Recenze: Dishonored: Death of the Outsider

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 25.9.2017, 9:01

Publikováno: 25.9.2017, 9:01

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3374 článků

Opět nás zve do svých ulic a domů Karnaca a opět to bude trochu jiné než předtím. Série Dishonored patří mezi jedny z nejosobitějších titulů, protože má originální stylizaci, otevřenou hratelnost a náplň, kterou si rádi zopakujete. Navzdory všem kladům ovšem druhý díl stále nepokořil prodejní čísla jedničky. Obsah, který by tak možná vyšel v podobě rozsáhlého DLC, rozšíření nebo jednoduše jako datadisk, putuje do obchodů jako samostatný spin-off. Zoufalost? Ne, spíše chytrý tah, jak alespoň na chvíli resuscitovat druhý díl.

Death of the Outsider neoperuje s předchozími ústředními postavami, ale posouvá na jejich místo vedlejší, konkrétně Billie Lurk, Dauda a v názvu vzpomenutého Outsidera. Kam mají vést kroky nejhledanější osoby ve městě, jejíž obličej zdobí snad každou zeď, je tedy jasné. Billie po nalezení starého mentora musí splnit několik úkolů, získat potřebné věci a postavit se Outsiderovi, jehož spoluúčast na dění v herním světě je více než značná. Díky silným schopnostem je považován za boha, tudíž na jeho eliminaci nestačí nějaká obyčejná Maryša se šálkem kávy. K pochopení všech souvislostí není nezbytně nutné mít povědomí o předchozích událostech. Na druhou stranu, hráči neznalí Dishonored asi nebudou začínat výlet do steampunku zrovna touhle částí.

Ačkoli Bille není Corvo ani Emily, přístup má naprosto stejný, jen za využití jiných serepetiček a speciálních schopností. Už potřetí tak zjistíte, jak obtížné je objevit nejméně náročnou cestu ke splnění úkolů, že pobití desetinásobné přesily bez vybavení značky Heckler & Koch chce víc, než jen štěstí a že Karnaca je překrásným místem v rukách pošahaných bláznů. Jelikož nejde o plnohodnotný díl, v repertoáru je pouze pět misí, jejichž plnění se dá zvládnout za 5 hodin nebo také za 15. V závislosti na zvolené obtížnosti, herním stylu a chuti řešit postranní kontrakty. Jelikož se řadím mezi hráče typu „Sysel“, který musí všechno prozkoumat, sebrat a splnit, nebál jsem opakováním některých úseků a neustálým pendlováním mezi okraji map strávit ve hře zhruba 10 hodin.

Získané mince se velice lehce utrácejí na černém trhu, kde se také dokupuje vybavení a vylepšuje to stávající. Jak v běžných střílečkách nemám ve zvyku používat miny a granáty, tady jsem si jich užil dosyta. Nástražná zařízení, která protivníka naporcují do psího žrádla nebo naopak připoutají k sobě, jsou nenahraditelným pomocníkem při plánování postupu. Stejně tak výbušniny, které mohou být jak smrtící, s variabilními možnostmi spouštění, tak omračující, jako tlakový granát. Hračičky z dílny pana Q doplňují speciální schopnosti, které jsou tentokrát zaměřené spíše na stealth postup.

Teleportace na krátkou vzdálenost zůstává, nicméně tentokrát ji lze připravit předem a použít až v potřebný okamžik. Vidění skrz zeď vystřídalo krátkodobé opuštění těla s možností označkovat několik nepřátel, přičemž absolutním majstrštykem je „půjčování“ obličeje. Jakkoli to zní brutálně, jde o nesmrtící schopnost, kdy Billie ostatní vidí s odlišným obličejem. V rámci energetického limitu lze takto navázat více ksichtů za sebou, což je naprosto brilantní, potřebujete-li rychle projít vícero úseky s rozdílným osazenstvem. Svoje místo mají tradičně i krysy. Nejenže jsou nakládány do kvalitního alkoholu, ale ty živé fungují coby zdroj informací, který může značně pomoci při plnění mise. Bohužel více nadpřirozených schopností hrdinka nemá, což je škoda, zejména jsou-li ve hře přítomny.

