
Recenze: Destroy All Humans! 2 – Reprobed
Co se stane s mimozemšťanem po invazi na Zemi? Jestli hádáte, že si dopřeje dovolenou jako doživotní zákazník resortu Oblast 51, tak se pěkně pletete. Jeho novým domovem se stal Bílý dům, odkud je obdivován celou Amerikou. To lehce rozladilo Sovětský svaz, který se bojí, že se lehkovážnost Američanů může rozšířit do celého světa, včetně sibiřské oblasti. Ničí tak mimozemskou základnu na oběžné dráze a s ní i kariéru netradičního prezidenta. Nechá si to věčně nevrlý Furon líbit? Jistě, že ne!
Jenže co teď? Jsou 60. léta. Za mořem to žije květinovou mládeží, svět brzy zjistí, že po měsíci se dá chodit a Evropu čeká nechtěný mráz z východu. Mezi tím vším se osamoceně pohybuje Crypto, jehož DNA je cennější než všechny nerostné suroviny světa. Naštěstí pro něj, z trosek mateřské lodi se toho zachránilo dost na to, aby mohl uskutečnit pomstu zlotřilému lidskému druhu. Jen se musí k definitivnímu úderu dopracovat postupně, a to za pomoci méně vyspělé techniky, která tu pozemskou i tak pokládá na lopatky.
Značka Destroy All Humans! vždy byla, a je i ve své modernizované podobě, především o zábavné destrukci. Střílení lidí do vesmíru, škvaření nebohých obyvatel, hromadné výbuchy ozbrojených složek, masivní demolice prostředí a suchý humor, který to celé balí do jedné velké parodie. Jestli máte na své cestě infiltrovat sídlo hipíků, proniknout do armádní základny nebo oblafnout tajné agenty, pak jde o příjemná zpestření hratelnosti, která se z větší části soustřeďuje do otevřených prostor hned několika map. Crypto nadělá paseku v polovině světa, potyká si s legendárním japonským ještěrem a jako bonus se podívá do vesmíru, kde udělá kolaudaci projektu Solaris.
Nebudeme si nic nalhávat, herní náplň je po hodině úplně nahá a až na malá překvapení tak zůstane až do konce. Mimo hlavní mise prozkoumáváte okolí, sbíráte fragmenty ze zničené orbitální stanice, pomáháte šílencům dělat šílené věci a s talířem narušujete vzdušný prostor. Pokud to neděláte, že vás to baví, tak z nutnosti určitě, protože vybavení si žádá vylepšení. K němu jsou zapotřebí jak dobře zvládnuté mise, tak desítky, možná i stovky lidí, jejichž biologické části poslouží coby výrobní materiál. Rozdílné zbraňové systémy dokonce vyžadují odlišné poměry různých typů lidí, tudíž je dobré si pamatovat, v jaké části mapy vegetí ten či onen typ bytostí.


Jakkoliv je hra generická, předvídatelná a prvoplánová, je zároveň i nesmírně zábavná. Nejde o titul, u kterého byste seděli pět hodin v kuse, ale jako chvilkový parťák na odreagování a naprosté vypláchnutí mozku, je báječný. Uděláte bordel ve velkoměstě, pak si odskočíte vyřešit invazi mutujících bestií, a nakonec pomůžete ke změně v územním plánu. Přitom, a jen tak na okraj, získáte průkazku lidového mírotvorce, rozvinete demokracii a započnete renesanci zbrojního průmyslu. A druhý den se vrátíte, protože mimozemské alter ego je tou správnou protiváhou běžného pionýrského života. V jádru Crypto zapadá do stejné škatulky jako původní Saints Row, jen jeho počínání nepůsobí tak přehnaně, protože je emzák.
S ohledem na předešlý díl by hře slušel rychlejší spád, což byl ale problém už u původního vydání. Tradiční mustr „v úvodu vše zničíme, aby postava měla důvod opět vše získat“, je trochu únavný, protože byste rádi okamžitě disponovali celým útočným potenciálem z minula. Ale to by pak průzkum světa vyžadoval sofistikovanější přístup nebo větší, mnohem větší měřítko. Ale to od béčka z produkční dílny THQ Nordic nejspíš chtít nemůžeme. Na druhou stranu, bodem k dobru je sympatická cenovka kolem tisícovky, která tak sestřeluje, povětšinou horší, konkurenci.
