Xboxweb.cz

Pravidelně si říkáme, jak je ten nový rok daleko, a přesto je tu ten samý čas dříve, než se nadějeme, jen s jinou číslicí v kalendáři. Rok 2016 se pomalu, ale jistě stává historickou záležitostí a my si můžeme udělat další zářez na pomyslné pažbě, protože stejně jako herní průmysl i naše redakce je o rok vousatější. Rádi bychom napsali, že také dospělejší a zralejší, ale v tomto ohledu není zub času až tak důsledný. Proč si tedy neudělat malé ohlédnutí za posledními dvanácti měsíci, které přinesly hodně radosti, ale také pár důvodů ke smutku.

A jelikož jsme web zaměřený na redmondské konzole, začneme čím? Správně, Xboxem a hned jedním pohřbem. Po dlouhém bojovném životě plném překážek, se v dubnu s hrdostí rozloučil Xbox 360, který více jak deset let dělal radost miliónům hráčů po celém světě. Přestože mezi konzolemi sedmé generace dosáhl mnohých milníků, jeho letitá duše už nestačila dnešní době. I tak se vsadíme, že spousta z vás má pro něj doma stále místo, a to třeba hned vedle aktuální generace. Říka se, že každý konec přináší nový začátek a něco na tom opravdu bude. Za pár měsíců se konala konference na E3, kde byl představen nejen vylepšený zmenšený model Xbox One S, podporující přehrávání 4K videí či funkci HDR, ale také budoucí model ukrytý prozatím pod označením Scorpio. Zatímco „esko“ začalo mizet z regálů obchodů ke konci srpna, Scorpio je plánováno na čtvrté čtvrtletí 2017 s vizí nejvýkonnější konzole na trhu. Ale o tom až jindy.

Herní zařízení ovšem nedělá počet faceliftovaných modelů, nýbrž exkluzivní tituly. Pomineme-li indie scénu, kde vzniká velký počet projektů s finanční podporou programu ID@Xbox, tak čistokrevných exkluzivit hodných tohoto označení bylo 7. I když tentokrát se bavíme pouze o konzolové exkluzivitě, protože jednou z dalších letošních novinek je funkce Xbox Play Anywhere (dále jen XPA), která klíčové tituly zpřístupňuje také PC hráčům používajícím systém Windows 10, a to při zakoupení digitální kopie pro Xbox One. Jakkoliv se zpočátku mohlo zdát, že jde o zbytečnost ničící atraktivnost herní konzole, opak se ukázal pravdou a funkci začínají s oblibou využívat i nezávislí tvůrci. Na počítače si tak opětovně našla cestu série Gears of War se čtvrtým dílem, plnohodnotný debut si odbyla Forza s arkádovým třetím Horizonem a opodál nezůstala ani nová značka ReCore spolu s definitivní edicí bojovky Killer Instinct. Mimo XPA, a však stále s PC alternativou, jsme si pak užívali Cobalt, Quantum Break od finských vizionářů z Remedy a třetí pokračování zombie mordu Dead Rising, kterým Capcom oslavuje desetileté výročí série.

Pokud vezmeme herní scénu jako celek, tak bychom ji mohli otagovat výrazy „pokračování“, „remaster“, „očekávání“, „ukončení“ nebo „odložení“. Že si nové díly našly sportovní hry je běžná záležitost, asi těžko si jinak představit podzim bez značek jako NHL, FIFA, NBA 2K, PES, Just Dance nebo WWE 2K, ale v číslování se pokračovalo i jinde. Dvojku si ke svému názvu přidaly Titanfall, Watch Dogs, Dishonored, XCOM nebo Plants vs Zombies: Garden Warfare, o bod výše zakotvily Mafie, Killer Instinct, Dark Souls a takto bychom mohli pokračovat například až k Final Fantasy XV. Pak tu máme hry, kterým číselné hodnocení není vlastní, čímž pozdravujeme série Deus Ex, Call of Duty, Warhammer, Worms, Hitman, Tom Clancy’s případně Homefront. Nejzajímavějším označením se patrně chlubí Battlefield, který ačkoliv straší na herní scéně už 14 let, dostal ke svému jménu jedničku, čímž odkazuje na období první světové války, do kterého je zasazen. Kde se nepokračovalo, tam se to zkoušelo alespoň znova. Největšími zástupci tzv. rebootů se staly Carmageddon: Max Damage, Mirror’s Edge Catalyst a DOOM, jenž se střídavými úspěchy obhájily svou existenci. Věnovat čas remasterovaným titulům opravdu nebudeme, protože než bychom se vyhrabali z fantastického Skyrimu, po assassínskou renesanci až do utopického města Rapture, zdecimuje Resident Evil i poslední Dead Island.