Vývojáři do hry zakomponovali ještě 3 z minule (Dark Vision, Blink a Domino), ovšem nedoplňují ty stávající, ale střídají je, a to po dohrání hry spuštěním režimu New Game +. Hezký způsob, jak přinutit k opětovnému hraní, ale buď nejsem tak velký fanoušek nebo mi jedno setkání s Outsiderem bohatě stačilo. Raději bych uvítal možnost opakování se získaným vybavením a bonecharms, které tu naopak chybí. Absenci hlásí také systém Chaos, který řídil reakce okolí v závislosti na tom, volíte-li brutální přístup nebo kradmý. Pokud tedy celou úroveň vybijete, maximálně se připravíte o kontrakty a prostředí bude připomínat indiánskou osadu po nájezdu kolonizátorů. Chování AI je obstojné, třebaže má občas i poněkud divné manýry. V jeden moment na vás nereaguje, naopak vyzývá k interakci. O několik minut později, když jste navštívili zakázaný prostor, do něhož vás nikdo neviděl jít, ani ho opouštět, už pak reaguje agresivně. Párkrát jsem proto musel volit jiný způsob hry, než bych chtěl.

To platilo i v případě kontraktů, jejichž plnění mě bavilo víc než hlavní příběhová linka. Na jedné straně tvůrci nabízejí otevřený přístup k řešení problémů, na straně druhé ho ale komplikují, jak jen to jde. Největší překážkou se ukázalo načítání hry mezi exteriéry a interiéry, kdy nelze přenášet těla. Pár kontraktů se díky tomu komplikuje až příliš a často jsem měl pocit, že jednoduše nemám jiné východisko než zabít všechno živé, abych je splnil. Nahrávacích obrazovek by celkově mohlo být méně, protože dle mého skromného úsudku, není Death of the Outsider zase tak technicky a graficky náročná, aby museli hráči čekat mezi přechodem z ulice do třípatrového domu. Nicméně, to je věc, která se táhne již od prvního dílu.

Po výtvarné stránce platí totéž, nicméně tentokrát je to spíše pochvala. Nezaměnitelný styl, kterým Arkane Studios obohatily tento rok také Prey, funguje i potřetí skvěle a na nové Dishonored je zase radost koukat. Ano, Karnaca už lehce chytá rez a neříkám, že by přetáhnutí kocábky do jiných vod nebylo vítáno, ale pod heslem „do třetice všeho dobrého“ si ji dozajista užijete. Netuším, jak je na tom eskový model konzole Xbox, ale na původním Xboxu One kazí dojem jen textury, které se tu a tam nezaostří. Pravidelně to bývají klíčové dírky, ale nezřídka jsou rozmazané celé dveře, kotel, pec nebo jiné předměty. Alespoň, že ta brutalita je vždy ostrá, jak hrdinčin meč. Nasekané kusy lidských těl asi nepotěší zastánce lidských práv, ale nám, duševně labilním jedincům, dokáží vykouzlit úsměv na rtech.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Honba za odstraněním Outsidera je příjemným návratem k sérii Dishonored, který má obstojnou délku, cenu a velkou šanci, že vás přiměje k zakoupení druhého dílu, pakliže vám stále chybí. Ke své smůle však postrádá několik jeho přednostní, které ve spojení s chybami a nedotaženou optimalizací snižují výsledný dojem. Lehce netradiční New Game + se dá odpustit, případně brát jako oživení, nicméně malé množství schopností je trnem v oku po celou dobu hraní. Fanouškům série to ale bude jedno, protože hlas srdce a touha zodpovědět nevyřčené, jsou silnější než drobná negativa. A ne, Billie není chlap.
08. 11. 2024 • Michael Chrobok0

