
Recenze: Dead Rising Deluxe Remaster
Recenzi začínám chtivým zvoláním: kéž by dnes vznikaly nové IP (intelectuall properties) tak často, jako v době druhé generace Xboxu. Tehdy ještě byli velcí vydavatelé ochotni zariskovat a vytvořit něco zcela nového – jako učinil Capcom v případě masivní zombie akce Dead Rising v roce 2006. Capcom, u nás v Evropě známý nejvíce asi sérií Resident Evil, měl v plánu využít popularity zombie her a vytěžit jí na maximum. První díl Dead Rising byl v mnohém velice nápaditá a dobře přijatá hra, v rámci obvyklé novodobé strategie mu byl tedy navlečen nový kabátek nejen v podobě zcela nové grafiky, ale i jistého fine tuningu herních mechanismů – ale o tom více později.Pokud jste první díl jako hráči měli možnost tenkrát hrát, asi uznáte, že se jednalo v lecčems o průlom. Nextgen konzole byly na světě teprve rok a Capcom jako jeden z prvních third party vývojářů hodlal předevést, že lze udělat hru v obrovském nákupním centru, zamořenou hordami zombíků (až 800 zombie v jednom levelu). Asi nemusím připomínat, že staré Xboxáře zahřál u srdíčka i nápis na krabičce hry „Only on Xbox 360“

Ano, mnohé z nás zlákala možnost zahrát si nepříliš vážně pojatý zombie survival a čelit všemožným způsobem hordě připomínající legendární Romerův film Dawn of The Dead. Mimochodem, když už jsme u filmů, v Dead Rising jste si mohli splnit jeden dávný sen z říše filmových zombie masakrů – kdo pamatuje legendární scénu z Jacksonova (ano, stejný Peter Jackson, který natočil později Pána Prstenů) filmu Braindead, kdy si hrdina vypomohl od plného domu zombies sekačkou na trávu? V Dead Rising je to jen jeden z mnoha způsobů, kterým si můžete vypomoci v přípravě pár stovek uncí mletého mrtvého masíčka.
Na pozadí téměř každé hry je příběh, a nejinak je tomu i u Dead rising. Nezávislý fotoreportér Frank West se dostane k informaci, že v městečku Willamette v Coloradu je něco v nepořádku. Pomocí najatého vrtulníku zjistí, že město je zablokováno armádou a hlavně – že v něm propukla masivní zombie infekce. Jelikož Frank je žurnalista ze starého školy, kterého nebaví popíjet v kavárnách sojové latéčko, a čekat na zprávu dne v podobě zlomené pacičky Sheltie kolie Lady Gaga, přikáže pilotovi, aby přistál na heliportu místního obchoďáku. Dobrodružství začíná – celá hra je pojatá jako 72 hodin trvající sekvence událostí, které se odehrávají v obchoďáku a spouští se dle pevně nascriptovaného scénáře. V obchoďáku zůstalo uvězněno spoustu civilistů – z nichž někteří jsou obyčejná potrava pro zombie, ty musíte často dovést do bezpečí, samozřejmě za příslušnou odměnu v podobě bodů, které levelují postavu Franka.

Část uvězněných vám bude pomáhat na vaši cestě skrz obchoďák (sekuriťáci, policisté) a ta třetí, nejhorší část, jsou psychopati, jejichž horší já se spolu s zombie outbreakem dostalo na povrch a začali likvidovat lidi možná ještě rychleji než všudypřítomní zombies. Postupnou cestou obchoďákem se odemykají nové oblasti a události, které musíte v časovém limitu vyřešit. To jak se vám daří, je samozřejmě zohledněno v jednom z šesti konců (A-F), přičemž pouze nejvyšší z nich, rating A, odemyká dalších 24 hodin hry po hlavních událostech a tedy skutečný konec hry.
Již v původním díle byly klíčové souboje se zombíky a psychopaty – mohli jste si totiž vypomoci téměř vším, co vám v obchodním centru připadlo do ruky. Od latě, po lavičku, činky na cvičení, vozík na potraviny, slunečník – až po poměrně solidní škálu skutečných zbraní od chladných po palné a nejvyšší zábavu a ničivý efekt přinášely zbraně speciální, jako mini motorovka nebo laserový meč. Zbraně se opotřebovávají, ale v remasteru výrazně pomaleji, než v původní hře.

