
RECENZE: Assassin’s Creed Black Flag Resynced
Ubisoft nemá v posledních několika letech na růžích ustláno a dobré okamžiky střídají ty horší. Stejný popis pasuje také na sérii Assassin’s Creed, která dělá, co může, aby zůstala úspěšná. Japonský Shadows se nakonec opravdu povedl a byť k němu hráči i kritici měli nějaké připomínky, je to dobrá hra. Navázat na úspěch se pokusí předělávka jednoho z nejoblíbenějších dílů. Ano, piráti a pirátky, do našich obýváků se řítí remake, tedy kompletní předělávka, Assassin’s Creed Black Flag s dodatkem Resynced. Dá se říct, že vývojáři vzali základní kostru a tu zkusili v mnoha ohledech vylepšit, aby dokázala zaujmout moderní hráče. Musím se přiznat, že jsem původní verzi úplně nehrál, protože kombinace námořních bitev a zabíjení mi přišla divná. Po tom, co jsem zkusil Skull and Bones jsem si řekl, že lepší příležitost si tenhle oblíbený díl vyzkoušet asi už nedostanu.
S chutí jsem nasedl na palubu lodi a vydal se vstříc dobrodružství. Hned na první dobrou mě do oka praštil grafika. Až jsem nevěřil tomu, jak skvěle dokáže 13 let stará hra vypadat. Anvil engine, který pohání zmíněný Shadows dodal v kombinaci s Ray Tracingem hře neskutečný vizuál.Je radost plout nebo šplhat a kochat se světem kolem sebe. Nasvětlení moře, domů nebo pralesa je neskutečné a je vidět kus práce. Asi nejmíň si dali tvůrci remaku záležet na vedlejších postavách, kterým nějaká ta textura na kráse chybí. Ale jinak se všechno pěkně načítá, cyklus dne a noci funguje a celkově musím technickou stránku pochválit.

Na Xbox Series X si můžeme vybrat ze třech herních nastavení. Sám jsem hrál na režim Performance kvůli 60 FPS a se standardním nastavením RT. Kdo chce ještě o fous lepší nasvícení, může vybrat Fidelity režim při 30 FPS. Nakonec je tady Balanced mód pro ty, kterým televize podporuje VRR. Ti si mohou užít hru v lepší grafice při 40 FPS. Pocitově mi nepřišlo, že by hra měla problém dodržet, co v nastavení slíbila a všechno pěkně fungovalo. Na svojí televizi jsem ale nějaký zásadní rozdíl nepoznal, proto jsem zvolil zmíněný Performance mód. Přeci jenom souboje jsou lepší s vyšší snímkovou frekvencí.
A ty jsou výborné. Nejen, že jsou pohyby hezky plynulé, ale komba vypadají hodně brutálně. Krví se oproti originálu opravdu nešetřilo. Systém odrážení útoků funguje adekvátně a jeho přesným načasováním se dá s nepřáteli udělat krátký proces. V mém případě na ně docházelo poměrně často, hlavně při obsazování cizích lodí. Plížení je sice fajn, ale není to můj největší kámoš. Přitom Edvard se snaží víc než dřív. Může se nově skrčit skoro všude, ukazatel toho, kdy nás nepřátelé vidí prošel značnou úpravou a odpovídá moderním standardům. Zabíjení čepelí z krytů je hodně povedené, ale měl jsem s ním asi největší problém. Z nějakého důvodu mi dost často hra nereagovala na stisk tlačítka Y, kterým se exekuce provádí. Tichý postup se pak snadno zvrhl v souboj na meče, ale aspoň jsem je pěkně potrénoval.
Bitvy na moři dostaly díky přidání sekundárního režimu pro každou zbraň zajímavou dynamiku a větší taktické možnosti. Některé režimy jsou lepší na blízko, jiné na více lodí najednou, záleží podle dané situace a kapitána, jakou cestou se v bitvě vydá. Navíc mi souboje přišly o něco těžší, a to i na normální obtížnost. Parkour a všechny další pohyby působí v remaku podstatně plynuleji. Potápění bylo sice dostupné i v původní verzi, ale nově se můžeme potápět hlouběji a objevovat tak další truhly nebo jiná tajemství. Plynule působí i uživatelské rozhraní. Do něj pronikl Animus Hub s dalším přidaným obsahem. Stačí jenom najít příslušné synchronizace, vzpomínky nebo trezor. Za naši snahu dostaneme několik alternativních příběhových částí ve stylu „Co kdyby…“.

Základní příběh je stejný, ale jeho konec se dočkal rozšíření o osm nových příběhových misí. Díky nim se dozvíme něco dalšího o Edvardově cestě a věcech kolem. Nechybí nové vedlejší úkoly, nové ostrovy k prozkoumání a třeba také postava sběratele umění. Při své cestě najdeme obrazy, které specialistovi rádi prodáme za hromadu zlaťáků. Vyzdvihnout musím novinku ve formě lovu na templáře. Dohromady nás čekají třikrát čtyři nepřátelé, s nimiž se bude třeba vypořádat, získat jejich klíče a s nimi odemknout lákavé odměny. Bohužel jsem nestihl projít všechno, ale dle vývojářů nový obsah přidává přibližně dalších 6 hodin hraní. Ač jsem byl k remaku skeptický, našel jsem si k němu cestu. Plavba po moři a souboje není to hlavní, co mě na hraní baví, ale díky velkým možnostem úpravy obtížností a dalších nastavení si každý připraví ideální zážitek na míru. Chyb jsem při své cestě moc nepotkal, až tedy na jeden lov žraloka, co za žádných podmínek nešel spustit a hra zamrzala, ale jinak všechno pěkně fungovalo.
Remake se tedy povedl a přináší notně vylepšený Black Flag, který pokořil zub času a přináší moderní zpracování oblíbeného dílu. Pro nováčky se bude jednat o ideální produkt a i ti, kdo mají za sebou desítky hodin na původním moři by mohli být spokojeni. Takhle nějak si představuji, že se dělají vylepšené verze. Není to jenom o grafice, ale o kompletním herním zážitku, včetně nového obsahu, který dává smysl. Škoda jen, že jsme se nedočkali české lokalizace tak, jak tomu bylo u původní verze.
Verdikt
Black Flag Resynced je hrou v nejlepší kondici, na které člověk stáří rozhodně nepozná. Příběh je pořád stejně překvapivý a dočkal se rozšíření. Grafická stránka vám vezme dech a ani zbylé části hry nezůstávají pozadu. Takže napnout plachty a vzhůru na moře, kde se dá najít spousta zajímavých věcí. Stačí se koukat kolem sebe.
RECENZE: F1 25: 2026 Season Pack
Sportovní hry a jejich každoroční vydávání, to je hrozně zrádná věc. Znáte to, vývojáři s předstihem slibují hory doly, naprostou revoluci v hratelnosti a fotorealistickou grafiku, ale když to pak poprvé zapnete, zjistíte, že jste v podstatě dostali jen loňský ročník s novými dresy nebo lehce upravenými polepy. Ono je totiž nepoměrně těžší přinést do zajetých a pravidelně vydávaných sérií něco opravdu inovativního, aniž byste nenaštvali komunitu, která je už léta...
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
