Už několikrát jsme naznačili, že vedle pozitivních novinek měly své místo i zprávy negativní, a teď nemáme na mysli odklady her Scalebound, Sea of Thieves, Cuphead či Crackdown 3, které dorazí v budoucnu, ale zrušené projekty, za nimiž většinou následovalo i zavření celého studia. Každého, kdo vlastní Xbox už nějakou tu generaci, zasáhlo ukončení činnosti tvůrčího celku Lionhead Studios, který dlouhých 20 let zásoboval Microsoft tituly a měl na svém kontě dnes již kultovní RPG sérii Fable. Právě nový díl s podtitulem Legends, plánovaný jako free to play, se patrně stal jejich katem. Nutno říci, že táhlý vývoj a přenesení značky do vod bezplatného hraní nebudil příliš velké nadšení, a to navzdory uzavřeným betaverzím. Další obětí restrukturalizace se stalo studio Press Play, patřící od roku 2012 mezi dvorní tvůrce pro herní konzoli Xbox. Autoři známí především díky výborné hříčce Max: The Curse of Brotherhood skončili o měsíc dříve než jejich britští kolegové, čímž také definitivně padl vývoj projektu Knoxville. I tentokrát šlo o multiplayerovou hru, zaměřenou pro změnu na prvek přežití. Tvůrčí možnosti se ovšem nezužovali jen u Microsoftu, do historických zápisníků se přesunuly také United Front Games se svými rozpracovanými Sleeping Dogs 2, přičemž jarní úklid postihl i konkurenci, když Sony zavřelo brány závodních expertů z Evolution Studios. Což by nás mělo zajímat, protože velká část vývojářů našla uplatnění u Codemasters. Do pomyslného hrobu má stále více nakročen také Crytek, který jen pár týdnů před Silvestrem oznámil uzavření hned pěti studií. Tvůrčí značka stojící za vznikem sérií Far Cry a Crysis, tak jen se slzou v oku vzpomíná na zašlou slávu, kterou nyní halí mlžný opar autorů, jenž mají překrásné, ale průměrné hry.

Ještě, než přejdeme k naší redakci, vytáhneme několik čísel. Pokud byste v posledních přibližně 365 dnech zakoupili všechny novinky pro Xbox One, vaše knihovna by se rozrostla o téměř 300 titulů. Vice jak 3 stovky her pak nabízí funkce zpětné kompatibility, která umožňuje hrát v upravené podobě hry z konzole Xbox 360. Dalším důležitým číslem je 15 a symbolizuje výročí, které letos herní konzole Xbox oslavila. Mimochodem věděli jste, že první Xbox představil spolu s Billem Gatesem i The Rock? Každoročním standardem je také hojný počet herních veletrhů, přičemž pro Microsoft je nejdůležitější Electronic Entertainment Expo neboli E3. Ten letošní navštívilo 50 300 herních fanoušků a Forza Horizon 3 si odnesla ocenění za Nejlepší závodní hru. Její pozici královny závodní her potvrdily i prosincové The Game Awards, kde ukořistila vítězství ve stejné kategorii.

