
RECENZE: Call of Duty Black Ops 6
Letošní díl nekonečné série Call of Duty je celou řadou hráčů očekáván hned z několika důvodů. Může to být třeba tím, že vývoj Black Ops 6 byl na poměry značky až nečekaně dlouhý, protože trval čtyři roky. Vývojáři tak měli spoustu času náležitě zapracovat na všech aspektech a napravit poněkud pošramocenou pověst po nepříliš vydařeném Modern Warfare III. Hráči na Xboxu pak mají ještě jeden důvod k radosti, obzvlášť, pokud si platí Xbox Game Pass, protože hned v den vydání se nejnovější díl stal součástí tohoto předplatného, a to se vším, co přináší. Vzhledem k tomu, že plná cena hry není úplně nejmenší, jde o velký bonus a také možnost, jak si hru vyzkoušet bez rizika finanční ztráty a zklamání.
I já jsem ke hře přistupoval s jistou dávkou nadějí, protože akcí podobného druhu už zkrátka moc není, myslím teď hlavně singlplayer kampaní, protože online stříleček je naopak jako máku. Navíc měl vývoj tentokrát na starost Treyarch a Raven Software, což jsou podstatně lepší varianty jak Sledgehammer Games. Sice mám nejraději díly od Infinity Ward, ale ani Black Ops část není vůbec špatná, byť k ní mám jisté výhrady. Takže hurá do víru bitev a zběsilé akce, která vlastně celou tuhle sérii vždycky charakterizovala.

Nemůžu začít ničím jiným, než je kampaň. Po loňském lehce problematickém pojetí jsme dostali diametrálně odlišný zážitek. Až mě ten špionážní thriller, který se přede mnou začal odehrávat na obrazovce, překvapil. Fajn je, že si příběh užijí i ti, kteří třeba minulé díly minuli nebo už zapomněli. Ano, někdo si bude třeba klást otázku, proč je Frank Woods na vozíku, ale to zážitku vůbec nevadí. Pohnutky a cíle našich hrdinů jsou v úvody jasně vysvětleny, takže akce může začít.
Opravdu jsem si připadal, jako bych hrál třeba Mission Impossible, kdy se musíme dostat do trezoru padouchů v kasinu, vloupat se na tajnou vojenskou základnu nebo na politickém setkání vybrat jednu z cest, která povede k vytouženému cíli. Různorodost misí je moc pěkná a dost často se vývojářům povedlo vyskočit z koridoru a hru až nečekaně otevřít a přinést vícero cest k řešení situace. V jedné části se dokonce změní v nefalšovaný open world, kde se můžeme volně pohybovat a plnit nejen hlavní, ale také vedlejší úkoly, jejichž (ne) splnění má vliv na další průběh. Všechno nakonec vrcholí až nečekaným způsobem, který mi připomínal psychedelické části z Far Cry. Aneb když vám dojde akce, přimíchejte drogy a nechte představivost náležitě působit.

Celá kampaň mi přišla skvělá a přesně taková, jakou mám v rámci série rád – bláznivá, plná akce, drsných hlášek a „nečekaných zvratů“. Dokázal bych si v pohodě odpustit část se zombíky a drogový závěr. Mému oku pak ne úplně lahodilo open world ježdění, protože zdejší engine není zkrátka připraven na velké oblasti a doskakování vzdálenějších objektů je něco, co nemám opravdu rád. Naopak velkou radost mi udělala herní doba, která se dokázala dostat někam ke hranici 8 – 9 hodin a to ještě ke všemu s velice slibným potenciálem na znovu zahrání, i když konec jako takový je k dispozici stále jenom jeden. A to jsem ještě zapomněl na náš bulharský úkryt a možnosti vylepšovat dovednosti v něm. Je toho zkrátka dost.
Ptáte se a co po skončení kampaně? Možnosti jsou letos dvě – zombíci nebo multiplayer. Já si vybral zombíky a to i navzdory tomu, že mě v kampani úplně nebavili. Jejich samostatný režim je ale něco úplně jiného. Je to zábava pro hraní nejen ve skupině, ideálně přátel, ale také samostatně, což se může hodit. Zatím jsou tedy k dispozici pouze dvě mapy, ale to je něco, s čím si vývojáři jistě poradí. I na dvou mapách se však dá najít spousta překvapení a objevit nečekané vychytávky, díky nimž je hraní zombií režimu opravdu skvělé. Nechybí samozřejmě klasické sbírání peněz na postupné upgrady a vylepšování proti stále větším a silnějším hordám nepřátel.
