
Recenze: Among The Sleep
Když jste byli malí, báli jste se? Že ne? Tak to buď kecáte, nebo si to nepamatujete, anebo jsme my byli opravdové bačkory. Báli jsme se všeho. Stojanů na oblečení, divných stínů za oknem, zvuky ledničky a dalších spotřebičů, dokonce jsme si i představovali bubáka pod postelí. No jo, je to dávno a teď se tomu vlastně smějeme, jenže jak opravdu vypadá takový velký pro nás už skoro prozkoumaný svět jeho vlastníma očima? Pamatujete si to? My ne a do jisté míry nám to chybí. Jenže Vývojáři ze studia Krillbite se rozhodli, že nám připomenou nejen svět z pohledu dětských očí, ale především onen strach, který nás doprovázel noc co noc.

Děj Among The Sleep pojednává o nočních můrách dítěte, které promítají to, co naše batole musí už od mala prožívat. Promítají se mu jeho nehorší vzpomínky do reality, a protože maminka zmizí, je nuceno spolu se svým malým kamarádem medvídkem najít cestu skrze všechny vzpomínky až k ní. Víc však říct nemůžeme. Vyspoilerovali bychom vám to jediné, co z Among The Sleep dělá ojedinělou hru, a tou je myšlenka. Opravdu jsme od začátku bádali, proč tohle vlastně hrajeme, ovšem po dvou hodinách hraní, kdy jsme se dostali na konec hry, jsme na to přišli. Milujeme hry s neočekávaným koncem a hlubokou myšlenkou převzatou z problémů reálného života.

Among The Sleep je jinak obyčejnou adventurou s hororovými prvky a jednou příšerou, která vás potrápí všudy všeho jen v jedné úrovni, jinak autoři trápí vaše nervy pouhými zvuky a prvky, které vás vyděsí i přesto, že víte, že absolutně nic v daný moment nepřijde. Dítě toho navíc moc neumí, umí se plazit, chodit, běžet, mávat předměty, a to velmi neohrabaně (přece jen to je malé dítě), házet s nimi a nakonec používat svého medvídka coby svítilnu. Tma je všude, a tak svého medvídka budete mít u hrudi přitisknutého opravdu pořád, tedy až do chvíle, kdy budete chtít běžet, tam ho budete muset sundat a naslepo běžet okolní temnotou.

Atmosféra by se opravdu dala krájet, reálné zvuky tomu ještě pomáhají, a tak vám vůbec nebude vadit, že se grafika hry sekla milión let před naším letopočtem. Teď samozřejmě přeháníme, ale aspoň bychom si představovali úplně jinou kvalitu technického zpracování. Ono když vás maminka už od začátku hry nese a vlastně se vás ani nedotýká, nepůsobí to kdovíjak věrohodným dojmem. Fyzika manipulovatelných objektů Newtona asi taky nikdy nepotkala ani v encyklopedii, a tak jsme měli prostě pocit, že péče autorů hru úplně minula a důvod proč se hra dostala na konzole, byla prostě jen vidina peněz.

Ačkoliv se to nezdá, umřít se dá, a to hned několika způsoby. My vám je tu ale jmenovat nebudeme. Prostě si hru zahrajte sami. Ovšem opravdu si rozmyslete, jestli čekáte nevšední hororový zážitek, anebo jen obyčejnou adventuru se zajímavým námětem a místy opravdu hutnou atmosférou doprovázenou peříčkem, které šimrá vaše nervy. Podle nás je cena na délku dvou hodin s nulovou hratelností nechutně přemrštěná. Na to, že si tvůrci vydělali nejdřív na Kickstarteru, a pak na PC, tak bychom čekali, že z hry s cenovkou přes čtyři stovky udělají hru za necelých tři sta korun, a to i přesto, že nabízí v každém levelu možnost sbírání sběratelských předmětů, které vám ve výsledku vynesou celkem slušnou porci gamescore bodů skrze achivementy. Za hodně peněz málo muziky. Tohle jen se slevou, ať už je námět a děj lepší sebevíc.
Verdikt
Moc drahé, krátké, neznovuhratelné, strachu mohlo být více, ale nápad i atmosféra je skvělá. Za plnou cenu doporučujeme nekupovat.
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...
RECENZE: High on Life 2
Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...
Recenze: Project Motor Racing
Zpátky k jádru motorsportu. Project Motor Racing (PMR) dorazil s příslibem, že vrátí okruhové závodění k tomu, co na něm nejvíc milujeme. Chceme přesnou fyziku, ovládání, reálné tratě a hlavně pilování našeho skillu. Hra běží na novém enginu s označením GIANTS Engine 10, přičemž vývoj vede tým kolem Iana Bella (ex‑Slightly Mad). Na startu dostáváme přes 70 licencovaných aut napříč 10 třídami až 28 skenovaných layoutů, dynamické počasí i 24hodinový cyklus....
Recenze: Truck Driver – The Dutch Connection
Kamionová cesta do srdce Nizozemska, která má své kouzlo a také značné limity.



























