Recenze: Chronos: Before the Ashes

Autor: CryLineT Publikováno: 9.12.2020, 10:29

Publikováno: 9.12.2020, 10:29

Sociální sítě

O autorovi

CryLineT

CryLineT

Je autorem 68 článků

Spousta přísloví a zažitých pravd hovoří o zkušenostech starých. Oproti tomu vyzdvihuje dychtivost a rychlost mládí. Většinou to nebereme příliš vážně. Jedny atributy předurčuje lidská nezkušenost, druhé naopak plynou z přirozené opotřebovanosti léty. Málokdy je však stárnutí přeneseno i do her. A jak zajímavě může vypadat, ukazuje předchůdce titulu Remnant: From the Ashes.

Nebojte se, nic důležitého vám neuteklo. Chronos vyšel už před léty pro virtuální realitu. A pokud jste dokázali Remnant doposud hrát, příběhově vám toho upravená novinka příliš nedá. Hrajete za hrdinu vyvrženého na tajemném ostrově. Až krátce po probuzení zjišťujete, že na místě se prolínají dimenze různých světů. S nimi nepřichází jen zajímaví nepřátelé a hřmotní bossové, ale také měnící se perspektivy a portály do jiných oblastí. Navzdory prvotnímu lacinému dojmu je herní svět skutečně pěkný. A velký tak akorát.

Before the Ashes má samozřejmě ovládání a kameru přizpůsobeny pro tradiční hraní. Dá se říct, že to nové, oproti originálu, působí největší problémy. Pohyb muže či ženy je trochu směšný. Zatímco souboje jsou krásně plynulé, běh je takový okrasný klus plemenného hřebce. Pozice vašich očí je v pořádku z hlediska umístění. Já ale pořád bojuji s nechtěnými pohyby mimo dění. Při lezení po žebříku se hra nemůže rozhodnout, co chce vlastně zabírat. Občas cukne i při soubojích nebo se vypraví zaujmout nevhodné místo. To, když se během zamknutí nepřítele posune příliš do kraje a není patrné, kam postava couvá a uhýbá.

Abnormálně kritická musím být i v případě grafiky. Je v pořádku, že není dokonalá. Produkce je spíše levnější a cena přiměřená. To ale nebránilo autorům v tom, aby trochu lépe ostrouhali hrany. Během vylepšování je postava v detailním náhledu s výrazně kostrbatými okraji. To samé se dá říct i o stínech. S jejich výskytem se všeobecně šetří a místy ani nejsou. U jiné hry by mi to možná ani nevadilo. Chronos má však tak krásný svět, že každá nedokonalost kazí jeho jednoduchou malebnost.

Tentokrát to není o barvách. Prostředí tvoří zajímavou kombinaci středověké architektury, drobných futuristických atributů a předmětů dnešní doby. I když. Třicet let starý počítačový systém příliš moderní není. Neustále se pohybujete mezi komnatami historických reálií a fantaskním světem teleportů a časových bran. Ta odbytá nedokonalost je v prvních chvílích lehce odtažitá. Až s přibývajícími metry v nohách se utvoří jedinečná atmosféra. Troufám si… ne, rezolutně prohlašuji, že hru bez problémů rozpoznám mezi žánrovými konkurenty.

Kdo jimi jsou? Ty nejnáročnější hrdinské výpravy. Při kterých jsou chyby trestány smrtí a výčitkami. Chronos není tak nemilosrdný jako Dark Souls. Spíš dává naději jako jejich pokračovatelé. Souboje jsou poměrně jednoduché. Mezi základními nepřáteli jde téměř o klasickou akční složku herní náplně. Ti draví padají rychlými výpady zbraně, ti chytřejší nutí rozbít obranu pořádnou ranou. Před opravdu velkými dotěry pomůže úskok nebo úkryt za štítem. Nechybí ani trocha magie. Postava si může vybrat z několika sil, které se bojem dobíjejí. Dokáží mnohonásobně zvýšit účinnost útoku. Ale stejně tak učinit krátkodobě nesmrtelnými.

Dříve než později je smrt nevyhnutelná. Především u bossů a větších skupin strašáků. Hrdina zestárne o jeden rok a upraví se účinnost vylepšitelných atributů. Každý desátý rok dojde na znatelné povýšení určité dovednosti. Možná si myslíte, že je dobré být starý. A zkušenosti s vámi souhlasí. Rek středních let má „něco odžito“, jeho vybavení je pokročilé a inventář bohatý. Objevují se ale známky chatrnosti. Hbitost není, co bývala. Výdrž je rychleji vyčerpána, přičemž se reaktivuje pomalejším tempem. Skladba „Už mi lásko není dvacet let“ se stává hymnou nevratných chyb. Jak se nepoučitelnost přenese přes padesátku, může ji vystřídat „Být stále mlád“ a v závěru už zbývá jen broukání depresivního „Stáří“. Ale důchodovému věku jsem se naštěstí nepřiblížila.