No a samozřejmě, nevím jestli se dá říct, to nejlepší na konec, ale máme tady poslední dílek skládačky letošního dílu, kterým je klasický multiplayer. Ten po obsahové stránce nabídne aktuálně 16 map a nespočet herních režimů, v nichž si každý najde to svoje. V tomto směru se žádné překvapení nekoná a pokud jste hráli nějaký předešlý díl, budete vědět, jak vylepšovat zbraně, používat perky a získávat nové skiny na zbraně. Ty se mimochodem dají získat také plněním úkolů v příběhu, to jenom tak na okraj.
Ať už si vyberete herní režim, jaký chcete, určitě si na první pohled všimnete jiných pohybů a celkového tempa hry. Někdo říká, že je rychlejší, někdo že pomalejší a já bych řekl, že tempo vždycky odpovídá zvolenému režimu. Nicméně pohyby mi přijdou lepší a akčnější, navíc si díky nim mohu dovolit o něco víc než dříve. Obecně můžu říct, že mám radši menší mapy a intenzivnější akci, a právě toho se mi v aktuálním díle dostává tak akorát.

Hra vypadá, a zejména poslouchá se, stále skvěle, i když vizuální stránka začíná mít jisté vady na kráse. Zmínil jsem horší vykreslování v open world části, pak tady máme místy horší detaily prostředí a párkrát také neseděla synchronizace pohybů rtů s dabingem. Dokonce i pár bugů jsem letos potkal, ale ve výsledku to nebylo nic, co by mi nějakým způsobem narušilo herní zážitek. Hra se na konzoli skvělé hýbe a pořád vypadá hodně dobře, což je asi to nejdůležitější.
Pochvalu si zaslouží také online část, zejména její vytváření her a další části. Uvidíme, jak dlouho to bude fungovat, ale aktuálně to vypadá, že hra k sobě dokáže poměrně dobře vybrat podobně schopné hráče, díky čemuž si hru zase o něco víc užijeme. Slyšel a četl jsem nějaké povzdechy směrem k uživatelskému rozhraní, ale minimálně na konzolích jsem s tím, jak je to teď nastavené, úplně v pořádku. Zkrátka si vyberu díl, jaký chci hrát, do něj se prokliknu a pokračuji dál. Díky tomu je nyní možné vybrat obsah k instalování, takže není nutné stahovat všechno, pokud tedy všechno nechcete mít nainstalované. Ještě pár let a možná i Call of Duty dokáže efektivně pracovat se svými daty.

Call of Duty Black Ops 6 je hrou tvořenou ze tří částí – kampaň, zombíci a multiplayer. Všechno dohromady pak tvoří skvělý balíček pro všechny akce chtivé hráče. Já jsem byl s výsledkem nadmíru spokojen a vlastně jsem dostal víc, než jsem původně čekal, a to zejména v kampani a zombících. Klasický multiplayer mě kromě upraveného pohybu ničím jiným nepřekvapil, ale to vlastně taky není špatně. Každá dlouhodobá série má svoji identitu, kterou hráči chtějí. Je vidět snaha vývojářů zkoušet nové věci a podívat se i tam, kam se předchozí díly báli pustit, za což jim patří díky. Troufnu si tedy tvrdit, že po delší době stagnace před sebou máme zase pořádně našlapaný díl, který si zaslouží pěkné hodnocení. Tím spíš, že na Xboxu vlastně v rámci předplatného dostaneme takový produkt hned v den vydání. Už konečně chceme vidět i starší díly v Xbox Game Passu!!!
Verdikt
Po zpackaném Modern Warfare III se vrací série Black Ops a je opravdu vidět, že na ní vývojáři měli dostatek času. Kampaň je hodně pěkná špionážní akce, navíc na poměry série poměrně dlouhá. Zombíci jsou zase fajn, což je dáno nejen zajímavým designem map a spoustou věcí k objevování, ale také tím, že jsme si od nich trochu odpočinuli. No a multiplayer je přesně takový, jaký bychom čekali, ale díky možná trochu rychlejšímu tempu a novým pohybovým možnostem je přece jenom krapet jiný. Je zkrátka vidět, že dostatečný čas na vývoj je většinou ku prospěchu věci.