RECENZE: Life is Strange: Double Exposure

Na poli adventur je Life is Strange pojem. Studiu Don’t Nod se v roce 2015 podařilo stvořit překvapivý hit, který umně kombinoval paranormální jevy a vztahové drama z pohledu Maxine Caulfield, mladé středoškolačky, jež ke svým superschopnostem přišla jako slepá k houslím. Od té doby se svět rozšířil nejen o další více či méně povedené tituly, ale také o další studio Deck Nine, které si vzalo na starosti také pokračování...

»
04. 11. 2024 • Jakub Michálek0

Recenze: Unknown 9: Awakening

Mysteriózní výprava za neznámem a prastarou společností neznámých.

»
31. 10. 2024 • Lukáš Michal0

RECENZE: Call of Duty Black Ops 6

Letošní díl nekonečné série Call of Duty je celou řadou hráčů očekáván hned z několika důvodů. Může to být třeba tím, že vývoj Black Ops 6 byl na poměry značky až nečekaně dlouhý, protože trval čtyři roky. Vývojáři tak měli spoustu času náležitě zapracovat na všech aspektech a napravit poněkud pošramocenou pověst po nepříliš vydařeném Modern Warfare III. Hráči na Xboxu pak mají ještě jeden důvod k radosti, obzvlášť, pokud si...

»
25. 10. 2024 • Jakub Michálek0

Recenze: Sonic X Shadow Generations

Generační střet rychlosti, cestování v čase a temnoty. Nový titul z dílny herní legendy, studia SEGA, vrací to, co už jednou dobře fungovalo v roce 2011 a přidává k tomu temný chod navíc, v podobě kampaně za dokonalou bytost, ježka Shadowa.

»
21. 10. 2024 • Mirek Rangl0

RECENZE: Diablo IV: Vessel of Hatred

Tvůrci Diabla IV po více než roce přidali první velkou expanzi. Vessel of Hatred přináší novou lokaci a spoustu změn.

»
20. 10. 2024 • Michael Chrobok0

RECENZE: Thirsty Suitors

Musím se přiznat, že mám pro hry od Annapurny značnou slabost. Ačkoli nejde o tituly, které mají obří rozpočty, vymazlenou grafiku či perfektní technický stav, velmi často si vybírají ke zpracování zajímavá témata, kterým se nejen hry, ale ani jiná mainstreamová média příliš nevěnují. Thirsty Suitors není žádnou výjimkou, ba právě naopak – jedná se o ryzí esenci Annapurny, kterou nelze jen tak snadno zaškatulkovat. Proč? O tom se dozvíte...

»
15. 10. 2024 • Michael Chrobok0

RECENZE: Undisputed

Současný trend v bojových sportech je poměrně jasný – smíšená bojová umění dominují veřejnému prostoru a krátké, leč intenzivní šarvátky si získaly srdce mnoha diváků. Pak jsou tady ale ještě nostalgici jako my, kteří vzpomínají na doby, kdy na pomyslném vrcholu bojových sportů stál box. Nejinak tomu bylo i v herním prostředí, kterému výrazně dominovala série Fight Night od EA. Ty časy jsou ale už dávno pryč.

»
11. 10. 2024 • japo0

Recenze: Starfield Shattered Space

Rok a měsíc – tolik uběhlo od vydání ambiciózního intergalaktického dobrodružství Starfield jedním z nejslavnějších vydavatelských a vývojářských domů, firmou Bethesda. Bylo by asi zbytečné, abych se znovu zabýval shrnutím recenze původní hry, ostatně naši recenzi si můžete připomenout sami. Nicméně, přeci jen se jedná o opravdu masivní projekt, na kterém se během uplynulého roku pracovalo nejen na prvním placeném přídavku Shattered Space, ale i na původní hře formou free...

»