
RECENZE: Road Rage
Každý z nás určitě zná ten pocit, kdy se na něco těší a nemůže se dočkat dne, kdy si konečně svou vysněnou záležitost bude moct vyzkoušet nebo prožít. Přesně tyhle pocity jsem měl ve spojení s hrou Road Rage, která se odkazovala a snažila se ve mně vyvolat vzpomínky na legendární záležitost jménem Road Rush. Dokonce jsem v Road Rage vyzkoušel v rámci předběžného přístupu na PC, kdy pln optimismu jsem doufal, že předběžný přístup se povede přetavit v povedenou hru.
Předpokladů k naplnění slibů byla celá řada, protože tvůrci sáhli po osvědčeném Unreal Enginu 4, koncept na zábavnou hru v rukou měli také, a tak jsem nedočkavě čekal na kopii hry pro recenzi. Poté, co dorazila, jsem ji dychtivě nainstaloval a pln očekávání se pustil se do hraní, nic netušíc, co se na mě vlastně nakonec chystá. Dojmů a pocitů ve mně Road Rage nakonec vyvolalo celou řadu, takže následující řádky se je pokouší nějak rozumně shrnout.

Již samotný úvod naznačil, že tady nebude něco v pořádku, ale říkal jsem si, že dám hře šanci. Nakonec jsem prošel singplayer a vyčerpal všechny možnosti multiplayeru, což se nakonec ukázalo jako snadný úkol. Obsahu zde sice na první pohled je docela dost, ale jeho náplň je značně stereotypní. Přitom k dispozici je otevřené město se svým okolím, i když jeho rozlohu slovo velké rozhodně nevystihuje. Dobrá, říkám si, není sice velké, ale o to akčnější a zběsilejší zážitky mě čekají.
Příběh nemá moc cenu ani rozebírat, protože je podán tak nudnou formou, že jsem ho nakonec úplně ignoroval. Bylo tam něco o apokalypse, válce mezi gangy a ježdění na motorce. Nečekejte žádné filmečky nebo dramatické scény. Na začátku se nás vypravěč svým „dramatickým“ hlasem snaží dostat do stresu, jak je všechno špatné a všechno záleží jenom na nás. Hned poté se rozezní telefon, kdy další příběh je vyprávěn jenom textem skrze mobilní konverzaci. Vytvořit si vztah k hrdinovy, který je nesympatický už do začátku, prostě nejde a ani později se to nezmění. Kdyby ve hře příběh nebyl, ani by si toho člověk nevšiml.
Zlepšení bohužel nenastalo ani při závodění. Arkádový model jsem čekal, ovšem i přes implementaci Unreal Enginu chybí fyzikální nebo normální kolizní model. Motorce nedělá problém předvádět krkolomnou akrobacii, zatáčí okamžitě, a tak nějak je jí úplně jedno, kudy s ní jedete. Navíc je tak promyšlený, že celou trať klidně můžete odjet po zadním kole. Výsledek z jízdního modelu, pokud se dané vlastnosti tak dají vůbec nazvat, je hrozný až odpudivý.
Jeden příklad za všechny. To si takhle pěkně jedete a očekáváte konfrontaci se soupeřem, o kterých ostatně Road Rage má být. Zmáčknete tlačítko pro útok jednou ze zbraní a v tu chvíli se roztáčí pomyslné kolo štěstí, které určí váš následující osud. V ideálním případě se zbraň dle své náročnosti rozpohybuje a srazí soupeře z motorky. Bohužel těchto případů moc není, jelikož ve většině případů se po stisku tlačítka nestane jednoduše nic, takže výhoda pro soupeře, který vás neomylně pošle do prachu cesty. Třetí možností je, že v průběhu souboje dojde ke kontaktu motorek, což vede k celé řadě nepředvídatelných akcí. Můžete se od sebe jenom odrazit, nepředvídatelně se rozbít nebo zemřít ve změti výbuchu a plamenů. Často přichází smrt i nezaviněně, kdy si hezky jedete, najednou přijde z ničeho nic a nezaviněně výbuch a vy si jenom říkáte, co jsem jako udělal špatně.

Špatně je rozhodně udělané prostředí hry, které doslova přetéká bugy. Propadání se texturami nebo průchod pevnými překážkami, neskutečné výskoky do nebes, respawn motorek na sebe nebo další výbuchy. To všechno je běžnou součástí hry, kdy najít ve světě něco, co funguje tak, jak by hráč očekával, prostě nejde. Hůře technicky zvládnutou hru jsem snad nikdy nehrál a celkově jsem měl pocit, že hraju něco ještě horšího, než je alfa verze. Bohužel, takhle vypadá hotový produkt připravený k vydání. Přesvědčit se můžete na vlastní oči z kooperativního videa, jež jsme pro vás připravili a najdete ho někde kolem.