Recenze: CONTROL Resonant
„Remedy pustilo paranormální nákazu z kanceláře do ulic Manhattanu, vyměnilo pistoli za živé kladivo a do služby povolalo Dylana Fadena. Výsledkem je nádherné, odvážné a místy zbytečně rozbředlé pokračování, které se nebojí ztratit kontrolu. Někdy bohužel i nad sebou samým.“ Když vás státní úřad sedm let drží pod zámkem, provádí na vás experimenty a po probuzení suše oznámí, že se ztratila vaše sestra, zpravidla následuje nástup právníka, příjezd televizního štábu...
RECENZE: Lawn Mowing Simulator 2
Podzim pomalu klepe na zahrady, takže je na čase začít všechno připravovat na zimu. Poslední sečení trávy, úklid listí nebo zastřihávání stromů patří aktuálně mezi nejběžnější kratochvíle každého zahrádkáře. Ne všichni máme štěstí na vlastní zahrady, ale jistě se najdou tací, co by chtěli podobné chvíle zažít alespoň virtuálně.
Recenze NHL 27
EA Sports NHL 27 dorazilo na XBOX Series X/S (bez dostupnosti na XBOX One) s příslibem, že konečně po letech přešlapování na místě přinese revoluci, kterou fanoušci virtuálního hokeje tak zoufale vyžadují. Vývojáři z EA Vancouver před vydáním lákali na kompletně překopanou prezentaci, návrat komunitou vymodleného režimu a hlubší integraci taktických prvků. Jak už to ale u každoročních sportovních sérií bývá, realita na ledě bývá občas o něco komplikovanější než...
RECENZE: Hot Wheels Infinite Rush
Každé dítě, které někdy stavělo autodráhu přes celý obývací pokoj, poznalo tři přirozené nepřátele motorismu, Nedostatek spojovacích dílů, vlnící se koberec a dospělého, který potřebuje projít ke dveřím. Fantazie přitom žádná omezení neměla. Oranžový plast vedl přes gauč, pod stolem začínala servisní zóna a skokánek vyrobený z videokazety posílal autíčka do míst, kde se vysavač měnil v monstrum požírající angličáky. Hot Wheels vždy představovaly automobilový svět bez stavebních povolení, technických...
Recenze Bus Simulator 27
Série Bus Simulator nepatřila mezi masové hity, ale mezi fanoušky dopravních simulátorů si během let vybudovala velmi silnou pozici. Po nepříliš bezchybném, ale obsahově bohatém Bus Simulatoru 21 přichází pokračování, které chce posunout sérii o generaci dál. Nový vývojář Simteract vsadil na Unreal Engine 5, výrazně větší flotilu autobusů, rozsáhlejší správu dopravní společnosti a poprvé také dálkové autobusy.
RECENZE: The Sinking City 2
Potápějící se město, hromady mrtvol a neutěšená okultní situace. Po sedmi letech nás vývojáři z Frogwares opět zvou k návštěvě města plného vody. Nechybí ani hororové prvky z pera H.P Lovecrafta doplněné o několik novinek v hratelnosti. Pojďme se podívat, zda se jedná o dostatečně zábavnou kombinaci pro pokračování The Sinking City 2.Tentokrát se posouváme do roku 1929 a města Arkham, které je sice vnitrozemské, ale i tak ho zasáhla nevídaná povodeň. Lidé začali...
RECENZE: Assassin’s Creed Black Flag Resynced
Ubisoft nemá v posledních několika letech na růžích ustláno a dobré okamžiky střídají ty horší. Stejný popis pasuje také na sérii Assassin’s Creed, která dělá, co může, aby zůstala úspěšná. Japonský Shadows se nakonec opravdu povedl a byť k němu hráči i kritici měli nějaké připomínky, je to dobrá hra. Navázat na úspěch se pokusí předělávka jednoho z nejoblíbenějších dílů. Ano, piráti a pirátky, do našich obýváků se řítí remake, tedy kompletní předělávka, Assassin’s...
RECENZE: F1 25: 2026 Season Pack
Sportovní hry a jejich každoroční vydávání, to je hrozně zrádná věc. Znáte to, vývojáři s předstihem slibují hory doly, naprostou revoluci v hratelnosti a fotorealistickou grafiku, ale když to pak poprvé zapnete, zjistíte, že jste v podstatě dostali jen loňský ročník s novými dresy nebo lehce upravenými polepy. Ono je totiž nepoměrně těžší přinést do zajetých a pravidelně vydávaných sérií něco opravdu inovativního, aniž byste nenaštvali komunitu, která je už léta...





