Závěr ohlédnutí bude patřit nám a statistikám, které jsou obrazem vašeho zájmu. Ze všech článků za poslední rok si nejvíce přízně získaly prvky a funkce herní konzole Xbox One, a to především redakční manuál, rady s nakupováním na Xbox Live nebo návod, jak sdílet herní knihovnu se svým kamarádem. Hned v závěsu jsou pravidelné výprodeje a nabídky her zdarma Games with Gold. První tři místa mezi recenzemi, si ukořistily od bronzu ke zlatu hry Quantum Break, Forza Horizon 3 a Tom Clancy’s The Division. Top 10 ze všech 59 recenzí naleznete pod tímto odstavcem. Tu a tam jsme také vyzkoušeli vaši pozornost, k čemuž se skvěle hodil 1. duben a náš pokus o fiktivní pokračování Alana Wakea. A protože za chodem Xboxwebu stojí více členů, stejně jako minulý rok se každý na chvíli zavřel ve sklepě a za svitu petrolejky seskupil myšlenky s cílem najít osobní pro a proti roku 2016.

TOP 10 nečtenějších recenzí:

• 1. Tom Clancy’s The Division
• 2. Forza Horizon 3
• 3. Quantum Break
• 4. Gears of War 4
• 5. NHL 17
• 6. Mafia III
• 7. Battlefield 1
• 8. Dirt Rally
• 9. DOOM
• 10. Professional Farmer 2017

Xbox letos oslavil 15. narozeniny, ovšem pro Xbox One, Phila Spencera a jeho tým to byl daleko důležitější rok. Konečně se podívali trochu více dopředu a během E3 oznámili novou konzoli v současnosti známou jako Project Scorpio, která nabídne opravdové hraní v rozlišení 4K. Jak tomu ve skutečnosti bude, se dozvíme až příští rok na podzim, ovšem doufáme, že konkurenci natrhnou místo mezi zády a nohami. Nebojte, Scorpio bude spadat do rodiny Xbox One a k žádnému rozdělení her nedojde. To je ale zatím to nejmenší.

V srpnu vydaný Xbox One S okouzlil nespočet hráčů a zákazníků, a díky němu Microsoft opět dobyl Ameriku. K tomu si přičtěte skvělou nabídku exkluzivních her, které nám Xbox nabízí především každý podzim a od listopadového vydání v roce 2013 doposud nezklamal. Neustále se rozšiřující knihovna zpětně kompatibilních her z Xboxu 360 určitě také pomohla. Osobně mně nejvíce potěšila Forza Horizon 3 spolu se skvělým rozšířením Blizzard Mountain, díky němuž si můžeme užít sněhu, kterého se nám v realitě vůbec nedostává. Příjemně překvapilo i ReCore. Škoda jen, že MS nepustil více financování, aby hra měla lepší vizuální zpracování, což bylo její nejvíce kritizovanou stránkou. Ačkoliv střílečkám moc nefandím, s chutí jsem letos sjel Battlefield 1 a Titanfall 2 a ze stáje EA musím ještě doporučit oddechovou plošinovku Unravel s nádherným zpracováním.

U tohoto žánru se ještě chvíli pozastavím skrze INSIDE, které potěší především fanoušky Orwella a když se budete věnovat různým detailům, opravdu vám hra chvílemi vyrazí dech. Zvláště věnujte pozornost tomu, jak se vám hra snaží naznačit různé informace o příběhu a světě hry skrze své zpracování, aniž by vám kdokoliv cokoliv říkal. Nesmírně rád jsem si také znovu proběhl Ori and the Blind Forest v rámci definitivní edice a doporučuji i pohádkový Oceanhorn: Monster of Uncharted Seas, který je sice portem z telefonů, ale jedná se o vynikající hru na způsob Zeldy, ačkoliv jsem žádnou nehrál :-). Na nostalgickou strunu mi pak zahrál povedený Carmageddon: Max Damage a všechno jsem to spláchl vín… pivem ve skvělém rozšíření O víně a krvi pro akční RPG Zaklínač 3.