Tímto jsme se pomalu dostali k remasteru, který v naprosté většině obsahu respektuje původní verzi po herní stránce, až na několik vylepšení a i pár dle mého názoru negativních věcí. Budeme li se bavit o největším vylepšení, tak se jednoznačně jedná o použítí moderního RE-engine, na kterém ostatně běží moderní Resident Evil hry. Ten přinesl samozřejmě zlepšení grafiky na všech frontách – zejména je to samozřejmě patrné na kvalitně textur, nasvícení, stínování, modelech postav včetně obličejových animací. Hra vypadá opravdu dobře, ostatně každý si udělá obrázek z videií nebo obrázků. Nejvíce je to asi znát na ohromném množství detailu navíc v interiérech obchoďáku, ale i v exteriérech, které už nejsou tak prázdné a byly opravdu od píky předělány a hrajou novým životem. Další věcí je pak design psychopatů, kteří samozřejmě s novými možnostmi obličejové mimiky a obecně většími detaily působí ještě pitoresknější a úchylněji než v původní hře. S novým enginem jde samozřejmě ruku v ruce i vylepšená fyzika a lepší AI nepřátel ale i NPC, které už se tolik nezasekávají při Escort misích jako v původní hře. Další změny oproti originálu:
- hra je nově plně namluvena. U originálu nebyla většina NPC namluvena vůbec. Originální voice acting Franka byl také zcela předabován novým hercem. Dabing je zejména sympatický u vašeho průvodce strážného Ottise, který vám přes vysílačku dává úkoly a informace – v původní hře byl úplně němý.
- Zbraně mají nově ukazatel výdržnosti v podobě zeleného baru. A nutno říci, že oproti originálu vydrží o hodně více – asi ústupek modernímu hráči.
- možnost posunout čas k dalšímu předělu (na hodinkách vidíte, kde se nacházíte v rámci 72 hodinové sekvence).
- autosavy – pro většinu hráčů příjemná změna, neboť jinak šlo ukládat hru pouze v umývárnách a v security místnosti.
- megazměna k lepšímu – systém míření. Nově můžete mířit i za pohybu. Obecně má hra dva módy ovládání, zachovává buď klasický, nebo vylepšený moderní, který jednoznačně doporučuji
- významně byla také vylepšena možnost fotografování. Nově můžete najít tři upgrady pro foťák – blesk, manuální focus a zesvětlení scény.

Nutně se dostáváme k tomu, co se příliš nepovedlo. Dle mého názoru jedna z největších úliteb, která se nebude zamlouvat zejména hardcore hráčům, je celkové snížení obtížnosti – nepřátelé mají menší rádius, ve kterém na vás reagují, jsou méně agresivní, předměty a zbraně se zničí za delší dobu, za fotografování dostáváte mnohem více bodů. V součtu s těmi dobrými věcmi, jako je autosave a míření v pohybu, je hra o dost lehčí. Pro někoho toto může být samozřejmě výhoda, někdo raději zůstane u originálu. Další věcí je pak poměrně překvapujicí fakt, že i na výkonné moderní konzoli se engine v zátěžových fázích, kdy je na obrazovce hodně zombies nebo se toho hodně děje, trochu zadýchává. Ostatně vyloženě v exteriérových částech si musel Capcom pomoci tím, že postupně „doskakují“ davy zombies, což na moderní konzoli působí nepatřičně a dojmem odfláknuté práce.
Poslední zmínkou, která se mi jako zastánci tvůrčí svobody nelíbí, je to, že Capcom částečně podlehl určitým tlakům ze strany zastánců hyperkorektní linie. Nyní uvádím, které cenzurní zásahy byly na hře konkrétně provedeny
- fotokategorie „Erotica“ byla úplně odstraněna
- outfit Cheryl Jones byl předělán tak, aby odhaloval spíše mnohem méně než více
- vzhled Larry Chiangs byl předělán tak, aby evokoval méně rasové stereotypy
- Cliff Hudson (vietnamský veterán, který se zbláznil, jeden z psychopatů ve hře) má okleštěný dialog, ve kterém původně nadával Frankovi do komunistů
- Erotická fotografie Kent Swanson byla změněna na Outtake fotografii
- Frank The Pimp byl přejmenován na Grateful Eight
- Zombie Genocider byl přejmenován na Zombie Anihillator
Dle mého názoru jsou tyto cenzurní zásahy zcela zbytečně a až trochu komické, ale bohužel hry se nejvíce prodávají na US trhu a ten to tak chce. Ve skutečnosti ale na celkové vyznění hry tyto cenzurní zásahy nemají větší vliv, jedná se opravdu o drobnosti, jde tedy více o princip.

Verdikt
I přes určité nedostatky je i dnes Dead Rising Deluxe Remaster výbornou hrou, která hráči přinese hodiny zábavy při opakovaných průchodech, protože přeci jen na poprvé se nejlepšího konce asi dosáhnout nepodaří. Nádherný engine, barvití psychopaté, různorodé ničení zombie hord, upgradovaní zbraní a pohybů, to vše jsou ty věci, které mě bavili a doufám, že budou bavit i ostatní hráče moderní doby.
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...
RECENZE: High on Life 2
Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...































