Xboxweb.cz

Divoká osmička není pokračování Tarantinova bijáku. Nejde o dospělý snímek se zvýšenou spotřebou lubrikačního gelu. A kupodivu se za ním neukrývá ani dokument z indiánské rezervace. Jméno patří malému titulu zaměřenému na přežití, jehož konzolové vydání přichází v době, kdy se o milovníky survivalu pokouší kooperační Project Winter. Konkurence ale nakonec může novince pomoci, protože lidi si rádi hrají na dobrodruhy. Jen u toho občas chtějí být sami. Navzdory mrazu, hladovým šelmám a vidině blížící se smrti.

Malý let, špatné počasí a mrazivá Aljaška připravená pohostit nezvané návštěvníky. To je základ pro skupinku osmi postav, jejichž osud spojila nehoda nad místem, kde by i vždy připravené technické služby vyhlásily kalamitu. Okolnosti pádu letadla jsou nejasné. Možná počasí, možná nedbalost pilotů a možná Rusové na dovolené, co si spletli zapalovač s odpalovačem raket. Vybraný hrdina má tak stejné informace jako vy. Co však má navíc, jsou možnosti přežití, které rozhodně nejsou malé. A čím déle se mu daří vydržet v registru obyvatel, tím se jeho šance na nalezení pomoci zvyšují. Pokud tedy nějaká je.

The Wild Eight neláme přežívání přes koleno. Pakliže máte problémy se zavazováním tkaniček, těžko by vám vysvětlila, že oblečení poznamenané sněhovou vánicí může být mokré, čímž ztratí část účelu. Proto vám předkládá jen tři ukazatele přežití: jídlo, zdraví a teplotu. Všechny tři aspekty se dají i s minimem dovedností, umu a zásob držet na rozumné hranici. Jen úplný ignorant zemře uprostřed spadaných větví, sedíc na šutru, zatím co zírá na ostružinový keř. Zůstat na živu je primitivní a nebezpečnější, než základní lidské potřeby, jsou počasí, divoká zvěř, a to neznámé ukryté v mlze. Proto se hraní soustřeďuje na příběh, jehož tempo vyprávění je čistě ve vašich rukách.

Můžete zkoumat, kam vedou věže elektrického napětí. Vydat se po částech vraku a hromadit zásoby. Nebo se plížit po okolí, sbírat skilly v jednotlivých dovednostech a hledat další přeživší či informace o nich a prostředí. Variant je hodně, přičemž možnosti craftingu závisí na upgradu stanu a malé dílny. K němu dojde, ať si vyberete jakoukoliv cestu, protože materiálů je všude dost a aspekty stromu dovedností jsou rozvíjeny jejich používáním. Smrt znamená ztrátu větší části inventáře, ale ne levelu postavy. Navíc místo skonu je na mapě viditelné, a tak nic nebrání pokusu o znovuzískání důležitých zásob.

Jednoduše navržené herní mechaniky jdou naproti průzkumu a pomalému odtajnění příběhu. Design velké mapy neukrývá jen očekávané věci, ale i haly, bunkry, základny, vojenské objekty, osady a není problém narazit na cosi, co bývá k vidění na dovolené v Chorvatsku, nikoliv uprostřed mrazivé Aljašky. Čím jste dál, tím víc si připadáte jak v seriálu Ztraceni. Nakonec se i oblíbený fenomén může jít dloubat klackem v uchu, protože vám funí na záda třímetrové hovado, v podzemí to svítí jak na venkovské diskotéce a venkovní hukot sněhové vánice rozbíjí neidentifikovatelný řev motorů. Divočina tisíce a jedné zimy střídá atmosféry. Ať už děsí, klame nebo baví, stále překvapuje něčím novým a dává důvody hrát dál.

Vlastně by šlo o ideální survival pro široké spektrum hráčů, nebýt dvou věcí. Tou první je akční složka hry, kdy se musíte se zbraní v ruce postavit nebezpečí. Představte si děti mlátící piňatu. Ovšem s vařečkou místo tyče a pohybem po pás ve vodě. Úplně stejně působí střety se šelmami, které se nakonec stočí k bezhlavé honičce po lese, kdy šelma dostane víc ran než zadek boubelaté tanečnice. Jestliže to nevyžadovala situace a crafting, raději jsem volil útěk před útokem. Je to i rychlejší, protože zvěř se drží ve svých teritoriích, tudíž za vámi dlouho nešpacíruje.

Druhým a mnohem horším nedostatkem je uživatelské rozhraní. Hned při prvním seznámení je jasné, že titul přichází z PC. Tři nabídky, z nichž dvě se navzájem ovlivňují, se dobře obsluhují myší, ale rozhodně ne gamepadem. Nutnost neustále přepínat inventář tlačítky „X“ a „Y“, za doprovodu směrového kříže, zpomaluje tempo a příšerně otravuje. Většinou si na pitomé UI zvyknu po pár hodinách. Teď můj hrdina přežívá téměř měsíc a já stále nejsem schopný efektivně měnit dosluhující zbraně, natož reagovat na neočekávanou situaci. Aby moje frustrace jen tak nevyprchala, hobluje mi nervy, pardon za výraz, chcíplý soundtrack a zvuk s prostorovým handicapem. Ať otáčím kameru kamkoliv, stejně se zvuk ozývá jen z jedné strany. A ještě z té špatné. Nakonec jsem si pustil vlastní hudební doprovod, protože hrozilo zbláznění barovou odrhovačkou.