občas vede lidská tragédie, nechalo pootevřené dveře do světa, kde jedinci hodni obdivu představují oběti vlastní výjimečnosti. Hvězda stříbrného plátna míří na scénu, ale dočká se bouřlivých ovací?

»
23. 05. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Sniper Elite V2 Remastered

Říkáte si zase další remaster? Už tomu tak je a možná nám jen pánové ze studia Rebellion chtějí zkrátit čekání na pátý Sniper Elite. Každopádně tento měsíc už je tomu sedm let, co do obchodů dorazil Sniper Elite V2 a my se teď mrkneme na zoubek jeho remasteru pro Xbox One.

»
18. 05. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Rage 2

Dlouhé desítky let si autoři filmů, her a knih dávali práci, aby svět po globální katastrofě působil tak depresivně, že si z něho i fanoušek doom metalu má chuť podřezat žíly. Pak ale někdo přišel se studií, jak se asi bude chovat tlupa orangutanů ve skladu barev a laků. Samozřejmě udělá barevný nepořádek, který by šikovný hokynář prodal jako umělecké dílo nadčasového umělce. Nač ale dělat z neorganizovaného bince něco víc než...

»
15. 05. 2019 • lindros88cze6

Recenze: World of Warships: Legends (Game Preview)

Po úspěšném uvedení hry World of Tanks na konzole se Wargaming snaží přenést i svůj další titul: World of Warships (WOWs). Jak už název i obrázek napovídají, tak se budeme plavit v bojových lodích z období kolem 2. světové války. Hra vyšla na PC v roce 2015 a někteří si možná myslí, že jde o pouhý port hry. Dle WG a i mých dojmů se jedná o upravenou hru, která je ovšem...

»
14. 05. 2019 • tonyskate10

RECENZE: A Plague Tale: Innocence

Když byl v lednu 2017 oznámen nový projekt The Plague studia Asobo, který zaštítil francouzský vydavatel Focus Home, asi nikdo nečekal, že se z něj vyklube natolik slibná záležitost, jakou se A Plague Tale: Innocence nakonec stala. Hráči se těšili na poutavý příběh zasazený do zajímavého období, a když byla navíc potvrzena čeština, očekávání ještě více vzrostla. Budou však naplněna? Ačkoliv embargo na recenze padlo až s vydáním hry, což kolikrát nebývá dobré...

»
11. 05. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Feudal Alloy

Přemýšleli jste někdy nad tím, nad čím pak asi dumá ta němá tvář, kterou si chováte v akvárku? Myslíte, že ji zajímá nová laciná truhla umístěná v rohu? Přemýšlí snad nad tím, že opět meškáte s vyčištěním? Nebo snad s ní o velkolepém dobrodružství v alternativním středověku? Jestli nežije v hlavě pracovitého robota, nejspíš ji zajímá jen včasné krmení.

»
08. 05. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: Old Man’s Journey

Společně s rozmachem nezávislých herních studií nebo i samotných vývojářů, jsme se konečně dočkali toho, nač celá léta předtím spousta hráčů nadávala. Velká studia hrála na jistotu, sypala na nás jedno pokračování za druhým, a tak nějak se vytratili hry s větší uměleckou hodnotou nebo zajímavými nápady. A právě tohle je oblast, v níž se nezávislá scéna velice vyžívá a vznikají zde někdy až divné hry (tak moc umělecké, že to nikdo nechápe,...

»