Bohužel ani použití věhlasného enginu nezajistilo podařenou grafickou stránku hry. Textury jsou špatné, a hlavně jejich všudypřítomné načítání je děsně otravující, a ještě více umocňuje dojem, že hrajeme hru někdy z přelomu roku 2000. K tomu nám hra předhazuje soupeře se nevyváženým AI. Dokud jsou před vámi, nedají vám moc šancí a jednou ranou vás pošlou k zemi. Když se však přes ně dostanete, jako by najednou ztratili o závodění zájem. Výjimkou je vždy ten jeden na další pozici za vámi, který se vás ne a ne pustit. Obecně však Road Rage nepředstavuje žádnou výzvu, protože vyhrát není vůbec složité, jak by se mohlo zdát. Je přitom jedno, o jakém herním módu se budeme bavit.
Multiplayer jsem již zmínil, ale věnujme mu ještě kousek času. Pokud zvažujete koupi hry třeba kvůli němu, ani to není dobrý nápad. Obsahu je totiž žalostně málo a už za hodinu se dokáže omrzet. Nabízí dva herní módy na šestici tratí. K tomu výběr zbraní, motorek a závodní, kdy ani jedno nemá nějaký vliv na výsledný dojem z jízdy.
Verdikt
Adept na nejhorší hru letošního roku se jmenuje Road Rage a všechny své konkurenty nechává daleko za sebou. Škaredá grafika, nefungující hratelnost, spousta bugů a hlavně nuda jsou hlavní, ale také zásadní nedostatky celé hry. Její koupě se rovná herní sebevraždě, takže vězte, že to opravdu nechcete. Nikdy jsem si nemyslel, že nějaké hře dám minimální hodnocení, ale zde to úplně s klidným svědomím udělám.
RECENZE: Call of Duty: Black Ops 7
Série Call of Duty je synonymem pro rychlou akci, filmové kampaně a multiplayer, který dokáže pohltit na desítky hodin. Každý nový díl přichází s obrovským očekáváním – zvlášť Black Ops, které se v minulosti pyšnily silnými příběhy a ikonickými postavami. Black Ops 7 měl být dalším velkým krokem, ale realita je jiná: zatímco multiplayer drží sérii nad vodou, kampaň se stala největším zklamáním v historii.
Recenze: Rennsport
Rennsport na Xbox Series X|S je ambiciózní simulátor, který zatím hledá svou ideální stopu.
RECENZE: Dave the Diver
Dva roky a kousek to trvalo, než se Dave přes Blue Hole dostal až na naše obrazovky. Někdy je s podivem, jak dlouho trvají všemožné vývojářské cesty, než se uzavřou na všech platformách. Jak víme, bývají za tím nějaké exkluzivní smlouvy, nedostatek výkonu nebo další různé okolnosti, jako v tomto případě. Každopádně jsme se konečně dočkali a kdo ještě neměl tu čest, může si nově i na Xboxu užít nejen podmořské dobrodružství...
Football Manager 2026 vstupuje na trávník, ale drny tu jsou
Po roční odmlce a zrušeném FM25 se vývojáři ze studia Sports Interactive vrací s dalším dílem své dlouholeté série.
RECENZE: Yooka-Replaylee
Návrat do dob kvalitních skákaček pro hráče každého věku. Původní hru s názvem Yooka-Laylee jste možná už v minulosti zaregistrovali. Tvůrci ze studia Playtonic tehdy v roce 2017 připravili velmi podařenou skákačku, na kterou se po letech rozhodli navázat v podobě Remasteru na novém enginu s pár novými funkcemi a názvem Yooka-Re-PlayLee. Koncept ale moc daleko od původního titulu není, v principu se jedná o ten jednodušší styl platformových adventur...
RECENZE: Little Nightmares III
Když opíšete úkol od spolužáka, ale pozměníte pár věcí v domnění, že to vyjde stejně dobře.
RECENZE: Farming Simulator 25 – Highlands Fishing DLC
Farming Simulator už dávno není jenom o nekonečné práci na poli. Už tak obsáhlé varianty podnikání významně obohatily další možnosti hraní navíc s novou mapou z prostředí Skotska.
Recenze: Dark Quest 4
Dark Quest 4 je tahová fantasy RPG hra, která se snaží přenést atmosféru klasických deskových her do digitální podoby.






