Všechno se bohužel ale nevydařilo. Například dlouho očekávaná akce Quantum Break od studia Remedy nenaplnila očekávání a na vině rozhodně není doprovodný hraný seriál, který kupodivu překvapil. Různé hrátky s časem určitě nejsou špatné, ale časem se okoukají stejně jako celé prostředí hry. Hodně nevyužitý potenciál vidím ve velkolepých scénách, kdy nákladní loď narazí do mostu. Čekal jsem totiž, že jich bude více. Možná jsem jen rozmlsaný z mysteriózního thrilleru Alan Wake, kterým toto finské studio oslnilo před lety, a časem se z něj stal opravdový kult. Proto bych daleko více uvítal Alan Wake 2, než pokračování QB či hru samotnou. Každopádně se jedná o zajímavý nápad. Hru už seženete za dobrou cenu a šanci si zaslouží.

S tím souvisí i nekonečné čekání na oznámení pokračování dobrodružství tohoto spisovatele, kterého jsme se ani letos nedočkali. A právě něco takového Microsoft potřebuje na E3. Ačkoliv se jim v posledních letech daří připravit opravdu dobré konference, kde se to exkluzivitami jen hemží, schází jim ta správná oznámení či spíše hry, které mají ten boom efekt, a sednete si z nich na zadek. Přitom to nemusí být nutně nové značky, ale i pokračování, po kterých fanoušci touží, ať už je to Alan Wake, Banjo-Kazooie či třeba Age of Empires, nebo oživení některé starší značky. Asi už to raději ukončím, jelikož mě Lukáš upozorňuje (původní výraz byl cenzurován), že to mám moc dlouhé a tak na závěr jen řeknu, že poměrně hodně selhala nová Mafia, která poskvrnila dobré jméno české značky a nejvíce mě dorazilo uzavření studia Lionhead a tudíž i nejistá budoucnost oblíbené série Fable.

Rok se s rokem sešel, tudíž nadešel ten správný čas pro bilancování nad tím, jaký ten rok 2016 po herní stránce vlastně byl. Co se samotného hardwaru týče, asi nemá moc cenu se rozepisovat, protože vše důležité je v přehledu. Dovolím si jenom osobní postřeh a to že MS se snad konečně vydal tou správnou cestu (viz. prodejde Xbox One S) a snad tak bude pokračovat i s Projectem Scorpio.

Her letos vyšlo opravdu hodně a musel jsem si udělat rekapitulaci toho, co všechno vlastně vyšlo. Z celé řady her bych doporučil rozhodně letošní nejvydařenější hru od Ubisoftu, The Division. Pěkný příběh, fajn hratelnost a když seženete kamarády, neuvěřitelně chytlavá online jízda s RPG prvky. Dál bych určitě zmínil Rocket League, které ať se to nemusí zdát, si vás prostě dokáže získat svou jednoduchostí a návykovostí. No a z mojí strany nesmí chybět ani zmínka letošních sportů, takže NHL 17 je super a FIFA 17 jakbysmet. Navíc příběh v ní je pěkně zpracovaný a je tak příjemnou novinkou letošního ročníku.

Samostatný odstavec ještě v krátkosti pro akční hry. Letošní Titanfall 2 je pecka pecek a to jak v singl, tak multiplayeru. DICE a jejich Battlefiled 1 také ukazuje, jak by hraní mělo vypadat, i když singl mohl být o něco lepší a hlavně delší. Letos jsem po dlouhé době dal šanci posledním Call of Duty a musím říct, že mě hodně mile překvapily, hlavně co se kampaně týče. Ta je chytlavá a dokonce nabízí i nějaké novinky v hratelnosti, jako třeba volnost při výběru mise (místy) a snad ten nejepičtější příběh, jaký série kdy měla.

