Recenze: Chronos: Before the Ashes

Autor: CryLineT Publikováno: 9.12.2020, 10:29

Publikováno: 9.12.2020, 10:29

Sociální sítě

O autorovi

CryLineT

CryLineT

Je autorem 68 článků

Spousta přísloví a zažitých pravd hovoří o zkušenostech starých. Oproti tomu vyzdvihuje dychtivost a rychlost mládí. Většinou to nebereme příliš vážně. Jedny atributy předurčuje lidská nezkušenost, druhé naopak plynou z přirozené opotřebovanosti léty. Málokdy je však stárnutí přeneseno i do her. A jak zajímavě může vypadat, ukazuje předchůdce titulu Remnant: From the Ashes.

Nebojte se, nic důležitého vám neuteklo. Chronos vyšel už před léty pro virtuální realitu. A pokud jste dokázali Remnant doposud hrát, příběhově vám toho upravená novinka příliš nedá. Hrajete za hrdinu vyvrženého na tajemném ostrově. Až krátce po probuzení zjišťujete, že na místě se prolínají dimenze různých světů. S nimi nepřichází jen zajímaví nepřátelé a hřmotní bossové, ale také měnící se perspektivy a portály do jiných oblastí. Navzdory prvotnímu lacinému dojmu je herní svět skutečně pěkný. A velký tak akorát.

Before the Ashes má samozřejmě ovládání a kameru přizpůsobeny pro tradiční hraní. Dá se říct, že to nové, oproti originálu, působí největší problémy. Pohyb muže či ženy je trochu směšný. Zatímco souboje jsou krásně plynulé, běh je takový okrasný klus plemenného hřebce. Pozice vašich očí je v pořádku z hlediska umístění. Já ale pořád bojuji s nechtěnými pohyby mimo dění. Při lezení po žebříku se hra nemůže rozhodnout, co chce vlastně zabírat. Občas cukne i při soubojích nebo se vypraví zaujmout nevhodné místo. To, když se během zamknutí nepřítele posune příliš do kraje a není patrné, kam postava couvá a uhýbá.

Abnormálně kritická musím být i v případě grafiky. Je v pořádku, že není dokonalá. Produkce je spíše levnější a cena přiměřená. To ale nebránilo autorům v tom, aby trochu lépe ostrouhali hrany. Během vylepšování je postava v detailním náhledu s výrazně kostrbatými okraji. To samé se dá říct i o stínech. S jejich výskytem se všeobecně šetří a místy ani nejsou. U jiné hry by mi to možná ani nevadilo. Chronos má však tak krásný svět, že každá nedokonalost kazí jeho jednoduchou malebnost.

Tentokrát to není o barvách. Prostředí tvoří zajímavou kombinaci středověké architektury, drobných futuristických atributů a předmětů dnešní doby. I když. Třicet let starý počítačový systém příliš moderní není. Neustále se pohybujete mezi komnatami historických reálií a fantaskním světem teleportů a časových bran. Ta odbytá nedokonalost je v prvních chvílích lehce odtažitá. Až s přibývajícími metry v nohách se utvoří jedinečná atmosféra. Troufám si… ne, rezolutně prohlašuji, že hru bez problémů rozpoznám mezi žánrovými konkurenty.

Kdo jimi jsou? Ty nejnáročnější hrdinské výpravy. Při kterých jsou chyby trestány smrtí a výčitkami. Chronos není tak nemilosrdný jako Dark Souls. Spíš dává naději jako jejich pokračovatelé. Souboje jsou poměrně jednoduché. Mezi základními nepřáteli jde téměř o klasickou akční složku herní náplně. Ti draví padají rychlými výpady zbraně, ti chytřejší nutí rozbít obranu pořádnou ranou. Před opravdu velkými dotěry pomůže úskok nebo úkryt za štítem. Nechybí ani trocha magie. Postava si může vybrat z několika sil, které se bojem dobíjejí. Dokáží mnohonásobně zvýšit účinnost útoku. Ale stejně tak učinit krátkodobě nesmrtelnými.

Dříve než později je smrt nevyhnutelná. Především u bossů a větších skupin strašáků. Hrdina zestárne o jeden rok a upraví se účinnost vylepšitelných atributů. Každý desátý rok dojde na znatelné povýšení určité dovednosti. Možná si myslíte, že je dobré být starý. A zkušenosti s vámi souhlasí. Rek středních let má „něco odžito“, jeho vybavení je pokročilé a inventář bohatý. Objevují se ale známky chatrnosti. Hbitost není, co bývala. Výdrž je rychleji vyčerpána, přičemž se reaktivuje pomalejším tempem. Skladba „Už mi lásko není dvacet let“ se stává hymnou nevratných chyb. Jak se nepoučitelnost přenese přes padesátku, může ji vystřídat „Být stále mlád“ a v závěru už zbývá jen broukání depresivního „Stáří“. Ale důchodovému věku jsem se naštěstí nepřiblížila.