Překvapením v rámci žánru jsou chybějící brnění. Tedy možnost vyměnit oblečení. Od počátku vypadá postava jak žebrák, a tak i dojde konce. Přesto. Bylo by zajímavé začlenit ochranné prvky do systému stárnutí. Mlaďoch by utáhl rytířskou zbroj, stařec… no, zkuste důchodce navléct do těžkého obleku. Bohužel tento prvek už se do hry nedostal. Pro někoho bude zklamáním velice primitivní inventář, který oplývá značnou nepřehledností. V lehce zastaralém rozhraní pak chybí nápovědy úkolů a tradiční vodítka postupu. Já v tom nevidím nedokonalost, ale záměr zdůraznit beznadějnost světa. Nebo si ji tam přeji vidět.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Pojďte zestárnout se zbraní v ruce. Chronos: Before the Ashes není to nejlepší, co Gunfire Games vytvořily. Rozhodně jde ale o to zajímavější, co mají na kontě. Za chudě vypadající výpravou je zajímavě zpracovaný RPG systém, který vás přiměje přemýšlet i nad něčím jiným, než je taktika boje. Paleta nepřátel je zajímavá, bossové taktéž a hádanky nutí k průzkumu světa. Snad jen ten převod z virtuální reality mohl být lepší.
17. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC 10

Jubilea jsou fajn v tom, že se při nich většinou pořádá nějaká fajnová oslava. V herním světě se opijí tak maximálně vývojáři, ale ani hráči nestrádají. Letošní ročník rally soutěží s oficiální licencí WRC také letos slaví a to kulatým 10. dílem. Zároveň je to pro Francouze z Kylotonnu taková menší derniéra, jelikož příští ročník bude jejich poslední. Pak si značky a licenci WRC přeberou konkurenti z Codemasters.

»
16. 09. 2021 • HusekD0

RECENZE: Crown Trick

Když bychom si měli vybrat jeden z nejpopulárnějších herních žánrů u indie vývojářů, tak se ve většině určitě shodneme na žánru rogue. A není se vůbec čemu divit. Ať už se budeme bavit o jeho zakladateli Rogue z roku 1980, nebo titulech z posledních let jako je například Binding of Isaac, Dead Cells, cenami ověnčený Hades, tak všechny tyto hry mají jedno společné. Smrt v nich není něco, co vás přivede k poslední uložené...

»
15. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Life is Strange True Colors

Adventurní série Life is Strange se nezapomenutelně zapsala do herní historie především svým prvním dílem, za kterým stálo francouzské studio Dontnod. Teenage drama řešící běžné starosti dospívání a zároveň nadpřirozené schopnosti u publika zkrátka zabodovalo. Navázat na tento úspěch druhým dílem se studiu příliš nepodařilo a Life is Strange 2 sbíralo rozporuplné reakce. Ani odbočka Tell Me Why se nepovedla tak dobře, jak její autoři jistě zamýšleli.

»
13. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Super Animal Royale

Je to pár let, co multiplayerové řežby ovládl režim battle royale. Ten vychází se stejnojmenného japonského filmu (který není vůbec špatný) a je postaven na jednoduchém principu – skupina hráčů bojuje na ostrově do posledního muže, přičemž k vítězství jim dopomáhají nejen vlastní schopnosti, ale také všude možně poschovávané zbraně. Postupně zmenšující se herní mapa je příslibem nervydrásajících soubojů, ze kterých může vyváznout živý jen jeden.

»
03. 09. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Iron

„Lid přepadli, vesnici vypálili a protějšek zabili. Obraťte kroky své a pospěšte z tohoto kraje, kde smrt číhá na každém kroku.“ Podobným způsobem by ústřední postava mohla varovat každého, kdo se odváží, natáhne ruku po gamepadu a pomůže ji sjednat nápravu brutálních činů. V době, místech a legendách, kde se msta stává nejlepším přítelem, tepe další titul do severských mytologií, aby z run vykřesal dalšího hrdinu. Nebo hrdinku. To záleží, zda při...

»
01. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Pile Up! Box by Box

Kartonová krabice je věc, nad kterou se člověk nijak zvlášť nepozastaví. Přitom je to věc, která nám pomáhá při každodenních činnostech nebo důležitých životní událostech, jako je třeba stěhování. Mě také nikdy ani nenapadlo, že by krabice mohly prožívat nějaké zajímavé události což změnil příchod Solid Snakea. Ten se do nich začal schovávat, aby ho nepřátelé tak snadno neobjevili a možná se na světě najde spousta teroristů, kteří kolem každé...

»
31. 08. 2021 • tonyskate0

RECENZE: Rustler – středověká parodie na GTA

Kdo by si nechtěl zahrát středověkou GTA, která je navíc parodií na slavný hit umí si udělat srandu i sama ze sebe. Přesně tak se dá popsat Rustler, jenž si po předběžném přístupu našel cestu i na konzole a my se v naší recenzi podíváme, jestli je tato premisa skutečně tak dobrá, jak zní.

»
30. 08. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Twelve Minutes

Point-and-click adventuře Twelve Minutes se povedlo zaujmout herní svět už před svým vydáním. Ostatně kombinace dříve populárního žánru, principu časové smyčky a hvězdného hereckého obsazení v podobě Daisy Ridley, Jamese McAvoye a Willema Dafoea nezní vůbec špatně. Hra z pera Luíse Antónia a vydavatele Annapurna Interactive, které má na svém kontě řadu povedených indie záležitostí jako Outer Wilds, Gone Home či Journey, taktéž vypadá jako recept na úspěch. Jak to...

»