Bohužel i zklamání jsme si letos užili do sytosti. Všechno odstartoval ne příliš povedený Homefront. Téma hry je poutavé, ale hratelnost už tak fajn nebyla, prostě to nebylo ono a tak nějak jsem se spíš nudil než bavil. Očekávaná Mafie 3 taky nedopadla, jak jsme všichni doufali a to hlavně kvůli technický nedostatkům a repetetivnosti v hratelnosti. Moje oblíbené Far Cry si dílem Primal odskočilo do pravěku a upřímně nevím, co si o hře myslet. Je vlastně stejná, jako předtím, ale ne tak úplně. Nakonec jsem si nechal Steep. Na hru jsem se obrovsky těšil, svět je opravdu obrovský, ale tak nějak prázdný a rozhodně se z potenciálu hry dalo dostat více.

V součtu byl rok 2016 hodně vydařený, a tak si přejme, aby ten nadcházející rok 2017 na tom byl minimálně podobně. Ale jak to při pohledu do křišťálové koule vypadá, máme se nač těšit.

Rok 2016 beru jako velkou změnu ve hraní na Xboxu a velký návrat starých a dlouho očekávaných značek. Microsoft má skvělou vlastnost, že umí vycítit důležitou trhlinu v herním světě a náležitě ji vyplnit, pokud jsou ve vedení ti správní lidé. Letos ale museli zahladit svou vlastní trhlinu, a to celkem razantním způsobem. Microsoft se dlouho době potýkal s prodeji, které jim jakžtakž pokryly náklady, a tak museli učinit změnu v celé jejich politici, a tedy začít vydávat jejich exkluzivní hry i na Windows 10. Pomohlo to a Microsoft spolu s novou službou Play Anywhere, která umožní zakoupenou hru hrát na PC i na Xbox One, docílil lepších čísel, což pro nás znamená jediné. Víc her a lepší tituly.

Z Play Anywhere jsme měli trochu strach, to se přiznáme a z přenesení exkluzivit i na Windows ještě větší. Obávali jsme se, že si MS akorát podřezává vlastní větev a nakonec dojde k poklesu prodeje konzole. Překvapivě se to nestalo, ačkoliv Xbox Přišel zcela dobrovolně o jednu ze svých výhod, a to exkluzivitu First Party titulů. Evidentně mají hráči stále důvod kupovat konzole a my se jim tedy rozhodně nedivíme.

Microsoft vydal letos skoro všechna pokračování svých velkých her a plus ty menší, co loni nasliboval. Chválíme. Virtuální realita letos stoupla, a protože jsem se účastnil několika akcí (ať už dobrovolně či nikoliv), kde jsem měl ve svém volném čase možnost si virtuální realitu vyzkoušet po letech znovu. Opravdu si myslím, že VR je konečně použitelnější než před lety a nedivím se, že mají hráči o ní tolik zájem. Já osobně však ne. Pro mě je mimo redakci hraní odpočinkovou záležitostí a úplně mě neláká si pravidelně přerážet končetiny v obýváku při hraní her. Pokud bych to měl brát ale jako zpestření, nebo něco s více adrenalinem, tak bych v případě menší ceny i pořídil. Stále si ale myslím, že klasické hraní VR jen tak nenahradí.

Co se her týče, zase nám přibylo mnoho remasterů, kdy oproti loňsku vyšlo více těch smysluplnějších, a dokonce pro mě i zajímavějších. Letos mě překvapila i zklamala Mafia 3, zcela upíchnul do sedačky nejnovější Deus Ex a Dishonored 2 mě donutil znovu si zahrát jedničku a nechal mě zjistit, že dvojka je prostě opravdu ještě lepší a že to jde. Na začátku roku při recenzování Quantum Break, které neudělalo takovou díru do světa, jak asi autoři očekávali, jsem dostal ponaučení, že i za drobné chybičky se do konkurence nerýpe, protože umí pěkně pokousat. Nikdo nejsme neomylní a v žurnalistice to platí dvojnásob. Tímto zdravím kluky z konkurenční redakce.