Překvapením v rámci žánru jsou chybějící brnění. Tedy možnost vyměnit oblečení. Od počátku vypadá postava jak žebrák, a tak i dojde konce. Přesto. Bylo by zajímavé začlenit ochranné prvky do systému stárnutí. Mlaďoch by utáhl rytířskou zbroj, stařec… no, zkuste důchodce navléct do těžkého obleku. Bohužel tento prvek už se do hry nedostal. Pro někoho bude zklamáním velice primitivní inventář, který oplývá značnou nepřehledností. V lehce zastaralém rozhraní pak chybí nápovědy úkolů a tradiční vodítka postupu. Já v tom nevidím nedokonalost, ale záměr zdůraznit beznadějnost světa. Nebo si ji tam přeji vidět.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Pojďte zestárnout se zbraní v ruce. Chronos: Before the Ashes není to nejlepší, co Gunfire Games vytvořily. Rozhodně jde ale o to zajímavější, co mají na kontě. Za chudě vypadající výpravou je zajímavě zpracovaný RPG systém, který vás přiměje přemýšlet i nad něčím jiným, než je taktika boje. Paleta nepřátel je zajímavá, bossové taktéž a hádanky nutí k průzkumu světa. Snad jen ten převod z virtuální reality mohl být lepší.
14. 05. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Evil Inside

Mít k něčemu dispozice neznamená, že budu v dané kategorii automaticky hvězdou. Pokud mi příroda do kalhot nadělí hasák antického boha, bude bez filmů pro dospělé jen překážkou pro krejčího. Vytříbené chuťové pohárky ze mě nečiní dalšího Šéfa v akci, ale spíš náruživého žrouta, před nímž se ukrývá i freon lednice. A záliba pro horory nutně nevede k úspěchu na poli tvůrčí činnosti, pokud tedy mám větší ambice než obšlehnutí práce někoho druhého.

»
05. 05. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Under the Jolly Roger

Až si jednou hráči uvědomí, jak hanebně tráví volný čas a celý herní průmysl řachne, můžou si vývojáři pořídit maringotky, hadry z třetí ruky, kouli z čínské lidové sklárny a vyrazit věštit tužby mezi kolotočáře. Oni totiž nejlépe vědí, po čem srdce mé prahne a v případě pirátské tématiky jde hlavně o multiplayerový zážitek. Nikdo jiný mi tak ješitně nepotopí plavidlo jako korzár od jiné konzole. A nikdo jiný mi nepřekazí bitevní vřavu...

»
04. 05. 2021 • SeedarCZ0

Recenze: NieR Replicant ver.1.22474487139

Remake, remaster, ani jedno? Původní hra Nier, která se v roce 2010 objevila na našich trzích po úspěchu v Japonsku, se příliš velké ovace nedočkala. Vydavatelství ale hře dalo ještě šanci a to je jen dobře. Po velmi úspěšném Nier: Automata (součástí Game Pass) se fanoušci série dočkali přepracované verze původní hry Nier: Replicant (číslo verze s dovolením nadále vynechám :D). Povedlo se vydavatelství Square Enix na trh vydat další...

»
28. 04. 2021 • japo0

Recenze: The Sinking City (Series X|S)

„Pro mír a bezpečnost lidstva je naprosto nezbytné, aby některá temná, mrtvá zákoutí a neprobádané hlubiny Země zůstaly v pokoji, aby se spící abnormality neprobudily k životu a rouhavě přežívající noční můry se nevydaly ze svých temných doupat  k novým a větším výbojům.“ H.P. Lovecraft – Hory šílenství

»
26. 04. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Beyond Enemy Lines – Remastered Edition

Na pořádný válečný singl se čeká déle než na očkování proti netopýří chřipce. Prostor tak mají menší tvůrčí celky, jejichž ambice nesahají k milionovým prodejům, ale k pořádné atmosféře, vytříbené hratelnosti a zajímavé zápletce. Když jsou navíc tématem Sověti toužící rozpoutat světovou válku, je duše tuzemského hráče ochotna zahodit vidle, řízky i pivo a okamžitě vyrazit střemhlav na Moskvu. Nebo aspoň do nejbližšího obchodu pro ruskou zmrzlinu a ruské vejce, které na...

»
25. 04. 2021 • SeedarCZ0

Recenze: Hitchhiker – A Mystery Game

Minulý týden nabídku her Xbox posílil další nevšední titul. Hitchhiker je adventura, jejíž vývoj hry má na svědomí studio Mad About Panda. Že vám to nic moc neřekne? Nebojte, nejste sami.

»
24. 04. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: MotoGP 21

Rok se s rokem sešel a opět nadešel ten čas, vymyslet nějaký úvod pro následující recenzi. U pravidelně vycházejících her je to větší oříšek než u jiných, ale to už jsem jistě u nějaké recenze psal. Naštěstí u série MotoGP došlo k tomu, že po dlouhých letech vypadla z kalendáře velká cena Brna, takže úvod můžu věnovat tomu. Je to do jisté míry škoda, protože závod měl u nás tradici a velkou diváckou...

»
23. 04. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: In rays of the Light

Vítejte v místě, kde včera neexistuje a zítra již bylo. Ve světě prázdných chodeb, rozpadlých zdí, špinavých ulic a… ne, nejsme v Mostě. Ani sousedním Litvínově. Tentokrát se cestuje mnohem dál na východ. Až za Mrazíkem, nesmrtelnou Ladou Nivou a agresí měnit budoucnost dějin mocí. A přestože by příběh mohl být zasazen kamkoli, zrovna v těchto exteriérech má své nesmazatelné kouzlo a až psychologický přesah. Jen se nesmíte bát samoty. A temnoty.

»