Xboxweb.cz

Detektivní práce vypadá, minimálně ve filmovém nebo seriálovém zpracování, více než atraktivně, i když ve skutečnosti je to spíše precizní titěrná práce, která rozhodně není pro každého. To ale nevadí ani herním tvůrcům, protože hráči mají rádi překvapivé nebo nějak zauzlované případy, které se jejich přičiněním daří vyřešit. Není proto divu, že vývojáři rádi sahají po klasikách jako je Sherlock Holmes nebo Hercule Poirot. Slavný belgický detektiv z pera slavné britské spisovatelky Agathy Christie se dočkal již několika zpracování a ten nejznámější příběh odehrávající se za rachotu vlakových kol, má hned několik verzí.

Ta zatím poslední z nich vyšla nedávno a na starost si ji vzali vývojáři z lyonské pobočky studia Microids. Jak je již z názvu patrné, hra nabízí českou lokalizaci formou titulků, což je velice dobrá zpráva. A když už máme češtinu, pojďme se na ní podívat. Její provedení není totiž vůbec špatné, i když nějaké překlepy se najdou, stejně tak chyby ve skloňování nebo další drobnosti. Nejvíc mi vadil fakt, že některé dialogy nebo části v deníčku nejsou přeloženy, takže v tomto ohledu by bylo dobré to napravit. Když však vezmu v potaz, kolik textu hra obsahuje, celkový dojem je více než kladný a budeme si přát, aby se lokalizace ve hrách opět objevovala ve větší míře. I díky ní se ke hraní může přidat každý, kdo stojí o rozluštění záhady na palubě Orient Expressu.

Kdo četl knižní zpracování, nebude tím herním nijak překvapen, byť se najdou části, které z knihy nečerpají, ale snaží se ji „rozšířit“. Tím něčím je zejména epilog po dohrání hlavní dějové části snažící se celý děj zajímavě doplnit. Záleží však na chuti každého fanouška, zda tato část zapadne do jeho vkusu nebo se s ní zkrátka neztotožní.  Mimo Poirota si zahrajeme také za jeho americkou kolegyni Joann Lock, jejichž vyšetřování se nějakým způsobem prolínají. Bylo fajn, že se hra drží knižní předlohy a za sebe mohu říct, že se mi líbil i epilog. Nejlepší na něm byla herní stránka. Bylo totiž vidět, že se svými vlastními myšlenkami se vývojáři konečně odvázali a také přidali na tempu.

Herní náplň se točí kolem vyšetřování nejen samotné vraždy, ale Poirot pomáhá, kde je zrovna třeba. Někdy hledá lístek, jindy skládá zboží do skladu nebo pomáhá najít ztracený recept. To všechno jsou spíše takové výplně, aby bylo co dělat, ale samozřejmě dojde i na zapeklitější věci. K řešení případů slouží myšlenková mapa, jejímž prostřednictvím se snažíme poznat podezřelé, hledat důkazy, zkoumat místa činu nebo vyvozovat dedukce. Vyšetřování je pojaté formou nejrůznějších miniher, jejichž obtížnost je opravdu hodně malá. Většinou člověk všechno odkliká a jede se dál. Kdo se náhodou splete, může svou odpověď bez jakéhokoliv postihu napravit. A pokud by se někdo nějakým způsobem náhodou nečekaně trápil, může využít několika stupňovou nápovědu, s jejíž pomocí se dostane dál.

Hra je tak stavěna pro odpočinkové hraní, kdy si člověk užije příběh, místo a k tomu malinko zapne mozek. Jak jsem již zmínil, většina zdejších miniher je opravdu velice snadná, postavy ty důležité věci při svém projevu jasně zdůrazňují a pokud zrovna nedáváte pozor, v myšlenkové mapě si můžete klíčové pasáže odkazující na dané otázky přímo přehrát. Jedinou částí, kde hra maličko přidá na složitosti a náročnosti je epilog, ale ani v něm nejsou žádné části, které by dokázali zavařit naše mozkové závity. Přístupnost tohoto titulu je tak opravdu veliká.

Relativně snazší obtížnost bych hře s klidným svědomím odpustil, ale technické zpracování už se tak snadno přehlédnout nedá. Vývojáři se vydali cestou stylizovaného výtvarného stylu, který toho hodně schová, ale ani on nedokáže skrýt nedostatky jako doskakující nebo méně detailní textury, což je u tak relativně omezeného prostoru, jakým je vlak, dost velká škoda. Ještě horší jsou pasáže mimo vlak, které jako by dělalo nějaké externí, ne moc dobře zaplacené studio.

Jak ale ukázalo L.A. Noire, u detektivky chceme něco víc, než pěkné prostředí. Chceme na postavách vidět emoce. Jasně, u této méně nákladné hry by stačilo, kdyby pohyb rtů aspoň odpovídal tomu, co postavy říkají, ale ani toho jsme se nedočkali. Ba co víc, modely jednotlivých postav, respektive jejich obličeje nejsou moc pěkné a kromě hýbajících se úst asi nemají žádné jiné obličejové svaly. Je to dost škoda, protože kamera je při dialozích blízko a dialogů je hodně, takže si časem člověk začne všímat každé chybky, a hlavně začnou být dialogy prostě nudné. Ne tím, co osoby říkají, ale tím, jak to říkají.

Ve výsledku je Vražda v Orientu Expersu pěknou hrou, nabízející zajímavé mechaniky a díky české lokalizaci a ne úplně náročným hádankám také velkou přístupnost. Zajímavá je také příběhová nadstavba a hraní za dvě postavy. Největší škoda je, že technicky se ne všechno povedlo. I tak se jedná o zdařilý počin, který by si fanoušci detektivek měli užít a to i v případě, že tento konkrétní případ již několikrát hráli nebo četli.