DOOM, Overwatch, Final Fantasy XV, Battlefield 1 a další, to všechno byli skvělé hry, které se ještě dlouho budou hrát a dlouho se o nich bude mluvit a nakonec vlastně i to zpropadené Call of Duty, jenž se zdálo být úplně na nic, nakonec nedopadlo zas tak špatně. To mi mimochodem připomíná. Prosím vás na příští rok, nenadávejte nám, že některé recenze na hry neuděláme. Věřte, že bojujeme, abychom vám přinesli recenzi na všechno, co si přejete, ovšem s hrami od Activison-Blizzard je každý rok větší a větší problém a místní distributor prostě hry nemá, takže většina redakcí hry prostě nezrecenzuje. Ale slibujeme, že se na příští rok pokusíme na tyto hry sehnat jiného distributora, který nám pro vás na recenzi alespoň část těchto her poskytne.

A ještě jeden takový drobný osobní odstavec na závěr. Letošní rok pro mě osobně byl hlavně ve znamení zredukování mojí aktivity na Xboxwebu, kterého si všímají nejen moji kolegové, ale občas i naši čtenáři. Jsem v maturitním ročníku (to koukáte co?) a na začátku příštího roku mě čeká, jak říká Lukáš – test dospělosti, který je pro mě nyní důležitější, a tak nemám tolik času, energie a prostoru k věnováním se hrám, tolik jako tomu bylo zvykem ještě začátkem tohoto roku. Domluvil jsem se s kluky a beru si na několik dní drobnou pauzu, kdy se potřebuji od redakce, po těch třech letech mého působení tady trochu psychicky vyčistit, a protože bude nový rok, tak proběhne nejspíš čistka lihem. Až to všechno padne, tak se zase vrátím se stejným množstvím a kvalitou článků jako dříve. Vlastně i aktivitou a nápady, což bude kluky určitě zase rozčilovat, ale určitě to k něčemu bude. Já jsem rád, že redakční „odbor“ vzal na starost teď Lukáš a já mám více času na všechno, aniž by web stagnoval. Díky Luky! Díky za všechny! Vám všem našim čtenářům bych chtěl popřát krásné svátky, všechno nejlepší do nového roku a více lepších her nejen na seznamu vydání, ale hlavně ve vašich mechanikách!

Protože tento rok jsem štafetu rekapitulační iniciativy převzal já, teprve až u sumarizace posledních dvanácti měsíců jsem si poskládal obrázek o uplynulém herním dění. A není to zase takový Mordor, jak jsem z počátku čekal. Možná je to tím, že čím blíže mám Kristova léta, tím méně na mě působí dokola se opakující PR vyjádření nebo už nemám tak přehnaná očekávání jako kdysi. Ostatně vždy je to jen o tom, co čekáte a co nakonec dostanete. Nepůjdu tedy ve stopách redakčních bratrů, kteří zadání „Krátké shrnutí největších zklamání a překvapení roku“ pojali jako subjektivní ohlédnutí, ale zaměřím se čistě na hry. Ostatně u rekapitulace jsem se rozkecal až dost.

Hru, kterou bych označil za vyložený fail nemám, ale za to mám několik titulů, jenž mě dovedly k zajímavým zjištěním. Prvním je, že když vývoj neklapne na první dobrou, mělo by se s ním skončit. V opačném případě totiž vznikne Homefront: The Revolution, u něhož je zázrak, že alespoň funguje. Další poznatek, tentokrát o chápání slovních významů, poskytl Hangar 13 prostřednictvím třetí Mafie. Zatímco tuzemský hráč pod pojmem Cosa Nostra vidí atmosférická 30. léta plná intrik a zločinu, za velkou louží se o 30 let později prohání samozvaný John Rambo, jehož by nezastavil ani samotný Al Capone. Něco mě naučilo také osazenstvo Remedy Entertainment. Konkrétně fakt, že týmu ze studeného severu by slušela více filmová nebo minimálně televizní produkce, protože vedle zajímavého námětu a pár herních prvků, byly právě hrané části to, co mě přimělo Quantum Break hrát dál. Co už, každá hra nemůže být Max Payne nebo Alan Wake.

