
Recenze: Green Hell
Jsou tomu téměř čtyři léta, co na trh vyšlo to nejvýkonnější od Xboxu. Konzole Series X|S od té doby dostala nespočet vylepšení pro starší tituly, kterým zvedla grafické rozlišení, framerate a také hodnotu v očích komunity. A jedním z posledních obdarovaných je i survival Green Hell, který nepoutá na ikonický závodní okruh, ale na tropy plné turistických momentek a bezpočtu smrtelných nástrah. Jestli máte letošního parného léta málo, tak Amazonka čeká. A dokonce s českými titulky.
Tuzemská lokalizace, třebaže ne zcela kompletní, ale není to jediné, co na šedivějícím titulu zaujme. Edice pro nynější generace konzolí, která je mimochodem pro majitele dřívější verze zdarma, vylepšuje grafiku, míru detailů a celkový chod, díky čemuž se hra alespoň vzdáleně přibližuje normám pro dnešní průměrnou tvorbu. Nejde o nejhezčí produkt v Xbox Storu a stále se najdou místa, kde herní kód neztrácí jen páru, ale možná i nějaké části řádků. Přesto jde o krok kupředu, který přežívání v neznámém prostředí dělá snesitelnějším. A to i v případě hratelnosti, ovlivňované posledními updaty z PC platformy. Ty rozšířily herní možnosti a příběh. Jeho důležitost se může, v kulisách neustálého boje o život, zdát přeceněná, ale věřte, že nutnost konat určité činy se hodí a vy dostanete motiv pokračovat stále kupředu. Učinit tak můžete i v kooperaci, ale pokud nemáte vlastní partu dobrodruhů, myšlenku na kolektivní pokoření přírody raději nechte plavat.

Přece jen se raději vydejte cestou příběhu, kde se chopíte postavy Jakea Higginse, úspěšného publicisty, jehož literární ambice pomalu, ale jistě, ničí tradiční život domorodých kmenů. Situaci se snaží napravit jeho partnerka, jejíž znalosti pradávné kultury mají ochladit napjaté vztahy s civilizovaným světem a možná i spojit dvě odvrácené tváře bytí. Avšak kdyby se plán podařil, o čem by hra byla, že ano. Sbližování národů se po pár dnech stává smělou teorií a do praxe vstupuje holý boj o život, v němž městský floutek objevuje pravý význam života a metody, jak zachránit nejen svůj, ale i milované osoby.
Než se děj pořádně rozjede, projdete si základním tutoriálem a naberete první zkušenosti. Doporučuji si pořádně nastavit obtížnost a zbytečně nepřeceňovat síly. Je mi jasné, že ve vašem životopise jsou místa, kam by se ani noha statečného reka nepodívala, ale deštný prales je trochu jiná liga. Vyzbrojeni prostorným batohem, chytrými hodinkami, deníkem a vysílačkou čelíte prostředí, kde 21. století ještě není ani vzdálenou budoucností. Pro nářadí neskočíte do hobby marketu, vodu z říčky nebudete hltat jak baset po honu na vysokou a pro první pomoc si nezavoláte záchranku. Než objevíte kmenový tábor, který se může nakrátko stát bezpečným domovem, potkáte desítky nástrah vedoucích k hořkému konci.


Nesmlouvavost amazonského ráje má ohromné kouzlo a třebaže je postižena značnou tvůrčí nedokonalostí, rychle si ji zamilujete. Nic není zadarmo, na nic není čas. I obhlídka táborového koridoru může skončit fatální chybou. Zdánlivé bezpečí je nejzákeřnější mystifikací. Malý plácek kolem karimatky přece znáte, tak nepotřebujete čistou vodu, ovoce na rychlé získání cukru a byliny pro potlačení otravy. A přece. Bezduchá bytost s bodcem na ocase zkříží krok s vámi a jedním rychlým výpadem začne psát epilog mudrlanta, co měl větší ego než štěstí. Okamžité pátrání po vhodném léčivu podporuje působení jedu. Teplota stoupá, žízeň také, až padnete do bezvědomí. Než se vrátíte mezi bdělé, do těla se pouští červy, lačné pijavice a mysl upadá do šílenství. Zkoušíte minimalizovat následky, ale už je pozdě.


Už při defaultním nastavení je zaměření na přežití klíčové. Proto nikam nepospíchejte. Využijte znalostí, tvořte základní nástroje pro přežití a nenechte se dějem vyhecovat ke zběsilému bloudění divočinou. Tvůrci se sice příliš nezdržovali s vykreslením rozmanitého domova tisíců tvorů, ale to neznamená, že nenarazíte na překvapení. Objevováním dokumentů, nových materiálů a kombinací různých předmětů posouváte možnosti přežití a když se budete hodně snažit, dokonce povýšíte na stavebního inženýra v zácviku. Jenže cesta k vlastní osadě je dlouhá a příběh toho má tolik, co by chtěl říct.
Abych řekl pravdu, víc mě bavilo povídání o Amazonii, o přírodě či o kmenových zvycích a následná aplikace dovedností v praxi. Dějová linka s hledáním jiné osoby je fajn, ale jen usměrňuje hraní těm, kteří potřebují jasně daný úkol. Ostatní si půjdou sbírat suroviny, objeví limity lidské psychiky a připomenou si, že místo na vrcholu potravního řetězce není automatickou výsadou, ale zaslouženou odměnou těžké dřiny. Z hlediska hratelnosti jde o další průměrný survival, který zvedá nahoru prostředí, české titulky a explicitní prvky přežití, které by klidně mohly jít ještě dál. Ale věřím, že na slabší povahy bude příliš i vyjmutí červů z končetin. Pokud tedy budou mít čím, čímž nepřímo radím, ať si rychle obstarají řezný nástroj. Bude se hodit. A k němu i studený obklad na čelo, protože ovládání nepatří mezi intuitivně laděné. Vývojáři byli nuceni ho „zjednodušit“, což má za následek spleť kombinací tlačítek, která nejde do ruky, ani do hlavy. Barvitější by mohla být nabídka stavebních prvků, stejně jako širší možnost využití materiály živočišného původu. Když už jste v té divočině, tak přeci nebudete plýtvat. Vzpomenete si na mě, až budete „zpracovávat“ prvního kanibala.
Verdikt
Kurz přežití tentokrát probíhá v amazonském pralese, kde se moderní liberální přístup setkal s tradičními kmenovými zvyky a nejspíš dostal pěkně na frak. Co se přesně stalo a kam se poděla druhá polovina výpravy, musíte zjistit dřív, než si vás podá nemilosrdná divočina, pomatená mysl a vlastní neschopnost. Green Hell těží z prostředí a žánrových prvků co se dá, a co mu tvůrčí možnosti dovolí. O revoluci nejde, ale o příjemného zástupce náročného přežívání ano. Díky nedávnému přechodu na Series X|S je titul navíc hezčí, plynulejší a obsahově bohatší. Pokud nemáte v plánu stavět tropické metropole, plenit pralesy v tlupě a dokážete přežít horší ovládání, není Green Hell marným adeptem na pořízení. Vyloženě tak zamrzí jen nekompletní čeština u přírodopisných dokumentů.
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...
RECENZE: High on Life 2
Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...






