A to přesto, že Destroy All Humans! 2 – Reprobed vynechalo konzole staré generace, čímž se okradlo o značnou část potencionálních kupců. O sympatiích ani nemluvě. Ačkoliv Crypto není postavou, kvůli které byste prohledávali přepravní kontejnery, abyste získali novou konzoli, jeho „dobrodružství“ jsou návyková. Člověk by po této dobrovolné oběti tedy čekal, že hra bude po audiovizuální stránce oslňující. A ona není. Grafika je sice hezká a například u animace postav nebo mimiky obličejů vykazuje znatelný posun. Nicméně když letíte nad městem, všímáte si odbytého zpracování a papundeklového pojetí budov. Poměrně zarážející je i fakt, že na Xboxu Series X občas později doskakují objekty. Při větším množství modelů a efektů pak znatelně klesá frekvence snímků za sekundu.
Jestli jste se ještě neskamarádili s Cryptem a máte jednu z nových konzolí, pak rozhodně doporučuji pořízení Jumbo Packu, kde najdete oba díly, menší Clone Carnage a všechna dostupná DLC. Za rozumné peníze dostanete zábavu na dlouhé hodiny, která vás svou bezstarostnou atmosférou záškodnické likvidace doslova pohltí. Navíc má titul kooperaci, takže pokud najdete dalšího milovníka invazí, můžete svět dobýt ve dvou.
Verdikt
Žádný Mars, ale Furon útočí! A je ještě nakrknutější než dřív. Posun do času hipíků, kdy Sověti toužili ovládnout Zemi, zatímco Amíci mířili k Měsíci, přináší pestrobarevné radovánky plné mrtvol, výbuchů a zábavy. Crypto má víc zbraní, víc možností a víc prostoru pro řízenou rekultivaci planety, během které vzduchem voní travka, grilované lidské maso a doutnající trosky. Bohužel má také drobné technické problémy, jejichž existence je s ohledem na vyšší možnosti hardwaru trochu zarážející. V konečném součtu je dvojka lepší hrou, ale k vyšší známce jí krůček chybí.
RECENZE: Call of Duty: Black Ops 7
Série Call of Duty je synonymem pro rychlou akci, filmové kampaně a multiplayer, který dokáže pohltit na desítky hodin. Každý nový díl přichází s obrovským očekáváním – zvlášť Black Ops, které se v minulosti pyšnily silnými příběhy a ikonickými postavami. Black Ops 7 měl být dalším velkým krokem, ale realita je jiná: zatímco multiplayer drží sérii nad vodou, kampaň se stala největším zklamáním v historii.
Recenze: Rennsport
Rennsport na Xbox Series X|S je ambiciózní simulátor, který zatím hledá svou ideální stopu.
RECENZE: Dave the Diver
Dva roky a kousek to trvalo, než se Dave přes Blue Hole dostal až na naše obrazovky. Někdy je s podivem, jak dlouho trvají všemožné vývojářské cesty, než se uzavřou na všech platformách. Jak víme, bývají za tím nějaké exkluzivní smlouvy, nedostatek výkonu nebo další různé okolnosti, jako v tomto případě. Každopádně jsme se konečně dočkali a kdo ještě neměl tu čest, může si nově i na Xboxu užít nejen podmořské dobrodružství...
Football Manager 2026 vstupuje na trávník, ale drny tu jsou
Po roční odmlce a zrušeném FM25 se vývojáři ze studia Sports Interactive vrací s dalším dílem své dlouholeté série.
RECENZE: Yooka-Replaylee
Návrat do dob kvalitních skákaček pro hráče každého věku. Původní hru s názvem Yooka-Laylee jste možná už v minulosti zaregistrovali. Tvůrci ze studia Playtonic tehdy v roce 2017 připravili velmi podařenou skákačku, na kterou se po letech rozhodli navázat v podobě Remasteru na novém enginu s pár novými funkcemi a názvem Yooka-Re-PlayLee. Koncept ale moc daleko od původního titulu není, v principu se jedná o ten jednodušší styl platformových adventur...
RECENZE: Little Nightmares III
Když opíšete úkol od spolužáka, ale pozměníte pár věcí v domnění, že to vyjde stejně dobře.
RECENZE: Farming Simulator 25 – Highlands Fishing DLC
Farming Simulator už dávno není jenom o nekonečné práci na poli. Už tak obsáhlé varianty podnikání významně obohatily další možnosti hraní navíc s novou mapou z prostředí Skotska.
Recenze: Dark Quest 4
Dark Quest 4 je tahová fantasy RPG hra, která se snaží přenést atmosféru klasických deskových her do digitální podoby.


