Nejrozpačitěji na mě ovšem zapůsobila Gears of War 4. Je mi jasné, že si kritikou legendární herní série utahuji smyčku kolem krku, ale já v třetím pokračování vidím jediné, a to je nevyužitý potenciál. Naprosto chápu situaci, ve které tvůrci byli, Judgment nepřijali hráči podle očekávání a Microsoft nemohl dovolit, aby další díl série propadl. A tak se hrálo na jistotu. Nový tým doplňují známé tváře, bez nichž by nováčci patrně nezachránili ani kočku ze stromu a vy se 10 hodin brodíte příběhem, jehož náplň je tak na polovinu. A to jsem děj procházel na obtížnost insane. Náznaky invence přicházejí v hratelnosti, kde se po bok zajetého systému přidávají nové zbraně a prvky. Z celého konceptu tak nejvíce těží multiplayer, čímž se v mých očích poslední Gears of War postavila vedle titulů, kde hra více hráčů válcuje kampaň. A to je v případě značky stvořené Epic Games opravdu špatně.

Když přemýšlím nad tím, co mě naopak překvapilo příjemně, tak jsou to hlavně oznámení. Jako fanoušek dusné atmosféry a plíživého děsu vítám jak nadcházející Resident Evil VII, tak vytvářené projekty Visage nebo Call of Cthulhu. Na pomyslný piedestal očekávání jsem si posadil Agony od polských vývojářů Madmind Studios, která mě naprosto uchvátila svým morbidním zpracováním pekla plného zatracených duší. Z vydaných her si zmínku jednoznačně zaslouží nezávislá scéna, kterou tento rok drtivě ovládl utopický titul Inside. Během jednoho dne jsem hru pokořil třikrát, vyraboval všechny achievementy a večer hořekoval, proč hergot ta hra není delší. Tvůrčí celek Playdead se tak pro mě stává synonymem audiovizuální abstrakce, u níž se modlím v návrat dříve než za dalších 6 let. O něco menší dojmy ve mně zanechaly například The Solus Project nebo Unravel, u kterého nelze neocenit originální námět a zpracování. Za tříáčkové hry přihodím poslední Final Fantasy, čímž děkuji Pepovi, že měl tak strašně málo času a přenechal mi recenzi, jinak bych hru totiž asi minul.

Jestli stále čtete, tak vám patří velký dík a obdiv, protože ačkoliv jsem kolegy uzurpoval, aby byli struční, sám mám značné přičinění na tomto elaborátu. Ještě, než se jménem celé redakce rozloučím s rokem 2016, rád bych poděkoval všem členům našeho týmu za jejich skvělou práci. Ne vždy se najde chuť, čas nebo příležitost k plnému nasazení, a právě v takových chvílích se projevuje skvělá souhra našeho celku. A není to zdaleka jen školou vybržděný Jožka, který nemá tu a tam své dny. Celá naše činnost by ale mohla jít k čertu nebýt vás, čtenářů. Třebaže Xbox nemá majoritní zastoupení v českých domovech, váš entusiasmus pro něj, dělá z Xboxwebu jednu báječnou komunitu a nám dává motivaci přinášet denně čerstvé informace. Do nového roku by se slušelo popřát a možná si i dát nějaké to nablblé předsevzetí, které nakonec skončí v zatracení. A tak nechť je vám rok 2017 stejně dobrým herním společníkem jako ten letošní, ať vám konzole Xbox slouží dobře a ať máte co nejvíce důvodů se k ní vracet. A předsevzetí? Na to se vykašlete a jděte si raději užívat života 🙂

Zobrazit všechny obrázky